Castlevania: Dawn of Sorrow Recenze Castlevania: Dawn of Sorrow

Castlevania: Dawn of Sorrow

Radek Friedrich

Radek Friedrich

7. 6. 2006 22:55
Reklama
Reklama

Neuplynul ani rok od událostí, které vtáhly Somu Cruze do největšího dobrodružství jeho života. Obskurní kult, který se pokouší vzkřísit praotce všech upírů, Draculu, se objevuje znovu na scéně a Soma, jak se zdá, bude mít v tomto spektáklu opět hlavní roli. Jeho schopnost absorbovat duše poražených nepřátel a využívat je pak ve svůj prospěch z něj činí smrtelně nebezpečného protivníka, i když není vyzbrojen pověstným upírobijským bičem famílie Belmontů.

Pohled do historie

Netušíte, která bije? Nemáte vůbec páru, kdo je to Belmont a co se skrývá ve zdech hradu pochmurně se rýsujícího v temnotách? Pak jste posledních dvacet let míjeli jednu z nejdelších herních sérií, která se poprvé objevila na tak archaických systémech jako byly Commodore 64 nebo NES. A co v téhle záležitosti vlastně jde? Vybaveni bičem nebo jinou zbraní (zbraněmi) se vydáváte do proklatě zaneřáděného hradu, kde vás krom spousty obyčejných poskoků zla čekají i pěkně tuzí bossové včetně závěrečného arcilotra. Většinou jde o klasickou z boku viděnou plošinovku v dvourozměrné grafice – i když 3D pokusy tu také byly, ale klasiku nepřekonaly. Krom hopsání je tu také RPG vývoj postavy, spousta zbraní, brnění, lektvarů, talismanů a dalších náležitostí každé dobré akční RPG.

Další Castlevania

Pokud se nemýlím, tak Castlevania: Dawn of Sorrow je snad patnáctou hrou v této sérii a zároveň první vlaštovkou na Nintendo DS. (Všimněte si iniciál Dawn of Sorrow, které jistě zcela náhodou tvoří písmenka dé a es). Je zajímavé, že tahle série se drží v popularitě stále vysoko, i když se upřímně od prvního dílu prakticky nijak nezměnila a stále se drží osvědčeného schématu – viz předchozí odstavec. DSková varianta opět nevybočuje z klasického 2D zobrazení, všechno důležité se odehrává na dolním displeji a horní slouží buď jako mapa, nebo si na něm můžete vyvolat statistiky hlavního hrdiny a důležité informace o nepříteli, se kterým bojujete.

Sběratel duší

Příběh pravda nepatří ke skvostům světového umění, ale pro potřeby hry pasuje perfektně. Soma Cruz se po loňských událostech vydává znovu do Draculova hradu. Jeho zdánlivě ztracená schopnost vstřebávat duše protivníků se v ohrožení opět probouzí a do hradu s ním vstupují i ostatní spřátelené postavy. Najdeme mezi nimi i potomka slavného rodu Belmontů, který je připraven se Somou bojovat, pokud by se naplnilo proroctví a Soma povstal jako nový temný pán. Začínáte tedy s jednoduchým nožíkem, ale brzy objevíte obchod, kde se za patřičný obnos můžete vybavit jak pořádnými zbraněmi, tak brněním, amulety i lektvary. Ze zabíjených potvor padají občas duše, které mohou vaši postavu vylepšit, případně jí umožnit další postup hrou. Duše jsou rozděleny do tří kategorií, takže najednou můžete využívat tří různých vlastností, například zvýšená síla (pasivní vlastnost), vrhání kopí a vyvolání démona (aktivní vlastnosti).

Ať žijí zlepšováky

Srdce všech sběratelů se zaradují, až objeví možnost vylepšovat zbraně pomocí vysátých duší a to v několika stupních. Z obyčejného rapíru tak ve finále dostanete legendární japonský meč s ničivou silou a bleskovým úderem. Pro odhodlané fanoušky připomínám možnost nasbírat 100% duší, za což je nemine velmi pěkná odměna. Velký počet a variabilita zbraní není v Castlevanii jen tak na okrasu, protože ne všichni nepřátelé jdou nejsnáze k zemi tou nejsilnější (a nejpomalejší) zbraní. Proto jsem velmi ocenil vlastnost, kterou Soma časem získá a která mu umožňuje jediným tlačítkem měnit mezi dvěma výbavami/výzbrojí. Můžete tak po hradě pobíhat v rychlé lehké zbroji s vybavením pro dlouhé skoky a v okamžiku, kdy narazíte na tužší soupeře, přepnete jednoduše na bojový equip a jdete na něj. Jedním slovem paráda. Hodně jsem ocenil i větší přehlednost samotné hry, speciálně oproti Harmony of Dissonance, kde jsem se v paralelních hradech zoufale ztrácel. Tady jeden hrad, jedna mapa, víte, kde jste byli a kam jít, sláva.

Stylus je silnější meče

Nebylo by to DSko, kdyby nevyužilo aspoň trochu vlastností dotykového displeje. Hned zpočátku získáte schopnost ničit ledové krystalky dotekem stylusu, v některých místnostech si v ledu musíte vystavět schody, abyste dosáhli na skryté dobroty. Jinde si užijete adrenalinové jízdy na jedoucí plošince, kde před sebou musíte bořit led, aby vás nesrazil dolů mezi nepřátele. Boje s bossy jsou druhým využitím stylusu – po normálním boji, kdy protivníka dostatečně oslabíte, se na displeji objeví pentagram, který musíte včas a správně nakreslit, pokud se spletete, boss načerpá zpět část své energie a boj pokračuje. Stejně jako u předchozích her platí, že u bossů zvítězíte promyšlenou taktikou, nikoli hrubou silou. Verdikt je proto celkem pochopitelný: i když je na první pohled Dawn of Sorrow několikátým louhováním stejného čaje, čistá hratelnost, perfektní atmosféra a přidaná hodnota dotykového displeje z něj dělají jednoznačný hit.

Castlevania: Dawn of Sorrow
Nintendo DS

Verdikt

Znalce série mile překvapí Dawn of Sorrow inovacemi, které nenarušují klasickou hratelnost. Nováčky nadchne všechno. V krátkosti jde o titul, který potěší prostě každého.

Co se nám líbí a nelíbí?

Propracované vylepšování zbraní. Několik alternativních zakončení. Výborné souboje s bossy.
Snad jen zapojení dotykového displeje mohlo být ještě větší, jinak se chybky hledají jen těžce.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz