Burnout Paradise: The Ultimate Box Recenze Burnout Paradise: The Ultimate Box

Burnout Paradise: The Ultimate Box

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

2. 2. 2009 23:58 80
Reklama

I rok po vydání na konzolích lze ten Eden v názvu vnímat několika způsoby: v zemi, kde cílem společnosti je "aby auta byla šťastná", představují bezuzdné závody po ulicích otevřeného města skutečný ráj na zemi. Všudypřítomná demolice pak jde na ruku tendenci tuzemských řidičů zabíjet sebe i spoluobčany malicherným pospícháním kamsi. Kéž by jim tohle pnutí mohla nahradit počítačová hra! Což je samozřejmě lež, protože Burnout má kořeny všude, jen ne na počítačích. Těm jsou vůbec kvalitní arkádové závody odpírány už celá léta. GRID nesednul každému (například autorovi tohoto textu) a setrvačností umírající Need for Speed umocňovala jedinou potřebu — potřebu pořádné závodní hry na monitorech počítačů!

A tak (jako už tolikrát předtím), přichází spása ze směru, který někteří majitelé monitorů odmítají vystát. Burnout Paradise byl hitem napříč oběma znepřátelenými platformami a pro opožděný příchod na naše taktované miláčky se vyfiknul do podoby s podtitulem The Ultimate Box. Vychází koncem tohoto týdne, ale nám bylo dáno mazlit se s ním už od Nového roku. Co všechno navíc ultimátní bedýnka ukrývá? V podstatě "jen" stažitelná rozšíření, co už se objevila na konzolích a s jedinou výjimkou nestála konzolisty ani vindru. Zároveň je ale důležité konstatovat, že nejde o žádné zbytečné serepetičky typu koňského brnění, ale plnohodnotné kotle nového obsahu, nových herních řežimů a především MOTORKY! Jestli je tohle samo o sobě důvod vrátit se k jedné z nejlepších závodních her posledních dvou tisíc let, to už je otázka, na kterou si musíte odpovědět sami. Pokud ale Burnout Paradise vidíte poprvé, tak se prosím připoutejte. Pokusím se přiblížit, proč "nejlepší závodní hra" a proč "dva tisíce let". A proto musíme začít úplně od začátku.

Základy

Nejdřív tu byli dinosauři a plavuně. Potom dinosauři umřeli a spolu s plavuněmi se propadli do bažin. Uběhlo něco času, vlastně docela hodně. Z utopených dinosaurů a plavuní se rozkladem stane kerogen a z kerogenu bitumen a nakonec ropa. S jejím objevem může lidstvo směle vyrazit za zmiňovaným štěstím svých aut, pro která z ropy vyrábíme krmení i asfaltová hřišťátka. Na těch skutečných (alespoň naoko) platí nějaká pravidla, v Paradise City můžete ale na jakékoli dodržování čehokoli rychle zapomenout. Jedinou zodpovědnost tu máte ke svému highscore, protože dát dohromady rozsekané auto nic nestojí a ve spoustě závodů vás hra k likvidaci vozidel přímo nabádá.

Na doslova stovkách různých závodů totiž Burnout Paradise stojí a padá. Každá druhá křižovatka tu představuje možnost spustit jeden z herních režimů a těmi autoři vyloženě plýtvají. Od klasického pospíchání z bodu A do bodu B se postupně dostanou až k takovým vylomeninám, jako jsou variace na destrukční derby a chudák hráč vážně neví, kam dřív v rámci nahánění vítězství skočit zajet. Tohle všechno samozřejmě znáte z desítek závodních titulů herní historie, ale teprve tady máte rozličné formy arkádového ježdění pospojované do funkčního celku a především perzistentního světa. Paradise City je dopravní hřiště snů, navrhnuto a vystavěno čistě za účelem učinit šťastným nejen auto, ale především jeho nevybouřeného řidiče. Nabízí dlouhé bulváry i přes sebe naskládané spojky, vinuté serpentiny u hvězdárny za městem a podezřele vhodně umístěné rampy, které vás vynesou k nebetyčným skóre a pocitu absolutní zábavy. Za ty dvě tisíciletí nebo jak dlouho už se táhne série Need for Speed jsme my počítačoví hráči skoro zapomněli, jak snadno dosažitelný tenhle pocit může být.

Bez limitu

Trend zpracovat arkádu jako velikánské pískoviště (a Paradise City je skutečně OBROVSKÉ) se vine od prvních skejťáckých simulátorů, ale Criterioni se rozhodli neobšancovat hru odemykáním jednotlivých oblastí — k dispozici máte celé město a jediné, co si tu musíte pečlivě vydřít, je vozový park. A tady už se jedná o regulérní fetiš, protože aut je zhruba kvadrilion a do jednoho vypadají a ovládají se úžasně. Nejzběsilejší pocity rychlosti ale vyždímete z motorek: hnát to na Firehawku z kopců zpátky do centra je zážitek k nezaplacení.

Zásadní je, že s tímhle vším si průměrné PC poradí bez výraznějších škobrtnutí. Série nahrávání na začátku a pak už hurá do ničím nerušené jízdy; dýchavičnost se dostaví pouze ve chvíli, kdy je s vámi v závodě větší počet protivníků. Ani na moment ale odnikud v negativním smyslu netrčí konzolový původ a nic se nebojte varování, že bez gamepadu nemáte šanci. Paradise City je zároveň jedním z nejkrásnějších míst, jaká můžete skrze monitor navštívit. Rádio vyhrává, ukazatel žhavení spokojeně bobtná a svět za oknem ať si trhne realitou, když vy přece uháníte v protisměru po I-88 a nic vás nemůže... PRÁSK! Hahaha, tak ještě jednou. Pravda, všechno tu trpí moderním syndromem komutního běsnění, kde každá ptákovina musí mít svůj online odraz v achievementech a trofejích a sociální síti uzpůsobené vlhkým snům marketingu, ale když se oprostíte od trendy balastu (nebo jste s ním jednoduše kamarádi, každý jsme nějaký), zůstane před vámi HRA.

Taková, kde počasí musí být nekonečně špičkové, aby se kapoty mohly eroticky lesknout. Učiněný ráj.

Burnout Paradise: The Ultimate Box
Windows PC

Verdikt

Nejlepší arkádové závodění na PC. TEČKA.

Co se nám líbí a nelíbí?

Fantastická prezentace, až skoro absurdní kvanta obsahu a bezkonkurenční pocit z rychlosti uvnitř automobilistova města snů, profesionální lokalizace.
Umělá inteligence si řekne o výkon procesoru, herní menu jsou zbytečně překombinovaná, nováček bude lehce dezorientován.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama