Hrej.cz Broken Sword: The Angel of Death Recenze

Broken Sword - Angel Of Death

lukas-grygar
Lukáš Grygar
22. 9. 2006 22:28 9 Sdílej:
Reklama
Reklama

Přiznání: George Stobbart mi vždycky přišel jako mladší bratr Gabriela Knighta. Ale budiž, první Broken Sword patří bez debat k tomu výrazně lepšímu, co adventurní žánr za léta své kostrbaté existence vyprovodil na svět. Dnes to chuděra nemá vůbec lehké, smutní pamětníci, smutní Jane Jensen, smutní herní recenzenti, a tak na tom asi bude něco pravdy. Ale jenom něco. V Evropě zažívají adventury lehkou renesanci a tak není divu, že si THQ řeklo o už čtvrtý Broken Sword. Lidé z Revolution jen pokrčili rameny, hodili za hlavu řeči o "trilogii" a v poklidném tempu napsali, navrhli a vyrenderovali díl, který dostal do vínku podtitul The Angel of Death, tedy Anděl smrti. Žádný restart se nekoná, čtyřka navazuje na třírozměrné zpracování předchozího dílu a s tím se to mělo všelijak - stejně jako před několika měsíci Dreamfall, i The Sleeping Dragon tehdy rozetnul obec adventuristů na dva vyhraněné... hranolky. Hranolek A tvrdil, že trojka je ostudou série, přešlapem, dupnutím do temnot, atakdále. Hranolek B zamrkal očičkama, kam se mu vehnaly slzičky, a v protest sevřel své obě pěsti. "Vůbec ne! Třetí Broken Sword ukazuje směr, je majákem celého žánru!" volal hranolek B, ale hranolek A ho neslyšel, protože se fritoval.

Zpátky: vlastně jsem netušil, co od nového Stobbartova dobrodružství čekat. Premisa s další damsel in distress (dámou v nesnázích) zněla krapet vykonstruovaně a demo laťku těšení se nijak zvlášť nepoškádlilo. Takže jsem najednou stál v kanceláři Georgovy právnické firmy, vedle mě blondýna s italským jménem Anna-Maria a za dveřmi banda lumpů, dobývajících se dovnitř. No tak co, no tak jsem popadl věrnou golfovou hůl a vyrazil na cestu, která vedla přes střechy rozpadajících se činžáků a Istanbul a vatikánské kláštery a katakomby a mě přišlo hloupé si to celé v reálu odbývat o samotě, proto jsem zavolal na pomoc svou adventurně pozitivní kamarádku. Víc hlav víc ví, víme?

Dvojice na útěku

"Všechny ty místnosti jsou tak divně prázdný." řekla kamarádka po hodině hraní. "A barvy nějak vybledlý."
"Potřebujeme zapalovač. Proč nás pořád drží na tak obyčejnejch lokacích?"
"Hledání zapalovače, dobrodružství! Ta skříňka nejde otevřít, co?"

Skříňka nebyla aktivní a my se nebavili. Znáte princip MacGuffina? MacGuffin je libovolný předmět nebo osoba, posunující děj kupředu, aniž by povaha takového předmětu / osoby byla pro děj podstatná. Kufr v Pulp Fiction nebo Roninovi, Big Whoop v Monkey Islandu, Jen z Prey. Polovinu Broken Swordu zaujíma roli MacGuffina manuskript, jehož obsah zůstává hráči skryt. A jako MacGuffin prostě nefunguje. Manuskryt. Ha ha ha ha ha ha ha!

"To nebylo vtipný. Stejně jako celá tahle nuda."
"Debata o salámech měla něco do sebe."
"Salámy."
"Ano?"
"Ve hře o tisíciletém spiknutí."
"No..."

Předchozí Broken Swordy většinou držely balanc mezi humorem a napětím, ale ve čtyřce je tenhle balanc fuč. Jen výjimečně tu dokážou dialogy opravdu pobavit, jen výjimečně nepůsobí "vtipné" scénky nuceně a nepatřičně. Přemítám, čím chce vlastně čtvrtý Broken Sword být: volbou pro čtenáře Dana Browna, otevřenou náručí pro fanoušky prvních dvou dílů, moderním interaktivním příběhem ? Nakonec ale není ničím jiným, než klasickou adventurou ve 3D provedení, které tu spíš než oslňuje fešáckými rendery naštve lajdácky rozmístěnou kamerou. Klasickou ve smyslu otřepaných (byť logicky řešitelných) překážek, klasickou ve smyslu nerozhodnosti mezi komedií a dramatem. Je pravda, že mnoha hráčům přesně tahle kombinace vyhovuje a potom tedy samozřejmě platí, že proti gustu žádný dišputát.

"Nás do toho ale netahejte."
"Nás ne."

Dvojice trucující

Je pravda, že poté, co scénář vrátí na scénu starou dobrou Nico (Stobbartovu francouzskou ex z předchozcíh dílů, jestli nevíte), začne být hra na dalších několik hodin opravdu zajímavá a napětí poskočí o stupínek, dva výš. Konečně je odhaleno tajemství manuskriptu a rázem dramatické linky šlapou na plný výkon. Škoda jen, že druhý dech hře nevydrží až do finiše, protože konec... však uvidíte sami, pokud najdete vůli Stobbartově tažení obětovat svůj čas a peníze. Na celé hře je prostě vidět, že vznikla na objednávku a ne z původního autorského impulsu. Nedá se říct, že by v Revolution něco zásadního odflákli - kromě diskutabilní kamery je uživatelské rozhraní celkem bezproblémové a co by za něj dal třeba Sokalův nešťastný Paradise. Hře namísto toho chybí jádro, charakter, cit pro detail.

Proč nám především titul ze série, vyzývající na souboj libovolnou lepší mysteriózní detektivku, nabízí nanicovaté výzvy typu "překonej nevrlého hoteliéra", no proč? Proč nedokáže skloubit humor a dobrodružství, jako to dokázal dávno před ním Indiana Jones (na plátnech kin i monitorech počítačů)? Angel of Death nepůsobí uspěchaným dojmem, ale jako chudý příbuzný, kterého si domů sice pozvete, jenže je s ním nuda. Co na tom, že podporuje nejnovější černou díru na hráčovy peníze, zběsilou technologii amBX, která vám rozbliká nábytek a mění teplotu v pokoji, v prodeji bude někdy koncem roku a koupí si ji pravděpodobně jenom vášnivý hráč Radek Hulán.

Jak tedy s Andělem smrti naložit? Určitě si ho zahrát, pokud jste kovanými adventuristy a zábavu pro vás představuje samotný fakt, že se hra drží zavedených principů, které jste si v minulosti tolik oblíbili. Zahrát si ho, pokud jste fanoušky série Broken Sword, protože do ní čtvrtý díl bezezbytku zapadá a George je pořád ten stejný dobrák George. V ostatních případech bych sázel na větší opatrnost a neměl vůbec vrásky z toho, pokud si čtyřku necháte zcela ujít. Nepřijdete o nic výjimečného, nic opravdu pamětihodného. Bohužel.

Příště s trochou skutečného nadšení, Charlesi.

Broken Sword: The Angel of Death
Windows icon PC

Verdikt

Příliš obyčejná adventura. Což není ani dobře, ani špatně. Což je špatně.

Co se nám líbí a nelíbí?

Něco vtipných hlášek, důraz na logické řešení problémů, pasáže s Nico.
Druhořadá zápletka, povrchní překážky a po většinu herní doby nulové vtažení do děje.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz