Blazing Angels II: Secret Missions of WWII Recenze Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

23. 10. 2007 22:00 1
Reklama
Reklama

Tenhle text po mně chtěl Tomáš už někdy před dvěma týdny - kéž by dvojka Blazing Angels stála za takhle mamutí skluz! Jenže pište něco o hře, co nevyniká vůbec ničím, ani svojí nijakostí. Protože první BA nebyla úplně marným produktem (leteckých arkád z druhé světové války nemáme nějaký zásadní přebytek), člověk tak nějak čekal, tak nějak doufal, že pokračování posune laťku zábavy když už ne rovnou do jiné letové hladiny, tak alespoň o pár stop výš. Houby s voctem. Přijde mi až skoro bizarní, že na tomhle jednoduchém konceptu lze něco zásadního zpackat. Jasně, jednoduchá arkáda nerovná se jednoduchý design a často ty nejtriviálnější hry zaberou nejvíc času při balancování jednotlivých mechanismů, jenom chlapci a děvčata z rumunského Ubisoftu zmíněný čas nejspíš natvrdo prochlastali.

Mechanismus jedna: střelba do nepřítele. Probíhá tak, že cíl dostanete do svých miřidel a stisknete příslušnou klávesu / příslušné tlačítko. Je to primitivní a zcela v intencích zvoleného žánru. Už dávno to přesně takhle uměl Freelancer, dojem z letu byl skvostný, a byť druhá světová neprobíhala ve vesmíru, BA mají přece k realitě podobně daleko. Žel, podobně daleko mají ke skvostnosti letu, s libovolnou stíhačkou se tu vzduchem příšerně ploužíte, položení stroje na křídlo připomene převalujícího se tuleně a hráč, dychtivě očekávající vyfantazírovanou dynamickou akci, trpí. Ono je fajn říct si: "Nepotřebujeme simulovat letový model Spitfiru," ale neznamená to, že letový model nepotřebujeme vůbec. Ono je fajn říct si: "Co na tom, že odezva ovládání je krapítek zpožděná," ale výsledkem je adekvátní peklo.

Mechanismus dva: radar. Na něm tečky a za těmi se honíte tam a zpátky, nahoru a dolů, přes ucházejícím způsobem modelované kopce a města. Vyčíst z radaru konkrétní informaci je ovšem stejný porod, jako vyčíst konkrétní informaci z emo-recenze rozervaného externisty. Hm, víte co?

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Pojďme rodit!

Takže proč jsem Tomášovi tenhle text odevzdal pozdě: sešlo se toho víc. Skočila na mě rýmička. Přišla uzávěrka LEVELu. Malovali mi chodbu. A ta hra je prostě hloupá. Fakt jsem se těšil na bezuzdné dobrodružství v mracích a dostal jen útrpný port z konzolí, který se bez gamepadu nedá hrát, s gamepadem je to nuda, a k tomu mi tahle nuda na počítači, kde BioShock nemá problémy s rozlišením 1680x1050 a miny pouštím s padesátinásobným anti-aliasingem, bezostyšně cuká. Romantická atmosféra nebeských jezdců? Ani co by se za nehet vešlo. Změny oproti prvnímu dílu? Minimální.

Tu rozkošnou stylizaci, co teče z promo obrázků, uvnitř v podstatě nepotkáte. BA2 je po většinu času až překvapivě ošklivá a nikam jí nepomáhají comicsová intermezza, jejichž pitomost je sice cílená a cool a cheesy, ale pořád zůstává jen tou pitomostí. I leteckou kuklu, brýle a flašku brandy jsem si připravil, jak moc se mi chtělo být k téhle hře vlídný. Jak se do hangáru volá, tak se z hangáru... říkal jsem si. Trochu té lidské slušnosti a tak. Jenže BA2 to bylo fuk, prostě se rozhodla mě nemít ráda od prvního spuštění, nahodila takové poměry hlasitosti zvuku a hudby, že jsem sotva slyšel vrčet motor spiťáku v tutoriálové misi a nic nepomáhalo laborovat s nastavením v menu. Tohle si na recenzenta můžete dovolit, když se zrovna dobře vyspal, posnídal kafe a tiramisu, za oknem se na něj směje sluníčko a pod oknem omdlévají davy fanynek. Na mě pod oknem čekala řvoucí pumpa, co doplňuje zrní do pekárny, sluníčko se šklebilo mým osmatřicítkám a za dveřmi malíři zvesela drhli starou omítku a roznášeli ji tam a zase zpátky. Pohoda jazz.

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Je čas zavolat H.V.

Brzo jsem taky zahodil myš, se kterou to rozumně ovládat nejde, a musel volat Honzovi Vitíkovi, ať mi kouká vrátit ten půjčený gamepad. A já nevím, jestli jste někdy volali Honzovi Vitíkovi, ale už za to jdou hře minimálně dva body dolů. Už byla řeč o tom, jak se BA2 jen veze na křídlech skvělé Secret Weapons Over Normandy? Přísně tajná letka, experimentální letouny Luftwaffe, to všechno jsme tu tehdy měli v podstatně zajímavějším balení. OK, některé zdejší mise mi zvedly obočí - především Káhira - ale vždycky šlo o chvilkové nadšení v moři zoufalství. Ne že by snad celá hra byla až TAK špatná, jenom se vleče tempem rolující B-17 a nešetří zásekovými místy, co nejsou výzvou, ale ztělesněnou frustrací.

A když to vezmu kolem a kolem (a věřte mi, že už toho mám fakt po krk a radši nemyslet, jak je na tom Tomáš), pár měsíců zpátky mě Attack On Pearl Harbor chytnul podstatně víc. Nepředstíral, že je velkolepou hrou a sestřelovat v něm zera byla zábava. Při hraní BA2 jsem skoro zapomněl, co to slovo znamená.

Blazing Angels II: Secret Missions of WWII
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Nastavovaná kaše průměrné chuti a podprůměrného zpracování. Na konzolích ještě ujde, na PC s ní neztrácejte čas.

Co se nám líbí a nelíbí?

Rozmanitost a "divokost" prostředí, tu a tam v misích problesknou zajímavé nápady.
Těžkopádnost ovládání, mizerná optimalizace, nevybalancovaná obtížnost.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz