Bitevní pole E3: Sony vs Nintendo vs Microsoft
Od okamžiku, kdy internet dokázal v přímém přenosu přenášet záběry z těchto akcí, tradičně konaných den dva před zahájením výstavy E3, „tiskovky“ Sony, Nintenda a Microsoftu vábí miliony „fanboyů“ po celém světě, které se na ně těší víc než na veškerý humbuk kolem samotné výstavy. Letos, jak jste mimo jiné mohli díky extenzivnímu pokrytí serveru Hrej.cz zaznamenat i vy, vše začalo konferencí Sony v noci z 8. na 9. května (našeho času), přičemž následovalo Nintendo (9. května odpoledne) a Microsoft (téhož dne večer). Jak to bude za pět let? Nedivili bychom se, kdyby se tyto akce proměnily v show oscarových rozměrů a byly přenášeny přímým přenosem regulérní televizí (i když internetové streamování už nejspíš kvalit televizního přenosu také dosáhne). Ale pojďme se teď podívat na žhavou současnost. Cílem tohoto textu je srovnat dojmy ze tří zmíněných a ostře sledovaných akcí a vyvodit z toho důsledky, které by to v následujících měsících mohlo mít pro tzv. „válku konzol“.
Kde že ty loňské sněhy jsou...
Nejdříve malá rekapitulace: soupeření Sony versus Microsoft versus Nintendo bylo zajímavé už loni, protože se očekávaly informace o jejich next-gen konzolích. V roce 2005 měl Microsoft největší náskok, Nintendu se moc nevěřilo a Sony působila jako vulkán těsně před erupcí. Když to všechno skončilo, ukázalo se, že: a) Sony jsou mistři marketingové prezentace, kteří díky technickým demům a videím (ať už renderovaným či enginovým) dokázali přesvědčit celou řadu hráčů o tom, že i přes pozdější uvedení má smysl počkat si na PS3 a neinvestovat do Xboxu 360, b) Microsoft, přestože byl v přípravách své next-gen konzole nejdál, vzbudil mdlý dojem, když ukázal staré unavené hry v o něco ostřejším provedení běhajících na cukajících se Applech (protože žádný opravdový Xbox 360 v čase loňské E3 ještě nemohl posloužit k předvedení hratelných verzí), ale rozhodně zaujal pozoruhodným rozšířením online služeb přes Xbox Live a c) Nintendo, jakkoli již tradičně nejzábavnější a nejvřelejší, nedokázalo nebo nechtělo říci nic podstatného, a tak jsme se pouze dozvěděli, že „Revolution“ (alias Wii) bude velký jako tři krabičky od DVD a nabídne online službu Virtual Console se zpětnou kompatibilitou všech starých domácích produktů značky Nintendo. Loni na plné čáře vyhrála E3 souboj Sony, zatímco poražené se zdálo být Nintendo. Tehdy ještě nikdo netušil nic o gyroskopickém ovladači a nové strategii zaměřené na docela jiné priority než je skokový technologický pokrok.
Škorbený Harrison
Jak to bylo letos? Sony do souboje vstupovala jako jasný favorit, ale – prozradíme vám hned zkraje - její prezentaci lze považovat za nejslabší. Budeme-li se držet definice tiskové konference jako velkolepé show, pak představení Phila Harrisona, Kaze Hiraie a Kena Kutaragiho mělo několik nepochopitelně hluchých míst a vážných nedostatků. Jasně, jen těžko lze odolat svodům příležitosti pochlubit se fantastickými čísly PlayStation 2 (100 prodaných milionů konzol, 1 miliarda her!), ale mohlo to být uděláno elegantněji a zábavněji než powerpointovou tabulkou. To je ovšem drobnost. Zásadně horším dojmem působila neschopnost špiček Sony sdělit informace zajímavým a vtipným způsobem. Jak Reggie Fils-Aime z Nintenda, tak Peter Moore na akci Microsoftu měli připravené trefné bonmoty a pečlivé formulace, zatímco Harrison pořád dokola opakoval obehraný fórek s gumovou kachničkou a uchyloval se k frázím („Díky Dylane, to byla fantastická ukázka.“) Zdá se to jako maličkost, ale hodně to ovlivňuje celkový dojem. Vůbec nejslabším článkem konfernece Sony byla ovšem volba ukázek.
Trpící Yamauchi
Jako odstrašující příklad lze uvést trápení Kazunori Yamauchiho se zbytečně dlouhatánskou, rozvleklou a téměř bezobsažnou technickou ukázkou zvanou Gran Turismo HD. Někdo tam nahoře zřejmě usoudil, že tuto obrovsky populární sérii prostě není možné nějakým způsobem do programu nevpašovat. Bylo by však mnohem přitažlivější, kdyby regulérní péestrojkové GT 5 bylo předvedeno formou krátkého videa (třeba i jako renderovaná přibližná představa finální hry) než stokrát viděné GT 4 přepočítané do vysokého rozlišení. Navíc zde hrozí fatální zmýlení, ostatně mnoho zpravodajských zdrojů chybně informovalo, že GT HD je určeno PS3 a že vyjde nedlouho po startu konzole.
Sázka na špatné koně?
Poté, co Phil Harrison musel ještě několik měsíců po loňské E3, vysvětlovat jak to vlastně bylo s „realtimovostí“ Killzone a MotorStormu, letos Sony sklouzla do opačného extrému a držela se hodně zpátky. Velmi pečlivě byly od sebe odděleny ukázky, které jsou v současnosti k zahrání formou dema na E3, od projektů „poněkud vzdálenějšího data“, předvedených v bloků extrémně krátkých ukázek. Korektnost Sony je jistě chvályhodná, ale i v jejím rámci bylo možné dosáhnout lepšího efektu. Teaser z velmi pěkně vypadajícího The Getaway (odstěhovala se londýnská hra do Amsterodamu?) mohl být klidně delší a také to chtělo při nejmenším přihodit alespoň formou teaseru dva tři totální hity, o kterých nikdo ještě neměl tušení. Největší záhadou je, proč nebyl věnován větší prostor Assassin’s Creed, která je podle prvních ohlasů zdaleka nejlépe vypadající PS3 hrou na výstavě. Překrásně působící Heavenly Sword si pozornost jistě zasloužila, ale po všech směrech tuctová Genji 2 mohla být klidně zařazena do rychlého sestřihu a uvoilnit místo třeba právě pro Assassin’s Creed.
Staré jistoty
Velkým zklamáním také byla ukázka protěžovaného WarHawku. Potíž byla, že Incognito a jejich producent Dylan Jobe byli „obětováni“ pro horkou jehlou spíchnutou prezentaci nové funkce ovladače PS3 (k tomu později). Na Jobeově tváři bylo patrné, že by mnohem raději létal pomocí analogových páček a netrápil se s „před pár týdny“ přidanou podporu „motion sensingu“. Nicméně z hlediska herního programu nepostrádala prezentace Sony několik opravdových vrcholů. Dvěma největšími triumfy jsou bezpochyby Metal Gear Solid 4 a Final Fantasy XIII. Ostatně FF XIII je titul s potenciálem, který sám o sobě může klidně rozhodnout konzolovou bitvu na japonských ostrovech. MGS 4 v novém traileru vypadal naprosto úžasně. Obě hry však byly oznámeny již dříve (FF XIII na o pár hodin dříve konané tiskové konferenci Square Enix), a tak tíha nejzásadnějších „bomb“, jak s oblibou říkají američtí novináři, spadla na dvojici titulů z dílen Sony. Eight Days i zatím bezejmenný projekt od Naughty Dog (tvůrců Crahse a Jak & Daxtera) působily velmi slibně. Oba tituly mohou být za rok dva klidně obrovskými hity. Ukázky však nebyly zpracované tak, aby to bylo zřejmé už teď.
Wííííí
Pojďme k hernímu obsahu konferencí Nintenda a Microsoftu. V prvním případě muselo dojít k přiznání toho, co všichni zatím jen tušili – totiž že hry na Wii (z technického hlediska) nevypadají zdaleka tak dobře jako ty pro PS3 nebo Xbox 360. Je to pochopitelné, protože konzole představuje z hlediska hardwarového výkonu jen jakýsi Gamecube x 1,5. Takový Red Steel (šermířská akce od Ubisoftu) nebo Metroid Prime 3 vlastně na první pohled působí jen jako lepší tituly pro současnou generaci konzol. To je bariéra, kterou možná spousta zanícených hráčů prostě nepřekoná (přestaňme si hrát na to, že hratelnost je vším a pojďme si kolektivně ve vší upřímnosti přiznat, že doslova prahneme po co nejluxusnější grafice!). Na druhou stranu má Wii nezanedbatelné a jedinečné výhody a Nintendo odvedlo velmi dobrou práci, když zdůrazňovalo právě tyto přednosti. Nemusíme hned hovořit o průkopnickém ovladači, což takhle nejsilnější first-party lineup, ke kterému se Sony ani Microsoft co do herní kvality a konzistence nikdy nepřiblíží? Byla oznámena celá řada (pro fanoušky N) vzrušujcícíh novinek v podobě zmíněného Metroidu, Super Mario Galaxy či WarioWare: Smooth Moves. Vedle nich tu byly zcela nové a originální tituly jako Project H.A.M.M.E.R, Excite Truck či nově otevřená řada sportovních simulátorů Wii Sports. A nakonec také dokonale přesvědčivá ukázka z Legend Of Zelda: Twilight Princess.
Hořkosladká přehlídka
Působí tu tedy protichůdné pocity. Na jednu stranu panická hrůza z „uvěznění“ v hardwarové minulosti (jeden diskutující poznamenal: „Proč prostě neudělali gyroskopický ovladač jako přídavek ke Gamecubu, když Wii je jenom trochu lepší Gamecube?“), na druhou stranu nadšení z totální změny, která přichází s úplně novou platformovou filosofií. Jak ovšem sám Fils-Aime nezapomněl několikrát zdůraznit, známé anglické pořekadlo Seeing is believing (vidět znamená uvěřit) v tomto případě docela neplatí. Proto bylo opraveno na Playing is believing (hrát znamená uvěřit). Prezentace Zeldy i tenisové čtyřhry, které se zúčastnili mimo jiné legendární Miyamoto a šéf Nintenda, Satoru Iwata, byly hezké, ale dokud jeden každý z nás si nebude moci na „dálkové ovládání Wii“ sáhnout vlastníma rukama, je to zážitek, který zůstává značně nepřenosný.
To je všechno?
Konference Nintenda byla určitě nejzábavnější a obsahově (na rozdíl od loňského roku) velice bohatá, ale také v několika ohledech zklamala. Předně se očekávalo odhalení nějaké další zásadní informace, něčeho opravdu světoborného, chtělo by se říci revolučního. Ne, nejsme neskromní, jenom si vzpomínáme, jak lidé z Nintenda slibovali další odhalení nejtěžšího kalibru poté, co poprvé loni ukázali unikátní ovladač. Nápad s malým reproduktorem přímo v ovladači je sice roztomilý, ale určitě do této kategorie nespadá. Stejně tak s funkcí, která udržuje Wii ve spojení s globální sítí, i když je konzole vypnutá. Druhým zklamáním pak bylo jen vágní potvrzení launche v roce 2006 (na toto téma více níže), stejně jako mlčení ohledně jakéhokoli náznaku ceny (Fils-Aime jen v narážce na Sony uvedl, že Wii bude určitě lacinější, ale to asi nikoho nepřekvapuje).
Druhá vlna 360
A co Microsoft? Ještě před E3 se zdála být prezentace Xboxu 360 nejméně atraktivní. Karty jsou už dávno vyložené na stůl a hardwarově nejzajímavější novinkou mohlo být nějaké překvapivé odhalení handheldu (k čemuž ovšem nedošlo). Microsoft tedy logicky postavil svou show na hrách a udělal dobře. Předvedené hry byly, při nejmenším z hlediska grafika, zcela jistě nejpohlednější. Trojice Gears Of War, Viva Piñata a Halo 3 vyráží dech i přes loresový internetový stream, co teprve v reálné hiresové HD kvalitě! Navíc měl Xbox 360 několik velmi silně vypadajících novinek „druhé generace“, jako jsou Fable 2 nebo Forza 2, a originální akční tituly Too Human či Mass Effect také určitě nikoho neurazili.
Sólokapr
Vedle Halo 3 byl vrcholem celé akce okamžik, kdy se na plátně objevil nápis Grand Theft Auto IV. V tu chvíli jakoby se zastavil svět. Série, která hrála klíčovou úlohu ve fenomenálním úspěchu konzole PS2 na tiskovce Microsoftu? Sice se záhy ukázalo, že nejde o tak masivní pecku, jako kdyby šlo o exkluzivní titul, ale i sám fakt, že hra, patřící do pomyslného rodinného stříbra PlayStation, vyjde na Xboxu 360 současně s PS3, představuje významný faktor na bojišti konzolové války. Nemluvě o tom, že záběr na falešné tetování Petera Moorea obletěl svět a udělal Xboxu 360 větší reklamu než všechny úžasné video ukázky dohromady. Prostě báječně choreografovaný večírek.
Půl roku k dobru
Pro férovost dodejme, že když máte na trhu konzoli přes půl roku a jste ve fázi již zaběhnutého vývoje, není logicky problém předvádět skutečně pěkně vypadající hry. A když si vzpomenete, jak vypadaly loňské E3 hry na Xboxu 360 a uvědomíte si, že ty letošní pro PS3 (která je z vývojového hlediska nyní v podobné situaci) vypadají o poznání lépe, o něčem to svědčí. Při nejmenším o tom, že půlroční odklad v uvedení PS3 představuje značnou výhodu pro tvůrce launchových her. Dá se s téměř jistotou tvrdit, že startovací nabídka PS3 bude kvalitnější než první vlna her na Xbox 360. Otázka však je, jakou to má vlastně hodnotu. PS3 nebude bojovat s 360 před půl rokem ale s jeho nabídkou na podzim 2006. A to bude víc než tuhé.
Hasta la Vista
V souvislosti s konferencí Microsoftu se nelze nezmínit ještě o onlinových službách. Kdybychom měli na základě řečeného učinit nějaký závěr, pak Microsoft měl náskok a nejspíš si ho i udrží. Bill Gates, který vůbec poprvé vystoupil na E3, tam nebyl v roli křoví, ale aby oznámil rozsáhlou onlinovou propojitelnost mezi platformami Xbox 360 a Windows Vista. Další podpora mobilních telefonů sice zněla jako chabá náhrada za chybějící handheld, ale první dva články velkého onlinového trojúhelníku stačí k přesvědčivým výsledkům. Vypadá to, že Microsoft si uvědomuje svojí sílu a totální nadvládu nad PC a rozhodl se situace využít pro posílení Xboxu 360, díky čemuž chce odrazit iniciativu Sony s plánem na rozsáhlé síťové služby pro PS3.
Ticho před bouří? Sony na své prezentaci o onlinu překvapivě mnoho neprozradila. K vidění byl jen statický a nejasný interface a také pěkná demosntrace karaoke hry SingStar, která by měla této struktury využít. Nicméně po mohutné ofenzívě z letošního března bylo ze strany Sony na onlinové frontě překvapivé ticho. Byly jen zopakovány fakta a přitom se čekala velmi názorná a praktická ukázka. Co to znamená, si netroufáme odhadovat, ale je jasné, že to Sony ze své pozice bude mít hodně těžké.
Chyťte zloděje!
A když už jsme u Sony, pojďme ještě k onomu ovladači, který patrně představuje největší překvapení letošní E3. Za těch pár dní bylo mnoho vět napsáno o tom, jak sprostě Sony okopírovala nápad Nintenda a jak to svědčí o neschopnosti vymýšlet vlastní inovace. Co dodat? Přátelé, nejsme na skautském táboře ale ve světě velkého byznysu. Jakkoli to zatím působí jako poněkud partyzánská akce, je svým způsobem obdivuhodné, že Sony dokázala tak rychle a flexibilně odpovědět na hrozbu ze strany Wii. Byla-li tu možnost, zakomponovat do klasického Dual Shocku funkci, která dokáže alespoň přibližně napodobit zážitek z unikátních Wii her, pak budeme čestní a necháme to být nebo to tam vrazíme? Samozřejmě, že to tam dáme. A když už jsme u toho, nápady Microsoftu s centrálním tlačítkem a analogové „triggery“ v pozici postranních talčítek taky nejsou úplně zlé. „Bumerang“ budiž zapomenut – cesta je otevřená pro Dual Shake, důvěrně známý ovladač vylepšený o konkurenční fígle. Že budou fanoušci Nintenda remcat? „Who cares?!“, za dva roky si na to nikdo nevzpomene.
Zároveň ale je třeba dodat, že technologie motion sensingu alespoň v tuto chvíli nemá pro PS3 zdaleka takový význam, jaký se jí přisuzuje. To bylo ostatně patrné při srovnání ukázky WarHawku s čímkoli na Wii. Zatímco Nintendo dlouhodobě plánovalo a postavilo prakticky celý svůj lineup na revoluční ovládací metodě (což je z určitého pohledu možno vnímat jako slabinu Wii), pro Sony je to hurá akce, kterou někdo někdy možná využije a možná taky ne. Každopádně s kolegou Martinem Bachem jsme se na jedné kuřácké pauze shodli, že Satoru Iwata si musel při sledování tiskovky Sony rvát vlasy („Proč jsme ku*va nedrželi radši hubu!“)
Klíčová otázka ceny
Konference Sony „vyvrcholila“ oznámením cenové strategie pro dvě různé konfigurace PlayStation 3. Je otázkou proč se vlastně představitelé firmy rozhodli pochlubit informací, kterou lze považovat za největší slabinu PS3. Všeobecně se ani oznámení konečné ceny neočekávalo, Sony v tomto ohledu nebyla rozhodně pod tlakem. Vzpomeňte si, že Microsoft sdělil ceny Xboxu 360 zhruba měsíc před launchem svého systému. Sony by nic nezkazila, kdyby uchovala tento nepříjemný fakt zatím v tajnosti. Mnohem pozitivnějšího dojmu by bylo dosaženo omezením se na pevná data vydání a velkolepý plán výroby konzol (2 miliony do poloviny listopadu, 4 miliony ke konci kalendářního roku, 6 k 31. březnu 2007), potvrzující vážnost úmyslu startovat ve velkém stylu a současně po téměř celém světě. Zdá se, že se Sony dobrovolně rozhodla zatížit se cenovým handicapem už od tohoto okamžiku, možná doufaje v to, že oč více to ubere na lesku E3 prezentace PS3, o to více času budou mít potenciální zákazníci si zvyknout na představu stroje za 600 euro. Šoková terapie měsíc před startem by možná napáchala více škod. Možná taky jde o výraz určitého zpychnutí, přehnané sebejistoty (která předchází pád?). Je jasné, že v konkurenci tří kohoutů na jednom konzolovém dvorku nabízí, pokud jde o hardwarový výkon (a tím nemáme nutně na mysli pouze výpočetní sílu), PS3 jednoznačně nejvíc. Harddisk je vždy na palubě, stejně jako next-gen disková mechanika, ovladač je vždy bezdrátový a disponuje funkcí pohybového senzoru jako ovladač Wii a v neposlední řadě je kombo Cell plus RSX přeci jen asi výrazně dál než computerové útroby Xboxu 360 – takže jaképak copak, Sony se mohla příliš snadno identifikovat s představou, že za ty prachy je PS3 vlastně super výhodná koupě. Ano, svým způsobem je to pravda. Vezměte si třeba kolik stojí lepší notebook, pitomá grafárna do písíčka nebo stolní harddiskový DVD rekordér nemluvě o samostatném blu-ray přehrávači. Ve srovnání s tím vším PS3 jasně v poměru výkon/cena vítězí. Problém ale je, že většina zákazníků nesrovnává PS3 s blu-ray přehrávači nýbrž s konkurenčními hernímu konzolemi. Ocitáme se uvnitř zvláštního uzavřeného světa videoherních konzol, kde platí docela jiné cenové hladiny, kde jsou zákazníci po dlouhá léta rozmazlováni masivními dotacemi na hardwaru.
BMW Vs VW
Co tedy vede Sony k prodeji PS3 za o sto dolarů vyšší cenu než je ta současná Xboxu 360 (srovnáváme-li nižší konfiguraci PS3 s 20 GB harddiskem s vyšší konfigurací Xboxu 360 rovněž s 20 GB harddiskem)? Na jednu stranu je zřejmé, že, jakkoli je Sony monstrózní korporací, nemůže si dovolit tak obrovské ztráty na každém prodaném kusu jako tomu bylo svého času v případě Microsoftu s prvním Xboxem. Pokud jde o finanční zásoby, s Microsoftem nelze soupeřit. Dále si Sony mohla uvyknout představě, že dokáže vítězit i s vyšší počáteční cenou a to na základě zkušenosti s PS2, která rovněž startovala o rok později než Dreamcast a rovněž za výrazně vyšší cenu. Že tato představa může být krajně nebezpečná, zvláště když si slabou Segu nahradíme všeho schopným Microsoftem, netřeba dál rozvádět.
Na jednom diskuzním fóru (tuším že na Eurogameru) jsme si přečetli názor: kde je řečeno, že všechny konzole musí stát stejně? Nikdo neočekává, že BMW bude stát stejně jako Volkswagen. Cena není jediným kritériem, podle kterého se zákazníci rozhodují. Kupujete přeci značku, které důvěřujete, kvalitu kterou vyžadujete, trvanlivost, vysokou užitkovou hodnotu, a taky, v neposlední řadě, si kupujete spotřebitelskou image. Nakonec budeme pravdě asi hodně blízko, když budeme předpokládat, že přesně takhle uvažují v Sony. Pochopitelně PS3 má být masovým produktem (zatímco BMW není automobilem pro masy). Jenže bavíme se tu o ceně, která pravděpodobně nevydrží déle než do onoho března 2007. I kdyby se Sony rozkrájela, nedokáže vyrobit do tohoto data více než 6 milionů kusů PS3. Takže otázka stojí asi takhle: dokážeme prodat 6 milionů konzol za 499 respektive 599 euro během pěti měsíců? Odpověděli si že ano, vlastně ne, oni to ví, mají svoje zákazníky přečtené moc dobře. Ze sta milionů současných majitelů PS2 se 6 % musí rozhodnout k investici do PS3 za launchovou cenu. To by neměl být tak velký problém. Koupí si to prostě proto, že je to PlayStation, někdo proto, že má doma HD televizi a chce sledovat nádherně ostré filmy a někdo prostě proto, že si nedokáže představit život bez Metal Gear Solidu 4 a Final Fantasy XIII, i když na začátku dostane „jen“ Tekken 6 a Ridge Racer 7. Koupí PS3 naskočí do vlaku krásného snění o úžasných budoucích hrách. Bez PS3 by se cítil nepohodlně, vně komunity lidí, kteří hladově hltají každou zmínku, každý nový screenshot chystaných majstrštyků.
Kdy vlastně bude Wii?
Stejně jako bylo překvapením potvrzení relativně vysoké ceny PS3 na konferenci Sony, zdá se nepochopitelné, že si Nintendo nefouklo trochu více větru do plachet oznámením ceny pro Wii. Není nejmenších pochyb o tom, že vývoj a výroba Wii stojí výrazně méně než stejné položky u Xboxu 360 a PS3, Nintendo si tedy bude moci dovolit velmi atraktivní cenovku. Kdyby bývalo vyslovilo v úterý číslici nižší než je hranice 200 dolarů/euro, jenom by ještě posilnilo pozitivní dojem ze svého vystoupení. Nintendo se však možná rozhodlo mlčet z velmi podobného důvodu jako se Sony rozhodla mluvit. Strategie PS3 je zabránit nepříjemnému překvapení na poslední chvíli, dát lidem čas se sžít s vysokou cenu, připravit se na vyšší výdaj. Strategií Wii naopak může být „milý šok“ v čase za pět minut dvanáct. Nedát lidem šanci o věci dlouhé měsíce dumat, omlátit zákazníkům (3x lacinější?) next-gen o hlavu a hned dodat: neváhejte, kupte si mě hned teď. Nintendo má ještě jeden důvod zatím o jakkoli nízké ceně mlčet. Co kdyby lidé začali analyzovat, proč je Nintendo o tolik lacinější než Sony, a co kdyby jim v hlavách začal hlodat červík pochybností, zda je Wii skutečný next-gen? Navíc vzhledem k očekávaném snížení ceny Xboxu 360 by rozdíl proti americké konkurenci nemusel být tak dramatický, přičemž 360 je technologicky nesrovnatelně dál? Jakkoli konference Nintenda zanechala dojem velmi dobře odvedené práce, přeci jen si nebylo možné nevšimnout, že předvedené hry vypadaly jen o málo lépe než hry pro Gamecube. Že grafika nehraje roli a důležitá je hratelnost? Nenechte se vysmát, bavíme se tu masách nakupujících Need For Speed po milionech. A i kovaný hardcore příznivec Katamari Damacy znejistí, když spatří Ghost Recon: Advanced Warfighetra na HD televizi o úhlopříčce celého metru.
Vot tatika
Je tedy vysoce pravděpodobné, že Nintendo počká s finální cenou do poslední chvíle. Chce-li Microsoft zdůraznit výhodnost koupě Xboxu 360, bude muset odhalit karty (a oznámit očekávané snížení ceny) alespoň měsíc, možná i dva, před startem PS3 – pravděpodobně v září. Poté může Nintendo postavit cenu Wii proti Xboxu 360. Vzhledem k výrobním nákladům použité technologie disponuje extrémní flexibilitou – dokážeme si klidně představit i 149 dolarů/euro. V souvislosti s detailními informacemi ohledně launche Wii (či spíše jejich absence) stojí za pozornost ještě jedna věc. Všimněte si, že Nintendo bylo velmi vágní co se týče přesného data. Jediná informace zněla: „2006“. Avšak hovoří se zde o celosvětovém startu nebo pouze o Japonsku? Nintendo nikdy ani náznakem nepřislíbilo globální launch, a tak se zdá být možné, že Evropa (a možná i Amerika) přijde na řadu až v roce 2007. Na druhou stranu si možná i v tomto případě schovávají v záloze taktiku „pozitivního šoku“ na poslední chvíli.
Závěr, aneb česká perspektiva
Jestliže prezentace tří next-gen konzol mohla lehce zamíchat kartami, ještě silnější dopad to může mít pro český trh. PS3 byla před E3 favorizována celou řadou seriózních analýz, globálně vzato mohla být „díky“ slabší show (máme na mysli zejména cenu) její pozice trochu oslabena. Nadále však zůstává slůvko „PlayStation“ zdaleka nejznámější značkou mezi domácími konzolemi s obrovskou bázi loajálních uživatelů. Navíc se pasuje do role nejhodnotnějšího přístroje (i když taktika s blu-ray mechanikou může být dvojsečná). Wii se předvedlo ve výborném světle a čím dál tím se zdá být reálnější, že dokáže ulovit tučné porce ze skupin „dosud nehrajících“, podobně jako handheld DS. Xbox 360 podle našeho názoru letos posílil. Nabízí, z pohledu hardcore hráče, lákavě blyštivé tituly a na podzim bude zcela jistě drtit trh atraktivní cenou.
V Česku se Wii letos možná ještě nedočkáme, ale sledujeme, jak popularita Nintenda u nás rok od roku stoupá a, i přesto že firma není zde zastoupena přímo, díky agilní aktivitě oficiálního distributora a atraktivní ceně, může být Wii dlouho očekávaným průlomem do zdejších, ke konzolím převážně nepřátelských, vod. Pokud jde o Xbox 360, možná jste zaznamenali oficiální ohlášení vstupu Xboxu 360 na český trh o letošním podzimu. Jistě, je běžně k sehnání už nyní, ale věřte, že když se do toho marketingově opře Microsoft, bude to hodně znát. A konečně PlayStation 3. Doba sólové jízdy Sony na českém konzolovém trhu se krátí. Není pochyb o tom, že PS3 zůstává favoritem českých hráčů, ale objevuje se tu silná konkurence za výrazně nižší cenu (a ta je u nás významnějším faktorem než třeba ve Velké Británii), která bude číhat na každém kroku. Ne, žádné prognózy, počkejme si a uvidíme, jak to dopadne.
