BioShock: The Collection Recenze BioShock: The Collection

BioShock: The Collection

David Plecháček

David Plecháček

29. 9. 2016 08:00 11
Reklama
Reklama

Andrew Ryan. Muž, který kdesi v Atlantiku stvořil umělecký, ale hlavně architektonický skvost. Zařící město Rapture, jehož chodby a síně se nachází tisíce metrů pod hladinou oceánu. Oproti tomu Zachary Comstock, náboženský fanatik, který vytvořil úžasnou metropoli Columbii, jež se pro změnu v oblacích nad vodou vznáší. A na pobřeží Ken Levine, umělec, který dal vzniknout hernímu eonu, neobyčejné střílečce BioShock. Jak dopadl Rapture v čele s Ryanem víme, a budiž to usvědčení z toho, že ani majestátní projekty nejsou nesmrtelné. Ale co Ken Levine a BioShock? Odolá i po letech zubu času?

VEVERKA MÁ PRÁCI POD VODOU

KOLEKTIVNOST

BioShock: The Collection


BioShock je jednou z chystaných kolekcí, ale není první. Prvenství si v tomto ohledu odnáší Uncharted: The Nathan Drake Collection. V závěsu jsou pak Assassin’s Creed: The Ezio Collection a Batman: Return to Arkham. Ačkoliv se na netopýřího muže nadávalo nejvíce, je to navzdory tomu náš tip na nejpoctivější remaster. Už proto, že se mění i engine hry. V BioShocku nic takového nečekejte.

BioShock: The Collection obsahuje všechny tři díly ze série – BioShock, základ, který vytvořil tým Irrational Games v čele s proslulým Kenem Levinem, BioShock 2 od 2K Marin, který je dost možná neprávem v souvislosti s dvěma sourozenci upozaďován, a BioShock Infinite, v němž se ke stavu opět vrátil Levine. Ačkoliv jméno tohoto charismatického Američana skloňujeme v souvislosti s BioShockem na každém kroku, studio Irrational, jehož byl kreativním ředitelem a především spoluzakladatelem, už v původním složení a podobě neexistuje a sám Levine se vydal jiným směrem a na této kolekci se nikterak nepodílel. Řemeslná práce, kterou remaster v určité podobě je, se dostala do rukou studia Blind Squirrel Games, které za sebou sice nemá žádnou AAA hru, zato spolupracovalo na mnoha projektech s těmi nejznámějšími týmy na světě.

Naše porovnání můžeme vykopnout větičkou, že se ve skutečnosti jedná o remaster a port v jednom. Faceliftu se dočkaly jen první dva díly, přičemž BioShock Infinite na PC zůstal v nezměněné podobě a na novou (rozuměj současnou) generaci konzolí byl pouze přeportován právě z verze pro osobní počítače. Z technického hlediska se do rozebírání Columbie pouštět nemusíme, a ačkoliv se k ní ještě v průběhu textu vrátíme, mrkněme se teď na to, jak dopadl ten pověstný remaster. Hledání odpovědi ale není tak snadné, neboť záleží na několika aspektech. Už jste BioShock v minulosti hráli? A na PC, nebo na konzolích? A když si ho teď pořídíte, bude to opět na PC, nebo na nových konzolích? V závislosti na odpovědích nám vyplývá několik kombinací, z nichž některé vypadají rozhodně lákavěji než jiné.

KDY, KDE, JAK A PROČ

Největší rozdíl uvidíte, pokud máte ve vaší knihovně verzi z minulé generace konzolí a přesedláte na PC. Právě to jsou ty nejhorší respektive nejlepší edice, které se kdy prodávaly. Označení varianty pro počítače jako nejlepší je v souvislosti se špatnou optimalizací a (zprvu) chybějícím nastavením grafiky sporné. Na paty jí tak šlapou verze pro PlayStation 4 a Xbox One, které vypadají takřka identicky a navíc běží v 60 FPS bez sebemenších záseků. Pokud jste hráli na konzolích, tak vám právě došlo, že kromě lepší ostrosti došlo i na zvýšení frameratu, a tak pokud máte zkušenost právě z PS3 nebo X360, rozdíl poznáte na první pohled. Dosud to všechno vypadá téměř idylicky, ale procházka růžovým sadem to rozhodně není, neboť jak soudobá verze pro PC tak ta pro současné konzole nevypadá zase tak odlišně od PC verze hry z roku 2007 respektive z roku 2010.

Srovnávací videa jsou jedna věc, ale důležitý je feeling, a jakmile nemáte bezprostřední srovnání, rozdíl poznáte jen výjimečně.

Nechci být škarohlíd, ale právě z toho důvodu považuji celý remaster za nedostatečný, především pokud jste oba díly hráli právě na počítačích před devíti (šesti) lety. Facelift se netýká jen ostrosti a plynulosti, v podvodním Rapture je o něco víc nejrůznějších detailů a přepracování se dočkaly i částicové efekty. Krásně je to vidět na druhém dílu, ve kterém zavítáme pod mořskou hladinu. Voda totiž ukazuje slabiny i sílu celého remasteru. Zatímco podmořské toulky po svých v dnešním měřítku neobstojí, napouštěcí a vypouštěcí komory snesou díky novým elementárním efektům i ta nejpřísnější měřítka. Do těchto efektů řadíme i plasmidy, které byly zcela redesignovány. Detaily zkrátka vidět jsou, ale vývojáři sahali jen na nejočividnější aspekty a zbytek zůstal nedotčen. Srovnávací videa jsou jedna věc, ale důležitý je feeling, a jakmile nemáte bezprostřední srovnání, rozdíl poznáte jen výjimečně. Úpravami prošlo i audio, což je příjemný, leč poněkud nenápadný bonus.

PŘÍŠTĚ PEČLIVĚJI, PROSÍM!

Pořád jsme ale nemluvili o tom nejdůležitějším – obstojí BioShock ve srovnání s dnešní produkcí? Já myslím, že se za sebe stydět nemusí. První díl byl ve své době graficky nadstandardní, a i když dvojka žádnou velkou změnu nepřinesla, rozhodně se mohla měřit se hrami, které v té době vycházely. Remaster oba dva díly ještě omladil, a i když se nejedná třeba o Frostbite v plné kráse, své kouzlo a určitou estetickou krásu si uchovávají i po letech. Trojka byla před třemi lety krásná svou stylizací, ale po technické stránce se jevila poněkud zastarale. Přiznejme si to, grafika byla krásná, byť ne úplně dokonale detailní. Díky tomu, že na ní vývojáři nechali všechny nitě suché, to platí pořád, ale stejně jako v roce 2013 to hoďme za hlavu, neboť Columbie je i po pár letech neskutečných skvostem.

Když už mluvíme o čistě technickém zpracování, napadá mě ještě jedna věc, která vyplývá z toho, že naším testem prošla verze pro PS4. A totiž titulky. Byť ani v Rapture, tedy v prvním a druhém díle, neoplývaly nějakou závratnou velikostí, daly se alespoň přečíst. Nemůže být tak těžké umožnit volbu jejich velikosti, a i když dokážu pochopit, že se na to při vývoji zapomene, při remasteru a neustálém volání po jejich úpravě už se mi otevírá kudla. Jenže korunu tomu nasadí právě nijak neupravený Infinite, jehož text bych (dost možná marně) dešifroval snad jedině s lupou. A to mi, prosím, nepřijdou dva metry od metrové televize nějaká vzdálenost. Jak tohle dokázalo projít testem, nechápu. Je možné, že svou roli sehrává právě fakt, že se nejedná o remaster, nýbrž o port, ale upřímně, mně jako koncovému zákazníkovi je to u zádele a kohokoliv, kdo má tohle na svědomí, proklínám ho až do morku kostí. Pokud nerozumíte mluvenému slovu, budete nahraní - smiřte se s tím. A to si myslím, že zrovna Infinite je co do pochopení textu klíčový a hlavně poměrně náročný.

ČAS NEJLEPŠÍ RÁDCE

Zajímavým pohledem na skutečnost, že dostáváme remaster BioShocku, může být i doba. 2K Games coby vydavatel totiž může zabodovat díky období, v němž se nacházíme. Více či méně lineární střílečky bychom dokázali napočítat na prstech jedné ruky, a pomineme-li skvělý Doom, žádná pořádná tu na všech platformách není. A do toho přichází – opět více či méně – předělána verze jedné z nejkultovnějších sérií. Bum, trefa do černého! Tenhle rok navíc nebude na podzimní sezónu tak bohatý, a to se pak rázem několik desítek eur vyplácí mnohem snáz.

Kombinace souboje konvenčními zbraněmi se získanými nadpřirozenými schopnostmi je živelná i po letech a dá se s ní vyhrát až do aleluja.

Herní mechanismy navíc zůstávají sexy i po letech. Lékárničky by před lety mohly působit zastarale, ale v době neustálého autohealu se jedná o vítané oživení starých známých funkcionalit. Kombinace souboje konvenčními zbraněmi se získanými nadpřirozenými schopnostmi je živelná i po letech a dá se s ní vyhrát až do aleluja. Ona staromilskost se krásně projevuje i v tom, že po světě se válí spousta předmětů, ale něco jako inventář byste hledali marně. Proč taky, cokoliv, co můžete vzít, hned spotřebujete, ať jde o náboje, které se přidají k těm stávajícím, nebo o jídlo či jiné látky, které vám doplní zdraví, případně EVE či potřebnou dávku soli v Infinite.

SE VŠÍM VŠUDY

LEVINE, SLÁVA TĚ NEMINE

Pětadvacet milionů prodaných kopií, úspěch a věhlas jako hrom, ale i přesto se Ken Levine k BioShocku nevrátí. Sláva a práce na velkých projektech má i stinné stránky, a tak bylo potřeba jít dál. Po duchovním nástupci System Shocku se Levine vydává vstříc interaktivnímu filmu.

Kapitolou samou o sobě je atmosféra, kterou Levine uměl navodit dokonale. Při hraní především podmořského dobrodružství kolikrát člověka mrazí a nepříjemně dotírající spliceři umí hráči vyvolat arytmii takovým způsobem, že by vás kardiolog asi nepochválil. Příběhy netřeba rozebírat detailněji, neboť v tomto ohledu (pochopitelně) k žádným úpravám nedošlo. Při pořizovaní kolekce ale mějte na paměti, že spolu se základními hrami dostáváte i všechna singlová DLC, která kdy k celé trojici vyšla.

To koneckonců není jen tak ledajaká připomínka, neboť se mezi nimi nachází opravdové skvosty. Zejména dvojdílná minisérie Burial at Sea náležící k třetímu dílu, v níž se opět podíváte do podmořského Rapture, patří k tomu nejlepšímu, s čím se na poli DLC můžete setkat. Navíc se tak trochu jedná i o povinnost, neboť až dole v Rapture se celý kruh třech dílů uzavře. Pokud si tedy obvykle dodatky nepořizujete, jedná se rozhodně o důvod navíc, proč celou sérii zakoupit. Multiplayer z dvojky naproti tomu úplně chybí, jak vydavatel už dopředu avizoval.

KDO CHCE, HLEDÁ ZPŮSOB. KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVOD

Tím největším lákadlem je ale fakt, že se jedná o klasiku, o legendu, o mistrovské dílo, které zubu času odolá. Hrát BioShock by byla radost i v původní verzi, a existence kolekce tak člověka jedině potěší. Pravda, i já si pod remasterem stále představuji něco víc, o tom žádná, a to se v definitivním hodnocení promítne - ba co víc, musí se promítnout, ale existenci této edice ospravedlňuje to důležitější, než je grafika a množství detailů. Totiž příběh par excellence.

BioShock: The Collection
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Takové dílo by si zasloužilo lepší péči. Všechno, čím BioShock vyniká, vytvořili původní autoři, a studio Blind Squirrel Games mnoho invence nepřineslo. Upravilo jen to nejnutnější. Váš zájem by tak alespoň mohla jitřit přítomnost všech příběhových DLC.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz