Beyond: Two Souls Recenze Beyond: Two Souls

Beyond: Two Souls

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

8. 10. 2013 00:40 22
Reklama

David Cage je v jistých kruzích považován za vizionáře se záblesky geniálních myšlenek. Pověst ho předchází a nemusí nikomu nic dokazovat. Společně se svým týmem Quantic Dream je podepsán pod jedněmi z nejzajímavějších her dnešní doby a už za dva dny se na úspěch Fahrnheitu a Heavy Rain bude snažit navázat Beyond: Two Souls. Pokud jste obě předchozí hry hráli, dáte nám určitě za pravdu, že prim v nich hraje příběh a není se proto čemu divit, že je hráči označují za interaktivní filmy. Tomuto označení se však chtěl David Cage v případě svého nejnovějšího počinu vyhnout a sliboval, že Beyond bude především hra. Před týdnem jsme se ji proto vydali hledat, došli několikrát až na konec a máme pro vás jediný vzkaz: Nenašli jsme ji...

JÁ A TY

Jodie Holmes nebyla obyčejné dítě. Už od mala se kolem ní děly zvláštní věci, pro které neměli dospělí pochopení a nestačilo jim vysvětlení, že za všechno může Aiden. Jen Jodie a ti, kteří se k ní ještě neotočili zády, chtěli slyšet něco víc a pochopili, že je Jodie s Aidenem neoddělitelně spjata. Aiden je totiž duch a žije s Jodie v prazvláštní symbióze - kvůli tomu se na sebe občas trochu zlobí, aby si hned v zápětí zachránili životy. Zní to obskurně? Možná, ale takový je celý příběh, a byť je žánrově jen těžce uchopitelný, mohli bychom o něm mluvit jako o paranormálním thrilleru s prvky romance. Bez dechu, překvapení a se spoustou klišé...

Vedle Jodie a Aidena, kteří jsou zároveň jedinými hratelnými postavami, se na scéně objevuje celá řada více čí méně důležitých lidí, mezi nimiž vyčnívá profesor Nathan Dawkins - ujal se Jodie a stará se o ni jako o vlastní dceru. V průběhu let bude hrát vždy poměrně důležitou roli, a to až do samotného závěru, který vám však z pochopitelných důvodů nebudeme prozrazovat. Kde je ale začátek a konec tohoto spletitého příběhu?

HOP SEM, HOP TAM

Pokud jste četli naše preview, určitě už víte, že je příběh Beyond vyprávěn na přeskáčku. Chvíli hrajete za dospělou Jodie, která se chystá na své velké první rande, hned v zápětí je malou holčičkou hrající si s panenkami, a za pár minut už coby náctiletá rebelka potají prchá na vytouženou party. Zní to zajímavě a v úvodních kapitolách střídání prostředí i věku uvítáte, během hraní ale začnete přemýšlet nad tím, proč se vývojáři k takovému kroku uchýlili. Být Beyond střílečka, odsoudíme překotnou naraci jako zbytečnost, která se snaží udělat z tuctového příběhu něco extra. V tomto případě nechceme být zbytečně tvrdí, nicméně příběh slibovanou genialitu postrádá a vyprávěcí veletoče nevyužívá tak, jak by měl. Jinými slovy, žádná z kapitol před skokem do jiného času a místa nekončí výrazně vypjatým momentem a netáhne tolik, jako některé momenty z Heavy Rain. Nemluvě pak o tom, že ve chvílích, kdy jde Jodie opravdu o život, už vlastně dopředu víte o jejím přežití, a tak se nedokážete s postavou tolik sžít. Hráč si potom čím dál tím víc připadá jako pouhý divák.

S emocemi, které měl Beyond vyvolávat na každém kroku, je to také na štíru. Většina situací, v níž Jodie prožívá nějaký citový záchvěv, vyznívá hluše. Situace nejsou příliš uvěřitelné a kontrast mezi povedenými a nepovedenými momenty je tak obrovský, že spíše zůstanete stát a přemýšlet, kde přesně se tahle hra porouchala, než že byste si situaci vysloveně užívali.

Vyznání lásky na pokraji smrti je spíše k smíchu, rychlá změna toho nejhlubšího přesvědčení jakbysmet. Nepomáhají tomu ani dialogy, které zvládá pouze Jodie, její partneři v dialogu ale už spíše ne a mnohdy tak budete kroutit hlavou nad tím, co všechno přinutili vývojáři herce vypustit z úst. Přidáte-li k tomu poměrně gumový dojem z mimiky na jinak velice hezky zpracovaných obličejích, který opět nepřekáží pouze u věčně zachmuřené Jodie (což není vlastnost ale pouze náhoda), je příběhová stránka hry opravdu k pláči.

ALE JE TO TAKÉ HRA, ŽE ANO?

Pokud teď máváte rukou nad tím, že příběh nikoho nezajímá a nejdůležitější je hratelnost, nepotěšíme vás ani tentokrát. Ovládání je totiž těžkopádné a budete mít pocit, že s Jodie není možné jít rovně. Občas chůzi pomohou neviditelné mantinely, které vám naznačí cestu, máte-li se ale na malém prostoru trefit třeba do dveří, chce to hodně velkou představivost a trochu štěstí. Abychom ale pouze nekritizovali, opravdu se nám líbí minimalistické bílé tečky, za nimiž se pokaždé skrývá sladký bonbón v podobě interakce se světem. Animace a jejich plynulé přechody jsou opravdu kouzelné a být Beyond klasičtěji pojatou adventurou, nemohli bychom si na nic stěžovat. A aby dostál svým slovům i Cage, zařadil do hry několik sekvencí, kdy se z Beyond stává propracovaná 3rd person akce s fungujícím krycím systémem a pěknými animacemi přeskoků překážek, případně tichého dušení nepřátel. Nečekejte ale, že byste akcí trávili většinu času, jde spíše o výjimku a drobné vytržení z letargie.

Vedle Jodie je ale samozřejmě nutné ovládat také Aidena, s čímž sice nemáme zásadní problém, ale některým mechanismům opravdu nejde porozumět. Popořadě - Aiden je naší terminologií „volná kamera“ - prostorem se pohybuje relativně snadno, jen dopředu nevíte, kterou zdí můžete projet a kterou už ne. Zároveň musíte počítat s tím, že ono „lano“, spojující vás s Jodie, není nekonečně dlouhé a existuje hranice, za kterou se už s Aidenem nepodíváte. Vývojáři ale jasně neříkají, proč jednou můžete odletět pouze pár metrů a jindy prozkoumávat celá patra budov, škoda.

Co se týče Aidenovy interakce se světem, její pravidla také nejsou úplně jasná a ve výsledku tak pouze vyvolávají špatný dojem. Abyste rozuměli, Aiden se kromě poletování kolem a posouvání předmětů umí vtělit do vybrané postavy, případně ji zabít. Do které, kdy a kde vám už ale určují vývojáři a někdy je opravdu k uzoufání, když akci nemůžete provést na místě, které se jasně nabízí. V takovém případě musíte volit jinou, nalinkovanou cestu a lehkost je pryč.

NENAPLNĚNÝ POTENCIÁL

Pokud jste dočetli až sem a koukáte na písmenka v mírném šoku, je nám to upřímně líto. I my jsme chtěli hru, která posune zážitek z Heavy Rain ještě o kus dál a nabídne neopakovatelné momenty. Bohužel, v tom dobrém slova smyslu rezonuje Beyond při zpětném pohledu jen jako směsice dobré hudby, perfektní grafiky a několika málo tichých momentů, které opravdu stály za to. Ve všem ostatním je Beyond: Two Souls spíše zklamáním a nebýt drobných příběhových odboček, nepocítili byste asi ani onu slibovanou možnost volby. Konců má hra sice několik, v zásadě se ale nijak neliší a všechna rozhodnutí, která ve hře učiníte, mají jen krátkodobý, nebo v podstatě žádný účinek. I tak jde celkovým pohledem o nadprůměrnou hru, jejíž koupi vám doporučujeme, nikoliv však jako titul, který by vám měl do domu přinést novou konzoli PlayStation 3.

Beyond: Two Souls
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Pokud jste čekali, že vás Beyond zasáhne přímo do srdce a přinutí vás plakat, pak se budete divit, jak ploše hra vyznívá. Kupte si ji, dohrajte ji, ale pak jen pokrčíte rameny a půjdete si přečíst knížku s mnohem vyšší příběhovou hodnotou...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama