Speciální chatařský hPod #806 vyjde během víkendu. Omlouváme se za komplikace.
Hrej.cz Battlefield: Bad Company Recenze

Battlefield: Bad Company

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

24. 6. 2008 22:52 4
Reklama
Reklama

Když se mi před nějakým časem dostala do rukou PS3-only záležitost Haze, skoro všichni z mého okolí mě viděli lamentovat nad kvalitou singleplayerové části hry. Strašně moc prvků totiž vypadalo, jako by bylo šito horkou jehlou, člověka nic nenutilo se prokousávat vcelku nudným příběhem až na konec (který stejně všichni tušili od prvního traileru) a jako bonus bylo vše zaobaleno v nic moc grafice. Právě proto jsem k novému Battlefieldu, který tímto dílem zřejmě startuje novou éru na konzolích, přistupoval hodně skepticky. I přes hodně dobrý dojem z betaverze jsem se totiž obával, že ve finále se něco šíleným způsobem pokazí a budu tak nucen šahat do klobouku pro pětku, maximálně šestku. Jenže poté, co mi jistý člověk (říkejme mu třeba Franta Dalibor) křičel do telefonu, že ten multiplayer je prostě koží a kdy už si teda uráčím koupit pořádnou telku se zlatým Xbox Live účtem navrch, aby mi mohl nakopat zadek, se prostě nedalo akčnímu vábení v podobě Bad Company odolat.

Zjištění číslo jedna – grafická stránka vypadá vážně k světu. V porovnání s žánrově velmi podobnou hrou, Call of Duty 4, Battlefield těsně, ale přece vítězí. Hlavně detailní záběry na obličeje a vůbec na modely postav jsou skutečně pastvou pro oči. Ani okolní prostředí však nijak nezaostává, a když si uvědomíte, že se pohybujete na obrovské ploše, po které se přesunujete od jednoho cíle mise ke druhému bez jakéhokoliv nahrávání, nezbude vám nic jiného, než pochválit vývojáře za skvělou práci. Celý dojem jednolitého válečného konfliktu, který není necitelně roztříštěn na malé segmenty (tohle neberte jako urážku, CoD 4, naopak!), je navíc skvěle dotvořen všudypřítomnou destrukcí. Stačí s armádním náklaďákem projet plotem, nebo s těžkým kulometem pokropit přilehlý lesík a třísky budou jen lítat. Jak už jsem ale popsal v preview, nic se nevyrovná tomu, když se plížíte polorozpadlým domem, nad vámi se z ničeho nic zvedne prach, spadnou na vás cihly a vy se díváte novým, velikým oknem přímo do hlavně tanku. Mimochodem, rozhodně ke hraní doporučuji nějakou pořádnou soustavu reproduktorů a volume otočené doprava tak moc, jak vám sousedi (maminka) dovolí. Zvuky jsou totiž naprosto fantastické (nejrůznější cvakání zbraní, čvachtání vody, řízená demolice za použití pancéřové pěsti, no prostě mňam!), stejně tak namluvení, kterého si díkybohu užijete skutečně dost. Nezřídka se mi totiž při hraní stalo, že sem se dokonce uchechtl špičkování mezi členy týmu, ale nikdy to nebylo v místě, kde by to designéři nezamýšleli.

Battlefield: Bad Company

Z každého okamžiku je jasné, že autoři kladli hodně veliký důraz na příběh a vůbec hru jednoho hráče, a to říkám přesto, že do role úhlavního nepřítele se po chvilkové pauze vrací ruští soudruzi (byť z nedaleké budoucnosti). Už žádná anonymní kampaň o bezmyšlenkovitém zabírání kontrolních bodů. Ty jsou tu sice pořád, ale jejich dobývání je o tisíc procent zábavnější a hlavně vypadá realističtěji. Dokonce bych se nebál použít slovo free-form, protože je opravdu jen na vás, jakou cestou se vydáte ke kýženému cíli a jakým způsobem dokončíte úkol. I když jste totiž omezeni fikaně (tzn. nenásilně) pohozenými přírodními překážkami, vždycky je pouze na vás, jestli váš tým povedete přes bažinu, nasednete do člunu, nebo jednoduše přeběhnete přes most. Vozový park je dostatečně široký na to, abyste se s ním dosyta vyblbnuli a pokud naleznete někde v přírodě zaparkované auto, které zrovna pozbývá posádky (protože jste ji třeba kompletně vystříleli, chichi), není problém do něj nasednout a začít točit volantem / kulometnou věží / hlavou a zaměřovačem na místě spolujezdce. Sladkým bonbónkem pak je možnost řídit přes vysílačku nálet letadla Spectre, které na zemi dovede rozpoutat opravdové peklo. Jak vidíte, možností jak se vyřádit je skutečně hodně a určitě se nedá předpokládat, že byste je všechny objevili po jednom dohrání.

Parádní multiplayer byl po dlouhá léta poznávacím znamením všech her ze série Battlefield a třebaže se čistě konzolová Bad Company této magické formuli kvality nijak výrazně nezpronevěřila, preference singleplayeru před hrou více hráčů je v mnoha ohledech přeci jenom patrná. A ne vždy v pozitivním smyslu slova, nutno podotknout. Bezesporu nejvážnější poranění odnesla si z boje s příběhem nabídka herních modů, která se zastavila na závratném počtu… jednoho. Gold Rush, tedy ničení beden se zlatými pruty spojené s obsazováním checkpointů (2-4 na jedné mapě), je sice zábava nesmírně variabilní a v kombinaci s kompletně zničitelným prostředím málokdy nudná, přesto se stihne klasické schéma útočník vs. obránce za nějakou tu chvíli zajíst. Nešetřilo se naopak na mapách, které se dostavily v počtu osmi a ve vyváženém poměru kombinují rozsáhlé venkovní prostory s menšími městskými plácky. Herní doba se tak může měnit - od rychlé desetiminutovky až po taktickou tahanici, která s přehledem zabere i půl hodiny. Pětice hratelných tříd už bohužel tak dobře vyvážená není, a třebaže si s každou užijete akce do sytosti, support class s účinnou zbraní, lékárničkami, opravárenským nářadím a minometným útokem v záloze je pořád nadsazená až hrůza. Chyběla mi také možnost zalehnout, zvlášť když se člověk často ocitá bez možnosti účinného krytí. Pozitiva autentického boje s flotilou vozidel, myriádou lidí z celého světa (maximum 24 hráčů na mapu) a nejlepším ozvučením pod sluncem však jen tak něco nepřebije.

Battlefield: Bad Company

Přesto stále platí – multiplayer v Bad Company je oproti všem zvyklostem spíše doplněk singleplayerové části a jako samostatná hra by měřítka konkurence, zejména co do nabídky herních modů a vyváženosti hratelných tříd, snášel jen velmi těžko. Výborně bylo vyřešeno ovládání, které vám během několika málo minutek přejde do kůže, takže nebudete mít nejmenší problém přesně střílet jak od boku, tak s pomocí zaměřovače, měnit si používané vybavení, nebo řídit vozidla. PO technické stránce zkrátka není naprosto co vytknout. Do akce se díky výtečné grafice a vtahující atmosféře zažerete na spoustu hodin a vůbec vám nebude vadit, že obtížnost byla nastavena krapítek výše, než jste u většiny her zvyklí, takže špičatá jehla polní lékárničky bude vaší věrnou kamarádkou (že by konec taktiky „schovám se a ony ty červený fleky na obrazovce za chvilku zmizí“?). Některému z vás možná připomene Flashpoint, to díky své otevřenosti a možnostem. Každopádně se všichni budete královsky bavit a vůbec nevadí, že jsme všechny jednotlivé části z Bad Company už dávno viděli jinde a možná i lépe zpracované. Jen v málokteré hře z nich totiž vznikl takhle dobře namíchaný koktejl.

Battlefield: Bad Company
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Vynikající válečná hra, která těží z odkazu slavné série, ale staví na jejích základech zbrusu novou hratelnost, oděnou v perfektním technickém kabátku. Nebýt krapet odfláknutého multiplayeru (na druhou stranu tím zase získává singleplayer), mohlo být v tabulce hodnocení i lepší číslo.

Co se nám líbí a nelíbí?

parádní atmosféra, vynikající ozvučení, žádný prostor pro nudu, vozidla, destrukční model, grafika, zábavný multiplayer
nic nového pod sluncem, multiplayer by mohl obsahovat více módů, někdy lehce přestřelená obtížnost
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz