Banished Recenze Banished

Banished

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

23. 2. 2014 23:32 38
Reklama
Reklama

Vyhnali nás. Řekli, že v jejich společenství již není místo a možná je to tak lepší... Již nějaký čas jsem v neklidném spánku snil o rovnostářské společnosti, kde by každý stejná práva měl a stejnou měrou podílel se na rozkvětu komunity. Možná právě nyní naskytla se příležitost začít znovu, začít lépe. Odcházíme za úsvitu a několik dalších kráčí s námi. A byť je cíl naší cesty obestřen nejistotou, bezpečně víme, že půjdeme třeba i několik týdnů, až nalezneme zelenou louku, na níž nový domov vystavíme.

ROK 1

Právě jsme dokončili stavbu skladiště a s dostatkem základních surovin poušítme se do plánování naší osady. Vybrali jsme dobré místo v údolí, blízko říčky a nedaleko hor i velkého jezera. Kdybychom se usídlili v horách, obtížně bychom v členitém terénu místo na stavbu nových budov hledali. Takto můžeme využít úrodné pláně na jihu k zemědělství, lesy na západ ke sběru plodů a lovu divoké zvěře a v nedalekých kopcích na východě se snad nachází uhlí či železo, které jistě využijeme při budování nového domova.

Nejprve je třeba zajistit, aby všichni dostatek jídla měli, k čemuž poslouží ryby z řeky a borůvky i houby z lesa. Pak musíme míti kde hlavu složit a schovat se před nepřízní počasí. Ačkoliv můžeme postavit jakoukoliv budovu, je jasné, že právě teď se musíme soustředit na postavení jen těch nejzákladnějších a z celkového počtu osadníků určit, kolik se bude věnovat sběru, kolik stavění budov, kolik rybolovu a kolik bude nádeničit.

Banished

Nemáme pevně dané profese, nicméně každý dělá, co potřeba jest. Pokud jsou určeni dva rybáři, kdokoliv může vzíti prut a na molu udici nahoditi; vždy tam však budou státi pouze dva. Ženy podílejí se na všech pracech stejnou měrou jako muži a po dosažení desátého léta k nám přidají se i děti, doposud bezstarostně užívající nevinnosti a volnosti svého mládí.

Není to bezchybný řád, ale dostačuje nám. Toť pravdou, že se pro sběr surovin na jednom konci osady zapomeneme věnovat jiné práci na konci druhém, a dokud jednu činnost nedokončíme, do jiné se nepustíme. Snad by to nám záhodno nějakou volitelnou posloupnost důležitosti práce vytvořiti... Ale jak znám naše společenství, na to nikdo nepřistoupí.

Na každý pád, zimní měsíce, které jednoho dne přijdou, podcenit bychom neměli. Přesto, že teprve květy rozpukly v jasné barvy a stromy se zazelenaly radostí z živého slunce, musíme také začíti zásoby polínek a třísek dělat, abychom, až první sníh napadne, ve svých chalupách nemrzli. Kéž by nás bylo víc, abychom vše potřebné stihli.
- Napoleonel

ROK 8

Léta uplynula jako divá voda pod mostem a naše osada se rozrostla stejně jako počet jejích obyvatel. První mrazy nás naučily potřebě zimního oblečení, první rozbité nástroje zase nutnosti řemesla kovářského. Dary lesa a řeky nám dostačovat přestaly, a tak jsme zaseli dvě políčka, která nám při každoroční sklizni naplní jídlem sklad. Také sad jsme postavili, jemuž však několik let trvalo než jablky začal vracet píli a pot do něj vložené.

Nedávno jsme navázali přátelské vztahy s obchodníky, kteří čas od času připlaví se po řece a své zboží výměnou za naše výrobky nabízejí. Prodejem přebytečných polen jsme získali vlněné kabáty, které nás v zimě ochrání před krutým mrazem, ale vím, že by bylo lepší mít vlastní ovečky a z jejich vlny si kabáty rovnou ušíti. Obchodník slíbil, že příště s sebou ovci přiveze, ale také dodal, že zboží na zakázku bude stát více. Snad tedy budeme mít co směnit.

Želbohu se stále potýkáme s nedostatkem silných paží, jež by pokryly všechny potřeby naší společnosti. Stavba chalup podpoří brzkou nadílku uzlíčků štěstí, ale dokud nedorostou v práceschopné jedince, jsou jen dalšími hladovými krky, které je třeba nakrmit. Denně se zabývám nalezením cesty z bludného kruhu nedostatku pracovních sil, jídla a surovin a doufám, že nás nepostihne osud Sáblíkovy Lhoty, která, jak říční obchodník povídal, zbrklým rozmachem nezvládla zajistit dostatek potravin a během dvou let hlady pomřela.

Přes všechnu tu klopotu se příležitostně jen tak zahledím na to, co jsme za osm let vybudovat zvládli a cítím v prsou hrdost. Osada, ač se stále potýkáme s občasnými nedostatky dřeva, kamení a železa, spokojena jest a okolní příroda mě naplňuje vnitřním klidem, když na jaře vidím zelenavé koruny blízkých lesů a jak na podzim břízy zežloutnou a v zimě pak všechno pokryje čistý sníh. Občas mi tento klid vyhladí vrásky vyryté každodenní starostí o udržení všech potřeb osady v rovnováze... Avšak jen občas.
- Napoleonel

ROK 21
KOŘENY V MINULOSTI

Banished


Banished svým důrazem na vyvažování jednotlivých odvětví produkce připomíná sérii The Settlers. Vynikající druhý díl z roku 96 se dočkal po deseti letech remaku a nejnovější 7. díl vyšel před čtyřmi lety.

Našla jsem otcovu kroniku, do které zapisoval dění v naší vesnici od jejího založení, ještě před mým narozením. Bohužel můj otec zemřel s polovinou vsi při předloňském tyfu. S nemocí byli naši bylinkáři bezradní a od smrti hladem, způsobené nedostatkem farmářů, nás zachránilo jen včasné soustředění na udržení produkce jídla. Kvůli prevenci jsme postavili špitál, ale zatím nemáme toho, kdo si říká doktor. I školu jsme zavřeli, neboť potřebujeme, aby se děti co nejdříve přidaly do pracovního koloběhu, i přesto, že jim budou upřena mnohá pokročilá tajemství práce. Až další generace bude směti přinést vzdělané potomky, lačnící po novotách a moderně.

Nakonec jsme asi měli štěstí. Dle příběhů, které si vyprávějí říční obchodníci, některé jiné osady potkal horší osud. Někde mezi sebe přijali kočovníky, kteří s sebou mor přinesli, jinde kobylky sežraly zásoby na zimu a mluví se také o větrném víru, který se prohnal přes osadu a zničil vše, co mu přišlo do cesty. Myslím, že pohromy jsou zkouškou osudu, zda je naše organizace pevná, zda dokážeme přežít i extrémní situace.

Občas v našem kostelíčku přemýšlím, jaké má naše snažení smysl. Vesnice roste, lidé stárnou a rodí se noví, zabíráme více půdy a snažíme se udržet koloběh v chodu, ale je to všechno, co může život nabídnout? Náš kněz říká, že jsme děti jednoho stvořitele, který nás vytvořil s pomocí svého bratra. Cožpak by nám tedy stvořitel nedal jiný cíl než nekončící rozvoj? Ne každý se plahočí za postavením sta kamenných chalup nebo výstavbou dlouhého mostu. Obchodníci ale šeptají o blížícím se příchodu skupiny upravovatelů, která prý má moc rozšířit naše obzory a naučit nás nových věcí. Možná ti nám dodají nějaký smysl, když nás stvořitel seslal na zem bez cíle.
- Terise

ROK 47

Mnoho se za ty roky změnilo. Naše vesnice čítá přes sto obyvatel a zabírá místo od hor až po jižní luka. Blahobyt nastolený vyvážením produkce jídla a pokrytím potřeb nám umožňuje pravidelnou a opatrnou expanzi i přes řeku a do vzdálených lesů. Doktoři dohlížejí na zdraví vesničanů, učitelé vychovávají svědomité pracovníky a vykopané studny zajišťují dostatek vody při hašení případných požárů.

Museli jsme však přesunout naše pole jinam, neboť půda začala být vyčerpaná a rok od roku jsme sklízeli méně. I ryby z řeky byly zřejmě vyloveny, a proto jsme rybáře přesunuli k jezeru, kde se pod hladinou stále ještě míhají šupinatci. Vytěžené doly a kamenolomy sice trochu hyzdí východní kopce, ale nelze s nimi nic udělat, stejně jako s četnými rovy, které tu a tam na kraji vesnice zakládáme. Stavíme okolo nich a slouží jako památníky krušných začátků našich předků.

Vzpomínám na mládí, kdy jsme s obavou očekávali každý příchod zimy a doufali jsme, že nám zásoby jídla a paliva vydrží. Takové věci již řešit nemusíme. Život je stále pracný, ale řekla bych, že v jistém ohledu jednodušší. Tuhé zimy i suchá léta přečkáváme s minimálním úsilím, za což může i zdejší poměrně příznivé podnebí. Kdyby naši otcové založili osadu v drsnějších podmínkách, asi bychom si takto dobře nežili.

Banished

Možná, kdybych si mohla postesknout, mi trochu chybí možnost vidět trochu radosti v naší vsi. Lidé jsou sice spokojení, ale domy stavíme stále stejné - hnědé a šedivé - a kromě plachet na trhu nenajdu nikde žádné veselé barvy, které by vzhled vísky oživily. I naše písničky, které jsou opravdu pěkné, se časem znatelně opakují a někdy si přeji, kéž bychom jich znali více.

Avšak teď je již čas, abych se šla věnovat našemu dobytku. Na farmách rozhodně nezahálíme - máme krávy, ovce i slepice a pěstujeme dýně, obilí, zelí, tykve, jablka, hrušky, třešně, meruňky a ořechy. Těším se, až večer v hospodě pak usedneme k našemu hruškovému pivu. Nakonec jsem ráda, za život, jaký tu máme.
- Terise

ROK 99

Těžko uvěřit, že příští rok oslavíme 100 let o založení naší obce. Prošla si opravdu těžkými zkouškami a to nemám na mysli pouze tornádo, které ji před třiceti lety téměř zničilo a velký požár, který poté spálil na troud hornickou čtvrť. Nemyslím si, že bychom výročí nějak slavili, jsme koneckonců pracovitý lid a na zábavu nemáme pomyšlení. (Tedy kromě léty prověřeného hruškového piva).

Zajímalo by mě však, zda tu na jubileum budeme všichni. V komunitě je napětí a mluví se o vyhoštění několika rodin, ať prý odejdou z naší obce a hledají svůj osud jinde. To je přece nesmysl. Přece nikdo nikoho nevyžene a nenechá napospas živlům a hladu v divočině. Náš lid přece drží při sobě, že? Že?!
- Oliver

Banished
Windows icon PC

Verdikt

Banished je návykový nostalgický návrat ke konceptuální jednoduchosti klasických budovatelských strategií, který však trpí ztrátou výzvy a obsahu v pozdějších fázích hry. Jeho budoucnost lpí na slíbené podpoře modařské komunity a jejích nápadech a tvorbě.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz