Back to the Future: Double Visions

Když dva dělají totéž, není to totéž. A může jít i o tu samou osobu, pouze v rozdílných časových osách. Třeba takový Emmet Brown – šílený vědátor, který dokázal vymyslet stroj času, s nímž se svým kamarádem Martym a věrným hafanem Einsteinem procestoval všemožné epochy lidské historie a budoucnosti, aby zde vždy udělal nějakou paseku, kterou posléze musel s Martym napravovat. To samé jsme zažívali i v prvních dvou epizodách videoherní adaptace pokračování příběhů ze série Návrat do budoucnosti, ale v té třetí už Marty na všechno zbyl sám, neboť Doc Brown díky zásahům do historie podlehl byť prudérní, ale svého času dostatečně svůdné Edně Stricklandové. A tak jej Marty musel přesvědčit, že jeho časová osa je špatná, což nebylo nic jednoduchého. Ostatně, aby ne. Představte si to – přijde za vámi někdo, kdo vám tvrdí, že posledních padesát let, které jste prožili, jste prožít neměli. Respektive měli, ale jinak, to zní více než bláznivě, že? Martymu se to naštěstí podařilo, takže se s Docem Brownem vydají opět do roku 1931, aby mladého Emmeta přesvědčili, že se musí vykašlat na Ednu a jít se podívat na Frankensteina…

Zpátky do minulosti

Jenže co čert nechtěl, aby se tam vydali, musí se nejprve dostat ze spárů Edny Stricklandové, jež naší dvojici uvěznila do programu Citizen Plus (pro neznalé – výchovný program, který naprosto změní chování jedince, takže si pak s ním Edna může dělat prakticky cokoliv). Tento zádrhel se však dá poměrně snadno vyřešit, takže hurá do Delorean a zpět do minulosti. A v tu chvíli přijde zádrhel číslo dvě, neboť návrat neproběhne zcela hladce. Nerad prozrazuji podrobnosti příběhu, nicméně z jistých důvodů se nelze vrátit do dne, kdy Emmet zvolil raději romantickou procházku než návštěvu pochybného biografu. Dostaneme se do chvíle, kdy se v Hill Valley pořádá výstava vynálezů a mladý Doc se zde chce ucházet o vítězství. Více už opravdu vyzrazovat nebudu, nechci připravit o zážitek z příběhu, neboť se tradičně jedná o to nejlepší, co série nabízí. Krom řady vtipných situací, které místy až hraničí se situační komedií, se můžete těšit na velmi zajímavé dějové zvraty, zejména ty odkazující na vyvrcholení série, jehož se dočkáme opět zhruba za měsíc. Když už jsme u těch pochval na adresu díla z produkce Telltale Games, opět se velmi povedlo ozvučení a zejména dabing, jehož kvality by se mohly směle srovnávat s kdejakým filmem.

Sháním bariéry. Značka: neviditelné.

Přejdeme-li k hnidopišství, dostaneme se opět k řadě problémů, jejichž přítomnost se nese prakticky od první epizody. Opět tak narazíme na neviditelné stěny, které hráče nepustí nikam dál a působí veskrze amatérsky. Ale budiž, říká se, že si člověk zvykne na všechno, takže zatímco v první epizodě jsem klel tak mocně, až se z toho začal displej notebooku studem červenat, tentokráte převládla apatie a mávnutí rukou ve stylu „no jo, už zase…“. Veskrze kritizovaná malá obtížnost a stylizace hry spíše do role interaktivního filmu pro nehráče se opět opakuje, nicméně tentokrát mi přišel přístup o mnoho více adventurní než v předchozích epizodách. Zejména co se týče využívání předmětů, ty hrají hned v několika situacích naprosto zásadní roli a bez nich byste se konce nedobrali. Opět ale platí, že obtížnost puzzlů není nikterak vysoká, a pokud by se náhodou někdo zasekl, v nápovědě si lze dojít pro radu z kategorie „dojdi před školu a seber tam ten modrozelený šutr, co leží před stanem s vizí budoucnosti!“. Tyto všechny elementy naprosto brutálně zkracují herní dobu, která se tentokráte ani nedostane přes tři hodiny, a to už je opravdu málo.

I přes všechny tyto výtky ale považuji čtvrtou epizodu za to nejlepší, co pánové z Telltale Games za poslední čtyři měsíce vytvořili. Pravda, má sice spoustu drobných chyb a nedostatků, ale když se od nich oprostíme, vysvitne na světlo světa vynikající příběh plný zvratů a náznaků, co by se asi mohlo stát ve velkém finále. Takže tedy pěkně děkujeme a pro příště – vydržet u příběhu v nastoleném trendu, prodloužit herní dobu a pokud možno odstranit ty zpropadené neviditelné bariéry…