Assassin´s Creed
Píše se rok 1191 křesťanského letopočtu, 587 islámského a Třetí křížová výprava plundruje už tak dost zplundrované území. Vy se ocitáte v kůži Altaïra, příslušníka sekty Assassinů a zároveň řádně nafoukaného a arogantního hejska, kterému se ale poslední akce řádně vymkla z jinak obratných rukou. Po selhání následoval zasloužený trest – degradace na nejnižší stupeň a šplhání ve vrahounském žebříčku zpátky na vrchol. Ne, všechno zpátky. Nejste Altaïr, ale Desmond, bezvýznamná nicka, která je ale shodou okolností Altaïrovým potomkem, a jelikož věda věří na genetickou paměť, podivná organizace vás zajme a skrze vaše buňky se snaží dostat k důležité informaci obsažené v Altaïrově životě. Ale nebojte, vaším alter egem se stane spíše středověký zabiják než Desmond.
Cesta vzhůru vede skrz likvidaci devíti významných osob tehdejší Syropalestiny a skrze čtyři města – asasínskou pevnost Masjaf, Damašek, Akkon a Jeruzalém. Jako přídavek můžete i počítat území mezi městy nazývané Království, které sice vypadá nádherně, ale za chvíli jej začnete nesnášet. Sice je roztomilé jezdit na koni, bojovat z ořova hřbetu, lézt na všemožné věže a kočkovat se s všudypřítomnými ozbrojenci, ale časem vám přijde to popojíždění mezi lokacemi jen otravné, protože Altaïr je městský predátor a vy se budete cítit nejlépe až mezi zdmi. S tím se dostáváme k druhé nejotravnější vlastnosti Assassin´s Creedu a tou je vplížení se městskou branou ve skupině modlících se mystiků. Aby vás doslova pustili mezi sebe, musíte zachránit jednoho z jejích členů ze spárů ozbrojenců, což je sice fajn nápad, ale když před každým příjezdem automaticky vyhledáváte o pomoc křičícího učence a musíte zlikvidovat několik otravů, působí to v celkovém dojmu autenticity, který hra poskytuje, opravdu špatně. Nicméně tím jsem si odbyl tu nejsilnější kritiku a nyní k meritům.
Pětkrát měř, jednou řež... a utíkej
Napravo Skalní dóm, nalevo mrtvola lučištníka
Samotná architektura jednotlivých měst je unikátní a mimo různě barevných filtrů se metropole odlišují i slohy a z toho vyplývající taktikou, jíž budete při lovu a následném útěku používat. Osobně jsem nesnášel ploše působící Jeruzalém, v němž jsem měl při svém stylu hry (ano, AC vás skutečně nenutí postupovat jedním ověřeným způsobem) problém se schovat před zalarmovanými strážemi. Vyplatí se i dobře prozkoumat potenciální únikovou cestu, kdyby pro nic jiného, pak pro tu úžasnou scenérii, která se před vámi otevře. Grafika je jednoduše nádherná a pohlcující. Podobně intenzivní jsou ale i boje. Nečekejte smršť komb jako v již zmiňovaném Prince of Persia. Altair je zabiják a nemá čas na nějaké finesy. Na vraždy využívá vystřelovací ostří, na normální boj pak meč, dlouhý nůž, vrhací dýky a samozřejmě své tělo. Při správném zvládnutí postavy pak není problém jednoho oponenta chytit a odmrštit, druhého vylákat z krytu, jednou ranou podříznout, vyskákat na nejbližší střechu, strážného skopnout ze střechy a dalšího zabít vrhacím nožem. Ve chvíli kdy pak po úspěšném zabití budete prchat městem deset minut v kuse, adrenalin vám bude proudit tělem, stále se vám nebude dařit zmizet z výhledu vašich pronásledovatelů a náhle jeden z kolemjdoucích skočí vašim pronásledovatelům do cesty, protože jste zachránili příslušníka jeho rodiny, bude vám jasné, že hrajete výjimečnou hru.
Mluvím (nejen) česky a nestydím se za to
Je velice jednoduché si do Assassin´s Creedu kopnout. Nemusíte vnímat příběh, vyšetřovací mise vám přijdou otravně repetetivní, můžete si dokonce stěžovat, že i ty vraždy jsou podobné. Jenže také můžete skutečně hrát. Dokazuje to taková pitomost jakou je možnost chodit během příběhových sekvencí. Sice nic neovlivníte, ale pokud chcete hrát svou roli, můžete třeba s Altaïrem nervózně přecházet jako šelma v kleci, můžete se dramaticky otočit, a stejně tak ve hře. Žijte v tomto světě - a ten se vám odmění. Nejde tady přece o co nejlepší skóre, ale užít si.
Verdikt
Atmosférická hra s několika vynikajícími prvky, která vás spolehlivě zabaví pokud jí to dovolíte.