Assassin's Creed: Rogue Remastered Recenze Assassin's Creed: Rogue Remastered

Assassin's Creed: Rogue Remastered

David Plecháček

David Plecháček

3. 4. 2018 13:00 2
Reklama
Reklama

Nechme tradiční formality stranou. Představovat Assassin’s Creed je jako nosit dříví do lesa nebo, expresivně řečeno, jako házet perly sviním. To prostě nechcete. Udělejme se staronovým dílem rychlý proces. Jestli vás nějaký velký díl série minul, je to s největší pravděpodobností sedmé pokračování a završení severoamerické ságy. To je také jeden z mála důvodů, proč do Rogue jít. Mnoho z vás by to udělalo, i kdyby dostalo obyčejný port. Remaster od Ubisoftu berme jako takový bonus.

DALŠÍ KENWAY?

Shay Patrick Cormac sice není žádným následovníkem rodu Kenwayů, přesto se v polovině osmnáctého století zaplete do dějin, které se kolem této rodiny točí. Shay Cormac je sice tvrdohlavý, ale přesto poměrně věrný a loajální asasín, byť mu osud relativně záhy přichystal jinou cestu. Na jednom ze svých úkolů si totiž hlavní hrdina uvědomí, že účely ne vždy světí prostředky a proti svému bývalému řádů vystoupí. Stane se tak personou non grata, aby o několik minut později čelil jedné kulce a o několik měsíců nato se přidal k templářům. Příběhový twist není nijak překvapivý, ostatně to bylo největším lákadlem čtyři roky starého Rogue už v době před vydáním.

Shay logicky používá asasínské techniky i u úhlavních nepřátel. Ne, levobočka slavnějšího a mnohem kritizovanějšího Unity nebudete hrát kvůli převratným změnám a inovacím.

Shay je rozhodně větší sympaťák než francouzský švihák Arno Dorian, který ve stejné době ovlivňuje Velkou francouzskou revoluci, ale i k němu si musíte najít určitou cestu. Coby asasín se totiž jeví jako floutek, kterého až svět musel naučit určité pokoře a charakteru, kterými se posléze honosí po boku templářů. To je asi tak to jediné, co u protivníků oceníte, jinak se jedná o druhou stranu téže mince. To, že se asasíni a templáři podobají jako vejce vejci je ostatně určitým způsobem evidentní od začátku, kdy se z Al Mualima asasína stane Al Mualim, templář. Tomu odpovídá i herní stránka Rogue, Shay logicky používá asasínské techniky i u úhlavních nepřátel. Ne, levobočka slavnějšího a mnohem kritizovanějšího Unity nebudete hrát kvůli převratným změnám a inovacím, které by vám logicky propůjčili noví mentoři. To ale neznamená, že se jedná o špatnou hru.

SKRYTÝ KLENOT ASI ÚPLNĚ NE

Čtyři roky starý Rogue nejvíce těží z toho, že zůstal v mnoha ohledech tradičním dílem, který se vyjma zasazení hlavního hrdiny nesnaží o revoluci. Unity se snažilo, a i když bylo v mnoha ohledech revoluční, nakonec to spíše revolučně schytalo od komunity, která na Ubisoftu nenechala po právu nit suchou. Rok po Black Flagu mohlo završení americké ságy vypadat skoro až usedle, po čase se ale jedná o příjemný návrat k tomu nejvytříbenějšímu, co jsme měli na karibském dobrodružství. Opět tu své místo mají velice povedené námořní bitvy, tentokrát na vodách zamrzlého severního Atlantiku nebo u ústí řeky Hudson. Vždyť na Morrigan, Shayově lodi, strávíte několik hodin, ať už půjde o pouhé cestování, souboje, nebo o její vylepšování. Tak bychom mohli pokračovat. Na rozdíl od Black Flagu se navíc od mýtů vrátíme zpět k reálným kulisám utváření historie, tentokrát v době, kdy se v Novém světě rozdávaly karty mezi Británii a Francii.

Ani tak se nedá hovořit o nějaké kondenzované esenci toho nejlepšího. Nebudeme zastírat, že by Rogue nemělo po herní stránce své chyby. Herně si přenáší prakticky identické možnosti, které jsme dříve viděli v každém dílu, byť Origins nastavilo nové standardy, které notně vybočují. Scénář je opět plný zkratkovitostí a plný klišé, která nelze přehlédnout. Pravdou ale je, že ten samý scénář dokázal odpovědět na některé otázky z let minulých, jiné dokázal alespoň částečně odškrtnout. Má to ale háček. Dosud jsme se bavili o věcech, které Rogue měl (nebo naopak neměl) už v době vydání. Vy tak alespoň zkratkovitě víte, co od hry čekat a zda by vás měla zajímat. Problém je, že doplnění znalostí bude pro většinu hráčů důvodem číslo jedna, ale některá fakta budete šest let po třetím dílu a pět let po Black Flagu lovit v té nejhlubší paměti.

Není důvod si jej pořizovat, pokud jste Rogue hráli. Severoamerickou kolekci stejně nebudete mít na nových konzolích pohromadě, neboť třetí díl zůstal na minulé generaci.

Dokážete si představit, že by Revelations vyšlo pět let po skvělém Brotherhoodu? Jistě, některé věci člověku utkví v paměti a Ezio si přenášel některé věci se svou osobou, tudíž toto srovnání trochu pokulhává. Díky němu se ale dostáváme ke kameni úrazu – remaster přichází žalostně pozdě. Není důvod si jej pořizovat, pokud jste Rogue hráli. Severoamerickou kolekci stejně nebudete mít na nových konzolích pohromadě, neboť třetí díl zůstal na minulé generaci. Ale pokud jste Rogue nehráli, musíme k němu přistupovat jako k novému vydání. To sice přináší více méně nový příběh, ale naráží na další a další postavy z minulých dílů, na které jste, možná, zapomněli. Tehdy, před čtyřmi lety u dobových recenzí Rogue, byla tato pomrknutí nebo řešení jednotlivých otázek hlavním kladem, který dnes nefunguje stoprocentně, tak jak by měl.

STOLIČKA ČASU

Čas, stejně jako v jiných podobných případech, hraje tak tu nejdůležitější rozhodovací roli. Jak vidno, má své klady a své zápory. Dnes už Rogue nebude působit jako sedmkrát viděný díl, naopak se k němu rádi nepřekrmení vrátíte, ale dnes už vám zároveň z určitého pohledu nedá tolik, kolik by dal před lety. Karty se tak paradoxně obrací. Situace byla opačná, Rogue bez inovací byl v určitém slova smyslu pouhým X-tým pokračováním, které alespoň završuje minisérii, a právě toto propojení fungovalo na výbornou. Dnes naopak zmíněné propojení pokulhává, ale už nejsme přesyceni předchozími tituly. Ubisoft neumí vyřešit problém tak, aby naopak nevytvořil problém jinde. Ani remasterovaná verze tak není ve stoprocentní kondici, a přitom se stačilo nerozpakovat a kout železo, dokud bylo žhavé a nevychladlo.

Alespoň že po grafické stránce se na hře čas nepodepsal nijak negativně. Nezapomínejme, že stále hovoříme o remasteru, nikoliv o portu staré hry. Těžko popisovat, jak moc Rogue prokouklo. Nejsnazší bude, když vás přesvědčím o tom, že budete mít pocit, jako byste hráli hru ze současné generace. Držte svá očekávání při zemi, nehrajete Origins, ale zároveň odpadá pocit, že hrajete něco z PS3/X360. Jestli to je klad nebo zápor, to nechám na vás. Odvedená práce nijak nevybočuje ze standardů. Nejedná se o vyložený propadák, nejedná se nicméně ani o nic, za co by si vývojáři zasloužili metál. Tohle není remaster Blupoint Games ani předělávka původem od Vicarious Visions, tohle je remaster, na který se nebude po technické stránce nijak zvlášť vzpomínat.

Opětovné vydání jednoho z nejzapomenutějších asasínů je určitou službou hráčům, kteří by jej minuli úplně. V tomto případě stačí málo.

Assassin’s Creed: Rogue dokáže nabídnout působivé scenérie, především co se vody týče, ale vegetace už působí trochu unaveně. Hra je v tomto ohledu poměrně ambivalentní, voda vám doslova učaruje a nebýt právě vydaného Sea of Thieves, pěl bych ještě větší ódy, ale některé momenty vás opět posadí do křesla. Na druhou stranu, objektivně řečeno, to stačí. Subjektivně? Taky. Opětovné vydání jednoho z nejzapomenutějších asasínů je určitou službou hráčům, kteří by jej minuli úplně. Je otázkou, kolik to Ubisoftu stálo práce a jak moc to jsou easy money, ale v tomto případě stačí málo. Dokud to nepoznám na první pohled, nevadí mi to. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Bylo by sympatičtější, kdyby remaster stál o něco méně, ale to vyřeší slevy nebo uvědomění si, že za poloviční cenu člověk dostane kompletní AAA hru, s níž stráví desítky hodin. Není si moc na co stěžovat.

Assassin's Creed: Rogue Remastered
Xbox icon Xbox One
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Asi to není ta nejostřejší skrytá čepel ze všech, ale Rogue se nemá za co stydět. Ubisoft ale nedokázal v remasteru odstranit veškeré chyby, které bychom mohli vůči zapomenutému dílu kritizovat. Přitom stačilo tak málo - nečekat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz