Speciální chatařský hPod #806 vyjde během víkendu. Omlouváme se za komplikace.
Hrej.cz Assassin's Creed: Rogue Recenze

Assassin's Creed: Rogue

Jiří Bigas

Jiří Bigas

10. 12. 2014 11:11 6
Reklama
Reklama

Nezáviděníhodnou pozici na startu letošní předvánoční sezóny ukořistil poslední přírůstek do série Assassin's Creed. Bojovat o přízeň hráčů z předem určeného místa slabšího bratříčka po boku ambiciózního Unity muselo být pro vývojáře z bulharského týmu Ubisoft Sofia velmi obtížné až frustrující. Vůbec poprvé se totiž titulu v hlavní příběhové linii této série neujalo mateřské montrealské studio. Vedení projektu, s nímž už klasicky v duchu ubisoftí kooperace pomáhalo šest dalších týmů po celém světě, tentokrát připadlo autorům vlažně přijaté odbočky Assassin's Creed III: Liberation z roku 2012.

PŘEDEM ODSOUZENÝ K NEÚSPĚCHU

Jak dopadlo Unity, jsme se mohli přesvědčit už před několika málo týdny. A nebyl to po pravdě řečeno nejšťastnější přírůstek do této ságy, především s ohledem na to, že měl naznačit, kam se bude populární multimilionová značka ubírat v budoucnu. Rogue coby titul předem odsuzovaný k neúspěchu, podceňovaný i odepisovaný ještě před svým uvedením na trh mohl po dlouhých měsících marketingového živoření ve stínu hýčkaného pokračování pro konzole nové generace jedině příjemně překvapit. A právě to se mu podařilo. Bulharskou novinku lze stručně popsat jako pravý opak Unity. Tam, kde francouzské dobrodružství pokulhává až selhává, Rogue triumfuje. Ale i naopak. Ve výsledku si však staromódní novinka překvapivě připisuje více kladných bodů než předem favorizovaná revoluční freska.

Assassin's Creed: Rogue

Zatímco Unity se ve snaze zpřetrhat některé vazby a pojítka s minulostí mnohdy nešetrně zbavuje některých zažitých mechanismů, Rogue pokračuje v jejich nabalování a po vzoru Black Flag přináší v jediném úhledném produktu to nejlepší z minulých let. Loni jsme odvážně tvrdili, že sérii Assassin's Creed překotný vývojový cyklus navzdory všeobecné kritice svědčí. Právě díky němu se s každým dalším dílem jeví hra větší, bohatší a propracovanější. Kupodivu nakonec před rokem panovala vzácná shoda v tom, že právě díky tomu je Black Flag takový, jaký je, čili skvělý. Proč by to o dvanáct měsíců později nemělo stále platit? Autoři Unity se vydali po neprobádané cestě, na jejímž konci nás ale nečekala taková revoluce, jakou si od revoluční Paříže mnozí slibovali. Rogue a jeho autoři zdánlivě ustrnuli v minulosti. Na výsledek jejich práce lze ale pohlížet i tak, že se snaží vytěžit to nejlepší ze třetího a čtvrtého dílu, jejichž zápletky i postavy fascinujícím způsobem proplétá a uspokojivě uzavírá celý severoamerický příběh.

O ROGUE BY SE MĚLI ZAJÍMAT I MAJITELÉ UNITY

Právě scénář je od prvního momentu velkým příslibem, kterým si vývojáři získají vaši pozornost, a vy se tak rychle zbavíte případných předsudků. Příběh situovaný do období sedmileté války sledujeme z perspektivy mladého asasína Shaye Patricka Cormaca, kterého okolnosti přinutí pochybovat nejen o sobě samém, ale i svých přátelích, aby se nakonec obrátil zády všemu a všem, které znal, a stal se templářem. Očima charismatického antihrdiny sledujeme další významnou kapitolu dějin v polovině 18. století, kterou navíc pomáháme psát a spoluutvářet. Zatímco Shay zápasí s vlastními démony, v severoamerických koloniích spolu vedou svůj odvěký konflikt nejen znepřátelené řády, ale zbraněmi řinčí i dvě koloniální mocnosti - francouzská a britská koruna.

 Z hlediska scénáře se téma i dějinné pozadí podařilo vytěžit na maximum.

Historie znovu hraje v Rogue hlavní roli a autoři ždímají potenciál učebnic dějepisu na maximum, když k naší velké radosti zapojují do hry celou plejádu historických postav, míst i událostí. Pokud snad měl Black Flag nějakou chybu, byla jí snaha vsadit vše na jednu kartu - populární pirátskou tématiku. Jenže karibské dobrodružství mělo mnohem blíž k mýtům a legendám než skutečné historii. V tomto směru kraloval sérii v posledních letech třetí díl. A právě na jeho výpravnou exkurzi do časů americké války za nezávislost vývojáři navazují. Rogue je z hlediska času ukotven mezi třetím a čtvrtým dílem. Funguje tedy coby sequel k loňskému Black Flag, ale stejně úzké vazby má i jako prequel k trojce. A navrch novinku pojí více než atraktivní pouto s Unity, jehož majitelé by se měli zajímat o Rogue už jen kvůli tomu, že doplní podstatný díl do příběhové skládačky.

HISTORII SE TENTOKRÁT PODAŘILO VYTĚŽIT NA MAXIMUM

I když se o Rogue, jehož vývoj odstartoval v březnu 2012, mnohdy nelichotivě referuje jako o datadisku pro čtvrtý díl, který opisuje drtivou většinu mechanismů a prvků hratelnosti od svého předchůdce, z hlediska své stylizace a atmosféry má mnohem blíž ke trojce. Už kvůli tomu, že se hra vrací do povědomých amerických kulis. Příběh ale současně do hry vrací překvapivou řadu známých kdysi žijících i fiktivních postav, jejichž životní osudy uzavírá, nebo alespoň podstatně rozvíjí. O jejich překvapivé objevování vás nemůžeme ochudit, stejně jako bohužel není možné vyzradit, které historické velikány spatříte. Můžete nám ale věřit, že výsledek působí velice atraktivně. Rogue uzavírá většinu otevřených kapitol a na mapě severoamerické ságy nechává jen minimum bílých míst. Z hlediska scénáře se téma i dějinné pozadí podařilo vytěžit na maximum.

Shay, stejně jako Edward Kenway, má na povel vlastní plavidlo. Plachetnici Jackdaw ale vystřídala Morrigan, která se kromě vln severního Atlantiku může díky skromnějším proporcím proplétat i klikatými vodami úzkých říčních koryt. Vedle nehostinného ledového oceánu a malebného údolí protkaného hustou sítí vodních toků se vrátíme i do New Yorku. Než však začnete vývojářům spílat za další donebevolající kopii už jednou viděného, musíte si uvědomit, že jde o docela jiné město, než jak ho známe v pozdější podobě, kterou mělo na sklonku 18. století ve třetím dílu. Ať už ale přijdete architektonicky skromné metropoli na chuť, nebo dáváte přednost raději velkolepému panoramatu Paříže, vězte, že na tom příliš nezáleží. Rogue je totiž stejně jako třetí díl a Black Flag daleko působivější v přírodních scenériích a v nezkažené divočině.

KRÁSNĚ NELÍTOSTNÝ A KRUTÝ SVĚT

Nenechte si nikým namluvit, že tyrkysové vody Karibiku s běloskvoucími plážemi a kýčovitou flórou připomínající katalog cestovní kanceláře měly větší kouzlo. Obrovský svět Rogue s desítkami větších či menších přístavů, osad a vísek, které doslova přetékají důvěrně známými aktivitami, má charisma a atmosféru, která se vám na dlouho vryje hluboko do paměti. Plachty Morrigan bičuje na otevřeném moři chladný vítr s mrazivým deštěm, příď proráží z hladiny hrozivě se tyčící ledové kry a v noci se nad vaší hlavou objeví polární záře. Zdejší svět je nelítostný a krutý. Uvědomíte si to, zatímco míjíte vraky lodí uvězněných v ledu, když navštívíte některý ze zdejších bohem zapomenutých koutů i ve chvíli, kdy nepřátelé po vašem vzoru napadnou Morrigan a pokusí se obsadit vaši loď.

Assassin's Creed: Rogue

Hrát Rogue je pocit jako nazout si dobře prošlápnuté bačkory. Drtivou většinu aktivit a vedlejších úkolů ze třetího a především čtvrtého dílu najdete i tady. Nechybí možnost dobývat námořní pevnosti, lovit divokou zvěř na souši i na vodě, hledáte poklady, vyrábíte užitečné pomůcky a vylepšujete schopnosti a podobu vlastní i vaší lodě. Jen občas vývojáři uhnou z předem vytyčené cesty, ačkoli se nabízí otázka, kolik svobody k tomu, aby mohli popustit uzdu vlastní fantazie, vůbec od vydavatele měli. Chybí tak kupříkladu možnost potopit se do hlubin, protože v ledovém oceánu během pár okamžiků umrznete. Kromě vojenských pevností budete coby templář atakovat i opevnění Bratrstva, kterému jste se zpronevěřili. Mechanismus je sice podobný, ale novinkou je boj s vašimi bývalými druhy. Ti logicky využívají stejné finty jako vy, schovávají se v seně, číhají na vás zpoza rohů nebo sledují vaše kroky nepozorováni z bezpečí střechy. Musíte si tak neustále dávat pozor, jestli vám někdo nejde po krku. A pokud nevystopujete nepřítele za pomoci kompasu, který funguje podobně jako v dřívějších dílech v multiplayeru, bývalý druh vám během chvilky nepozornosti lehce může zasadit smrtící ránu.

DÉJÀ VU PŘÍJEMNÉ I OTRAVNÉ

Namísto vlastního panství či sídla tentokrát pracujete pro blaho všeho lidu, a tak renovujete potřebné budovy v podstatě po celém světě. V nezměněné podobě se vrátila i minihra v podobě správy vlastní flotily, ale upřímně řečeno její koncept se třeba už vyčerpal a mnoho času s ní nejspíš nestrávíte. Jako templář nicméně dostanete do vínku i několik zajímavých schopností, které budou zřejmě vyhovovat těm, kteří dávají přednost agresivnější taktice - jakkoli to rozhodně neznamená, že by kradmý postup hrál druhé housle. Shay se kupříkladu ohání puškou a granáty, které mohou uspat, rozzuřit nebo zabít i více nepřátel najednou. Jako templář dokonce může zabíjet i nevinné civilisty, ale nijak zvlášť si tím neprospěje. A konečně jeho loď se vedle nového rychlopalného kanónu brání dotěrným pronásledovatelům i za pomoci zapáleného oleje, který nechává hořet na hladině moře za sebou.

Zdejší svět je dostatečným důvodem k tomu, abyste měli chuť prozkoumat všechna jeho zákoutí a tajemství.

Po křečovité snaze o evoluci za každou cenu, při níž Arno v Unity pozbyl kupříkladu životně důležité schopnosti přilákat zapískáním pozornost nepřítele nebo plavat ukrytý pod hladinou, působí Rogue jako mnohem příjemnější, kompletnější a propracovanější produkt. To však neznamená, že by neměl i přes své nesporné kouzlo vlastní chyby. Vývojáři kupříkladu hodili přes palubu celý multiplayer. Zatímco v Unity autoři vsadili na kooperaci, u Rogue se přímo nabízel návrat klasické kompetitivní hry, jak jsme ji znali z minulých dílů. Na tu ale nejspíš nezbyl čas. Novinka často imituje své předchůdce opravdu mistrně, jako třeba když se hlavní hrdina v některých oblastech musí znovu brodit hlubokým sněhem, jindy ale spíš bezradně a lacině. Mise v současnosti se například odehrávají v úplně stejných kulisách, které známe z Black Flag. K dobru jim lze přičíst alespoň to, že zasahují do vyprávění jen minimálně. Rogue ale vykrádá třeba i soundtrack svých předchůdců, přičemž asi nejvíc patrné je to hned na titulní skladbě nebo popěvcích vašich námořníků. Totožné jako v Black Flag je koneckonců i celé menu a vůbec ovládání hry s výjimkou těch několika málo drobných novinek.

KRÁTKÁ A JEDNODUCHÁ HRA

Právem by si šlo postěžovat snad i na to, že vedlejší mise nejsou zdaleka tak zajímavé, aby udržely vaši pozornost samy o sobě i po dohrání hlavního příběhu. Naštěstí zdejší svět jako takový svým drsným a neotesaným půvabem připomínající třeba Skyrim je dostatečným důvodem k tomu, abyste měli chuť prozkoumat pečlivě všechna jeho zákoutí a tajemství. Dvě podstatné výhrady jdou ale bez jakýchkoli omluv na vrub autorům, ačkoli v mnoha směrech museli dost možná hrát na jistotu a ve výsledku překonali mnohá očekávání. Rogue je bohužel poměrně krátká a jednoduchá hra. Na poměry série Assassin's Creed pochopitelně. Samotný příběh pokoříte přibližně za polovinu doby, kterou byste od těchto her čekali. Obvykle mívají hlavní díly nějakých dvanáct až čtrnáct kapitol či sekvencí. Tady jich najdete jen šest. A ačkoli každá má pochopitelně vždy jiný počet epizod a i tady existuje několik atraktivních odboček, která vás zavedou i za hranice severoamerického kontinentu, ve výsledku to skutečně znamená přibližně poloviční délku hlavní linie. Už vzhledem k tomu, jak velký svět Rogue nabízí a kolik atraktivních lokalit obsahuje, je velká škoda, že jej autoři nedokázali, nebo nestihli vytěžit úplně.

Assassin's Creed: Rogue

Druhou zásadní výhradu budou ke hře mít naneštěstí právě ti, kterým je určena primárně. Tedy loajální veteráni série. Rogue se očividně snaží zavděčit těm nejvěrnějším fanouškům, kteří toužili po završení americké ságy v duchu minulých dílů. O to paradoxnější je, že Unity, s nímž se autoři snaží oslovit i nové hráče, nasadilo laťku obtížnosti možná zbytečně vysoko, zatímco Rogue, který by měl představovat výzvu už jen proto, že ho budou kupovat především ostřílení hráči, je příliš snadný. Jak můžete sami vidět, bulharský Assassin's Creed rozhodně není bez chyby, ale jeho autorům se nepochybně podařilo vykročit ze stínu okázalejšího souputníka, a dokázali se tak důstojně rozloučit s americkou minisérií, kterou uspokojivým způsobem završili. Z Black Flag si vzali první poslední, pokud jde o náplň hry a její podobu, trojkou se zase inspirovali v otázce atmosféry, historické přesnosti a reálií, které jsou pro fanoušky neméně důležité.

A konečně vůči Unity se vymezili autoři nejen tím, že zachovali drtivou většinu oblíbených prvků a aktivit, ale i důrazem na příběh, který nebyl v Unity hodný tématu francouzské revoluce. Možná to není ta nejoriginálnější hra na světě, ale nálepku druhořadého Assassina si určitě nezaslouží. Technickým zpracováním nemůže hra Unity konkurovat, v řadě dalších ohledů jej ale překonává. Můžete na Rogue pohlížet jako na datadisk, ale to není vůči jeho autorům fér. I když šetřili novými nápady, přednosti loňského dílu nejsou pasé ani letos. Už proto, že je to o fous lepší hra než Unity, které si navíc nevede úplně přesvědčivě, bychom se ani nedivili, pokud by se novinky vedle konverze pro PC nakonec dočkali i majitelé konzolí PlayStation 4 a a Xbox One.

Assassin's Creed: Rogue
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Rogue je ekvivalent Arkham Origins. Podceňovaný tým se ujme za nepříznivých okolností nechtěného pokračování velké značky a navzdory všem předpokladům nakonec uspěje. Pokud byste nevěděli, že jde o “tu druhou hru”, třeba byste to ani nepoznali, i když novinek je skutečně poskrovnu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz