Arma 2: Operace Arrowhead Recenze Arma II: Operace Arrowhead

Arma II: Operace Arrowhead

Ulrik_

Ulrik_

4. 7. 2010 22:00 7
Reklama

Někdy má člověk pocit, že jeho kroky řídí osud. Nejdřív se rozohní nad lehce propagandistickou stránkou Army 2, pak mu spadne do ruky vynikající kniha o druhé invazi do Iráku jménem Generation Kill (což je povinné čtení pro každého milovníka reálného popisu konfliktu a berte to tedy jako doporučení všem fanouškům herní série ArmA) a pak vám spadne do klína datadisk již dvakrát zmíněné hry s podtitulem Arrowhead. Pamatujte, že recenze by nikdy neměla mluvit o tom, jak se vám hra do rukou dostala, ale tohle berte jako menší zlo, které má popsat nejen řízení osudu autorova, ale hlavně uvedení celé recenze do kontextu, který postaví tuto „vojenskou simulaci“ vedle vzhledu skutečného boje. Protože o co jiného by mělo ve vojenské simulaci jít, než o... no tu simulaci.

Obehraná písnička bez rytmu a tónů

Pryč z Černarusi a pohrobků Studené války a vzhůru k aktuálním konfliktům. Jedeme do Takistánu a i když se zdá, že budeme simulovat válku v Afghánistánu, není tomu tak. Bohemia Interactive jsou sice kluci, kteří chodí asi i spát s propočty balistických křivek a přesnými plány moderních zbraní, ale co se týče kreativity v oblasti tvorby příběhu... nu, řekněme, že to není úplná špička. Plukovník Azíz je v Takistánu velké zvíře a protože si věří, napadne jednu ze sousedních zemí. OSN (a nebo spíše USA, které na OSN nebere ohledy) dojde trpělivost a na Azíze si došlápne – a vy budete onou podrážkou. Ano, Azíz je Saddám a Takistán je Irák. Pokud pomineme problémy s licencí na určité značky, to, že prostě nebyl příběh zasazen rovnou do Iráku je poněkud alibistické. Nicméně ono se tu stejně na příběh nijak nehraje, opět jste v kůži paňáci bez emocí a názorů. Jdi a střílej. Ono to vypadá realisticky, ale pravdou je, že vojenská jednotka, zvláště americký kontingent v Iráku (Takistánu) je cokoliv, jen ne mlčenlivá banda strojů, která zvládá několik povelů a smrtelně vážně plní do puntíku všechny úkoly. Ono přece není tak obtížné nabalit trochu emocionálního masa na kosti vašeho svěřence. Ano, je o výtka. Nemusíme sice požadovat přímé scénářové skripty stylu Modern Warfare, ale pokud se pokoušíte o simulaci, absence komunikace je přímo kontraproduktivní, ať si my, válečníci od klávesnice, myslíme ve svých zromantizovaných představách cokoliv.

Pouštní kvítek, jen utrhnout

Ale tak tedy k oné stránce věci, jež potěší všechny technokratické válkychtivé fandy – tedy většinu z nás. Svým způsobem by se celá věc dala shrnout jednou otázkou a odpovědí: „Je Arrowhead něčím inovativní vůči původní hře? - Ne.“ Jenže to bychom tomuto datadisku křivdili a hodně. Ono už jen zasazení do irácké krajiny (což je sakra něco jiného než Afghánistán) je inovativní a vyžaduje jiný přístup k celé akci. Hra vypadá (opět) skvěle. Pouště, hornaté oblasti, polopouště, zastavěné lokace, tu vykoukne mešita s minaretíkem (a případným ozbrojencem na jeho ochozu). Ano, z tohoto hlediska je prostě BI jednička, atmosféra plynoucí ze samotného prostředí je bezchybná, když se plížíte v hejkalovi do křoví, abyste měli volné palebné pole a z křoví vyrazí králík, je to prostě skvělý pocit. Tedy až na to leknutí. Ve vískách se občas objevují i civilisté s kozami a slepicemi, vojáci Azízovy armády mají občas morálku tak nízkou, že není problém, aby se vám pár jedinců zdecimované jednotky ochotně vzdalo. Ale to už se dostáváme k interakci a to jak pozitivní, tak negativní (skrz hledí pušky) a dostáváme se k prvním výčitkám.

Správná foják nemyslí, správná foják koná!

Inteligence, inteligence, proč jen jsi inteligencí...umělou? Na rovinu, vojáci jsou pořád blbí jako v základní (to slovo zdůrazňuji, všichni víme, co umí komunita, budiž jí chvála vyslovena) Armě. Vše krutě odhalil už útok na letiště. To bylo poměrně chabě chráněno, ale vojáci „naši“ i „jejich“ prokázali, že asi neprošli výcvikem. Družstvo si to štráduje, veslíte se, jak profesionílně vše zvládají a de facto si nemusíte ani vystřelit... a najednou koukáte, že vás z deseti metrů sleduje hadž...chci říci Takistánec. Jeho absence palby se dá odůvodnit tím, že nemá sebevražedné sklony. Ale to, že banda vašich profíků stojí a nijak si jej nevšímá? Stejně tak občas něco v mysli z jedniček a nul přeskočí a oni ignorují cíle. Je otrava, když musíte dobývat věž, pod níž se vaši kluci rozplácli a je jim fuk, že nahoře kempují dva Takistánci. Takhle dostává simulace a pocit věrohodnosti pořádné kopance na solar. Krytí prostě pořád občas hapruje. Vrcholem byla situace, kdy jsme zajišťovali město (a tehdy jsem se i rozhodl Arrowheadu bodík za AI strhnout). Vše OK, ale najednou se část jednotky začala krýt stylem, že místo pohybu u zdí či přikrčení za jednou ze zídek sebou prostě praštila na zem uprostřed největší silnice. Než jsem jim rozkazy vysvětlil, že tudy fakt ne, sniper z minaretu si přidal další dva zářezy do pažbičky svého Dragunova. Jindy zase vojáci v představě krytí zídku využili, ale tak, že na ni vylezli. Protivník taky není zrovna myslitel, ale sem tam to jde přičíst nízké morálce Takistánců – vidíte jak se snažím tu realističnost najít. Nicméně to, že mne v noční operaci neuvidí ani když jim v hejkalovi vleže doslova lížu podrážky, ale při prostém dřepu už se mohou pominout, to vypadá špatně. Nedělejte si ale prosím představu o tom, že celá hra je prolezlá podobnými bugy. Jsou to jen občasné výpadky, ale jsou o to bolestivější, že se hra snaží tvářit hyper-realisticky. Ono to tak trochu štve. Spíše dost. O to více, že si předtím dvacet minut libujete, jak to krásně šlape. Plus civilisté, to je kapitola sama pro sebe. Není radno je zabíjet, opravdu. Pokud nejste psychopat, případně nechcete ukázat, kdo je tady pánem. Jo a ani jejich kozy není fér zabíjet. Každopádně když už vám ruka ujede a sundáte civilistu, co se stane? Nic. Pár se jich skrčí a pak zase korzují. Kde je probůh nějaká pořádná reakce? Proč neječí? Proč alespoň neutíkají? Vy jim popravíte manžela a otce a oni se o deset sekund později prochází kolem jeho mrtvoly jako by nic. Oč by hra působila realističtěji, kdyby se dali na útěk, případně by zhrzený děd vytáhl všudypřítomné AK-47 a chtěl si to s vámi vyřídit. To by byl pocit reálna. Takhle takřka fyzicky cítíte, že je to „jen“ hra.

Kratší, ale bohaté, aneb kamarádi z Takistánu

Ptáte se proč se nevyplatí zabíjet civilisty? Kromě toho, že jste zralí na psychiatra vám ovšem poskytneme i odpověď. Jako v původní hře, i tady jde vyvíjet vztahy s frakcemi, tedy „těmi hodnými Takistánci“ a získávat od nich úkoly. Tady Arrowhead chválím. Ač ne až tak dlouhý, díky větvení misí a možnosti různého přístupu nabízí hodně prostoru pro opakované hraní. Takže si sami rozmyslete jak s ROE zacházet. Že nevíte co je ROE? A to si říkáte fanoušci Army? No a pokud jste, platí pro vás, že vše, co jste měli rádi na původní hře je i tady. Přibylo pár vozidel, sem tam zbraň a varieta misí je příjemně pestrá. Pěší boj, konvoj, který vedete s tankem, sniperská práce... Vše co chcete a s velkým prostorem pro vlastní přístup, tak to má být. Nenudíte se, vše odsýpá tak akorát a platí, že každou ze šesti misí zvládnete na průměrnou obtížnost kolem půl hodinky (šneci, kteří vše třikrát kontrolují padesát minut). K tomu je zde několik velmi dobře navržených scénářů mimo kampaň, možnost multiplayerového soudružského bojování a krásný editor. Solidní porce na datadisk. Škoda, že nedošlo k optimalizaci. Na velmi solidním stroji hra na 75% nastavení z maxima měla framerate kolem 35-40, ale když došlo na boje v zástavbě s větším počtem jednotek, šlo číslo až k 20 až 15 a to už jsem já šel nastavení a snižoval nastavení. Stejně tak zůstaly určité nešvary vyplývající z fyzikálního modelu. Okno prostřelit jde, ale neuvidíte to. Podlahy jsou občas transparentní. Pokud někoho zabijete ve vozidle, jeho tělo občas vykonává dál pohyb a prolétne předním sklem. Ale je pravdou, že tyto změny bychom asi měli požadovat spíše od ArmA III. Stejně to ale trochu působí, že BI hodně sází na skvělou a tvůrčí komunitu.

Pro fandy série je Arrowhead neoddiskutovatelnou povinností, která je potěší a poskytne jim sdostatek nadprůměrné zábavy. Pro ty, kteří to chtějí s Armou teprve zkusit bych možná doporučil spíše začít se základní hrou, Arrowhead nepočítá s tím, že nemáte se systémem zkušenosti a rovnou vás hodí do vody.

Arma 2: Operace Arrowhead
Windows PC

Verdikt

Arrowhead je poctivý datadisk, který sebou nese všechna pozitiva i negativa původní hry, což občas působí poněkud iritujícím způsobem – tedy až do té chvíle, kdy zafungují ona pozitiva a vy se zase dobře bavíte.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama