Reklama

Studio Deck13 zaznamenalo minulý rok docela slušný úspěch se svoji vtipnou adventurou ze starověkého Egypta jménem Ankh. A jak už to tak bývá, úspěšné hry si přímo koledují o nějaké to pokračování. Jelikož vývoj trval prakticky pouze rok, nedalo se předpokládat, že se dočkáme nějaké výraznější inovace. Kdo by se taky hrabal v něčem, co docela dobře funguje. Fanoušci si žádali hlavně jednu věc – vyšší obtížnost. Přestože to může znít poněkud divně, důvod je prostý. Spousta logických problémů totiž šla vyřešit jednoduchým používáním všeho na vše a vůbec se dalo říct, že mozek mohl být po většinu doby přepnut do polohy „vypnuto.“ Pojďme se podívat, jak že ono pokračování dopadlo.

Nuda v Egyptě? Nehrozí!

Ačkoliv sami autoři prezentují Heart of Osiris jako přídavek k původnímu Ankhu, rozhodně se nejedná o nějaký datadisk s jednou novou lokací, dvěma pochybnými postavičkami a třemi předměty, které si můžete koupit v bazaru, ale o plnohodnotný druhý díl. Pro osvěžení paměti si připomeneme ve zkratce zápletku z minulého dílu. Mladík Assil si to pořádně rozházel u egyptského boha smrti – Osirise, když uspořádal megalomanskou party v jedné z jemu zasvěcených pyramid. Ovšem místo toho, aby přijal trest, jímž byla samozřejmě smrt, se vzepřel svému osudu a rozhodl se získat starobylý artefakt Ankh. Během svého putování se stihl seznámit s kráskou Thanou a zařídit několik veskrze nepodstatných věcí. Třeba záchranu celého Egypta. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a Assil si vysloužil princeznu za ženu a půl království k tomu. Tedy... určitě by dostal, kdyby si neprozřetelně nezvolil lásku Thany a život v prachu Káhirských ulic místo uklizených cestiček faraónova paláce.

Druhý díl začíná přesně tam, kde skončilo první dobrodružství. Assil si užívá spokojeného života ochránce Ankhu s Thanou po boku. To se ovšem nezamlouvá zhrzené faraónově dceři, která kuje pikle kterak by rozvrátila rodinnou pohodu u Asillů. Všechno vyřeší jeden milostný dopis (hádejte kdo ho napsal), který se dostane do ruky vaší přítelkyni. Výsledkem je ta nejhorší kocovina v životě, po které se Assil probudí v postranní uličce, chudší jak o svou snoubenku, tak o Ankh. A samozřejmě je na vás, abyste dali věci do pořádku.

Největší devízou hry je jednoznačně humor. Ten jde od jednoduchých narážek, které jsou k vidění převážně v teenagerských filmech, přes jednoduché slovní hříčky, až po Cimrmanovsky absurdní situace. Jen málokdy se ale setkáte s nějakou na první pohled vyloženě komickou situací. Podobně jako třeba v sérii Monkey Island se veškerá legrace soustřeďuje hlavně do rozhovorů. A že jich ve hře je! I ten nejposlednější chudák, který se mihne v pozadí prohánějíce obruč s vámi prohodí alespoň dvě věty, postavy důležité v příběhu vás zdrží klidně i na pět minut. Díky docela dobrému namluvení se jedná o opravdovou pastvu pro uši. Nebudete se sice pokaždé plácat do stehen, popřípadě brečet smíchy na podlaze, ale alespoň jemnému pozdvihnutí koutků se určitě neubráníte. Rovněž doprovodná muzika se velice povedla. Nedosahuje sice kvalit nekorunovaného krále egyptských zvukových motivů – strategie Pharaoh – ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr, díky kterému možná u hry strávíte o pár hodin více. Oproti tomu z ostatních zvuků jsem měl lehce rozpačitý pocit. Voda sice žbluňká a cvrčci cvrlikají, ale kvůli absenci nějakých výraznějších prvků mi přišla většina lokací prázdná a málo atmosférická.

Nesnáším písek v sandálech!

Oproti tomu grafickému zpracování lze jen máloco vytknout. Je příjemně nakreslené, vypadá moc hezky a ačkoliv se na první pohled jeví jako relativně náročné na hardware, je tomu přesně naopak. Ke spuštění vám postačí i na dnešní dobu podprůměrný počítač a vše se bude hýbat naprosto plynule. Styl je samozřejmě pohádkově–cartoonový, takže postavičky mají veliké oči, kočka domácí vypadá spíš jako kočka přejetá parním válcem a babička s klestím vypadá přesně tak, jak jste si ji teď představili. Animace postaviček je také vcelku povedená, ale na některých je znát, že byly do obrazu jaksi dosazeny bez odpovídajícího nasvětlení. Pohyb hlavního hrdiny sice nepůsobí nijak světoborně, na motion capture rovnou zapomeňte, ale dá se snést a nakonec vám možná bude, stejně jako mně, připadat docela roztomilý.

Upřímně řečeno jsem k Ankh: Heart of Osiris přistupoval s docela velikým despektem. Za poslední rok jsem hrál tolik (pod)průměrných adventurních kousků, že jsem pomalu přestával věřit v nějaký opravdu dobrý. Tím nechci přímo říct, že Heart of Osiris je opravdu dobrá hra, ale pozornost všech, kteří mají v oblibě klasické kousky od Lucas Arts (Monkey Island, The Dig), nebo Sierry (nejrůznější Questy) si určitě zaslouží. Nakonec jsem se totiž při jejím hraní docela slušně bavil. Žádné přebytečné otravování, pouze příjemně ubíhající děj, naivně (v tom dobrém slova smyslu) působící hlavní hrdina a inteligentní zakončení, které zbytečně nenatahuje děj jako vyžvejkanou žvejkačku. Zkrátka ideální hra na deštivé víkendové večery.

Verdikt

Po několika slabších adventurních kouscích se konečně na trhu objevila hra, která potěší všechny příznivce tohoto žánru. Navíc některé vtipy a gagy opravdu stojí za to. Pokud se vám líbila některá z epizod Sama a Maxe, najdete zalíbení i v Heart of Osiris.