Alien Shooter 2

„Střílení vetřelců 2“? Řekl jsem si, že třeba konečně po delší době u hry využiji znalosti heideggerovského pojetí jsoucna a s očekáváním propracované adventury jsem vyzkoušel několik prvních kol. Nebo vlastně ně, bylo to o něco jednodušší – před časem se na scéně casual her objevilo ruské dílko jménem Alien Shooter, které přivolalo po právu docela hodně pozornosti. Po dlouhé době mlčení na poli izometricky viděných akčních RPG se jednalo o relativně průlomový titul, který spojoval to nejlepší z her jako Diablo nebo Crusader. Pokračování už vzali Rusové ze Sigma týmu vážněji a vychází v regulérní krabicové verzi, u nás pak dokonce s kompletními českými titulky, které navíc nepostrádají humor – ale o něm více až za chvíli.

Střílej a nemysli

Pokud bych silně pohrdal vydělanými penězi za článek, dala by se recenze shrnout již v této větě: Alien Shooter 2 je sumarizován ve svém názvu. Tohle je vážně „nomen omen“ v pravém slova smyslu – střílíte vetřelce, pěkně misi za misí, čas od času vylepšíte nějakou vlastnost, jejichž souhrnné efekty se dají nazvat jako snazší a rychlejší zabíjení vetřelců, a jedete dál. Silně retro pocit je umocněn pohledem na scénu v izometrickém pseudo-3D pohledu, navíc v nepříliš moderní grafice. Jenže na druhou stranu, AS2 si narozdíl od třeba Shadowgrounds vůbec na nic nehraje. Žádné snahy o revoluční designové změny hratelnosti, žádné iluze o grandiózním přínosu pro akční žánr. Tady jde o naprosto čistou střílečku, která vám dovolí se na chvíli odreagovat s tím účelem, že pět minut po vypnutí hry už nebudete ani tušit, co jste vlastně dělali. Pokud ještě nejste odrazeni (a vzhledem ke stále obrovské kvantitě fandů Diabla v české kotlině předpokládejme, že ne), můžeme přistoupit k popisu vlastní herních mechanik, které kupodivu špetku originality tu a tam pobraly.

Děj netřeba rozpitvávat, jste jednoduše žoldák, který musí vyhladit zemi od vetřelčí invaze, kterou nikdo jiný než vy rozhodně zpacifikovat nedovede. Na výběr máte hned několik postav, což je sympatické a dokonce docela využitelné. Nemůžete si zkonstruovat vlastní postavu kvůli připraveným grafickým modelům, nicméně jejich rozvržení vlastností je inteligentní a každý si může vybrat – macho střelci, méně macho přemýšliví střelci i nerozhodní chudáci, kteří mají rádi postavu dle přísloví o devatero řemeslech. Docela vtipný moment nastává při výběrů jakéhosi perku, speciální vlastnosti, kterou můžete mít jen jednu po celou dobu hraní. Od pitomostí typu vidění ve tmě (s nevybitelnou baterkou vskutku drasticky lákavé) až po vysávání životní energie z nepřátel je opravdu z čeho vybírat. V těchto momentech také poprvé začal perlit překladatel, který se zjevně s textem moc nepáral a často narazíte na věty, které mohly přes korekturu projít snad jen ve snu. Nejde o gramatiku, jako spíše o obsah – u popisu jednoho z perků se například dozvíte, že „hrát si sami se sebou je vždycky zábava“.

Záblesky originálních nápadů

Stejně tak je milé zjištění, že AS2 nakonec možná nebude až tak třeskutě tupá zábava, jak se může na první pohled zdát. Jistě, veškerá hratelnost je víceméně smrsknutá do držení pravého tlačítka myši pro pohyb a levého pro střelbu, alespoň si však autoři dali dost práce s misemi na to, aby byly různorodé a zajímavé. Obvykle dostáváte za úkol poměrně jednoduché věci a hra vám sama naordinuje, jak byste je nejspíše mohli vyřešit. V drtivé většině případů však zdaleka nejde o jediný možný směr postupu, nemusíte se cítit uzavření v cyklu autorských omezení. Například hned na začátku se musíte dostat do útrob základny, kde zuří vetřelčí útok, a měli byste tak učinit za pomoci dynamitu. Jenže s trochou snahy to jde i bez něho a dokonce si za to připíšete nějaké bonusové body zkušenosti navíc.

Zkušenostní body pak můžete zcela v tradici akčních RPG rozdělovat mezi několik vlastností, které se tváří veledůležitě a komplikovaně, jenže ve skutečnosti jejich efekt na hratelnost bývá velmi blízko nule. Samozřejmě, že odolnější postava nepadne tak rychle pod vetřelčím náporem, ale také nečekejte zázraky do tří dnů, respektive úrovní. Opravdu hodně se vyplatí prakticky jenom vybraný perk, tedy za předpokladu, že jste vybírali uvážlivě a máte v zásobě takový, jenž využijete v boji. Hraní odsýpá rychlíkovým tempem, ačkoliv jej v jednom tahu strávit prakticky nelze. Boje jsou zábavné, ale vždy jen na velice krátký čas – přeci jen byste jen marně hledali něco tak stereotypního. Osvědčilo se mi hrát kampaň s pauzou po každé misi, ostatně vzhledem k nepochopitelné absenci ukládání pozice budete po zdolané úrovni pravděpodobně dost vyčerpaní. I tak se lze na konec prostřílet vcelku svižně, řekněme během deseti hodin i méně. Pokračovat v masakru poté můžete v multiplayeru, který jsme vzhledem k absenci online módu nemohli s kým po LAN vyzkoušet – tvůrci nicméně slibují ve třech nabízených módech hraní zábavu až pro osm lidí. Je zde též mód s prozaickým názvem Přežij, ve kterém jde skutečně o přežití co nejvíce návalů nepřátel v honbě za rekordním časem.

Ozvěny let dávno minulých

Po technické stránce vypadá hra přesně tak, jak se na projekt s hodně nízkým rozpočtem sluší a patří. Grafika působí po designové stránce pěkně, kreslíři si dali záležet a prostředí jsou různorodá, jenže zároveň působí vzhled velmi zastarale. Animace jsou dřevěné, zato stínování si zaslouží potlesk, tam se o moderním ztvárnění hovořit rozhodně dá. Zamrzí výběr rozlišení jen mezi 800x600 a 1024x768, například na testovacím LCD monitoru s nativním rozlišením 1280x1024 nevypadalo interpolovaných 1024x768 zrovna vábně. Zvuky jsou standardní, dabing není nijak hrozný a většinou metalová či elektronická hudba v závislosti na vašem vkusu nejspíše neurazí.

Pokud hledáte prostředek ke zcela neškodnému odreagování na zhruba hodinu denně, AS2 by vás rozhodně neměl zklamat. Jen nesmíte mít očekávání nastavená na jinou úroveň, než jakou je hra schopná poskytnout.