AGON: The Lost Sword of Toledo Recenze AGON: The Lost Sword of Toledo

AGON: The Lost Sword of Toledo

taltos

taltos

2. 4. 2008 22:00 1
Reklama
Reklama

Nemusíte se ani dostat do hry a už tu máte menší hádanku na vyřešení. Jak to je s celým projektem AGON? Původní vize několika nadšenců bylo vytvoření 14-ti dílné série krátkých adventurních úryvků, které byste si stahovali z internetu a až poslední díly by jednotlivé střípky spojily v jeden celistvý příběh. Vskutku ambiciózní nápad. Jeho realizace začala roku 2003, kdy viděl světlo světa první část příběhu. O několik měsíců později vyšel i předpokládaný druhý díl. Poté se již dostavily problémy s vydáním třetí části, která se nakonec opozdila téměř o rok. Kapitolou sama o sobě je pak vydání aktuálního čtvrtého pokračování, které se zrealizovalo až za celé čtyři roky. Tento spád tedy naznačuje, že od původního plánu se lehce upustilo, čemuž napovídá i vydání krabicové verze AGON Mysterious Codex v roce 2006, který spojil tři předchozí části do jedné komplexnější hry. A Lost Sword of Toledo se tak dá označit jako druhá plnohodnotná hra. Její cena se pohybuje těsně pod hranicí 400 Kč, což odpovídá budgetu.

Toledo vás očekává

Předchozí řádky o historii této série jsou vám u nového dílu více méně k ničemu, protože v tomto dobrodružství se vše odvíjí od počátku a s předchozím dílem nemá nic společného. Ve hře se zhostíte postaršího profesora Samuela Hunta, který přejel z Londýna velkou dálku až do zapadlého španělského městečka Toledo, kde má provést jistý výzkum. Čeho, hned na začátku nevíte, nicméně po návštěvě domu vašeho známého, malíře, který vás navštěvoval i v Anglii, se dozvídáte o jeho tragické smrti. Poté se již začíná rozplétat klubko příběhu, ve kterém se nadměrně zajímáte o rodinu Carmenových, jehož nejmladšího potomka uvěznila místní policie za krádež drahocenného meče. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá a dokázat chlapcovu nevinu bude jen jedním z úkolů, který vás na této několika hodinové cestě za pravdou čeká. A věřte, že později se dočkáte i setkání s magií a záhadami přesahující normální lidské myšlení.

Zamiř a klikni

AGON Lost Sword of Toledo je klasickým představitelem stařičké point and click adventury. Na svět se díváte z vlastních očí, přičemž pro pohyb a jakékoliv akce vám slouží výhradně kliknutí myší. Prostředí je tzv. „dynamické“, čímž máme na mysli, že se můžete libovolně otáčet kolem své osy, nahoru, dolů, atd. Pohyb po městě je však velmi striktně omezen na několik málo lokací, ve kterých máte navíc vytyčené cestičky, ve kterých můžete chodit.

Otočením do směru, kam se chcete podívat se vám zpřístupní symbol šipky. Pokud kliknete, profesor se malým trikem teleportace posune do daného místa určeného autory. Poměrně zbytečně je častokrát potřeba přejít malé vzdálenosti pomocí několika takto odkliknutých bodů. Pokud tak stojíte na chodbě dva metry před pootevřenými dveřmi, nemůžete rovnou „zešikma“ vstoupit. Nejdříve se musíte posunout o dva metry přímo před dveře a až následně vstoupit. Interakce s okolím pak probíhá velmi intuitivně, aktivní předmět můžete buď prozkoumat (lupa), něco s ním provést (ozubené kolo) a nebo ho sebrat do svého inventáře (ruka). Na obrazovce najdete pouze jednoduchou nabídku s menu pro uložení, akční klávesou pro otevření inventáře a jakýsi deník, do kterého se vám ukládají všechny důležité rozhovory, videa a dopisy, které jste našli a přečetli.

Jen pro velmi trpělivé

Hra má jednu nemilou vlastnost. Pomalost. Ano, u adventur to není zrovna překvapení měsíce, nicméně AGON má až neskutečnou zpomalenost ve všech činnostech. Ať už se jedná o neustálé nahrávání nových lokací, ať se posunete prakticky kamkoliv (město je rozděleno na lokace, po kterých se pohybujete pomocí mapy), chůzi v okolí nebo dialogy. Ty jsou obzvláště vypečené a věřím, že mi u nich přibylo na čele několik vrásek. Součástí každé správné adventury samozřejmě musí být rozhovory, ve kterých se dozvídáte o pozadí příběhu, o postavách a jejich činech a podobně, nicméně když to někdo přežene, je zle. Většinu času hraní tak strávíte čtením předlouhých dialogů od hooodně pooomalých ooosob, které se viditelně rády poslouchají.

Když už se vymaníte ze spárů těchto mluvících bestií, často vás čeká čtení nalezeného dopisu, který zpravidla mívá i několik stránek. Úmorné? Slabé slovo. Často tak máte pocit, že ani tak do dění nezasahujete, jako spíš posloucháte vyprávěný příběh. Nejhorší část však přichází nyní. Tyto dlouhé, většinou nudné a opakující se dialogy (někdy monology) totiž nemůžete nijak přeskočit dokud se daný nevymluví. Vyzkoušel jsem opravdu všechno a hra tuto možnost prostě nenabízí. Rána pod pás.

Hádám, hádáš, hádáme

Většinu času budete děj řešit právě přes mluvení. Po nějaké chvíli se samozřejmě dostanete k prvním předmětům, které můžete vzít (a případně zkombinovat v inventáři nebo s okolním prostředím) a nakonec i k logickým puzzlům. Věcí na sebrání se naštěstí v okolí nepovalují desítky, což bývá častým důvodem nelogického zkoušení kombinace „vše na vše“. Toho se AGON vyvaruje a většinu času víte přesně, co chcete udělat, a jen zjišťujete, jak na to. Samozřejmě i zde se vyskytnou chvíle u pixelfindingu, kdy se musíte trefit na malé místo na obrazovce, abyste daný úkol splnili, ale obecně se puzzle povedly. Velmi zajímavé je začáteční pátrání po správné písničce, potřebné k otevření hrací krabičky nebo velmi precizní aranžování pasti s fotoaparátem.

Graficky se hra řadí do kategorie budget, takže nepřekvapí nedetailní pixely obličejů (především očí) a opakující se animace postav. Prostředí ale jinak vypadá celkem k světu a i když bychom si ho dokázali představit trošku živější, pokocháte se několika zajímavými lokacemi plnými nejrůznějších předmětů. Hudba pak jen doplňuje unavený pocit ze hry a spíše než tancovat se vám u ní bude chtít spát.

AGON The Lost Sword of Toledo má pro skalní fanoušky žánru něco do sebe. Veliká škoda je její želví rychlosti, tak nedomyšleného prvku, jako je absence přeskakování rozhovorů, a celkové nezajímavosti děje.

AGON: The Lost Sword of Toledo
Windows icon PC

Verdikt

Zpomalená point and click adventura, která dojíždí na tom, že chce být tolik pohodová, klidná, přívětivá,…až u toho usnete.

Co se nám líbí a nelíbí?

Slušné okolní prostředí, logické plnění puzzlů, slušná obtížnost některých hádanek
Zpomalenost rozhovorů, zpomalenost chůze, absence možnosti přeskočit dialog, později nudný hlavní příběh, občasný pixelfinding, horší modely postav a unavující hudba
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz