42 All-Time Classics

Nebudu nikoho napínat a předem napíšu, že se žádný poklad nekoná. Uvnitř krabičky s nápisem 42 All-time claccics totiž najdete jenom hromadu harampádí. Ohmatané karty, obouchané herní desky, polámané šipky, křivá tága a kulečníkové koule, které dávno ztratily lesk. Jak sám název napovídá, jde o soubor klasických her pro ubíjení nudy. Všichni je známe, viděli jsme je v tisíci a jedné grafické variante nebo v reálném životě a všichni se k nim občas vracíme. Když na dovolené prší, když vypnou proud, nebo když se dostaneme za příbuznými na vesnici.

Razítko nebo úkol?

Než se vrhnete do víru „zábavy“ můžete si zvolit zda si každou z dvaačtyřiceti her zahrajete zvlášť dle vašeho přání ve Free Play, zda budete postupovat podle autory navrženého žebříčku her v módu Stamp, kde sbíráte razítka dle vašeho umístění do té doby, než naplníte u každé hry vyžadovaný počet a přesunete se dál, nebo si vyberete ze škály třiceti neproveditelných úkolů. A když píšu neproveditelných, tak tím myslím něco jako mise s cílem uklidit všechny kulečníkové koule jediným šťouchem do děr, vyhrát partii srdce do třiceti sekund nebo na tři hody vychytat přesně třináct bodů v šipkách. V případě, že zrovna neplníte tato zadání, budou proti vám postaveni ve většině her umělí protivníci, jejichž obtížnost si můžete v nastavení před každou hrou upravit do tří různých stupňů. Pokud tedy nenavštěvujete první stupeň základní školy, doporučuji minimálně střední obtížnost, v opačném případě ztrácí většina her jakýkoliv prvek výzvy.

Prohraj svoji duši

Při celkem devatenácti druzích karetních her by většina z nás rozum vypustila, už jenom pochopením všech pravidel. Ačkoliv nejsou příliš složitá a hráči se dostává jejich vysvětlení, stejně většinou několik prvních partií jen tak koukáte o co vůbec jde a divíte se proč zrovna ten daný umělý hráč zvítězil. Samozřejmě jsou přibaleni staří známí jako srdce, sedma nebo solitaire, ovšem jména jako Spit, I Doubt It nebo Pig asi většině českých karbaníků moc neřeknou.

Hry bez hranic

Všichni určitě někdy hráli, nebo stále hrají, ve škole v průběhu vyučovací hodiny piškvorky, lodě nebo jinou papírovou zábavu. Obojí zde je, pod názvy Escape (lodě) Connect Five (piškvorky). Zajímavá je taktéž varianta na šibenici, tedy hádání jednotlivých písmen ve slově, přičemž místo visícího panáčka je zde méně konfliktní dáreček na balóncích.

Ano, šachy jsou obsaženy taktéž. Stejně tak i klasická dáma. I méně frekventované záležitosti jako obracečka, jak jsem si pro sebe nazval hru Turncoat, známou taktéž jako Reversi z balíčku her ve Windows XP. Eskadru těch profláklejších pak doplňují japonské nebo čínské figurkové záležitosti, které si zatím nestihli Evropané přisvojit. Každopádně se při jejich hraní zapotí nejeden ostřílený RTS stratég. A nesmím zapomenout na domino, v jehož případě si neodpustím poznámku, že při rozložení kostek na větší plochu se stávají tečky takřka nečitelné.

V hospodě bez piva

Pro případ výše zmíněné dovolené a absťáku po oblíbené putyce, kam chodíte honit koule po stole tágem, nebo házet šipky, na vás v tomto balíčku čekají i tyto oblíbené kratochvíle. Nicméně je třeba brát je s velikou rezervou. Pohybový senzor NDS nemá a pochybuji, že bude někdo ochotný házet s ovladačem Wii jako se šipkou, proto je zde využit pouze dotekový displej při hodu na terč, který má od přesnosti a prožitku z opravdové hry hodně daleko. Pořád jsou ale šipky blíže k realitě než zdejší kulečník. Ten už bude v případě Wii lehko proveditelný, na DS už bohužel ne. Přesný šťouchu je totiž za daných podmínek takřka nemožný. O nějakých falších si můžete nechat jenom zdát. Kuželky jsou pak něco mezi. Často vám sjede ruka a koule jde do ke kraji dráhy, ale také není až tak obtížné trefit se do středu. Každopádně je právě tato kategorie hříček tou zábavnější.

Hádej co to páchne?

Kromě výše zmiňovaných vlků herních vod se autoři odvážili do kompilace propašovat zábavu provozovanou převážně poté, co vaši oblíbenou putyku opustíte po několika pivech s bandou podnapilých známých. Musím vás zklamat, svlékací poker nebo čůrání do flašky to není. Jedná se o držení balancu a jako návdavek tlakování sody, kdy stylusem uchopíte flašku sicené limonády a mácháním z jedné strany obrazovky na druhou zvyšujete tlak uvnitř, přičemž předáváte předmět zábavy dalším hráčům a komu vyletí špunt, prohrává.

Zábava na roztrhání

Od podobných sborníků nemůžeme čekat velké zázraky. Obzvlášť pokud využívají her takto starých, na rozdíl od záležitostí typu WarioWare Touched!. A pokud náplň není ani zdaleka originální, pak je grafika, jako její blízká příbuzná, v tomto směru stejně chudá a nevýrazná. Ovládání je celkem logicky realizováno kompletně skrze dotykový displej, ovšem alespoň v navigačním menu bych uvítal možnost využití tlačítek, jako daleko intuitivnějšího typu listování skrze menu. To zdaleka nejdůležitější u těchto her je samozřejmě multiplayer. Něco jako předávání jednoho NDS z ruky do ruky se nekoná, VELKÁ škoda, opravdu obrovské pochybení a mínus. Ovšem jestli autoři ignorovali spoustu věcí kolem, pak multiplayer mezi několika přístroji neponechali náhodě. Jednak je zde možnost hrát přes internet, ale také při hře můžete využívat pictochat, což je jeden z mála plusů této hry. A úplně nakonec si neodpustím komentář k hudbě, která tam ani nemusela být, ale je – bohužel. 42 All-Time Classics jsou jako staré fotografie. Víte o nich, pamatujete si co vyobrazují, ale vytáhnete je jenom, až je to opravdu potřeba.