The Binding of Isaac

Ano, bude to znít trochu šíleně, ale pokud bych měl The Binding of Isaac přirovnat k jinému titulu, ze všeho nejdříve vyhrknu: Diablo. V zásadě jde také o akční RPG, s lehkými roguelike prvky, především ale neskutečnou návykovostí, náhodně generovaným obsahem a touhou objevovat stále nové předměty. Už tam Diablo poznáváte? Pravda, obě hry pracují na trochu odlišných základech a při prohlížení okolních obrázků se toto srovnání může zdát zvláštní, však také The Binding of Isaac je oproti Diablu o dost šílenější, svéráznější a obtížnější – koneckonců jako každý správný nezávislý titul.

Zkoumání obrázků může navodit ještě jeden dojem: kruci, to už jsem někde viděl! Pokud ano, máte pravdu – vždyť podobný grafický styl měl už i nezávislý hit Gish nebo dnes už freeware arkáda Cereus Peashy. Všechno jsou, stejně jako dnes recenzovaný titul, díla Edmunda McMillena, který stál i za velkými trháky indie scény, Braid nebo Super Meat Boyem. Jeho jméno je kromě záruky jasně zřetelného stylu také takřka jasnou sázkou na jistotu: špatné hry tenhle chlapík (skoro) nedělá.

Ta (zatím) poslední mu ale vyšla perfektně.

Čištění Augiášova sklepa

The Binding of Isaac má jednoduchý příběh: chlapec jménem Isaac utekl do sklepa poté, co ho jeho matka chtěla obětovat Bohu jako důkaz své víry. V zoufalém pokusu o záchranu však klučina svoji smrt spíše oddálil – ve sklepě se to totiž hemží ohyzdnými monstry, od poletujících mušek, přes přerostlých housenek až po ohavné zmutované kreatury. Vyčistit celý sklep je Isaacova jediná šance na záchranu; jde však o těžší úkol než čistit Augiášův chlév. A Isaac není zrovna Herakles: má nicotné tři životy a k tomu umí střílet po nepřátelích koule, jejichž účinnost však ze začátku hry není nijak vysoká. A pokládat bomby, těch je ale zase často velký nedostatek.

Isaac musí vyčistit pět pater podzemí, přičemž každé se skládá z několika místností. Jejich obsah je při každém hraní jiný, nemůžete tedy tušit, do čeho jdete. Někdy narazíte na truhlu s cenným životem, penězi nebo bombami, jindy vás ale překvapí místnost plná nestvůr. Z nestvůr naštěstí tu a tam vypadne zajímavý předmět, případně alespoň klíč, který vám odemkne dveře k truhle se zajímavým předmětem. A o jakých věcech mluvím? Je to různé, ve hře jich je několik desítek. Může jít o předměty, které lze použít jednou za čas – díky nim je možné si doplnit život, zpomalit čas nebo na chvíli zmrazit všechny nepřátele. Jiné předměty aktivují trvalý bonus: přidají život navíc, zvýší rychlost nebo sílu vašich střel. Najít lze rovněž i pilulky, jejichž požití představuje risk – mohou vám doplnit život, také ale nemusí způsobit nic nebo mohou život ubrat. To samé platí pro hrací karty, rovněž rozeseté po podzemí.

Vysoká obtížnost = vysoká trvanlivost

The Binding of Isaac není lehká hra. V nižších patrech sklepa ubývají životy velmi rychle – nacházejí se v nich totiž větší, silnější a rychlejší nepřátelé, jimž zvládne uhýbat jen notně „nabušený“ hrdina. Ne vždy ale máte na vylepšování kliku – zatímco při jednom průchodu hrou jsem měl sedm životů, hrdinu, co dokázal létat a střílel silné a navíc naváděné střely, jindy jsem i v pozdějších fázích musel vystačit se základním útokem, který je ale proti silnějším bossům obrovskou nevýhodou. A když už jsme u těch bossů: ty „slabší“ lze potkat v kterékoliv místnosti, jejich zabití představuje mírnou výzvu, zato z nich však často vypadne cenný předmět. Silnější pak číhají na konci každého patra a porazit je vyžaduje perfektně zvládnutou strategii. Napoprvé vás možná zaskočí, ale při několikátém hraní už si zvyknete, kam uhýbat před nepřátelskými střelami a odkud nejlépe bosse bombardovat. Každý z nich má totiž jinou, zato však stále se opakující strategii. Před přerostlými červy je třeba hlavně utíkat a střílet na ně z bezpečí, u dalších bossů, kteří neustále chrlí menší pomocníky na svoji obranu, se zase hodí co nejrychleji tyto poskoky likvidovat, aby vás v úrovni neobklíčili.

Jakkoliv nemám rád přehnaně obtížné hry a u frustrujících titulů nadávám, The Binding of Isaac mě i díky vysoké obtížnosti náramně bavil. Ano, dohrát hru a dostat se k jednomu z možných zakončení je hodně obtížné. Vyžaduje to precizní pohyb s hrdinou, zvládnutou taktiku a taky trochu štěstí na objevené předměty. Jenže když se opravdu snažíte, hra vás za to odmění. The Binding of Isaac je krutá, ale férová hra – lze ji dohrát, pokud víte jak na ni a pokud se stoprocentně koncentrujete, abyste neztratili život v lehkých soubojích. Zábava spočívá i v objevování nových předmětů a nutnosti takticky uvažovat: stojí mi za to prozkoumat každou neznámou místnost, nebo raději půjdu se utkat s bossem a pokusím se rychle dostat do dalšího patra? Vstup do nové místnosti totiž může přinést nečekanou odměnu, také vás ale může připravit o život (i více) v těžkém souboji, který navíc nemusí vést k žádnému lootu, tedy novým předmětům.

Nová hra Edmunda McMillena (a programátora Floriana Himsla) je perfektní. Obrovsky návyková, stylově audiovizuálně zpracovaná a vysoce trvanlivá: právě vysoká obtížnost, možnost nacházet nové předměty, odemykat tři další hratelné postavy a objevovat další zakončení, to vše je skvělá motivace pro opakované hraní. Sám jsem měl velký problém The Binding of Isaac vypnout, syndrom „ještě jednou to zkusím a teď už to dotáhnu do konce!“ v tomto případě postihne každého. Ale je to nemoc, z níž se nebudete chtít vyléčit.