Splice

Máte rádi logické hry, u nichž sice ze začátku nemáte páru, co máte vlastně dělat a jak celá ta věc funguje, kde však každý naučený trik a každý osvojený postup přináší nepopsatelně příjemný pocit na duši? Pak jste na správné adrese, neboť tato nenápadná gameska vám poskytne výtečné zážitky, velmi příjemnou hratelnost a vše zabalí do uhlazeného grafického hávu plného vznášejících se molekul. Jediný, kdo nejspíše nebude spokojen, jsou ti bez trpělivosti...

Složitá jednoduchost

Základní premisa hry je velice jednoduchá. Dostanete uskupení molekul v chaotickém tvaru a vaším úkolem je přemístit je dle určitých pravidel tak, aby byla molekula oboustranně vyvážená. Napsané to zní složitě, v principu je to jednoduché, ale provádí se to zase o něco komplikovaněji. Nemůžete samozřejmě jen tak nazdařbůh hýbat jakoukoliv molekulou a očekávat, že všechno tak nějak zapadne na své místo. Vše funguje na bázi pravidel, která dávají perfektní smysl, ale než na ně přijdete, chvíli to potrvá. Splice tak naštěstí činí hravou formou a vše přichází víceméně přirozeně.

Abyste za dokončený level obdrželi kredit, musíte ho splnit v limitu určitého počtu tahů. Jak již bylo řečeno, objevování toho, jak to celé vlastně funguje, je jedna z nejzábavnějších částí této hry, rozhodně vám ji tedy neplánuji zkazit.

Obrňte se trpělivostí

Splice se samozřejmě neomezuje jen na prosté posouvání molekul – k dispozici je spousta bonusových postupů a power-upů (rozdělovací či výbušné elementy). Ty na jednu stranu dokáží hru značně usnadnit a přeskočit hned několik kroků, které byste bez nich museli provést manuálně, na druhou stranu však jejich využití dokáže postup levely značně zamotat a dokonce ho i znemožnit. Naštěstí je zde možnost přetočit si nazpět svůj postup a pořádně dešifrovat, co že jste to vlastně udělali, a pak pokračovat z libovolné již učiněné fáze.

Nebudu vám ale nic nalhávat, některé záseky jsou skutečně brutální a může se stát, že na nich strávíte i několik hodin. Žádný level navíc nejde skutečně přeskočit, v čemž já sám vidím asi jediný citelný zápor hry. V tu chvíli pak většinou přichází ten moment, kdy toho běžný hráč nechá a raději jde hrát Call of Duty. Mohu však s naprostou jistotou říct, že každému skutečnému nadšenci do logických hříček rozhodně stojí zato vytrvat až do konce. A navíc – stačí se jen trochu snažit. Záseky totiž nikdy nesklouznou do skutečně frustrujících vod...

Radost pohledět

Vizuální stránka je krystalicky jednoduchá, čistá a přitažlivá. Molekuly plovoucí ve výrazně saturované kapalině se pohybují s ladností, kterou popisovat by působilo směšně, ale jakmile Splice jednou spustíte, pochopíte. Vůbec celá hra je naplněna jakousi nesmírnou ladností a nenuceností, kterou musí nutně ocenit každý, komu unikátní vzhled není vyloženě proti srsti. To pak doplňuje ještě audio, které kromě všemožného bublání přináší i relaxační skladby hrané na piano, které však dynamicky reagují na to, co zrovna ve hře děláte. Přetáčíte-li hodně, připravte se na úplně jiné tempo.

Ve Splice s tím v jeden moment budete chtít seknout a další budete nadšením bez sebe, že se vám podařilo rozlousknout nový level. Je to kouzelně jednoduchá hříčka, zkomplikovaná důmyslnými a funkčními pravidly, jejichž učení je požitkem. Vše se zde dá připodobnit k interfacu hry – ten je v prvotní fázi stáhnut na minimum, aby neobsahoval jedinou věc navíc, a pak rozveden do maxima, aby fungoval bez chyby a skýtal nepřeberné množství možností. Tato hra vás zkrátka velmi příjemně překvapí. Stačí jí dát šanci.