Wii Music Recenze Wii Music

Wii Music

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

3. 12. 2008 23:00 17
Reklama

Wii Music slibuje být hudební hrou, která na to jde jinak, "jinak" ve stejném smyslu jako Wii Sports nebo Wii Fit. Jejich masového úspěchu ale dosáhne jen stěží a jedině díky dobré marketingové kampani. Už prvotní nadšení z možnosti zahrát si na desítky různých virtuálních nástrojů není zdaleka takové jako u házení virtuální bowlingovou koulí a u polovirtuálního posilování. A brzy se ukáže, jak moc je Wii Music mělká hra, respektive, jak moc úsilí stojí, aby se hráč propracoval do fáze, kdy pro něj nebude jen o něco schopnější verzí plastového telefonu pro batolata, kde každé tlačítko vydává jiný zvuk – a jak málo ho za to odmění. Je to hra, která trpí dokonalou absencí motivace, a v zábavnosti a uvolněnosti se podobá spíš dvouhodinovce hudební výchovy než rockové party s libovolným dílem Guitar Hero.

První otázka prý co je ukulele

Velkým trumfem Wii Music je univerzálnost. Čtyři druhy ovládacího rozhraní umožňují simulovat zhruba šest desítek nástrojů. Jsou tu zástupci kategorie dechové – trubka, klarinet, flétna nebo obří a značně "prdlavá" tuba, strunné a kytaře podobné nástroje (vedle samotné kytary třeba bandžo nebo kouzelné miniaturní ukulele), smyčcové nástroje od houslí přes violu až k base, a konečně také nástroje "klavírovité" a "bubnovité".

Ovládání samozřejmě využívá gyroskopických schopností dvojice Wii ovladačů. A tak při hraní na klavír uchopí hráč do jedné ruky Wiimote a do druhé Nunchuk a bude s nimi máchat vertikálním směrem nahoru a dolů. Při hře na kytaru simuluje Nunchuk hmatník a Wiimote snímá pohyby brnkající ruky. Takže hráč jednou rukou ovlivňuje pozici krku nástroje, druhou potom určuje tempo a razanci brnkání. U smyčcových nástrojů je opět Nunchuk krkem, Wiimote pak logicky smyčcem. Hráč jím pohybuje v horizontální či vertikální rovině a rozhoduje opět o tempu a zahrávaném tónu. Konečně dechové nástroje se ovládají pouze prostřednictvím Wiimotu, který si hráč přiloží k ústům. Podle toho, zda směřuje ovladač vzhůru nebo k zemi, se řídí výška zahrávaného tónu, který lze variovat tlačítky 1 a 2. I v dalších režimech je občas možné tlačítky ovlivnit zahrávaný tón, nicméně i tak bohatě stačí úvodní několika málo minut trvající tutorial – a i hráč hudební výchovou nepostižený má rázem pocit, že dokáže hrát na cokoli.

Zadžemuj si s náma, kámo

Po prvotním zaučení následuje zhruba hodinka docela dobré zábavy. Wii Music postupně hráči odhaluje několik desítek různorodých skladeb, ve kterých se může chopit role kteréhokoliv z nástrojů. Hra neklade žádné stresující požadavky – jediným, kdo na konci vystoupení zhodnotí na stupnici od nuly do sta, je zase jenom sám hráč. Obrazovkou neběží žádné barevné noty, jež by určovaly přesnou podobu skladby – ve spodním pravém rohu napovídají stylizované postavičky tempo, a zbytek už je na hráči. Pokud chce do chudé písničky přidat trochu variací, může, když tu a tam vypadne nebo nějaký tón vynechá, skoro nic se nestane.

Právě v tom ale tkví velký problém Wii Music. Absence jakýchkoliv nároků na hráče způsobuje, že se zpočátku spokojí s "nějakým" zahráním skladeb. Časem zjistí, že se skladba vlastně zahraje i bez něj, a že ji nějakými svými nápady zase příliš obohatit nemůže. A kdo se pokusí přece jen do systému Wii Music proniknout a naučit se hrát dobře, stráví tím spoustu hodin, za něž zdaleka není adekvátně odměněn. Projít tvrdou hudební školou je asi stejná zábava jako návštěva stejné instituce v reálu, a k čemu je to platné, když vzápětí v režimu volného džemování (upraveného pro potřeby casual hráčů) začne virtuální hudebník vlastní melodii v rytmu polky, a postupně přidávající se hudebníci ho ignorují a rozjedou si vlastní tříčvrťový rytmus klasického vídeňského valčíku. Jasně, začátečník nebo dítě si nevšimnou, že je něco v nepořádku, a baví se tím, že s nimi hrají další a další virtuální muzikanti, ale člověka, který strávil u Wii Music hodiny ve snaze doopravdy se něco naučit o hudbě, to vykolejí...

Dutý, ale free

Když hra založená na hudbě nabízí skladby v pochybné midi kvalitě, je něco v nepořádku. Jistě, jde o formát vhodný k upravování, kde je jednoduché oddělit linie jednotlivých nástrojů, ale i v tom případě mohli tvůrci zvolit atraktivnější melodie. Nebo je někdo, koho láká možnost zahrát si profláklé "hity" typu Rolničky, či univerzální jingly z her od Nintenda? Tracklist je jednoduše špatný, a to nejen pro lidi, kteří jsou rockově založení – posluchače vážné hudby zklame mizerná kvalita nahrávek, a tak snad jen děti budou mít radost z pár primitivních "open-source" popěvků.

Wii Music jen částečně zachraňují minihry. Ta kvízová založená na hádání nepatřičných tónů je sice docela obtížná, ale dá se využít k tříbení hudebního sluchu. Opět hlavně zpočátku je velmi zábavná hra na dirigenta, v níž je třeba Wiimotem řídit orchestr. Jen škoda, že často nekontrolované máchání nahoru a dolů přinese víc bodů, než snaha o citlivé vedení hudebníků. Zároveň lze Nintendu přičíst k dobru celkovou stylizaci. Velice pěkná grafika, prostředí vyvedená v jásavých barvách, přehledné rozhraní a podpora Mii postaviček, to vše jsou sice zdánlivé detaily, které ale vytvářejí pohodlí pro občasné hráče, co se nechtějí zdržovat složitým učením a pronikáním do vnitřní struktury hry.

Wii Music není úplný propadák. Pro většinu lidí ale zůstane primitivním noise-makerem, něčím na úrovni dětských plastových telefonů, co po stisku klávesy vydají pokaždé jiný tón. A ty, kdo by snad chtěli proniknout hlouběji do jeho útrob a využít jeho možností, motivuje a hlavně za úspěchy odměňuje tak málo, že se u něj zkrátka dlouhé hodiny trávit nevyplatí.

Wii Music
Wii Wii

Verdikt

Na první pohled velmi otevřená a variabilní hudební hra, hlubší prozkoumání ale odhalilo, že je až příliš primitivní - a toho, kdo do ní skutečně pronikne, neumí adekvátně odměnit.

Co se nám líbí a nelíbí?

Velké množství nástrojů, přístupnost, první zhruba hodina zábavy a experimentování s ovládáním, prezentace
Mělkost, nedostatečná motivace hráče, zoufalý tracklist a nízká kvalita skladeb
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama