Shadowgrounds

Pokud vás už nudí kvanta stále se opakujících 3D akcí, nebo jste naopak frustrováni přílišnou komplexností kecacích RPG, realtime strategií a kdejakých výtvorů s podtitulem tycoon, možná vás potěší arkádová akce Shadowgrounds, jejíž jedinou ambicí je postřílet stovky zmetků z dalekého vesmíru, kteří z neznámého důvodu přišli zúčtovat s jednou malou základnou na okraji sluneční soustavy. A jaký že je rozdíl oproti běžným střílečkám? Všechno je viděno nikoli z vlastního pohledu, nýbrž shora, tedy z půdorysu, což přináší výrazné zjednodušení ovládání a herního konceptu celkově.

Epos jako z Esmeraldy

Hra oplývá jakýmsi příběhem, jenž autoři označují za epický, toto tvrzení je však více než přehnané. V kostce lze říct, že skupina techniků má vyřešit výpadek generátoru, dva při tom natáhnou brka, respektive poslouží coby potrava pro masožravé ještěrky neznámého původu, ten třetí popadne bouchačku, a dál už to sami domyslíte… K „překvapivému“ rozuzlení tohoto „eposu“ se dostanete skrz jedenáct úrovní, čítajících vědecké laboratoře, civilní ubikace, vojenské základny, parkoviště atomovek jak za studené války, ale i samotnou mateřskou loď emzáků. Mise jsou pospojované nepříliš záživnými sekvencemi, v nichž vám kdosi uděluje rozkazy. Později dochází dokonce k taktickým konzultacím, jistý voják s opravdu hodně vysokou hodností se rozhodne použít experimentální zbraň, proti které by čtrnáct Nagasaki a dvacet pět celých čtyři desetiny Hiroshimy byl jen slabý odvárek, a všechno skončí na palubě oné emzácké mateřiny.

Vzduchovka z Matějské nestačí

Ke kosení stovek vetřelců, jistojistě inspirovaných pozemskou flórou a faunou, vám budiž nápomocna škála zbraní, čítající tradiční kousky jako pistoli, samopal či brokovnici a několik těžkotonážních kalibrů jako rotačák, plamenomet, granátomet a raketomet. Arzenálu kralují exotické exempláře jménem laser, elektromet a railgun. Všechny zbraně lze vylepšovat pomocí speciálních modulů, jenž budete během hry nacházet buď ve všudypřítomných bednách s municí, nebo mezi zkrvavenými fleky – pozůstatky mrtvých nepřátel. Všem kvérům tak budete moct zvýšit kadenci, průraznost střeliva, zvětšit kapacitu zásobníku nebo přidat speciální útok. Munice je všude nadbytek, horší to bude s lékárničkami. V pokročilejší fázi hry bude třeba jistá dávka obezřetnosti a šetrnosti. Pozici nelze uložit, jediné záchytné body jsou mezi jednotlivými misemi, jež se rozhodně nevyznačují přehnanou krátkostí.

Zahradník z cizí planety

Technické zpracování Shadowgrounds je více než uspokojivé. Pochopitelně v tomto typu hry nelze naplno využít všechny moderní technologie, jinými slovy, Call of Duty 2 z toho nikdy nebude, ale vypadá to víc než dobře. Beztak nás ani tak nerajcuje pixel shaderová voda jako spíš cákance krve při divokých přestřelkách, evokujících vzpomínku na letní měsíce strávené zaléváním zahrady vysokotlakou hadicí.

Jelikož se ocitáme na planetě, kam Slunce nesvítí, osadníkům nezbylo než použít umělé osvětlení, aby ve věčných písečných bouřích, deštích a neustupující temnotě vůbec něco viděli. Ani interiéry nepřekypují zbytečnou luminiscencí, zřejmě se šetřilo na elektrickém proudu. Kanceláře, laboratoře, ubikace a všechny ostatní lokace jsou plné nábytku, lejster, květináčů, vědeckého zařízení a dalších serepetiček, které lze částečně zničit. Nečekejte však kdovíjakou interakci. Nejlepší požitek skýtá komplex dlouhých prosklených chodeb. Co se zvuku týče, stačilo by slovo průměr. Zbraně štěkají zcela standardně, zrůdy kvičí tak jak se od nich čeká, a jediné co tento zvěřinec trochu kazí jsou nepříliš záživné dialogy, připomínající všem pamětníkům dobře známý rychlodabing pirátských videokazet, za nějž jsme však na přelomu osmdesátých a devadesátých let byli víc než vděční.

Narozdíl od přestřelek nejsou hardwarové nároky vůbec krvavé (aby taky byly, když počítač nemusí řešit kdovíjak složitou grafiku). Dle oficiálních informací by měl stačit procesor o frekvenci 1,3 GHz, 384 MB RAM a stará dobrá GeForce 4Ti 4200.

Proč zrovna Shadowgrounds?

Protože Arkádová Sci-fi Střílečka Kde Kosíte Stovky Vesmírných Vetřelců A Vidíte Scénu Ze Shora™ by se na pultech obchodů asi příliš neujal. Rozhodnete-li se pro pořízení tohoto titulu, čeká vás několik hodin jednoduché, neřku-li až primitivní zábavy, u které si odpočinete až do chvíle, než přijde starý známý pan stereotyp.