Pathologic (2007) Recenze Pathologic

Pathologic

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

6. 9. 2006 22:25 38
Reklama

Jak začít, jak začít, jak začít... sakra!

Pathologic, jestli jste tenhle titul stihli mezi všemi velkými rybami herních trhů vůbec zaregistrovat, přichází z bývalého Sovětského svazu [*], s nálepkou hororové akce a nejlepší tamní hry minulého roku, nebo se tím alespoň holedbají tvůrci na oficiálních stránkách. Ty působí lehce zmateným a laciným, zároveň ale neokoukaným a v jádru hodně promyšleným dojmem. Učebnicový příklad nadšené budgetovky, kterou český distributor narychlo přeloží a nasadí za tři stovky do Levných CD? Na pohled určitě. Když teď napíšu, že se za fasádou nízkorozpočtového béčka skrývá zážitek kalibru Cosmology of Kyoto, 1) nebudete mi věřit, 2) mladším z vás to asi moc neřekne. Kosmologie Kjóta je zapomenutou multimediální hrou ze starého Japonska, ovšem bez růžových brýlí poetických haiku a u nás tolik rozlezlé manga romantiky. Přes historickou akurátnost se hry v samotném Japonsku prodalo sotva čtyři tisíce kusů - málokterý národ si nechá na své kulturní klenoty sahat. Hráč představuje sebe sama a putuje císařským městem, kde je konfrontován s často ne zrovna příjemnými situacemi a přeludy. Hra monitoruje jeho karmu a nabízí něco na způsob exkurze do minulosti tamního způsobu života i mýtů. Kdo se u toho chce navíc zamyslet, může.

Uzavřené město rámuje i celý koncept Pathologic. Nejsme už na Dálném východě, ale v anonymním ruském městečku, jehož obyvatelé jsou svázáni často velice podivnými zvyklostmi. Městečko zasáhla epidemie čehosi nezdravého a tři přátelé se odhodlají vypátrat její příčinu. Dva muži a jedna dívka, každý s vlastním vztahem k městu, jeho rodinám a minulosti. Je to smutné, světu odcizené místo. Industriální krajina se tu v okrajových čtvrtích přelévá do zarostlé stepi. Z mlhy vystupují ocelové konstrukce i dřevěné plůtky, vítr si pohrává s listím a vzduchem nese zvuk kostelního zvonu, vzdálené továrny a občasný štěkot psa. Nebe do oranžova dává vzpomenout apokalyptické kulisy amigáckého Perihelionu a i tady ve vzduchu visí konec civilizace. Z na pohled archaického zpracování křesají autoři skutečnou poezii elliotovské pustiny a pokud vám něco takového připadá v počítačových hrách už z principu nemožné (nebo vás to nedejbože odrazuje), Pathologic by vás mohl vyvést z omylu.

[*] země Andreje Tarkovského a Černobylu, to je důležité si v téhle souvislosti připomenout

Den 1., během kterého je haruspicovi souzeno stát se místo právoplatného dědice hledaným zločincem

Připravte se, že nejvíc času strávíte chozením z místa na místo. Připravte se, že vám nikdo nedá nic zadarmo. Připravte se, že se o sebe budete muset postarat i co se shánění jídla a léků týče. Důraz na simulaci přežití v zamořené zóně a všeobecně pomalé tempo hry zřejmě odpálkuje valnou většinu mainstreamových hráčů. V technicky zaostalém enginu má člověk, zvyklý na svobodu Source, jen minimum prostoru k improvizaci. Je to ale důvod srážet pak takové hře body, když jinak obsahem převyšuje většinu herní produkce o několik tříd? Ice Pick Lodge prostě pracují s tím, co mají, stejně tak jako Basquiat čmáral na zdi, protože plátna vyjdou draho. Ryze umělecký přístup zůstává hrám ještě stále dost cizí, a už proto funguje Pathologic jako dar z nebes. Zdvižený ukazovák varuje - je to ale zábavná hra? Respektive, je zábavné ji hrát? Ponechme stranou, že slovo "zábava" působí v tomhle kontextu hodně nepatřičně. Ano, Pathologic zůstává přes všechny stopy obávané "uměleckosti" svébytnou hrou, kterou lze opravdu hrát.

Potkáte v něm dívku Kapellu, která je jakýmsi mluvčím skupiny vizemi obdařených dětí. Důležité postavy tu mají vlastní černobílou fotku, takže si brzy odvyknete vnímat je pouze jako jednoduché modely z toho a toho počtu polygonů. Potkáte v něm Vykonavatele, strážce v morových přilbách, a potkáte v něm Masky, které nemluví k vaší postavě, ale k vám samotným. Scénář si troufá na konfrontaci virtuální a skutečné reality a panenko skákavá, ono mu to prochází. Tady je ovšem důležité zmínit zásadní problém, který hře srazí vaz na západním trhu: úroveň překladu. Měli jsme možnost hrát anglickou verzi a orientace ve slovanské dikci, doslovně převedené v nesmyslné anglické věty, stála člověka nevýslovné úsilí. U nás by měla hra vyjít v lokalizované verzi a nezbývá, než se modlit, aby distributor překládal z ruského originálu a s citem (německá verze prý dopadla na výbornou, tak snad...). Jestli jsem někdy litoval, že mi na škole o rok utekla povinná ruština, tak právě během hraní Pathologic.

Den 2., během kterého je recenzentovi souzeno pochybovat

"To vypadá věru zajímavě, až trochu neuvěřiteně!", přišla mi od kamarádky odpověď na hlášku, že tady pozor, paní kněžno, tady jde o záležitost, vymykající se zavedeným standardům a očekáváním. Je zcela přirozené nevěřit, že odnikud vzejde hra, která ukáže všem Nočním hlídkám, kam až vede králičí nora. Ale je to prostě tak a údiv mě provázel po celou dobu strávenou uvnitř. Pathologic totiž nestojí na místě a s každým dalším dnem je celé město víc a víc pohlcováno nákazou. Ta ovšem nemá charakter klasické nemoci, ale postupně rozežírá i stavby. Během šestého dne už vám bude vzpomínka na úvodní kroky městem připadat jako pohlednice z turistického ráje. Jednotlivé čtvrti se uzavírají do karantén a obyvatelé v ulicích plivou krev. Hráč se proplétá rozpadajícím se světem a hledá odpovědi, které skutečně nachází a děsí ho. Pathologic není stavěna jako dnes tolik titulů, kdy příběh nadhazuje fascinující nápady, ale nemá je vyřešené v nějakém smysluplném celku, případně vše dohání nastavováním kaše v pokračováních (zdravíme Valve). Pathologic vám odpovědi poskytne, pokud se odvážíte jim čelit.

K přehledné orientaci slouží naprosto výborná mapa, která je po thiefovsku načmáraná na kus papíru, ale postupně se do ní u každé důležité adresy zaznamenávají všechny klíčové informace, které někdo zmínil v rozhovorech nebo je vydedukuje vaše postava. Ve výsledku máte i se spoustou postranních úkolů neustále přehled, kam je potřeba zamířit, pokud chcete vyřídit tohle nebo tamto. Hra tak má v jádru skutečně nejblíž adventuře, staví na dialozích a práci s inventářem, a svým způsobem by mohla fungovat jako klasická klikačka se statickými kulisami. Jenže tím by se vytratil onen veledůležitý "jsem tam" pocit, kdy vám pohled první osoby dovoluje přijímat svět hry z člověku přirozené perspektivy. A když už je řeč o perspektivách, příběh můžete projít za každého z na začátku zmiňovaných přátel, tedy natřikrát, a pokaždé objevíte nové souvislosti. Všichni tři navíc do hry vstupují současně (každý s diametrálně odlišnou výchozí pozicí) a v jejím průběhu se vzájemně potkávají - hurá za rozpolcením hráčovy osobnosti!

Den 3.

Nenechte se mýlit, tahle věc není přes udělenou agitační devítku (v publiku to nesouhlasně zašumělo) vrcholem evoluce. Nemá fyziku ani obličejové animace jako Vampire: Bloodlines. Nemá rozsah jako Oblivion. Nemá živý svět jako San Andreas. Nemá boj jako F.E.A.R. a nemá ani o tři tečky víc, jako S.T.A.L.K.E.R. (i když původnímu Stalkerovi je v důsledku mnohem blíž). Ale ona nic z toho nepotřebuje, jde si svou vlastní polní pěšinkou a je na vás, jestli máte chuť ji následovat. Nehrajte Pathologic, pokud čekáte střílečku, survival horor typu Silent Hill nebo čistokrevnou adventuru - Pathologic hrajte, pokud rádi objevujete původní virtuální světy, pokud máte fantazii na víc, než jeden okruh v Most Wanted, jeden tah ve třicátém pokračování budovatelské strategie, jeden zásobník v Call Of Duty a něco zdravé trpělivosti navrch. Mohl bych tu začít řešit, jak otravný je třeba propad snímkování při zažehlé svítilně v exteriéru. Může za to špatná optimalizace programu? Můžou za to nainstalované drivery? Musím vysvětlovat, že je mi to absolutně putna?

Pathologic připomíná sny, kdy vám nevědomím pokroucená vize protíná realitu. V literatuře tomu myslím říkají magický realismus...? Kdyby byl Neil Gaiman malčik, napsal by možná něco podobného. Kdyby Gaudí vyrostl v Čeljabinsku, kreslil by k tomu modely. Kdyby byla Pathologic česká hra, mohl by k ní složit hudbu Filip Topol ("Tuberou ruskou / vznášíš se vzhůru"). Pokud vám vyjmenovaní lidé nic neříkají, zkuste v sobě zažehnout trochu zvědavosti. Pokud je naopak dobře znáte, je mezi námi v tuhle chvíli jasno. Co sem tahám cizí umělecká odvětví, ptáte se? Inu, v nejlepších hrách se tohle všechno přece odjakživa protíná.

Pathologic je hra, kterou si nesmíte nechat uniknout.

Pathologic je hra, kterou si nesmíte nechat uniknout.

Pathologic je hra, kterou si nesmíte nechat uniknout.

Pathologic (2007)
Windows PC

Verdikt

Jeden z nejsilnějších herních zážitků, které jsem před monitorem absolvoval. Pathologic můžete vytknout spoustu věcí, od laciného názvu po primitivní umělou inteligenci, ale bude to, jako byste nízkorozpočtovým filmům vytýkali roztřesenou kameru a garážovým kapelám špatně čitelný zvuk. Nejenom punk, ale i obsah a poezie jsou jinde.

Co se nám líbí a nelíbí?

Atmosféra, vymykající se čemukoliv v dohledu, vážný a vysoce inteligentní příběh, důraz na simulaci nebojových aspektů hry a maximálně příznivá cena.
Nic mě nenapadá. Nedotaženost kódu, zastaralý engine, pomalé tempo? Spíš předsudky hráčů.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama