Reklama

Remake, remake, remake. Kouzelné slovíčko, které je pro PSP občas mantrou. Předělávky (či "přidělávky" dalších dílů) jsou pro určitou část herního spektra PSP typické. Nyní se na vlně nostalgických remaků řítí šedivý veterán, jemuž už pár mezer mezi zuby obnažuje dásně, klouby vržou a s tím myšlením to také není tak úžasné. Mnoho lidí na něj ale vzpomíná jako na toho chlápka, který je bavil po dlouhou dobu a všichni se mu pak chtěli vyrovnat, což se jeho početnému potomstvu, které to dotáhlo až na filmové plátno, povedlo. Jenže, budou nás jeho vtipy, kejkle a rozumy bavit i dnes?

Mami, to je ta hra kvůli které jsem se narodil o půl roku později?

Final Fantasy je beze sporu fenomén, vždyť kdo z herní komunity dnes tento pojem nezná? A jelikož je PSP pole stále dostatečně nezorané a nedostalo svou miliontou remasterovanou verzi prvního (Final) Fantasy dobrodružství, sem s ní! Jednička je ještě čistokrevné fantasy, které nemixuje dohromady futuristické vize a hrdiny s meči. Pěkně se postavme vedle sebe, válečníci před kouzelníky, zloději někam mezi, černí mágové se nehašteří s bílými a rudí se jim za zády nesmějí. Odpovídá tomu i příběh, ve kterém figurují magické krystaly, zkáza světa, družinka vyvolených hrdinů, však to znáte. Mimo toho občas narazíte na unesenou princeznu (rozkošně staromilské), nemocného elfího krále (nehezky klišovité) a obecně zlé temné rytíře (klasicky zabitelné). Jinými slovy, v ději se nijak zvláštních emočních pochodů nedočkáte, košaté struktury vyprávění také ne, klíčový je prostě onen meč v ruce a zabij, co ti přijde pod ruku. Kdo by první FF nehrál a byl zmlsán kupříkladu legendárním sedmým dílem, bude krutě zklamán. Jistě, jde o dvacet let starou záležitost, nicméně tím se dostáváme k hlavnímu problému nebohého kritika - mám promíjet nedokonalosti plynoucí ze staršího data tím, že jde o klasiku? Domnívám se, že nikoliv, ať mne nostalgici haní jak chtějí. Příběh je prostě plochý a roleplay se ani neobtěžoval přijít na návštěvu.

Jean, vaše bojové excesy mne už nudí

Jelikož je Final Fantasy 1 skutečně old-school RPG, nikdo vás nevodí za ručičku a jste přímo vhozeni do rozlehlého, opravdu rozlehlého světa s maximální volností pohybu. Což mne až dojalo k slzám, vzpomínajíc na takový Ishar 1, jsem se jal procházet rozlehlým kontinentem, posléze i plavat svou osobně vybojovanou loďkou. Někomu nemusí tento styl sednout, nicméně kdo si chce znovu po letech zažít onen pocit nespoutané svobody, kdy vás zmasakruje protivník v prvním kole, protože jste se vydali příliš daleko, tam kam vaše úroveň ještě nesahá, ten najde v FF1 svou lásku. Problém je trochu v tom, že ač naprostá svoboda nevadí, samotný systém náhodných setkání (čti bojů) je prostě tak trochu zestárlý. Jdete se svou rozkošnou postavičkou, blesk, naskočí combat rozhraní a zabij nebo buď zabit. Přímočaré, férové, jenže frekvence těchto napadení je cca pět až deset sekund a když jdete trasu z jednoho města do druhého a pravidelně na vás skáčou ty samé potvory daleko pod vaší úrovní, je to dost otravné. Největší problém pak tkví v tom, že to je takřka veškerý obsah hry. Ano, je to zábavné první hodinu, dvě, spolehlivě to zabije čas, ale nedospěli jsme dnes už poněkud dál? A kdyby dnes... před deseti lety? Klasika je klasika, ale postupně ubíjející stereotyp je postupně... no, vy víte co.

Odsát trochu tuku, kolagen do rtů, ale vrásky nechat!

Nejde ovšem autory nepochválit za příjemně vyladěnou konverzi. Aniž by hra ztratila ze svého nostalgického rázu, dočkala se grafického "liftingu", vyčištění uší a i přes krásně zastaralý vzhled ji to skutečně sluší. Hudební motiv je možná jednoduchý, ale zatraceně chytlavý a když nad vámi propluje první mrak, jste skoro u vytržení, widescreen 16:9 z PSP sedne hře jak ušitý na míru. Škoda, že se liftingu nedočkal i soubojový systém, který sice pracuje dobře, ale prostor k taktizování je na dnešní poměry (už jsme zase u toho) malý. Oceňuji na druhou stranu onu staromilskou tvrdost, kdy vašeho hrdinu otráví monstrum, říkáte si, tak to přežije s prostým léčením a otrava záhy zmizí...ale ouha. Pokud jste senilní dobrodruzi a nemáte protijed, váš milý geroj bude otráveně zeleně blikat stále, dokud s ním nedojdete do města, či nepadne v boji z důsledku mála životů. A podobných případů je více. Mínusem ovšem je dle mne nízká obtížnost. Jistě, na jednu stranu si ji sami volíte výběrem lokace, ale i tak mi přišel můj průchod hrou, tedy co se týče bojů, nikoliv opravdu dlouhého bloudění, příliš lehký. Situace se sice zlepší s příchodem monster odolných vůči jednomu druhu útoků (nedejbože abyste měli jednostranně orientovanou partu), ale nemohu říci, že bych se někde zasekl, aniž by nešlo o mou vlastní hloupost jako ona eskapáda s protijedem.

Chápu, že mne milovníci této klasiky zřejmě za můj neuctivý tón proklínají, ale přiznejme si že hrajeme hry dnes a čerstvé remaky se musí chtít vyrovnat současným trendům a nárokům. Čas jednoduše nezastavíte a z pouhé slavné minulosti nejde vyžít. Tím nechci říct, že by bylo Final Fantasy špatnou hrou. Pouze už má svá léta a je složitější najít si k ní svou cestu. A doufejme, že co nejdřív přijde na pořad dne remake vynikající sedmičky.