Enchanted Arms Recenze Enchanted Arms

Enchanted Arms

sleepless.

sleepless.

1. 11. 2006 23:58
Reklama

Japonská společnost From Software se rozhodně nemůže pochlubit podobnou pověstí jako Square Enix, Konami, Sega, nebo Capcom. Hry pro různé konzolové platformy už sice vytváří 12 let, ale za tu dlouhou dobu z jejich studií nevzešel ani jeden jediný titul, který by díky své originalitě, nebo celkové kvalitě vyvolal u hráčů vůči From Software obdiv (dvojice Otogi her, Frame Gride pro Dremacast, či první Armored Core tituly jsou kvalitní hry, ale masivního úspěchu nedosáhly). Bohužel se zdá, že se na tom do budoucna vůbec nic moc nezmění. From Software totiž i nadále chrlí hry jako na běžícím pásu, ale žádný z nich nepřekročí onu bájnou hranici, kdy se o něm začne mezi hráči hovořit jako o něčem opravdu skvělém.

Ukázkovým případem je aktivita From Software na platformě Xbox 360, pro níž zatím výše zmíněná společnost vyplodila pěknou, ale pouze pro úzkou skupinu hráčů určenou, mech simulaci Chromehounds a po všech stránkách standardní konzolové RPG Enchanted Arms, či spíše [eM] -eNCHANT arM-, jak zněl původní název. Ani jeden z těchto dvou titulů si za rok nebudou hráči pamatovat. V případě Enchanted Arms, což je titul, o němž si za chvilku něco bližšího řekneme, je to vcelku pochopitelné. Za prvé nenabízí nic co by mělo kohokoli posadit na zadek a za druhé jde o JRPG z první vlny her pro novou platformu, jejichž osud je většinou dosti smutný, protože plní roli výplně žánrové díry v prvních měsících života nové konzole. Stačí se podívat na první post launchové RPG tituly pro PS2 - Eternal Ring, Evergrace, či Ephemeral Fantasia. Pamatuje si je někdo? Přinejlepším 1 z 10 hráčů. Divné je, že dva z nich - Eternal Ring, Evergrace – mají na svědomí právě vývojáři z From Software.

Osud, který čeká Enchanted Arms tedy není zrovna růžový. I přesto si však tento titul pozornost zaslouží. Zavilí RPG fandové si jej určitě do jisté míry užijí, protože jiné JRPG na Xboxu 360 k dispozici není a ještě nějaký ten měsíc nebude. Otázkou však zůstává, jak moc se budou u hry samotné bavit, když tak tak balancuje těsně nad hranicí průměru? Tak třeba příběh, jehož vnímání je samozřejmě subjektivní, nestojí v EA (lakonicky řečeno) za nic. Klidně by se mu dalo odpustit naprosto tradiční schéma, jen kdyby tvůrci v jeho rámci nabídli skutečné drama i emoce a hlavně zajímavé postavy. Na tohle však Enchanted Arms neslyší.

EA se odehrává ve světě, kde je hlavním zdrojem energie tzv. enchantment, neboli okouzlení, či jak to máme nazývat. Na enchantment fungují veškeré technologie a co je podstatné, někteří lidé disponují schopností enchantment využívat a používat pro různé účely. Před stovkami let takto vznikli golemové, uměle vytvořené bytosti s obrovskou silou, jež měly lidem usnadnit život. Jenže se jako obvykle něco pokazilo, nejsilnější golemové se vzbouřili a zničili víceméně celý svět ve válce, kterou lide nazvali neobyčejně popisně Válka s Golemy. Po jejím skončení byli nejsilnější golemové zapečetěni, aby se zbránilo jejich použití a hlavně další válce.

Příběh Enchanted Arms se však odehrává o nějakých tisíc let po výše zmíněných událostech, kdy se objeví šílenec, který hodlá síly zapečetěných golemů zneužít a vyvolat tak další armageddon, či něco podobně příjemného. To by se však na scéně nesměl objevit student Enchant University v Yokohama City jménem Atsuma, který to ještě netuší (možná trošku ano), ale jeho paže dokáže velmi zajímavé věci. Hlavně však Atsuma disponuje takovou enchant schopností, která dokáže zcela pokazit jakýkoli vědecký projekt, při němž se enchantment používá. Není tedy divu, že s ním až na pár výjimek nechce nikdo na univerzitě nic mít. No a právě ty výjimky se vydá hráč v roli Atsumy, společně s novou partou, zachránit, když se všechno pokazí a světu hrozí záhuba.

Dobrodružství hlavního hrdiny je epické, bohužel nijak zajímavě epické, čemuž hodně napomáhají postavy a velmi špatně nadabované dialogy. Na výrazově přehnaný dabing už jsme si v JRPG titulech tak trošku zvykli. Standard se bohužel, či spíš bohudík, v posledních letech přeci jenom trošku posunul, takže to co předvádí Enchanted Arms je místy směšné a místy až k pláči. Přitom jsou dialogy samotné docela dobře napsané.

Jejich presentace je však hodně sráží. V tomto případě bychom dokonce upřednostnili pouze textové dialogy (kterých je ve hře také dostatek) namísto dabovaných. Stejně tak bychom dali přednost trošku tradičnější sestavě hlavních postav. Enchanted Arms se totiž, tak trochu po vzoru Shadow Hearts titulů z PS2 (Koudelka na PSX), vyžívá v povahově i vzhledově excentrických postavách, které však ze hry vyčnívají jako ostny a namísto vítaného oživení působí spíše rušivě.

Enchanted Arms má však i své světlé stránky. Zřejmě nejpovedenější částí celé hry jsou souboje. Je sice fakt, že jich je v některých pasáží až přehnaně mnoho, ale díky jejich zábavné povaze to není úplně na škodu. Souboje jsou tahové a odehrávají se na mřížce s čtyřiadvaceti políčky. Na začátku každého souboje hra zcela náhodně vygeneruje umístění nepřátelských postav na jedné straně a pozici hráčových spojenců na straně druhé. Nikdy tak není předem jasné, jak budou rozdány karty, což je oproti tradičnímu rozmístění 3vs3 v jiných JRPG docela osvěžující.

Hráč nemusí při rozhodování v jednotlivých kolech nikam spěchat. Může si v klidu rozmyslet, kam kterou postavu na mřížce posune a jakou akci jí následně přidělí. Jakmile má rozhodnuto, tak odpálí konec kola a sleduje jak dobře, nebo špatně se rozhodl. Souboje jsou díky tomu příjemně strategické a občas připomínají klasické puzzly. Všechny postavy, ať už enemáci, nebo hráčovi parťáci, totiž mohou útočit pouze na předem stanovenou vzdálenost. U magie je tato vzdálenost větší, takže je třeba magii ovládající postavy umístit na mřížce někam dozadu (tím se zároveň o polovinu sníží míra poškození, kterou při zásahu utrpí). Postavy spoléhající na sílu je naopak třeba poslat do přední linie.

Nejdůležitější je však schopnost vybrat složení party a její umístění na mřížce tak, aby se maximalizovala možnost zásahu nepřítele a naopak minimalizovala míra poškození pří útoku enemáka. K tomu patří chytré využívání změn statusu (očarování, otrava a podobně). Ty lze zakouzlit na určitá políčka, kterým se soupeř obvykle snaží vyhnout i za cenu toho, že se přesune na pole, kde je otevřen útoku hráče. Zkrátka a dobře. Celý soubojový systém funguje velmi dobře a bez jakýchkoli debat je nejsvětlejším bodem celé hry. Přispívá k tomu i docela příjemná volba tvůrců, kteří se rozhodli, že se budou všechny postavy v partě po prodělaném souboji plně regenerovat.

Znamená to, že se jim vrátí do normálu status a doplní zdraví i ostatní atributy. Jediné co hráč účastí v každé bitvě ztrácí, je vitalita. Jakmile dosáhne vitalita u jakékoli postavy nulové hodnoty, tak se po bitvě neobnoví její status a začíná každou bitvu se zdravím na minimální hodnotě. Takovou postavu je třeba ihned vyměnit ze zásobárny postav záložních, dokud parta nedojde k bodu, kde se dá vitalita plně obnovit. Celý tento systém působí v prvních několika desítkách minuty hraní dosti zmateně, ale nakonec se jeho přítomnost ukáže jako výrazné pozitivum. Už jen kvůli tomu, že nutí hráče používat všechny postavy včetně golemů, kterých hráč v průběhu dobrodružství nastřádá docela dost. Na cesty si jich může vzít jen několika a zbytek na něj čeká pěkně doma v chládku.

Golemové jsou vůbec velmi důležité postavy. Hráč je získává tím, že je prostě porazí. Golemů je v celé hře spousta. Ti nejlepší však strojí stranou hlavního lineárního dobrodružství a tak je třeba je nejdříve objevit a pak porazit. Odměnou za extra snahu je v boji užitečná schopnost, která převyšuje bojové možnosti lidských postav v partě, jež se vyvíjejí v rámci tradičního RPG systému.

Nikdo snad nečekal, že bude Enchanted Arms vizuálně zářit. Jde sice o next-gen titul, ale to v případě her vydaných v prvním roce života nové konzole, víceméně nic neznamená. Enchanted Arms je toho jasným důkazem. Tvůrci sice do hry napumpovali spoustu pohledných vizuálních efektů, ale tak nějak je zapomněli zakomponovat do celku. Jinak řečeno, vizuální stránka EA působí značně rozháraně a nesourodě. Nemá svůj styl a je nekonzistentní. Jedinou výjimkou je zpracování nebe, které je opravdu nádherné. Jinak se Enchanted Arms topí v mírném nadprůměru nepříliš detailních textur, detailně zpracovaných objektů menší velikosti a krabicoidních, potažmo málo detailních, objektů velkých.

Až na výjimky jsou lokace až moc rozlehlé a poloprázdné. Navíc si hráč při jejich průzkumu připadá jako v podivném lunaparku, protože jeho manévrovací prostor je i v sebevětší lokaci omezen na úzkou cestu. Radost z průzkumu a nalézání zajímavých zákoutí, či mimopříběhových scének, se tedy nekoná. No a s konstatováním, že ani hudba nijak nevyniká a nedonutí tudíž nikoho pořádně zatlačit na tlačítko "Volume up", se raději rozloučíme. Vše podstatné už bylo o Enchanted Arms řečeno.

Enchanted Arms
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Mírně nadprůměrné JRPG, které trpí obvyklými nemocemi titulů vydaných na počátku životního cyklu nové konzole. Jediným skutečně povedeným prvkem jsou souboje.

Co se nám líbí a nelíbí?

Zajímavý a hlavně zábavný soubojový systém, který hru táhne z bahna průměru do pásma mírného nadprůměru. Solidně napsané dialogy a pohledné efekty.
Šílený dabing, rozporuplná grafika, nezajímavé a špatně navržené postavy, nudný příběh.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama