Tunnel Rats

Pokud jste dosud neslyšeli o Uwe Bollovi, můžete si pogratulovat, neboť jste se zařadili mezi ohromné šťastlivce. Německý režisér už stihl filmovými adaptacemi pošpinit pověst tolika hrám, až se z toho ježí vlasy na hlavě. Vajíčka po něm házejí zástupy fanoušků dodnes, stejně jako na naše „věhlasné politiky“. Konečně se tedy rozhodl změnit postoj a situaci převrátit. Nyní nekopíroval hru, ale hra se inspirovala jeho filmem. Netradiční tah mu skoro vyšel, ale opravdu jenom skoro. U Bolla už zkrátka platí pravidlo, že nejméně jedna polovina z celku patří na smetiště. Zatímco jeho nový film s příměsí hororu Tunnel Rats (TR) si vedl dobře, stejnojmenná střílečka dopadla o poznání hůř. Jak? Inu - hororově...

Vietnam - peklo na zemi i pod zemí

Děj se odehrává v roce 1968. Právě zuří válka ve Vietnamu, místě strachu, krve a divokých šarvátek. Snad nikdo by toto násilí nechtěl zažít, ani ve snu. K vaší smůle, budete to právě vy v kůži nebohého amerického vojáka, kdo bude vybrán do skupiny Krvavé krysy, jejímž úkolem je prohledávat, zkoumat, popřípadě vraždit. Při pozorování z vysoko letící helikoptéry nevypadá džungle nikterak zle, vše se ovšem změní, když se u kontrolních světýlek rozzáří červená. Není to znamení zastavení jako u semaforů, nýbrž přistávání volným pádem. Několik sekund poté se zjeví hnědý poplach v oblasti promáchaných kalhot... Bohužel je příběh vyprávěn formou statických obrázků, hned od počátku je cítit amatérský přístup, ale není to ta část, kvůli které byste měli TR velkým obloukem obejít, naopak. Vedle ostatních elementů je to ještě ten nejchvályhodnější.

Rychle pryč, dokud mám všechny kosti pohromadě

Helikoptéra utrpěla silný náraz a co čert nechtěl, stali jste se jediným přeživším z mnohačlenné posádky. Parťáci už se koupají ve vydolovaném kráteru a vy se připravujete na dalekou pouť. Do ruky je vám prozatím vsazena jediná zbraň, ostře nabroušená čepel. S tímto nožem by se dalo dělat spousty věcí, například krájet chleba, jenže nikdy bych si nepředstavil, že k nim patří i oddělování uší od hlav padlých soupeřů. Ano, „ssslyšíte“ dobře, v TR jsou podobné nehumánnosti na denním pořádku, některé až za hranicí únosnosti. Kráčím dále, procházím se okolo bezhlavých těl, už už vidím proláklinu směřující pod zem. Ten, kdo absolvoval hodiny dějepisu s úsměvem na tváři, může potvrdit, jak byli Vietnamci ve válce vychytralí. Prokopávali si tunely v hloubi země jako krtci a žili tam spořádaně jako krysy, aby prováděli ostré výpady na nic netušícího nepřítele. Aha, tak proto ten název.

Tunely se zde stávají klíčovým prvkem, po většinu času totiž budete bádat právě v nich. Prostor je v nich velmi stísněný, navíc prošpikovaný zvířaty od neškodných mravenců až po jedovaté hady. U tunelů se samozřejmě dá pochopit nemožnost odchýlit se z hlavní cesty, pokud tedy s sebou čistě náhodou nemáte  lopatu a rýč. Avšak známé přirovnání „tuneloidní akce“ si zaslouží i nevalně působící exteriér. Vždy je pouze jedna cesta k cíli, přesně nalajnovaná od začátku až do konce, což je škoda.

Už nemůžu dál

Dalším zpola fungujícím aspektem TR jsou pasti. Proč zpola? Na jednu stranu je to zajímavé zpestření. Mít oči na stopkách, sledovat na zemi, zda se tam náhodou nenapíná tenký drát končící u pojistky smrtícího granátu. Když se párkrát napíchnete na ukryté bodáky pod nastrčeným listím, stále to nevadí. Když kvůli nim po sto osmdesáté sedmé opakujete tu samou sekvenci, ještě k tomu od špatně umístěného ukládacího bodu, nastupuje totální frustrace.

A protože je TR střílečka, musejí přijít na řadu i souboje, které jsou přímo hrůzostrašné. Ne tím, že by vzbudily strach v hráčích (i když by si to některé situace žádaly), jen jsou provedeny nesmírně krkolomně. Zbraně jsou nevyvážené, nepřátelé vidí za roh, krom toho jinak svou inteligencí konkurují deset let staré, dřevem ztrouchnivělé hračce poníka. Zkrátka nuda, bída, utrpení!

Bolí to, i oči

Po tom všem by mohla přijít alespoň malá chvála k technickému zpracování, bohužel, ani to se nepovedlo a autoři si jím zatloukli poslední hřebík do rakve. Na hledání chyb není potřeba žádná lupa, spíš by to chtělo chrstnout si kyselinu do očí, aby si jich člověk nevšiml. Grafika na úrovni Vietcongu v dnešní době nikoho neohromí, navíc se zapomnělo na optimalizaci. Částečnou kompenzací je ponurá hudba, jež místy do temného prostředí krásně vpluje, ale to ani za mák nestačí.

Celý průběh hraní mi připomínal nedávný propadák Shellshock 2, ten ovšem sklidil kritiku zejména v souvislosti s přehnanými očekáváními, která nebyla autory v pozdější fázi naplněna. Tunnel Rats si oproti němu alespoň přilepšily svou nízkou cenou, takřka poloviční. Přesto nevidím důvod, proč si tento prohnilý kousek pořizovat. Takže ruce pryč, dokud jsou pevně přikovány k tělu.