Trauma Center: Second Opinion

Ve hře Trauma Center: Second Opinion vás nečeká pouze nějaký náhodný sled nesouvisejících operací, ale originální sci-fi příběh o neléčitelném viru a tajném spiknutí, jehož hrdinou se shodou okolností stane mladý lékař, za kterého hrajete.

Děj je samozřejmě trochu naivní (stejně jako některé používané lékařské postupy), ale především ho už znáte, pokud jste hráli hru Trauma Center: Under The Knife pro Nintendo DS. TC:SE je pouze její “speciální verzí” s několika operacemi a několika operačními procedurami navíc.

Nejslabším prvkem hry jsou (dlouhé!) cutscény před každou operací, jejichž prostřednictvím je vyprávěn příběh. Jde pouze o statické obrázky se statickým textem, velmi zřídkakdy doprovázené nějakou krátkou samplovanou větou. Navíc z neznámého důvodu některé postavy na Wii vypadají o dost jinak než v DS verzi. Cutscény lze naštěstí po prvním zhlédnutí přeskakovat.

Samotné operace jsou znázorněny graficky atraktivně (byť záměrně nerealisticky, aby se vám nedělalo šoufl ze skutečné krve a vnitřností). I když je podobnost s DS verzí značná, nejde jen o její mechanickou adaptaci, protože nunčak umožňuje velmi příjemně a velmi svižně střídat lékařské nástroje a flexibilita wiimotu dala tvůrcům příležitost použít operační procedury a nástroje, které by v DS verzi nebylo možno implementovat. Absurdita a zázračnost některých operačních postupů není na závadu, protože se přece nacházíme v budoucnosti a používáme zázračnou techniku a léky...

Menší problém se skrývá v tom, že celou hru musíte provádět přesné sekvence pohybů, které si po pár operacích můžete zapamatovat a pak hrát víceméně zpaměti. Nedokážu si představit, že by mě bavilo celý příběh hrát znovu jen proto, že mohu zvolit vyšší obtížnost a budu pak muset být rychlejší a preciznější. Naštěstí TC:SO vychází hráči vstříc i v tomto ohledu a můžete různé operace hrát na různé obtížnosti bez ohledu na to, na jakou obtížnost jste hráli ty, které jim předcházely.

Zvuk je poněkud odbytý a klasická napínavá hudba je doprovázena jen několika málo zvukovými efekty a hláškami, které brzy začnou být fádní. Vzhledem k tomu, že hra není nijak logicky složitá a není při ní potřeba žádná počítačová “umělá inteligence”, mě nepříjemně překvapilo, že se mi ovládání dvakrát zaseklo takovým způsobem, že jsem nemohl nic dělat a musel jsem provést tvrdý reset.

Pokud jste nehráli TC:UTK pro Nintendo DS, jeho aktualizovanou verzi pro Wii vám rozhodně doporučuji, protože “něco takového tady ještě nebylo”. Pokud jste ho hráli, TC:SO i tak stojí za to, byť s výhradami. V příštím dílu rozhodně je co zlepšovat.