Total War: Attila

Vývojářům ze studia Creative Assembly nabízím nové motto, které by se nově mohlo objevovat u všech dílů série Total War. S patřičnou dávkou patosu by znělo přibližně takto: Co je rozbité, může být opraveno. Rome 2 to dovedl k trpké dokonalosti a i poslední pochybovače přesvědčil o tom, že v dnešní době může vyjít hra skutečně v jakémkoliv stavu... Nejen lidé z Creative Assembly ale mohou děkovat možnosti opravovat hry za letu a nakonec ani ten Rome 2 není tak špatnou hrou, jak se zprvu zcela bez legrace zdálo. Příběh nejnovějšího dílu - Attila - rozhodně není tak katastrofický a je vidět, že si vývojáři dali záležet. Hra funguje bez vážnějších problémů, nicméně bylo zapotřebí prvního velkého updatu, aby se hra kvalitativně nad svého předchůdce vyhoupla. Jak je tedy na tom Attila necelé dva týdny po svém vydání?

UMĚNÍ SE ROZHODNOUT

Nejnovější Attila: Total War je nutné chápat ve dvou rovinách, podle toho, za který z národů, navíc rozdělených do pěti velkých skupin, začnete hrát. V případě obou větví Římské říše a barbarských či perských národů vás čeká veskrze tradiční zážitek série Total War, lišící se v konkrétních případech pouze obtížností. Vzhledem k tomu, že novinka startuje své kampaně koncem třetího století, Římská říše je na hranici kolapsu a hrát za jednu či druhou její část není zrovna snadné. Území je sice veliké a potenciálně bohaté, politická situace však balancuje na hranici chaosu a stačí jen malá síla na to, aby se kdysi slavná říše zhroutila do sebe.

Dalo by se říci, že nový Total War je symbolicky právě o nečekaných útocích zevnitř, ať už to chápete ve smyslu politiky anebo války.

Dramatická změna ale přichází v případě, zvolíte-li si kočovné kmeny - zatímco Vizigóti či Ostrogóti fungují spíše jako určitý mezistupeň, Hunové lákavou myšlenku nespoutaného drancování jednotlivých zemí dotahují do konce. Na startu nemáte k dispozici žádné město, a pokud to bude vaším přáním, ani žádné mít nemusíte. Už dopředu ale varuji, že pouze Hunové jsou stavěni na to, aby bez měst přežili - nakonec ani žádné město obsadit nemohou - naproti tomu nástupnické kmeny Gótů se po úvodní kočovné fázi musí pro své vlastní dobro usadit a dále už v pravidlech série fungovat jako tradiční frakce.

VZHŮRU NOHAMA

ZÁBAVA VE DVOU

i Zdroj: Hrej.cz

Stejně jako v případě Rome II, také Attila nabízí multiplayer, který funguje takřka bez problémů. Pro komunikaci vám sice doporučuji externí řešení, nežli zabudovaný a značně zpomalený chat, ale zábava se posouvá na vyšší úroveň. Také historické bitvy dokážou zaujmout, jsou ale možná až příliš náročné.

Pro všechny je nicméně společné rozdělení na taktickou a bojovou mapu, kde narazíte na celou řadu nových, ne však zákonitě lépe odvedených prvků. K tomu lepšímu, ba možná i nejlepšímu, patří rodokmen, který po absenci v Rome II slaví svůj návrat. Ať už budete hrát za kohokoliv, možnosti udělování funkcí, nucení ke sňatkům, odškodňování dětí (i těch nemanželských), případně odstraňování nepohodlných členů rodu je nejen zábavné, ale zároveň i hodně důležité. Dalo by se říci, že nový Total War je symbolicky právě o nečekaných útocích zevnitř, ať už to chápete ve smyslu politiky anebo války. Nezřídka se totiž stává, že zatímco se pohybujete na hranicích své země a dobýváte nová území, vaši potomci se nudí a vedou vlastní spory. Nedej bože, zabředne-li tahle telenovela do příběhu o zhrzeném bratru, který měl tu smůlu, že se narodil o rok později a tudíž nemá nárok na trůn. Nesvěříte-li mu dostatečně silnou funkci (důležité: se kterou by byl spokojen!), může rozpoutat nenápadnou rebélii, která v tom lepším případě skončí jeho tichou smrtí, v tom horším smrtí celé říše.

Další výraznou pomocí, jak se zorientovat ve hře a po taktické stránce činit správná rozhodnutí, je centralizace a dostupnost informací. Tam, kde jste dosud museli přejíždět myší z provincie na provincii, je nyní možné sledovat všechny důležité statistiky pohromadě. Týká se to například obchodu, kdy jsou globální ceny za jednotlivé suroviny zobrazeny na jedné obrazovce, anebo celkové síly jednotlivých frakcí, rovněž zobrazené hromadně v celkovém přehledu. Jen ta diplomacie v mých očích trochu hapruje a dle mého neplní svou funkci tak dobře. Na smrt znepřátelené národy vám vyjadřují velkorysou podporu ihned, dloubnete-li nepatrně do společného protivníka; naproti tomu odmítnete-li nabídnutý sňatek, v dlouholetém spojenci začne bublat žluč a pohrozí vám přinejmenším vykostěním vašich dětí. Zkrátka od extrému do extrému a bez možnosti na něco se pořádně spolehnout. Kdo by to měl ale zapotřebí, když tu je pan Attila a jeho hordy?

CESTA VÁLKY

Total War by nebyl kompletní bez válečné části a právě válka zdobí hru za Huny. Jak už bylo řečeno, tenhle kočovný národ nemá domov a jeho údělem je křižovat mapu tam a zpátky, rušit spojenectví, drancovat, zabíjet, vydírat a vůbec dělat moc pěkné věci v míře větší než velké. Přetočit v sobě zakořeněné rozvážné myšlení bude pro mnohé hráče problém, nicméně ve chvíli, kdy se tak stane, otevře se před vámi vějíř plný možností. Nejtěžší bude přežít prvních pár let, kdy je nutné velice rychle stabilizovat ekonomiku, začít vydělávat a zajistit armádám potravu. Za tímto účelem je k dispozici možnost založit tábor - v řeči Total War takové malé pohyblivé městečko - ve kterém můžete vytvářet lepší podmínky pro chov dobytka, chov armády, výrobu zbraní... Během toho všeho už je ale nasnadě začít vystrkovat růžky a ihned napadat ostatní provincie, které navíc můžete po úspěšném dobytí prohlásit za neutrální tím, že je do základu vypálíte. Těžký tanec přitom musíte svádět zejména s body integrity, které drží hordy pohromadě, a rozumě verbovat armádu, abyste měli jednotlivá vojska pokud možno vyvážená.

V pozdější fázi hry, až hunské hordy vzbudí pozornost po celé Evropě a částech Asie i Afriky, bude stačit jen zaparkovat silnou armádu u bran kohokoliv jiného a nebudete se stačit divit, kolik darů a úplatků vám protivníci nabídnou, jen abyste je nechali (aspoň na chvíli, haha) na pokoji. Bohužel, tohoto stavu se dosahuje poměrně těžko a navíc o něj můžete ihned přijít, protože umělá inteligence navazuje silná spojenectví a vzhledem k tomu, že Hunové jsou osinou v zádelích téměř všem národů hned od startu, ani se nedivím, že to chudáci mají tak složité.

BOŽÍ BITCH

HLADOMOR A NEMOCI

Války nebudete v Total War: Attila svádět jen na bojištích, nebo v diplomatických jednáních. Hra přichází s obvyklými starostmi, ke kterým přihazuje jednu navíc. Hladomor a také nemoci se ve špatně udržovaných provinciích šíří závratnou rychlostí a decimují hordy po stovkách. Stejně jako všechno ostatní, i rozvržení budov vyžaduje taktický přístup a vyvažování mezi těmi, které znečišťují a těmi, které se naopak starají o to, aby byli všichni hezky vymydlení a navonění. Alespoň zčásti...

Teď už ale na bojiště, kde se to v tomto díle hemží jízdními jednotkami. I kvůli nutnosti neustále přejíždět z místa na místo, je doménou Hunů kavalerie, koně však nacházejí na bitevních polích mocného protivníka a tím jsou - světe div se - kopiníci. Pro ty z vás, kdo Total War nehrajete často, by tohle tvrzení nedávalo příliš smysl, ale pokud jste o některých z předchozích dílů zavadili, určitě už víte o přehnaně silné jízdě. Avšak tentokrát se nic podobného nekoná a jízda, sic silná a pohyblivá, je také jednou z nejkřehčích jednotek, s nimiž budete na bojištích operovat. Jen chvíle zaváhání a nad bojištěm zavane koňské maso, jen jeden přehnaně sebevědomý nájezd do řad nepřátel a... no, nad bojištěm zavane koňské maso. Jednoduše řečeno, neustálé manévrování bude důležitým aspektem všech bitev, ale vývojáři jej příliš neusnadňují.

Tak například zmizely prapory - od této chvíle se souboje v širším měřítku scvrkávají na potyčku červených a žlutých čtverečků, které navíc trpí na ne vždycky bezchybný pathfinding a stále haprující umělou inteligenci. I po aplikování vzpomínaného updatu se velice často stane, že jednotka zůstane jednoduše stát uprostřed bojiště a bez zájmu nechá své řady decimovat sprškami šípů. Stává se rovněž, že do cesty koňské jízdě vyšle bezbranné sekerníky, přičemž muži s oštěpy stojí opodál anebo se celá armáda doslova zblázní, když padne velitel. Ne, že by ztratila morálku, některé svazy se rozutekly do lesů a bojovalo se dál - po smrti generála je konec blíž než kdykoliv předtím.

Cizí jednotky nicméně umí ty vaše obcházet, hned v zápětí ale musím znovu dodat, že přepadávání ze zálohy příliš nefungje. Vsaďte se, že protivník obsadí zrovna tenhle nenápadný lesík, takže není nic snazšího než se mu jednoduše vyhnout a čekat, co se bude dít, případně přeskládat jednotky a z lesíku jej vypráskat. A již zmiňované velitelé? Už jsem řekl, že po jejich smrti je prakticky konec, tak proč stojí takřka pokaždé v hlavní linii a žene se na rychlou smrt? Jistě, bonusy generálů zvyšují morálku i schopnosti kolem stojících bojovníků, ale tohle jednoduše není o hrdinství... I tak jsou ale boje v porovnání s Rome II nápaditější a výrazně těžší, čemuž do značné míry sekunduje také fyzika ohně. Je přepracovaná, mění bojiště a dovoluje požáru, aby se sám šířil po mapě. Nakonec je tu systém únavy, který doznal od minula změnu zejména ve zrychlené regeneraci - zpočátku vám to dovoluje agresivní postup, později, až si jej plně osvojíte, už můžete počítat s postupnou rotací jednotek a v podstatě nekonečném útočení a stahování se z pozic.

TAHAVÁ NUDLE

Ani nemusíte být znalci tématu či žánru a určitě vás už napadá, jak se hra při takovém počtu jednotek hýbe. Odpověď je - vážně blbě! Nároky na hardware jsou krvavé a i doporučená sestava se zcela určitě zadýchá. Několikrát zmiňovaný update, který měl optimalizaci řešit, tak činí pouze zčásti a vedle obrovských pádů framerate zůstává ve hře i časté zamrzání hry na koncích tahů ostatních národů. Než hru s nechápavým výrazem sami shodíte, raději ještě pár vteřin počkejte - problém většinou zmizí a vy tak třeba nepřijdete o uloženou pozici po vážně těžkém kole (vyzkoušeno za vás, není zač). Vysoké hardwarové nároky ale s sebou přinášejí působivé grafické zpracování, zacházející do příjemných detailů. Modely jednotlivých mužů (a žen, žen taky!) ve zbrani jsou dostatečně pestré, liší se nejen v obličeji, ale také ve výšce či pohybech a je opravdu radost jen tak si pozastavit hru a kochat se výjevy, které vznikají a zanikají každou vteřinu. Z estetického hlediska nicméně beru s nevolí, že se vývojáři v interface hry vrátili od stylizovaných obrázků jednotek k jejich skutečné podobě - výsledek je nepřehledný a v mých očích tím tratí hlavně celková atmosféra. Za všechny je to ale důkaz, že vývojáři komunitě skutečně naslouchají (komunita neměla stylizované obrázky ráda, víme?) a své hry se snaží vytvářet tak, aby se zavděčili většině.

Než hru s nechápavým výrazem sami shodíte, raději ještě pár vteřin počkejte.

V duchu bilancování mezi povedenými a špatnými, nebo spíše méně povedenými prvky, bych mohl pokračovat ještě dlouhé hodiny, mé konečné rozhodnutí se ale nakonec přiklonilo na střídmou, vyčkávací stranu. Total War: Attila přináší stovky hodin zábavy, což není jen další z řady reklamních řečí, ale holý fakt. Hru můžete roztáčet stále dokola a užívat si vždy trochu odlišný zážitek i vstupní podmínky, díky čemuž je zachována míra znovhuratelnosti. Pak ale narazíte. Pokud by měla být pro strategickou hru doménou umělá inteligence, výsledek je čistě v tomto ohledu spíše neuspokojivý, byť hra nabízí i spoustu plně funkčních a zábavných mechanismů. Hra pro více hráčů je cestou z mírné frustrace, ale finální řešení je přeci jen na komunitě. Ona se postará, o to se nebojím, pořád ale nejsem přesvědčen, že je tomu tak správně.