V posledních letech zažíváme vzestup polské herní scény, která v Evropě patří mezi nejviditelnější a také nejúspěšnější. Nemám však na mysli pouze velké herní projekty jako Zaklínač či Dead Island/Dying Light od renomovaných studií. Polská indie vlna přivedla k mezinárodní pozornosti i tituly Superhot, Hatred, The Vanishing of Ethan Carter, Hard West či v poslední době Layers of Fear. Schopnost našich slovanských bratrů pojmout herní trendy trochu jiným způsobem se projevila i ke konci roku 2014, kdy vyšla nenápadná černobílá hra This War of Mine, ve které hráči měli možnost okusit moderní válku z pohledu obyčejných civilistů ukrývajících se v ruinách východoevropského města. Snad ani samotní tvůrci nečekali takový úspěch a This War of Mine na sebe vydělalo během pouhých dvou dnů na trhu. Strategická hra s prvky přežívání a managementu skupiny a zdrojů si velice rychle získala reputaci zážitku, který hry tradičně nenabízejí. Hráči pociťovali smutek, ztrátu, zoufalství, a přesto se ke hře opakovaně vraceli a snažili se zajistit přežití několika nešťastlivců během krušných týdnů válečného konfliktu.
VÁLKA SE ZMĚNILA
Po PC a dotykových zařízeních nyní This War of Mine dobývá konzole rozšířenou verzí The Little Ones. Staří i noví hráči tak mají možnost s ovladačem v ruce vést a sledovat několik příběhů větších i menších skupin, které nalézají útočiště v jedné z hrstky obyvatelných polozřícenin ve městě Pogoren. Jedná se o lidi, kteří z města nestačili utéct, když vypukla občanská válka, když začaly padat bomby a do ulic vtrhli ozbrojenci. Setkáte se tak s bývalým fotbalistou Pavlem, který umí rychle běhat, pouliční zlodějkou s dobrým srdcem Aricou, optimistickou hudebnicí Zlatou, která udržuje ostatní v dobré náladě, nebo třeba s Christem a jeho dcerkou Iskrou, která si nejraději hraje s pavouky a kreslí po stěnách.
Hnáni nedostatkem toho či onoho se postupně stále častěji přikláníte k extrémnějším rozhodnutím.
Nikdo z nich neprošel výcvikem na přežití v extrémních situacích, přesto má každá postava svoji jedinečnou dovednost, která může přijít ve válkou rozbořeném městě vhod. Společně s identifikovatelnou tváří a osobním, často velice syrovým příběhem se vám postavy během hry dostanou pod kůži, některé si určitě oblíbíte a budete s nimi prožívat každodenní boj o život, bát se o jejich zdraví a oslavovat každé malé vítězství. This War of Mine je totiž v první řadě hra o lidech. Podobně jako v The Sims máte na starost své svěřence a uspokojování jejich potřeb, ale na rozdíl od sociálního simulátoru od studia Maxis se v This War of Mine nikdy necítíte, jako byste měli situaci pod kontrolou.
VÁLKA MÝMA OČIMA
Hra nabízí několik scénářů, které určují skladbu hratelných postav, délku konfliktu, náročnost počasí a dostupné lokace. Pokud vás omrzí těch devět nabízených, máte možnost si vytvořit vlastní, dokonce i s vlastními postavami. Každý ze scénářů se odehrává zpravidla v rámci několika desítek dnů, během kterých se musíte vypořádat s rostoucí krizovou situací ve městě, ubývajícími zásobami jídla i přicházející zimou. Každý den je rozdělen do dvou fází, přičemž v té první můžete ovládat všechny členy skupinky a ve svém úkrytu vyrábět nábytek, nástroje, užitečné předměty, vařit jídlo, léčit zranění, pomáhat sousedům a podobně. Přes den zůstávají všichni doma, neboť ulice mají pod dozorem odstřelovači a vycházet ven je nebezpečné. Proto až po západu slunce může jeden z party vyrazit do okolních oblastí na výpravy za materiálem a surovinami. Některá NPC, která v těchto lokacích potkáte, si budou chtít jen promluvit, s jinými lze obchodovat, někteří potřebují pomoci, další jsou však nebezpeční a mohou vás zranit či zabít.
Je zvláštní, že vlastně stačí jen trocha předepsaného scénáře a hráč s virtuálními postavami rozehrává naturalisticky drsné, věrohodné příběhy, kterých se stává součástí a je jim blíže než pouhý režisér dění na obrazovce. Otázky morálky, dobrého a zlého chování, hra stírá pomalu, ale znatelně narůstající potřebou jídla, bezpečí, léčiva, tepla a zásob. Málokdy se setkáte s nadbytkem zdrojů, často se spíše musíte rozhodnout, které akutní potřebě se budete věnovat okamžitě a které až příště. Hnáni nedostatkem toho či onoho se postupně stále častěji přikláníte k extrémnějším rozhodnutím. Zpočátku se můžete snažit hledat zbytky jídla v ruinách činžáků a vyměňovat vlastnoručně ubalené cigarety nebo pálenku za cenné obvazy a konzervy, ale s ubývajícími zdroji či s náhlým zraněním nebo onemocněním někoho z vaší skupiny dojde dříve či později na rozhodnutí, zda okradete staré manžele schovávající se před válkou ve svém domku nebo se zkusíte vplížit do hotelu, který obsadili ozbrojení partyzáni a naplníte si kapsy jejich léky a jídlem.
ZACHOVAT SI ZBYTKY LIDSKOSTI
PC, NEBO KONZOLE?
Zdroj: Herní magazín Hrej.cz
Třetí iterace hry se neobešla bez menších změn v ovládání.
Myš na PC nabízí přesnější ovládání pohybu postav než ovladač, ale není to jediný rozdíl mezi platformami.
Více se dozvíte ve videoboxu.
Populární mechanismus morálních voleb je v This War of Mine vlastně zpracován mnohem lépe, tedy alespoň co se kauzality týče, než ve vysokorozpočtových RPG od BioWare a adventurách od Telltale. Hra před vás nestaví volbu A a volbu B - vaše akce mají vliv na lidi ve vaší partě i vztah k NPC. Okradete, či snad zabijete-li nevinného člověka, nenastane žádné “Bruno si tohle bude pamatovat.” Vaši svěřenci se mohou v reakci na takové jednání propadnout do hlubokých depresí, ti citlivější přestanou reagovat úplně, a pokud se jim nedostane podpory od zbytku lidí či se jim jinak nezlepší nálada, mohou utéci či v horším případě spáchat sebevraždu. V pozdějších částech hry se však ocitnete v situacích, kdy zkrátka neexistuje dobré řešení. Například musíte pro svoji smrtelně nemocnou dceru získat léky a ty by se mohly nacházet jen v domě obsazeném násilnými únosci nebo bytě, ve kterém mladý syn ochraňuje své rodiče. Budete riskovat svůj život a zkusíte se proplížit mezi hlídkujícími grázly ve snaze dostat se k jejich zásobám? Nebo si zvolíte snazší cestu a okradete rodinu, která se pravděpodobně nachází v podobné situaci jako vy. Nebo snad půjdete vyloupit nemocnici, která navzdory bombovým útokům stále pečuje o zraněné civilisty?
Často na mě při hraní doléhal pocit bezmoci a emocionálního vyčerpání, když se situace stala natolik zoufalou, že jsem nebyl schopný snést další neúspěšnou noční výpravu. Obzvláště scénáře s dětmi jsou snad vytvořené pro emoční masochisty. Děti jsou novinkou v edici The Little Ones a fungují jako navýšení obtížnosti. Snědí toho méně než dospělý, ale pokud je brzy nenaučíte jednoduchou práci, tak vám během dne ani nejsou schopné vypomoci a vy se pouze musíte starat, aby našly v provizorním příbytku nějakou zábavu, třeba tím, že jim postavíte houpačku. V noci jsou pak děti bezbranné a zůstávají doma. Ve scénáři s již zmíněným Christem a jeho dcerou Iskrou, se tak v noci vydává na výpravy do okolí pouze otec, zatímco dcerka zůstává doma sama. Po dvou nocích, kdy dům s osamělou Iskrou opakovaně přepadli lupiči, okradli nás o jídlo a děvče vážně zranili, začala holčička trávit celý den v posteli nebo se schovávala v prázdných pokojích, kde o samotě brečela v klubíčku na podlaze. Bez obvazů, které by ji pomohly uzdravit se, mi v roli Christa zbývalo jen Iskru konejšit a hra spustila jeden z civilních rozhovorů mezi dcerkou a otcem, který se jí snaží svým vystupováním ochránit před vážností celé situace. Naposledy jsem takovou beznaděj pocítil při čtení Tisíce planoucích sluncí od Khaleida Hosseiniho, kdy jsem knihu odkládal a prostě nemohl pokračovat dál. V případě This War of Mine následovalo vypnutí aplikace a vnitřní otázka, proč si to vlastně nechávám hrou dělat.
S TĚŽKÝM SRDCEM
This War of Mine totiž není zábavná hra. Rozhodně ne tím způsobem, na jaký jsme u her zvyklí. Cíl hry je přežít, tedy překonat překážky, které hra před hráče staví, a skutečně, v otázce hratelnosti se jedná o poměrně standardní management skupiny a zdrojů a stavbu základny. V jednom je však This War of Mine zcela unikátní. Díky svému věrohodnému zobrazení té nehrdinské stránky války, kterou hollywoodské filmy a tříáčkové herní série zpravidla neukazují, díky tomu, že hra svému hráči moc nad situací nedává, ale vlastně spíše odebírá, se tato indie hra stává nejsnáze přístupným médiem k pochopení reálných situací, ke kterým stále ve světě dochází. This War of Mine naplňuje často zaklínaný potenciál her své hráče poučit. Nejedná se o simulátor přežití během občanské války, This War of Mine je stále hra postavená na abstrakci a zjednodušování, ale svým střízlivým přístupem k nesnadnému tématu dokáže ve svých hráčích vzbudit empatii vůči obětem vojenských konfliktů a přiblížit problémy, kterými se skuteční lidé někde na Zemi stále ještě zabývají. Zpráva This War of Mine je o to aktuálnější, když v současnosti Evropa představuje útočiště pro mnoho lidí utíkajících před živořením, které hra představuje.
Zdroj: Herní magazín Hrej.cz
Nevím, jestli je možné hrát This War of Mine v dlouhých úsecích. Kromě citového vyčerpání hra většinou v druhé polovině příběhů dokáže přivodit únavu z opakovaného provádění stále těch samých úkonů - sehnat palivo, připravit pitnou vodu, uvařit jídlo, vytvořit nástroje a zbraně, atd. Řekl bych, že na tabletu to hře sluší nejlépe, ale konzolová verze zase nabízí exkluzivní obsah v podobě dětí a nových lokací, jež mají vynahradit absenci modů z PC a přenositelnost dotykových zařízení. Snad nejlepší vizitkou pro This War of Mine je, že i při opakovaném hraní zůstává návykovou strategickou hrou, kterou si se zájmem zahrajete, i když odhalíte její kosti a přijdete na ideální herní strategie. Vývojářům z 11bit Studios se povedlo vytvořit solidní hru, jež je stravitelná pro občasné i náročné hráče a svým vážně podaným poselstvím vám možná změní náhled na svět.
Do třetice všeho dobrého a zlého. Ani na konzolích This War of Mine neztrácí nic na svém bezútěšném půvabu a nadstavba v podobě dětí funguje jako důvod, proč se ke hře vrátit i na nové platformě, znáte-li ji ze svého počítače či tabletu.
Underkeep pro mě představoval první pořádné setkání s žánrem, který na první pohled působí dost zastarale. O to víc mě překvapilo, jak rychle jsem mu přišel na chuť.
Phantom Blade Zero na první pohled připomíná další náročnou akci postavenou na žánru souls her, ve skutečnosti je ale mnohem přístupnější, než se zdá. Právě proto může být ideální i pro hráče, které souls hry vždycky lákaly, ale odrazovala je jejich pověstná náročnost.
Final Fantasy Resonance je počin ze staré školy, který se vrací ke krystalům, pixelům a tahovým soubojům. Pod známým vizuálem se skrývá promyšlené RPG, které dokáže nadchnout. Jen mu musíte dát čas.
Kompletní edice Ghost of Yotei rozšiřuje původní hru o příběhové DLC Echoes of Sekigahara a nový režim Nejhledanější. První jmenované se vrací do minulosti Acu a nabízí silnější příběhovou kapitolu zasazenou do velké bitvy, zatímco druhé přidává roguelike strukturu postavenou hlavně na soubojích. Ani jedna novinka původní hru zásadně nepřekopává, dohromady ale dávají velmi dobrý důvod vrátit se po roce zpátky do Eza.
Marvel’s Wolverine ukazuje Insomniac v podstatně temnější poloze. Loganův příběh se nebojí krve ani nepříjemnějších témat a v nejlepších chvílích dokáže být opravdu silný.
Diskuse (5)
Komentáře
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
Rychlé přihlášení přes: