Tarr Chronicles

Co, mladej, dáš si eště panáka? Jeden transgalaktickej koktejl eště skousneš, ne? Barmane! ...Rozuměj, já nemam nic proti napodobeninám. Číňani, ti už dneska dokážou vokopírovat úplně všechno. A Rusáci jakbysmet. Jako, já bych do toho nesed, ale lítá to a nevypadá to špatně. Chápeš, jo?

Chci tim říct, že pro mě za mě, ať si každej za svý prachy kupuje, co chce, když se mu to líbí. Je s tim sice pořízení, už jenom to koupit je boj. Voni furt mělou nějaký nesmysly, jen aby ti to prodali. Ty z toho víš kulový, plácaj pátý přes devátý a i kdybys tou jejich řečí mluvil, stejně ti to nebude dávat smysl. Voni sou schopný ti k tomu povědět třeba celou stóry vo tom, jak jejich děti nemaj co jíst, že jejich dědu transportovali Mirk do tý nejvzálenější galaxie, o který si se učil ve škole. Jenže ty tam samozřejmě nejseš, abys tydle blemcy poslouchal, ty chceš lítat.

Jenže na rovinu, ty východní šmejdy maj vždycky knipl trochu nakřivo. A kabina je taky pěkný šméčko. Já nejsem žádný vořezávátko a nějaký to nepohodlí skousnu. Jenže když ani pořádně nevíš, k čemu je kterej čudlík, kde se ovládaj štíty a jak nespustit kanón, když chceš vystřelit raketu - nebo obráceně, to se ti vobčas pěkně zapotí zadnice, už když do tý kabiny nalejzáš. A když pak nevíš ani po půl hodině, v duchu těm rudejm ďáblům z východu vymejšlíš i nadávky, který eště neexistujou.

Dobrej dryák ten koktejl, ne? Barmane! Šoupni mi sem taky eště rundu. ... Dobrý, tak dejme tomu, že časem přeci jenom přídeš na to, jak se s tim lítá. V tom vokamžiku zjištíš, jak strašně dobře bylo za dob Volnýho prostoru. Vesmír měl tehdy alespoň nějakej řád. Věděls, vo co de tobě, vo co de ostatním, mohl sis volně lítat, ale dycinkys' věděl, kam letíš, proč tam letíš a co máš udělat. Dneska? Dyť to je bordel na n-tou. Útočí na tebe pomalu každej, nezbejvá ti než voplácet stejnou mincí. Dá se dneska volně lítat prostorem? Nedá! Hned tě každěj sejme, nalítavaj na tebe jak mouchy a ty je kosíš a kosíš, až tě to buď přestane bavit a pudeš si dřepnout sem do baru, nebo chcípneš. Jiná volba není.

Cože? Hele nechtěj mě rozesmát. Jasně, můžeš mít sebelepší lítající herku, můžeš do ní vrazit ty nejlepší kanóny v galaxii, rakety s nejlepším dostřelem, můžeš si koupit silnej motor, štíty a tu svojí bárku pořádně vytunit. Když seš šikovnej, můžeš si zahrát na mechanika a poladit i každou součástku. Určitě pak ta loďka bude vo krapítek hezčí a nejspíš i víc vydrží. A o chvíli dýl možná přežiješ. Ale jen možná.

Dobře mě poslouchej, trochu ti poradim. Není na škodu sehnat někde v baru pár podobně naladěnejch týpků jako si ty, můžete lítat spolu. Docela to pomáhá, často se k tobě přidají i sami. Nečekej ale moc týmový spolupráce přímo v akci, dneska si každej hlídá hlavně vlastní kejhák. Do interkomu můžeš kvákat, co chceš, ale nikdo tě nikdy neposlechne, tomu věř.

Hele, dyž tady tak spolu sedíme, pijeme... se ti přiznám, že sem malinko sentimentální. Víš, ty načančaný blyštivý meziplanetární vyhlídky mě dycky dostanou. Když se ti před kokpitem hvězdy blejskaj jako diamanty, pásy kolem planet vytvářej úžasný siločáry, a do toho všeho rykot tvejch zbraní a spalující výbuchy těch šmejdů, co si na tebe dovolej. Řikám ti, todle stojí i za tu trochu nepohodlí v nějakým rusko-čínskym šmejdu. Jenom to musíš přežít.