Návrat legendy, pokračování příběhu s neopakovatelnou atmosférou a Kate Walker v titulní roli příběhu Benoita Sokala. Syberia 3 vábí už od oznámení smysly všech fanoušků klasických adventur jako žárovka můry. Jenže výsledek je bohužel více "noční můrou" – snaha navázat na klasiku a přitom modernizovat herní koncept a mechanismy podobně jako oni poblouznění hmyzáci takříkajíc "pohořela"...

Na začátku třetího dílu Syberie sledujeme záchranu Kate Walker, jejíž v kómatu zmrzlé tělo zachraňuje youkolský kmen během své cesty na zádech sněžných pštrosů. Nastává období velké migrace, kdy jednou za mnoho let mohou ptačí nosiči Youkolů naklást svá vejce, a celý kmen tak musí následovat své opeřené souputníky. Kate se vzápětí po útěku z nemocnice a ze spárů hypnotické doktorky Olgy stává hybatelem sil v okolí městečka Valsembor a přijímá za svůj úkol pomoci Youkolům v jejich posvátné pouti. Do pohybu se ovšem dávají i další síly, a tak všechny své činy provádí nejen za mrazivého větru a pro sérii symptomatického přikrovu zimy, ale zejména s ozvěnami minulosti za zády a soukromým detektivem, který jí šlape na paty.

PLYTKÝ SCÉNÁŘ

Slibná zápletka Syberie 3 je bohužel degradována laciným a plytkým scénářem, množstvím barvotiskových postav bez jakéhokoliv vývoje a zejména pak zoufale problematickým technickým zpracováním. Autoři dělají maximum pro to, aby hru zaplevelili klišé a hrdiny jako vyplivnutými z nějakého NPC-generátoru. Dílo zkázy pak dovršují dialogy a dabingem.

Jmenujte béčkový charakter nebo kulisu a z devadesáti procent se trefíte – Syberia 3 ho má.

Nechybí tak "ctnostní divoši", kteří i přes hluboké propojení s přirodou a znalosti čekají na spasitele v podobě Američanky na útěku před silami, které si říkají "zákon". Kapitán lodi – jak jinak než opilý a hýřící vtipem. Šílený vynálezce. Padouch s páskou přes oko. Jmenujte béčkový charakter nebo kulisu a z devadesáti procent se trefíte – Syberia 3 ho má. A k tomu dojem ze všech příběhových animaček a rozhovorů "dodělává" podprůměrným scénářem (s mnoha učebnicovými příklady nahlouplé doslovnosti) a dabingem, který někdo četl z papíru bez jakýchkoliv emocí a občas snad i intonace jako takové.

Je těžké vybudovat si vztah k jinak lákavému prostředí a emočně prožívat příběh, když hra neustále kazí pocit "ponoření" buď banalizací tématu, anebo technickou chybou. První dojem je důležitý – a začít intro zhruba dvěma minutami zvuku bez obrazu, zatímco stále běží načítací obrazovka, fakt není ideální entrée. A postupem času se dojem příliš nevylepší: každou chvíli hra zdržuje nahrávacím časem, rozhozený lip-sync je častější než výjimečné případy, kdy postavám dabing sedí do animace úst, navigace Kate po lokacích trpí na neustálé záseky a nechybí ani prvky, o kterých by si jeden myslel, že jsme se jich ve 21. století už zbavili...

JDU NA SEVER, A UŽ JDU NA JIH

...nebo snad někdo někdy "ocenil" nekonečnou smyčku mezi dvěma lokacemi? Postava ovládaná kurzorovými šipkami vyjde směrem doleva z jedné lokace. Jenže, co čert nechtěl, ta druhá je snímána z odlišného úhlu a při stálém držení šipky doleva se postava otáčí a vrátí se zpět vchodem, kterým právě přišla. Tolik radosti na Starém bělidle...

Syberia 3 jako by v tomto duchu byla víc začátečnickým pokusem než dílem zkušených tvůrců cizelovaným v průběhu času.

A co třeba takový u adventur 90. let minulého století proklínaný pixel hunting? Zde povýšen na novou úroveň danou navigací po obrazovkách, aneb hráči, najdi si cestičku k místu, kde je možné aktivovat vyhlédnutý předmět.

Když hloupé a nefungující ovládání, špatná animace či nepřehledný úhel pohledu na lokaci kazí vyřešení hádanky, je to špatná vizitka pro designéry a betatestery. Syberia 3 jako by v tomto duchu byla víc začátečnickým pokusem než dílem zkušených tvůrců cizelovaným v průběhu času, protože na její vydání se už pěkných pár let čeká.

i Zdroj: Hrej.cz

No a když se k tomu přidá nepřesvědčivé grafické zpracování a příšerná optimalizace (hra běží v enginu Unity, ale tváří se, jako by to byl přinejmenším Unreal 3.0), na průšvih je zaděláno.

ČARODĚJ JMÉNEM ZUR

Za záchrannou brzdu tahají atraktivní lokace – zejména radioaktivitou zasažený zábavní park, taková o něco mystičtější a smutnější Pripjať, stojí za vidění. Při doplnění vynikající hudby skladatele Inona Zura vznikají obrazy, z nichž dýchá magický realismus a jeden by si skoro myslel, že to s tou Syberií nebude nakonec až tak špatné.

Jenže pak se opět dají věci do pohybu a nezbývá, než se vztekat. Co špatného je na point 'n click ovládání? Proč optimalizace pro gamepad nutně musí znamenat nešikovnost při provádění gest kombinací klávesnice a myši? Proč kreativní mechanickou hádanku střídá přihlouplá konverzace, v níž se možnosti volby tónu, pravdy a lži, či odlišných replik, jež bude Kate vyslovovat, stávají jen symbolickým pohrobkem interaktivity, protože – stejně jako v pozdějších dílech Telltale Games – mají jen minimální význam pro vývoj příběhu?

Syberia 3 je vzhledem k odkazu série až nečekaně špatnou hrou a důkazem, že ne vždy bychom měli návrat klasiky vítat s otevřenou náručí a nekritickým očekáváním. Lepší volbou je návrat k prvnímu či druhému dílu za deset dolarů prostřednictvím GOGu, anebo nedávno vydaný Thimbleweed Park.