Reklama

Už na začátku vám bude jasné, že jste potkali jednoduchou akční hru s chudými prvky RPG. Ta se netradičně odehrává v době americké občanské války. Propaganda Swashbucklers je ve všech ohledech zavádějící a rozprostírá se v rovinách nabubřelých superlativů. Papírová agitace na vás bude chrlit slova jako uchvacující námořnická akce, strhující atmosféra, vzrušující bitvy na moři a tak dále. Všechny kudrlinky a cukrátka, na kterou se Akella snaží hráče nalákat se ve skutečnosti podobají spíše zbožným přáním.

Těm, kteří mají s pirátskými hrami bohatší zkušenosti, přijde hned jako první povědomá plavba po mapě Karibiku(později i Mexického zálivu). Ten samý systém byl totiž využit ve starých dobrých Sid Meier’s Pirates!, které se Swashbucklers snaží okatě vykrádat. To jim zdaleka nepomáhá.

Rozhodně počítejte s tím, že si nezahrajete uchvacující námořnickou akci. Námořní bitvy se dělí na dvě části. První je klasický souboj lodí. Jednoduchá a občas zdlouhavá záležitost, která může přejít v druhou část, boj muže proti muži. Ta je o poznání zábavnější. Sice se po lodi nemůžete volně pohybovat, protože vaše postava je v danou chvíli fixována pouze na určitou část plavidla, například příď, ale svého hrdinu alespoň trochu provětráte. Jak zabíjíte nepřátele, dostáváte se na různá místa lodi, až se konečně setkáte s jejím kapitánem. Bez větších nesnází ho zbavíte života a pak je už jen na vás, co s kocábkou uděláte…

Souboje na otevřeném moři i řádění na palubě nepřítele v sobě skrývá slušný, ale zcela nevyužitý potenciál.

Hospodo, nalejvej!

I ten mořskou solí nejvíce prosycený námořník potřebuje sem tam položit nohu na suchou zem. Swashbucklers se tohoto drží a dovolí vám (opět po vzoru SM Pirates!) procházet se po konfederačních či unionistických přístavech. Všechny nabízejí to samé – tavernu, palác místního vládou pověřeného mocipána, obchod, krámek se zbraněmi a několik dalších, více či méně zajímavých budov. Výhodou je, že všechny budete vcelku efektivně využívat. Jako zlatý důl shledáte každou místní krčmu. Nabízí se vám totiž možnost zúčastnit se rohované (archaicky box). Moc vzrušení si sice neužijete, možná spíše sem tam zívnete nudou, ale monotónní mačkání klávesy pro speciální úder, přinese chutné ovoce. Rytmické mačkání magické klávesy „E“, je zárukou téměř stoprocentního úspěchu v každém souboji. Pokud několik zápasů vytrváte, bude se vám v kapsách vzdouvat úctyhodný balík peněz.

Když zvukař a grafik řádí

Dabing postav se ani dabingem nemůže nazývat. Jak to? Představte si nesmyslné brblání v jakémsi jazyce nejazyce, který se podobá kvazi-řeči z The Sims. Rozumět budete jedině zatraceně stručně napsaným dialogům. Vyloženě irutující je opakující se smyčka zvuků při boji na palubě. Naštěstí se autoři zachovali slušně a dovolují zvuky ztlumit. Na druhou stranu se hudbě daří přes usilovnou snahu vyvolat mírně příjemné drnčení hráčova ušního bubínku.

Swashbucklers by bylo na místě hledat v archivu ročníku 2002 a ne 2007. Zdá se, že soudobý herní svět navštívil další poutník z minulosti, který se do dnešku nadupaného bumpmappingem, všemi možnými hypermoderními enginy a shadery 3.0 vůbec nehodí. Navíc v bojovém modu loď versus loď jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem se ocitl v jakési skleničkou zakryté kaluži. Ve vzdálenosti přibližně dvě stě metrů od lodi se do dáli rozléhá protivná bílá mlha a veškerá žhavá touha po nekonečném oceánu je brutálně zchlazena.

Zase nic

Kdyby byli Swashbucklers zdarma dostupnou hrou, určitě by se našlo mnoho příznivců, kteří by si spokojeně mlasknuli. V tomto případě si možná mnoho z vás akorát po pirátsku odplivne a zakleje. Swashbucklers dopadají tam, kde si to zaslouží. Je to na vysoké hromadě odfláknutých her v nějakém potemnělém pofidérním koutě. Bohužel prodlužují abstinenční příznaky mas hráčů, kteří se konečně chtějí vžít do role kapitána Hooka, Černovouse či Jacka Sparrowa. Snad příště.