Super Mario Party

Hry od Nintenda mají kouzelnou moc. Možná to znáte. Zatímco na venek se tváří jako neškodná rodinná zábava se spoustou roztomilých barevných postaviček, uvnitř se skrývá nástroj ničící přátelství, rozvracející vztahy, působící dlouhé hodiny tiché domácnosti a tak podobně. Jen si vzpomeňte na Mario Kart a jeho nechvalně proslulý modrý krunýř, vhodně využitý těsně před koncem závodu. Tu samou moc má i Super Mario Party.

Ano, i takhle může vypadat hraní Super Mario Party, nejnovějšího přírůstku do letité série, která vychází už od roku 1998 a jejíž hlavní číslovaná řada čítá už 11 dílů. Novinka přichází tři roky po vydání Mario Party 10 pro Wii U a je prvním dílem, který si můžete užít na Nintendu Switch. Mario Party je v zásadě souborem her, určených primárně pro 2 až 4 hráče, byť můžete hrát i sólo proti umělé inteligenci. Je vám ale nejspíš jasné, že zábava se násobí počtem živých kamarádů, kteří se sejdou kolem obrazovky. Jen malé upozornění pro začátek – Každý hráč potřebuje svůj vlastní Joy-con, pokud tedy plánujete herní seance ve čtyřech a vlastníte jediný Switch, budete muset zainvestovat do jednoho páru ovladačů navíc.

SLUŠNÁ NADÍLKA OBSAHU

Super Mario Party vás přivítá veselou a barevnou úvodní animací a už z ní je patrné, že grafika se vyvedla a hra vypadá opravdu dobře. Během okamžiku se můžete seznámit s nabízenými herními režimy – kromě výsostného Mario Party, s nímž patrně strávíte nejvíce času, je tu například vyvedený kooperativní mód River Survival, který vás vrhne do divokých vln a pro úspěšné zdolání je zapotřebí koordinovaného pádlování. Navíc vás výrazně tlačí čas, takže je třeba sbírat různé power-upy, halekat na spoluhráče, proč pádluje tak blbě a pokoušet se cestou aktivovat minihry, které po splnění připíší nějaké ty drahocenné vteřinky navíc. Dalším režimem je soubor rytmických miniher jménem Sound Stage,u kterého rozhýbete ztuhlé kosti a budete například pochodovat do rytmu, odpalovat baseballové míčky, napichovat ovoce na kordy nebo mlátit nebohé krtky, vylézající z děr.

Ještě zajímavějším režimem s poměrně významným příslibem do budoucna je Toad’s Rec Room, umožňující spojit dva Switche dohromady a ještě tak rozšířit možnosti miniher. On-line hraní zastupuje mód Mariothon, bohužel ale nenabízí plnohodnotný zážitek. Přes internet můžete pouze zápolit v pětici namátkou vybraných miniher. Je to rozhodně škoda, jakkoli největší síla hry tkví v gaučovém multiplayeru, jehož výhody se on-line replikovat nedají. Výkladní skříní celé hry je ale samozřejmě režim Mario Party, tedy klasická desková hra s házením kostkou a posouváním se po herním poli. Na počátku si zvolíte počet hráčů a svého avatara z početné skupinky slavných postaviček z Houbového království. Živé hráče doplní umělá inteligence a čtveřice soupeřů se vydává na jednu z hracích desek, zápolit o kýžené hvězdičky.

JAK NEJLÉPE VYTOČIT SVÉHO SOUPEŘE?

Kromě standardní šestistranné kostky má každá postava ještě svou unikátní, která má své výhody nebo nevýhody. Některé kostky tak mají například na několika stěnách vysoké hodnoty, ale také vám může padnout postih, který vám sebere penízky. Je tedy třeba taktizovat a přemýšlet nad tím, kdy se vyplatí riskovat a kdy radši hrát na jistotu s obyčejnou kostkou a vědět, že se aspoň o to jedno zatrolené políčko posunete. Ve hře figurují dvě veličiny – penízky a hvězdičky. Hvězdičky jsou to, oč tu běží, a majitel největšího počtu na konci hry vítězí. Penízky jsou ale také důležité, jednak si za ně ony hvězdičky můžete kupovat, zároveň ale slouží k pořizování různých powerupů, jež vám mohou pomoci a soupeře výrazně poškodit. Patří mezi ně třeba houbičky, které navyšují číslo hozené kostkou, nebo naopak snižují hody soupeřů, možnost ukrást kolegům penízky či dokonce i hvězdičky, nebo zmíněná zlatá trubka, která vás přesune přímo k nejbližší hvězdičce, ať jste jakkoli daleko.

Každé kolo je ukončeno minihrou a právě ty jsou tím největším lákadlem Super Mario Party. Je jich krásných 80 a troufám si říct, že drtivá většina se povedla. 

Herní desky jsou členité a nemusíte se stále pohybovat dokolečka jedním směrem, často lze volit různé cesty, které nesou vlastní výhody i rizika. Jsou také ozvláštněny různými interaktivními prvky, jako je ježdění na důlních vozíčkách nebo explozivní boss, kterého můžete odpálit stoupnutím na špatné políčko. Každé kolo je ukončeno minihrou a právě ty jsou tím největším lákadlem Super Mario Party. Je jich krásných 80 a troufám si říct, že drtivá většina se povedla. Můj osobní největší favorit už od předváděčky na Gamescomu je opékání kostky masa, kdy využíváte Joy-con k nadhazování pánvičky a snažíte se, aby vám steak jednak nevypadl ven a jednak se propékal rovnoměrně a neměl některou stranu spálenou. Některé minihry zase budou vyžadovat vaši kooperaci, například skládání obličejů slavných postaviček od Nintenda rozdělí hráče na dva týmy, tenisová minihra zase postaví tři proti jednomu. Pokud jste, podobně jako třeba David, měli obavu, že Mario Party je trochu vylepšený 1-2-Switch, pusťte to z hlavy. Tohle je totiž skutečně zábava a navíc až na několik výjimek, kdy se bez angličtiny neobejdete, jde o zábavu pro každého bez rozdílu věku a hráčských zkušeností. Před ostrým spuštěním si navíc každou minihru můžete osahat v rámci interaktivního tutorialu, takže nehrozí, že by vás hra najednou vrhla do něčeho, čemu nebudete vůbec rozumět. Kromě režimu „všichni proti všem“ je k dispozici i Partner Mode, v němž se hráči rozdělí do týmů a získané bonusy společně sdílejí.

#NAHNĚTEN

Líbí se mi i uživatelské rozhraní, namísto tabulek v menu můžete se svými postavičkami chodit po malé oblasti, vybírat si z jednotlivých režimů formou jakýchsi „stánků“ a navíc jsou všude možně poschovávána různá překvapení, můžete prohodit pár slov s postavičkami, které se zrovna procházejí kolem a celé to působí mnohem přívětivěji, hravěji a přístupněji než klasická herní nabídka. Za to rozhodně palec nahoru.

Ze scénky z úvodu recenze je ale patrné, že tak úplně bez obláčků to blankytné nebe Houbičkového království není. Největším problémem, který mě při hraní opakovaně dokázal přivést k šílenství, je zásah „odborníka“, který v průběhu hry vybere náhodného hráče a zcela klidně mu věnuje třeba onu zlatou trubku. Hněv následně posilují i bonusové hvězdičky, rozdělované po skončení hry jako odměny, například hráči, který postoupil o nejmenší počet políček nebo nahromadil nejvíce penízků. Můžete totiž velice snadno nabýt dojmu, že celé to snažení, které jste v uplynulé hodině nebo dvou absolvovali, vlastně na výsledném pořadí nehrálo roli. Pocit křivdy je o to větší, když jsou zmiňované výhody věnovány postavičce pod vedením umělé inteligence. Přeci jen, na zvítězivším kamarádovi, co sedí vedle vás na kanapíčku, si svou agresivní frustraci vybijete poněkud snáz.

Zároveň je třeba, aby Nintendo i po vydání hru nadále podporovalo dalšími herními deskami a klidně i dalšími minihrami. Už nyní ji ale lze doporučit, jedná se o skvělého kandidáta pro společné večery s přáteli, který je snadno přístupný, poměrně svižně odsýpá a nabízí hromadu obsahu, který se jen tak neokouká.

Hru si můžete koupit v e-shopu Xzone.cz