Souboj dne: Faith Fighter vs. náboženství

Provokace je slovo přímo nabité energií. Pobuřující, nebezpečné, skoro až zlé, a přesto přinášející jakési podivné uspokojení. To neodolatelně divoké naplnění z úspěšné provokace rodičů nebo sourozenců asi z mládí známe všichni. Tu krutou radost, když se podaří nabourat předstíraný klid či nezájem a všechny masky se jako mávnutím kouzelného proutku ve vteřině zhroutí. A bez ohledu na následky pak jen se zaujetím sledujeme na dřeň odhalené pocity a chování zbavené jindy neproniknutelných společenských rolí a norem. Většina z nás z toho pod vlivem vytrvalé socializace postupem času vyroste. Většina…

Skupina Molleindustria se proslavila už v roce 2007 s flashovou hrou Operation: Pedopriest, ve které kněží znásilňovali malé chlapce a úkolem hráče bylo odhánět policii a zastrašovat svědky. Pochopitelně vyvolala silnou nevoli ze strany církve a věc došla tak daleko, že hru zakázal italský parlament. Jeho nástrojem se nakonec paradoxně stal zákon proti dětské pornografii, což je s ohledem na jednoduchoučkou grafiku a celkové vyznění dost neuvěřitelné. Ono ale také není nijak těžké se domyslet, odkud tehdy vítr foukal.

Rejpání na nebeskou bránu

Kejhání potrefených hus se téhle partě zjevně zalíbilo a tentokrát se je rozhodli sestřelovat přímo leteckou artilerií. V jednoduché flashovce Faith Fighter si na začátku vyberete jednu ze šesti postav a pak se během několika kol utkáváte s těmi ostatními, přičemž máte k dispozici řadu chvatů a speciálních útoků. Ideální zábava, když potřebujete ještě alespoň o pár minut odložit práci nebo učení. Jenže v našem případě jsou bojovníky Ježíš, Mohamed, Bůh, Buddha, Ganéša a Budai, kteří si dávají pořádně do těla a ještě to prokládají drzými komentáři. Netrvalo dlouho a očekávaná reakce se dostavila.

Mezi prvními se ozvali křesťané, kteří si Ježíšův boj za náboženskou svobodu zjevně představují trochu víc symbolicky. „Tato hra překračuje meze jen aby rozrušila lidi. Myslím, že by měla být stažena z internetu. Hraní násilných her změní vaše chování a hra je hluboce urážlivá a provokativní,“ reagoval například birminghamský pastor Douglas Miller. Podobně se vyjádřil také mluvčí Federace muslimských organizací v Leicesteru: „V současném klimatu může tato hra pouze vyvolávat strach z náboženství. Zobrazování Mohameda je také velice urážlivé pro naši víru.“

To jsou samozřejmě přesně ty komentáře, které téměř jistě obletí svět a podněcují ostrou debatu stejně účinně jako hra samotná. Takže bychom tu mohli sáhodlouze kritizovat nesmyslnost výroků o šíření strachu z náboženství a vlivu her na chování lidí, stejně jako do detailu řešit, co je pro koho urážlivé, rozebírat prohřešky jednotlivých vyznání a ptát se, kdo je vlastně ten zlý. Ostatně v proniknutí do dnešních náboženských problémů vám nepomůže ani deset doktorátů z arabistiky, takže rozhodují spíš osobní názory a emoce, což je přesně to, na co Molleindustria spoléhá. Ono totiž nemá vůbec cenu snažit se na základě téhle hry rozebírat nějaké „velké“ otázky, i když je víc než snadné nechat se unést. O podstatu žádného náboženství tady vůbec nejde.

Církev zpruzená – mise splněná

Nejen provokativní minulost téhle skupiny dává celkem jasně najevo, že hlavním cílem hry jsou už od počátku právě pobouřené reakce a Ježíš s Mohamedem se zde objevili čistě proto, že jde o výbušné téma. Leccos naznačuje už to, jak ochotně tvůrci souhlasili se stažením hry ze svých stránek – jakoby na toto gesto, které jim udělí nálepku zakázanosti, od počátku čekali. Nátlak náboženských organizací ve skutečnosti nebyl zas tak silný a o čiré symboličnosti tohoto gesta svědčí i fakt, že nalezení hry na některém z desítek českých i zahraničních webů s flashovými hrami je otázkou několika vteřin.

Příležitost k ostrému rýpnutí pak navíc maximálně vytěžil ještě příchod pokračování s názvem Faith Fighter 2. Najdete v něm všechny zmíněné postavy vyskládané vedle sebe (plus jako bonus ještě slavné Flying Spagetti Monster) a musíte jediné – na všechny co nejvíc klikat. Jakmile některý z proroků a bohů zůstane déle bez povšimnutí kurzoru, začne se ztrácet. A když úplně zmizí, a že to je otázka nanejvýš pár desítek vteřin, prohráli jste, protože jste „nerespektovali náboženství a nyní je svět v chaosu“.

Herně tahle hříčka vážně moc nefunguje, to ale není ani jejím smyslem a jako vtipná a překvapivě chytrá odpověď všem kritikům poslouží víc než dostatečně: Kdo chce být za každou cenu nábožensky korektní, ten se za chvíli zblázní z neustálého ohlížení na všechny strany a nakonec se stejně dřív nebo později neuhlídá. Otázkou tak spíš zůstává, jestli těm pobouřeným hlasům stojí to zbytečné rozčilování za to. Hra totiž z internetu stejně nezmizí a autorům navíc dopřejí potěšení z úspěšného zásahu do černého. Takže si jí prostě buď zahrajte, nebo ne a už to nekomentujte. Řeči o povrchnostech křesťanů a nespravedlnostech muslimů si necháme na nějaké závažnější téma.