Soma

Jestliže má za sebou nějaký nezávislý tým tak skvělé portfolio titulů jako právě švédští Frictional Games, je dost obtížné ubránit se neskromným očekáváním. Naděje, které jsme do novinky od studia z Helsingborgu vkládali, byly o to větší, že Soma se nacházela ve vývoji dlouhých pět let a nejednou o ní ti, co ji měli možnost ještě před vydáním vyzkoušet, mluvili jako o jednom z nejstrašidelnějších titulů, jaké letos hráli. Referovat o tomto neobvyklém podmořském dobrodružství a ponořit se do hlubin oceánu na vlastní kůži ovšem není totéž. Je to rozdíl, jako když si nejprve půjdete zaplavat na písčité pláži, držíte se v bezpečné vzdálenosti od břehu a skrze průzračnou hladinu vidíte až na dno. Pokud jste naopak měli někdy možnost koupat se na otevřeném moři, možná znáte ten pocit, že je lepší spokojit se s romantikou blažené nevědomosti. Jakmile si totiž jednou uvědomíte znepokojivou skutečnost, že se pod vámi v temné hlubině nachází ještě jeden svět plný šupinaté havěti, strach z neznáma vás může lehce přemoct. Kdoví, co číhá na dně. Vrak potopené lodi, batyskaf Jacquese Cousteaua nebo snad podmořská výzkumná stanice PATHOS-2?

NEVÍTANÝ HOST

Tu poslední možnost bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Zejména, pokud by se stal nezvaným a nedobrovolným návštěvníkem základny podobně jako hlavní protagonista hry. Stejně jako hráč samotný totiž vůbec netuší, kde se to octl a jak k tomu došlo. Soma přitom nezačíná v modrých hlubinách, ale jednoho rána doma u našeho hrdiny, který se právě chystá na vyšetření mozku. Trojici úvodních lokací lze vyčítat leccos a rozhodně mohou poněkud zchladit vaše prvotní nadšení. I když si ale odmyslíme skutečnost, že prolog slouží především coby tutoriál, který vás má připravit na to, jak hra funguje, odhlédneme od skutečnosti, že tu třetí generace HPL Enginu od Frictional Games nepodává zrovna excelentní výkony, jedno mu upřít nelze. Jak se posléze stále hlouběji noříte do tohoto survival hororu, zbytečně se tvářící úvod začne nabývat na důležitosti a umožní vyniknout prudkému kontrastu mezi normalitou a tím, čemu budete čelit.

Znepokojovat vás má to, co se budete postupně dozvídat o výzkumné stanici. Terorizovat vás nebudou ani tak neohrabaní nepřátelé, jako spíš myšlenky, které se vám budou honit hlavou.

Opakovaně jsme se zmínili o tom, že Soma se profiluje jako horor. Zdaleka se u ní ale nebudete bát tolik, jak byste se mohli domnívat s ohledem na její původ. Rozhodně budete bojovat o přežití, hra bude napínat vaše nervy až k prasknutí, tu a tam vás autoři vylekají nebo postraší nějakou mrazivou situací, případně vám způsobí mírnou arytmii, když vás zavedou do míst, odkud se budete raději chtít co nejrychleji dostat. Není to ale strašidelná hra v původním slova smyslu. Děsit vás totiž nemá to, co vidíte, nemáte hrůzou oněmět z bezprostředních zážitků a zkušeností. Znepokojovat vás má to, co se budete postupně dozvídat o výzkumné stanici. Terorizovat vás nebudou ani tak neohrabaní nepřátelé, jako spíš myšlenky, které se vám budou honit hlavou. Hra vás donutí přemítat o životě a smrti, podstatě lidskosti, smrtelnosti i vaší vlastní bezvýznamnosti. Strach vám v Somě nahání útržky vzpomínek, deníkové záznamy, nahrávky a poznámky posádky, která zmizela bůhvíkam. Autoři atmosféru zručně vybudovali kolem vlastní izolace a budí vaše instinktivní obavy z neznáma, které představuje celý podvodní komplex.

UŽ JE PO VEČÍRKU

Ten sám o sobě, stejně jako řada dalších styčných prvků, nechá hráče vzpomenout na město Rapture z prvních dvou dílů série BioShock. I sem dorazíte zcela nečekaně a naprosto nepřipravení na to, co na vás číhá. Sbíráte svědectví o tom, co bylo, abyste se mohli připravit na to, co přijde. Zřejmé totiž je, že v obou případech přicházíte až poté, co došlo k nějakému zásadnímu zvratu. Samotná stanice vám v mnohém připomene výjevy z BioShocku. Architektura hry je pochopitelně úplně jiná - zatímco Rapture bylo kdysi vzkvétající utopistickou metropolí vybudovanou ve stylu art deco, základna PATHOS-2 je mnohem skromnější a víceméně spartánský komplex převážně výzkumných budov a technických zařízení. Atmosférou jsou ale hry velmi podobné. Tím, jak si příroda bere nazpět, co jí kdysi patřilo, a zvolna, ale nezastavitelně pohlcuje výdobytek lidstva v celé jeho industriální kráse. Soma je srovnatelná s dílem Kena Levina i co do strašidelnosti a především druhý díl pak připomene mnohem častějšími výlety na mořské dno, než bychom se zprvu odvažovali hádat.

Ačkoli je drtivá většina hry situována do vlhkých rezavějících chodeb, korály porostlých přetlakových komor a na matně osvětlené mořské dno, ani v nejmenším se vám nezačne zdejší prostředí zajídat. To svědčí jedině o mistrovsky zvládnutém level designu, který vás dokáže během osmi až desetihodinové herní doby stále překvapovat něčím novým a neokoukaným. Technologie, která hru pohání, rozhodně nepatří k nejmodernějším a zcela očividně se tým musel vypořádat s mnoha jejími limity. I když vás ale nečekají vyslovené grafické hody, nedostatky se daří autorům zamaskovat omšelou stylizací, která na všem nechává stopy koroze, plísně a rozkladu. Audiovizuální zpracování je třeba navíc určitě hodnotit v tomto konkrétním případě jako jeden celek. Dojem z toho, co vidíte, totiž podtrhuje to, co slyšíte. Zvukovému designu byla věnovaná mimořádná péče, ať už je řeč o nejrůznějších efektech, skřípění, kvílení, ruchu nebo nárazech, které umí být stejně zlověstné, jako konejšivé v okamžicích, kdy je tlumí masa vody neúnavně tísnící relativně křehké lidské příbytky na samém dně světa. Pochvalu zasluhují i herci za autentické a znepokojivé výkony v dabingu, který je podpořen kvalitním scénářem, přirozenými dialogy a celkově zápletkou, nad níž už jsme se rozplývali a lze o ni hovořit v podstatě jen v superlativech, protože už jen kvůli ní stojí za to namočit se do dobrodružství jménem Soma.

POSÁDKU TRÁPÍ BUGY

Není však všechno zlato, co se třpytí, i když se to tak může při pohledu na hladinu zdát. Když sáhneme hlouběji, Soma nás potrápí i několika nepřehlédnutelnými nedostatky. Jedno ze zklamání představují nepřátelé. Na jakoukoli možnost konfrontace zapomeňte, jste jednoznačně v roli oběti. Na kořist v podobě hráče si brousí zuby nejeden zdejší predátor. I když to ale s jejich množstvím autoři zbytečně nepřehánějí a není problém ani v tom, že vaší jedinou zbraní je důvtip, schovávání a tiché plížení, celkově působí tento prvek trochu zbytečně, rušivě až nepatřičně. Můžete možná namítnout, co by to bylo za hru bez ohrožení, nepřátel a bezprostředního nebezpečí, ale já mám takový neodbytný pocit, že toho na vás číhá v Somě mnohem víc. Narazíte na daleko zajímavější překážky a mnohem nebezpečnější situace, než je neznámá, ale očividně nepřátelská forma života. K vašemu rozladění může přispět i to, že se protivníci nechovají dostatečně nevyzpytatelně, jejich přítomnost ani pohyb nejsou nahodilé, vše je podřízeno skripty, které určí, kdy přesně a kde se nepřítel objeví, kam půjde, co udělá potom a jak se zachová pak. Tyto mechanicky se opakující kroky naruší až vaše přítomnost, respektive přeruší vaše prozrazení. Jenže je vždy nad slunce jasné, že teď se po vás chce, abyste vzali nohy na ramena a jindy se naopak neohrabaně plížili okolo monstra, protože stealth ve hře nijak zvlášť nefunguje a interakce obecně nestojí za moc.

Je to tradiční sci-fi pro chytrého spotřebitele, který není líný o příběhu a jeho smyslu přemýšlet.

Paradoxně Soma působí nejlépe, když se její svět jeví statický, jakoby zastavený v čase, a pohybujete se v něm jen vy. Jakákoli akce hrozí tuto křehkou rovnováhu narušit, protože se s ní naneštěstí pojí i řada technických chyb a nedostatků. Přinejmenším na konzoli PlayStation 4 je hra neuvěřitelně pomalá a vykazuje velké množství bugů. Hra se zdlouhavě nahrává a jen co se dostanete do menu, čeká vás ještě delší loading, než konečně můžete začít. Nejednou se mi při nahrávání úplně zasekla a musel jsem ji restartovat. Jindy se zasekla postava bez zdánlivých příčin a opět pomohlo jedině nahrát předchozí uloženou pozici. Tento postup musíte naneštěstí opakovat i v případě, že nějaký skript jednoduše selže a hra nepokračuje, jak má - po dialogu třeba nenásleduje připravená událost, čili jste se ocitli na mrtvém bodě a nemůžete dál. Anebo ve hře chybí - jaká maličkost - důležitý předmět anebo ovládací prvek. Některé z těchto problémů odstranil Day 1 patch, řada jich ale zůstala a ještě předtím, než hra vyšla, byl asi největší problém uvědomit si, že jste se vlastně stali obětí nějaké chyby. Protože to nemusí být na první pohled zřejmé a vy jen zoufale bloudíte po lokaci ve snaze udělat něco, co jste opomněli, nebo najít předmět, který jste přehlédli. Když nyní pojmete podezření, že je to právě váš případ, naštěstí máte možnost se alespoň podívat na internet a během několika okamžiků se přesvědčit, jestli selhala hra, anebo vy. Rozhodně ale není vaší chybou, že se titul opakovaně potýká s tragickými propady frame ratu především v řadě svižnějších momentů nebo se nepříjemně zadýchává skoro pokaždé, když hra ukládá, či naopak nahrává přímo v úrovni nějaká data.

i Zdroj: Hrej.cz

ETIKA NENÍ MALÉ AUTO Z JAPONSKA

Bez ohledu na tvrdou kritiku, které jsme hru podrobili v posledních dvou odstavcích, nic z toho nakonec nepřebije převážné nadšení ze hry. Vlažný start po pár hodinách autorům rádi odpustíte a nad technickými problémy prostě velkoryse přimhouříte oko. Ne snad že by nedostatky Somy byly nepodstatné, určitě to není bezchybná hra. Její problematické pasáže jsou ale možná právě o to zřetelnější, jak ostře kontrastují se zbytkem hry, který je vynikající. Co chybí titulu na přímočaré strašidelnosti, dohání nervydrásajícím scénářem a prostým lidským dramatem, v němž není nouze ani o morální volby. Vývojáři svým projektem skládají hold klasikům fantastické literatury, jako jsou Stanisław Lem, Arthur C. Clarke, Isaac Asimov nebo Ray Bradbury. Je to tradiční sci-fi pro chytrého spotřebitele, který není líný o příběhu a jeho smyslu přemýšlet. Což ostatně budete muset dělat hodně často. Namáhat vaši hlavu totiž nebude jen zápletka a zdejší záhady, ale i množství uspokojujících rébusů a hádanek, díky nimž se hra mnohdy víc blíží klasické adventuře než survival hororu, ve kterém dnes už řada hráčů bohužel vidí spíš akci ve strašidelných kulisách. Pokud si ale pod pojmy jako etika představujete nový malý vůz některé z japonských automobilek a při debatě na toto téma odpovíte slovy profesora Shermana Klumpa, že dáváte raději přednost Volvu, Soma zřejmě nebude nic pro vás.