Reklama

O třetí sérii adventur Sama a Maxe se prozatím dalo říct jediné – v každé epizodě přišli tvůrci s něčím novým, originálním, čímž se zbavili možného stereotypu. Jen namátkou, v první epizodě se hráčům poprvé představily magické hračky, s nimiž jsme mohli třeba nahlédnout do krátké budoucnosti nebo se teleportovat ke kdejakému telefonu. Epizoda druhá skrývala geniální myšlenku v podobě čtyř paralelně vyprávěných příběhů, což se tvůrcům podařilo zkomponovat bez sebemenší známky chaosu. I díky vlně originality sbíraly první epizody třetí série osmičková hodnocení, takto ďábelské tempo ale snad ani není možné udržet. Nebo ano? A vůbec, co se stalo s Maxem, na jehož tělo bez duše, respektive bez mozku, jsme s bradou svěšenou zírali na konci epizody druhé?

Mluv, ty bastarde!

Detektiv Sam vypadá od přírody jako dobrák k pohledání, neustále upravený, s šarmantním úsměvem na tváři. Tedy, alespoň doteď vypadal. Incident, při němž kdosi otevřel Maxovu hlavu obdobně, jako to denně děláme s konzervou fazolí, mu dosti pohnul žlučí. Rázem se z něj stal typický detektiv z padesátých let, tj. doby, kdy světu filmu vládla vlna noirových detektivek. Bez saka, neoholen a s pistolí upnutou na kšandách proklatě nízko. Pod vousy si brumlá své temné myšlenky a za volantem DeSota křižuje ulice města, aby vyslechl každého, kdo by mohl mít jen trošku zdání o tom, kde skončil mozek jeho parťáka. Parťáka, jehož tělo leží na sedadle spolujezdce s hlavou otevřenou jako čelist velmi vyhládlého žraloka bílého. A na scénu přijdou výslechy, řádně tvrdé, z nichž se vyslýchanému zježí chloupky i na těch nejodlehlejších částech těla. Nejde ale pouze o klasické dialogy, kdepak – Sam může skákat do řeči, vyhrožovat, urážet! A jediným správným receptem na získání kýžené informace je správné načasování. Vyhrožovat pistolí, nazývání lhářem, ale i melancholický proud myšlenek s psychologickým podtextem, Sam je zkrátka na výslechy eso a je jen škoda, že se k takto stylové vlastnosti hlavního hrdiny dostáváme až nyní. A také škoda, že jakmile zjistí, kde se Maxův mozek skrývá, vrátí se hratelnost do zaběhlých, klasických kolejí.

Tělo bez duše, duše bez těla

Ano, jakkoli je úvodní půlhodinka uchvacující, dechberoucí, originální, takřka perfektní, držet celou epizodu v podobném duchu by asi přineslo značný stereotyp. Jenomže noirová atmosféra se po skončení prvního aktu vypaří jako mávnutím kouzelného proutku a hratelnost se změní na klasickou, jíž jsme viděli už v prvním díle série. Neříkám, že je to vysloveně špatně, ale návaznost na úvodní akt a hutnější atmosféra by celistvosti třetího dílu nepochybně prospěla. I tak ale ve hře čeká nepřeberné množství bláznivých scén a ještě bláznivějších postaviček, navíc se tvůrcům podařilo vytvořit pěknou řádku nových lokací, takže o nějakém stereotypu nelze ani mluvit. Navíc se zhruba v polovině hry kompletně změní prostředí na poněkud exotičtější, ale to už bych spoileroval. Příběh se tedy řadí bezesporu mezi kvalitní, o tom žádná, stejně jako o stylovém zakončení, jež opět dokáže královsky navnadit na příští epizodu. Škoda jen nedostatku invence v hratelnosti, na níž jsme si v předchozích dvou epizodách tak nějak zvykli. Žádné nové magické hračky se nekonají, což mi přijde jako rána pod pás, když už se Samovi a Maxovi konečně podařilo objevit Devil’s Toybox. Pravda, s plastickou gumou umožňující Maxovi převtělení do kteréhokoliv objektu podle obrázku jsme se v prvním díle setkali pouze na krátkou chvíli, ale ruku na srdce – kdo věřil, že se dočkáme nějakého přídavku? Já tedy rozhodně ano.

Po úvodním slastné, opojení z noirové atmosféry, kdy hra připoutá k obrazovce tak, že půlhodina času zmizí prakticky okamžitě, přichází prudké vystřízlivění. Kdyby tvůrci zachovali celistvost a ponechali parádně hutnou noirovou atmosféru po celý díl, anebo kdyby ji alespoň tak prudce neutnuli, mohlo být nadšení z They stole Max’s Brain! mnohonásobně vyšší. Ano, třetí epizoda nabízí obrovskou porci humoru, ano, příběh se opět posouvá dále a o bizarní dějové zvraty není nouze, ano, stále se budete velmi dobře bavit, ano, třetí série stále působí jako nejpovedenější z celého portfolia her Telltale Games, ale… Takto ostudně zkazit skvěle rozjeté dílo, to snad musí být mezi herními vývojáři hřích, ne?