Reportáž z Gamescomu 2023, kam se Hrej vypravilo díky podpoře notebooků Lenovo
Opět nastala ta část roku, kdy mají hráči i herní média žně. Po roce se znovu otevřely brány největší herní události roku - Gamescom 2023. Na veletrh v Kolíně nad Rýnem jsme vyrazili ve dvojici a nyní nabízíme oba naše pohledy na to, jak se letošní ročník povedl.
Dominikovy dojmy: poprvé na Gamescomu
Celá cesta začala v Praze, odkud se v pozdějších ranních hodinách vyjíždělo pohodlnou dodávkou s klimatizací. Za tu jsem celou dobu děkoval, protože trmácet se v parných dnech vlakem by bylo náročné. Kromě pár „velmi lokálních“ benzínek a pána, který hlídal německé záchody, se během cesty nic zajímavého nestalo. Zakončení přibližně sedmihodinové cesty se neslo v duchu příjemného zjištění, že se hotel nachází asi 300 metrů od výstaviště Koelnmesse, kde se Gamescom odehrává.
Do milionového města se na Gamescom každý rok sjede okolo čtvrtmilionu „cizáků“, kteří jsou natěšení na vše okolo her. Pokud při představě nekonečných proudících davů lidí trnete hrůzou, podobně jako já, tak s vámi soucítím - ve skutečnosti je to totiž ještě horší. Být místním, tak asi budu pořádně prskat. Širší okolí včetně hospod a kebabů se už v úterý večer (den a půl před oficiálním vpuštěním veřejnosti) zaplnilo hromadou lidí s visačkami a nerdskými tričky.
Nejdůležitější část programu pro mě začala během středečního rána. V dopoledních hodinách jsou do haly vpuštěni pouze novináři, stánkaři, vývojáři a obchodníci, takže výstaviště relativně zeje prázdnotou. Veřejnost má pak přístup od čtvrtka, ti movitější si ale mohli zaplatit dražší vstupenku, která jim umožnila vstup už ve středu odpoledne. Hned ze začátku jsem vyrazil k plánku celého výstaviště, které má snad nekonečno metrů čtverečních, a prozřetelně si ho vyfotil. Stejně jsem se několikrát ztratil.
Při startu jsem měl štěstí a rovnou zamířil k Black Myth: Wukong od čínských Game Science. Čekal jsme přibližně 2 sekundy a šel rovnou ke stroji. Dojmy z této soulslike pecky si můžete přečíst zde. Po krátkém demu jsem s překvapením zjistil, že už se stihla vytvořit slušná fronta. A na délku front minimálně v prvních hodinách Wukong vyhrával. Štěstí začátečníka.
Velmi hořce jsem litoval, že jsem si na výstaviště nepřinesl vlastní rybářskou židličku.
V průběhu dalších hodin a minut mě však začalo štěstí pomalu opouštět a fronty se začaly tvořit prakticky na všechno. Velmi hořce jsem litoval, že jsem si na výstaviště nepřinesl vlastní rybářskou židličku, se kterou přišli vybavení někteří taktičtější návštěvníci. Hned po návštěvě Sun Wokunga jsem vyrazil vstříc zbytku haly. Prohlédl jsem si několik zajímavých stanovišť od Netflixu, stylové Path of Exile a nechápavě sledoval pompézní stánek Genshin Impact a frontu fanoušků HoYoversa, který patřil k jednomu z největších v hale. Téměř 70 milionu hráčů se prostě nezapře. Zaujal i správně rednecký Farming Simulator.
Kromě Black Myth: Wukong jsem si stihl zahrát i Mortal Kombat 1, kde jsem se potkal s kolegou Danem ze Zingu a zahráli jsme si spolu dva matche. Jakožto totální laik v rámci bojových her jsem dostal náklep, před kterým mě nezachránil ani Johnny Cage. Tak třeba příště. Vyzkoušel jsem i Prince of Persia: The Lost Crown, The Crew Motorfest nebo zajímavou akčně logickou Lysfanga: The Time Shift Warrior. Bylo toho samozřejmě mnohem víc, o všem se rozepíšu detailněji v následujících dnech.
Během celého Gamescomu 2023 bylo zábavné sledovat, jak se zde míchají oba aspekty herní průmyslu. Obchoďáci v kravatách si to kráčejí vstříc milionovým obchodům s partnery a hned vedle si halou vyšlapuje modrovlasý fanda s Pikaču na hlavě. Zábava a obchod tu na vás dýchá na každém rohu.
Od kolegů, kteří již na Gamescomu byli, jsem slyšel chválu na místní merch část. Dostal jsem upozornění na pochybné prodejce s ještě pochybnějšími mystery boxy. To se ale naštěstí týkalo pouze jednoho ze dvou pater. První bylo plné stánků s hodnotou. Blizzard a jejich obrovský stánek, miliony dalších s komiksy, figurkami nebo můj oblíbený se soundtracky her i filmů na vinylech. Za pozornost stál i Disco Elysium obchod, který byl plný stylového designerského oblečení. Bohužel totálně mimo můj budget. Moc jsem tedy nenakoupil, ale na druhou stranu to ocenila moje peněženka.
V odpoledních hodinách se do prostor začaly hrnout davy “VIP veřejnosti” a v ten moment jsem věděl, že je správný čas obejít posledních pár indie stánků a vyrazit vstříc dobré večeři. Šlo o moji první návštěvu Gamescomu a musím říct, že budu rád, když se sem podívám příští rok znovu. Tentokrát třeba už nestrávím hromadu času blouděním. Chápu, že některým letitějším kolegům může můj pohled na celou akci přijít trochu úsměvný. Chtěl jsem ale zachytit pocity člověka, který celý tenhle kolos vidí poprvé. Tak až tam někdy pojedete poprvé vy, třeba si na mě vzpomenete.
Martinovy dojmy: jde především o ty hry
Samotnému mi to připadá neuvěřitelné, ale tohle bylo již podvacáté, co jsem se vypravil na Gamescom (pravda, na začátku se tenhle veletrh jmenoval Games Convention a pořádal se v Lipsku, nikoliv v Kolíně) - některé roky jsem jezdil jako novinář, jiné jako vývojář, ale žádný rok jsem nevynechal. Upřímně, docela bych se styděl, kdybych vynechal. Ani ne tolik z profesního hlediska, jako spíš z toho hráčského - pokud máte hry opravdu rádi, pak není možné najít dost dobrou výmluvu, když se takhle obrovská a kvalitní akce koná tak blízko.
Gamescom samozřejmě získal na významu také díky tomu, že byl zrušen americký veletrh E3 - dokud k tomuhle nedošlo, býval Gamescom jen jakousi ozvěnou nebo dodatkem k červnové akci v Los Angeles. Nyní jde ale reálně o největší herní veletrh roku a přestože i letos některé důležité firmy svoji účast vynechaly (v čele s PlayStation, která nicméně alespoň narušila novinářský Gamescom cyklus odhalením PlayStation Portal), pořád se na obří ploše výstaviště našlo více stánků s hrami, než je v lidských silách obejít a vyzkoušet.
Jelikož samotný Kolín se svou krásnou katedrálou či příjemnými hospůdkami je už pro mne za ty roky tak nějak rutina, každý rok mne pro výlet do Německa motivují především ty hry samotné. Jelikož moc dobře vím, že nebude v mých silách si zahrát všechny, které bych chtěl, dlouho dopředu promýšlím svůj rozvrh a priority. Jednotlivé schůzky za zavřenými dveřmi i cestu napříč showfloorem si tak plánuji popořadě dle toho, jak se na co těším - pro případ, že by se něco protáhlo nebo zkomplikovalo a konec seznamu bych tak nestihl.
Letos jsem začínal Stalkerem 2, o jehož hratelné PC demo byl velký zájem a dle potlesku i dalších reakcí dávali novináři najevo podporu nejen hře samotné, ale i statečnosti jejích ukrajinských autorů, kteří na ní pracují v drasticky ztížených podmínkách (ačkoliv část vývoje se přesunula mimo Ukrajinu, část nadále probíhá i tam). Jako druhý jsem si vybral datadisk Phantom Liberty pro Cyberpunk 2077, tentokrát na Xboxu. Mimochodem, Xbox měl letos na Gamescomu největší plochu ve své historii, se 150 herními stanicemi a velkým kinem, kde jsme potkali osobně i Phila Spencera a Todda Howarda.
Tyhle dva trháky mě stály docela dost času, protože na ně samozřejmě byly obří fronty, navzdory tomu, že v té době ještě neměla na výstaviště přístup veřejnost. Dle mého názoru je ale lepší si vyzkoušet/přivézt dojmy z dvou největších her, než z dvaceti menších. Jako určitou kompenzaci jsem ale následující hodiny věnoval japonským RPG, pro které mám velkou slabost. Zahrál jsem si obě nové Persony (remake trojky a taktickou pětku) a také nový díl Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name. Za zavřenými dveřmi jsem odseděl prezentaci celého aktuálního portfolia Bandai Namco, protože nikdy nevíte, zda se tam neobjeví nějaké překvapení od FromSoftware.
Ze všech her, které jsem vyzkoušel, samozřejmě nabídnu podrobné dojmy v následujících dnech. Jako každý rok, i letos jsem byl rád, že jsem se do toho herního eldoráda vypravil - člověka nabije energií nejen ochutnávka chystaných her, ale také celá ta show okolo a pohled na známé tváře herní novinářské i vývojářské scény všude kolem. Jak jsem psal v úvodu, měli bychom být hodně rádi, že se akce téhle velikosti, významu a obsahu děje tak blízko a je tedy pro našince tak snadné ji zažít. I na podvacáté ji vřele doporučuji.
