Recenze Wuchang: Fallen Feathers - nekompromisní čínské RPG
Čína na konci dynastie Ming, tajemná nákaza měnící lidi v monstra a hrdinka bez paměti – to je výchozí bod pro Wuchang: Fallen Feathers.
Akční hardcore RPG jsou díky popularitě her od From Software na vzestupu a nejeden vývojář se chce svézt na vlně oblíbenosti tohoto žánru. Po opičím králi Wukongovi k nám přichází další čínská akce od studia Leenzee – Wuchang: Fallen Feathers. Zaujme tato nová soulsovka místo mezi velikány jako je Dark Souls nebo Sekiro, nebo jde jen o další levnou napodobeninu?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Česká lokalizace: ne
- Obtížnost: nelze nastavit
- Základní herní doba: 30+ hodin
- Bude vás bavit: pokud rádi hardcore RPG s unikátními mechanikami
- Nebude vás bavit: pokud neradi umíráte u někdy až šíleně těžkých soubojů
Starověká Čína, 17. století
Děj hry se odehrává na konci dynastie Ming – v období politického a duchovního úpadku, kdy říše ztrácí legitimitu a po celé zemi se šíří záhadná nákaza zvaná Feathering, měnící lidi v děsivá monstra. V tomto světě plném folklóru, hororu a šílenství (Madness) se probouzí hlavní hrdinka Wuchang, která bojuje nejen s netvory, ale i s vlastním prokletím.
Wuchang se nesnaží hráče vodit za ruku. Vyprávění probíhá podobně jako v hrách od FromSoftware – útržky dialogů, texty v inventáři, environmentální storytelling. Zároveň funguje jako netradiční okno do čínské historie – s odkazy na skutečné události a postavy, byť překroucené skrze mytologický filtr. Nicméně po několika hodinách hraní zájem o příběh slábne – zejména kvůli jeho pomalému tempu a nezáživnému stylu. Na cestě potkáte pár postav, ale složitá čínská jména a nedostatek výraznějších charakterů způsobí, že brzy nebudete tušit, kdo je kdo. Vedlejší úkoly jsou navíc generické – většinou někomu něco donesete a on vám něco dá.
Vířící čepele smrti
Jelikož jde o hardcore akční RPG, prim hraje soubojový systém. Ten si bere inspiraci od konkurence, ale přidává i osvěžující novinky, které jsou skutečně dobře navržené a lákají k experimentování.
Místo klasického many je zde mechanika Skyborne Might, která funguje jako platidlo pro schopnosti a kouzla. Získáváte ji třeba za včasné úskoky nebo komba. Díky tomu můžete seslat silnější útok nebo magii. Tento systém je velmi inovativní a dává hře vlastní identitu.
K dispozici máte meče, sekery, kopí, dlouhé meče i dvě čepele – a každou zbraň můžete rychle přepnout. Kombinování stylů je často nutností, protože některé bossy s jednou zbraní zkrátka neporazíte. Jedním z příjemných prvků je rozmanitost zbrojí, které tu neplní jen roli pasivního zvýšení obrany. Každý set má vlastní statistiky, ale i doplňkové efekty, a hlavně – výrazně mění vzhled hlavní hrdinky. Od těžkých lamelových zbrojí připomínajících čínské válečníky dynastie Ming, až po rituální roucha taoistických učenců, každý kus výbavy působí jako autentická součást světa. Bohužel zde žádný propracovaný crafting nebo možnost detailního vylepšení konkrétního kusu zbroje. Většina hráčů bude jednoduše přecházet na výhodnější kus, jakmile se objeví, což trochu sráží investici do stylu. Vylepšovat si můžete jen zbraně pomocí dovednostního stromu a nasbíraných zdrojů z boje.
Místo klasického many je zde mechanika Skyborne Might
Levelování probíhá skrze dovednostní strom, kde si odemykáte atributy i nové schopnosti. Velkým plusem je možnost resetu bodů, takže si můžete kdykoliv zkusit nový build.
Frustrující bossfighty
Srdcem každé soulslike hry jsou bossové – a tady narazíte na obří démony, ptačí monstra i lidské nepřátele. Problém je ale v jejich nevyváženosti. Zatímco některé porazíte levou zadní, jiné vás přimějí mlátit hlavou do zdi. Několikrát jsem u jednoho bosse uvízl na tři hodiny a přestával věřit, že ho někdy porazím. Místo výzvy tak často přichází jen frustrace.
Nepříjemně potrápí i mechanika Madness. Čím více umíráte, nebo zabíjíte lidské nepřátele, tím více roste Madness. Po dosažení limitu sice získáte sílu, ale zároveň jste křehčí. Nejhorší je, že po smrti se na místě objeví démon, který drží vaše nasbírané suroviny (Red Mercury) – a vy ho musíte porazit, abyste je získali zpět. A když vás zabije? Smůla, o vše přicházíte.
Pozitivem je, že démon může bojovat i s ostatními nepřáteli, což dává prostor pro strategii – můžete se schovat, počkat, až se navzájem oslabí, a pak zaútočit.
Lokace a technický stav
Prostředí je silnou stránkou hry. Navštívíte chrámy, jeskyně, lesy i zasněžené hory, které přímo lákají k pořizování screenshotů. Lokace jsou dobře navržené a propojené – často odhalíte zkratky zpět ke svatyním, což zjednodušuje průchod.
Občas se sice můžete lehce ztratit, ale není to nic dramatického. Pochvalu si zaslouží i možnost rychlého cestování mezi svatyněmi už od začátku hry, což šetří čas a usnadňuje průzkum.
Hru jsem hrál na PlayStation 5 v režimu výkonu a FPS spadly snad jen třikrát – nikdy během boss fightu. Technických problémů jsem si nevšiml a i v tomto režimu hra vypadá opravdu krásně. Grafika je na vysoké úrovni a může se rovnat i velkým AAA titulům. Často jsem se přistihl, že jen tak stojím a obdivuju architekturu nebo zasněžené vrcholky hor. Dabing neurazí ani nenadchne – tradiční čínské nástroje v klidnějších pasážích a orchestr při soubojích odvádějí solidní práci, ale nezapíšou se vám do paměti.
Verdikt
Wuchang: Fallen Feathers není revoluční soulslike, ale rozhodně ani propadák. Nabízí zajímavý svět, krásné lokace, povedený soubojový systém a pár inovativních mechanik. Bohužel hru sráží dolů nevyvážení bossové a slabší vyprávění.
