Recenze WD_BLACK SN850, disku, který plnohodnotně doplní váš PlayStation 5 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jasně si vzpomínám na moment, kdy jsem kupoval PlayStation 4. Tehdy mi přišlo, že na harddisk o velikosti 500 GB se vejde vedle Driveclubu z tehdejšího bundlu ještě tak 10 dalších her, a když nepůjde o ty největší macky, tak možná ještě víc. Jenže realita brzy ukázala, že jsem se šeredně mýlil. Byly to specificky konzole, kde hráči s dostupným místem bojovali nejvíc, a na sklonku generace nebylo výjimečné, když na disku zabíraly místo čtyři hry a žádná další už se nevešla.
TECHNICKÉ PARAMETRY
Po tento bod by se instalace nelišila s jakýmkoliv vhodným SSD diskem, snad jen, kdybyste koupili model bez heatsinku. Recenzovaný WD_BLACK SN850 NVMe heatsink má, takže tahle starost odpadá. Teď už si tedy můžete užívat to, co disk reálně nabízí.
Obecně se v nejrůznějších diskuzích dočtete, že jde pravděpodobně o to nejlepší, co můžete vlastní konzoli dopřát. Do nitra PlayStationu 5 jsem vložil 500 GB verzi, v prodeji jsou ale i modely s jedním nebo dvěma TB. Jejich cena ale exponenciálně roste, takže zatímco tahle základní verze stojí okolo tří tisíc korun, dvojnásobná velikost už se škrábe někam k pěti tisícům a 2 TB stojí skoro ještě jednou tolik. Pokud byste heatsink chtěli řešit sami, můžete, v takovém případě ušetříte přibližně tisícikorunu v závislosti na velikosti.
Na velikosti záleží i v případě vlastností samotného disku. Ona 500GB verze je na tom co do vlastností nejhůře. Nejdůležitějším aspektem je však rychlost čtení, která je u všech tří velikostí stejná, dosahuje až 7000 MB/s. Liší se však rychlost zápisu, má verze disponuje hodnoty 4100 MB/s, a také životnosti, která je obvykle vyjadřována kumulativním množstvím zápisů, které může disk za svůj životní cyklus přežít. Hodnota 300 TBW patří k těm vyšším, ale převést tuto hodnotu do reálného světa je poněkud ošidné. V praxi jde o předpokládanou životnost, která bývá reálně vyšší, pokud byste ale každý den zapsali na disk 200 GB dat, nevydržel by vám ani po dobu pěti let. Na druhou stranu, dosáhnout této hodnoty na konzoli by byl docela majstrštyk, a ne náhodou je záruka pětiletá. S většími disky se životnost adekvátně zvětšuje, ale dává to smysl. Pokud máte dvojnásobné místo, máte logicky i dvojnásobnou životnost.
Mít disk v konzoli nestačí, musíte ještě vyřešit organizaci her. Jakmile je disk vevnitř, je čas rozhodnout, které hry na něj poputují. To je první místo, kde zpozorujete jeho rychlost. Hry nejde rozdělit, musíte si vybrat, jestli budou na interním disku přímo od výrobce, nebo jestli budou na disku, který jste před nedávnem instalovali. Já si udělal místo na primárním disku hrami, které mám dlouhodobě v plánu, mám v nich nějaký progres, ale zároveň se k nim takříkajíc nemám. Skvělým zástupcem je v tomhle směru The Last of Us: Part 2, které jsem rozehrál, opustil, ale pořád výhledově plánuji dohrát. Na nainstalovanou hru stačí najet, zmáčknout Options, klepnout na „Přesunout hry a aplikace“, vybrat, co odkud kam chcete přesunout, a čekat. Platí, že přenos je v tomto směru pomalejší, než kolik udává teorie, já se pohyboval kolem 1 GB za vteřinu při zapisování na recenzovaný disk, při přesouvání zpět do paměti PlayStationu byla rychlost ještě o fous pomalejší.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
