Recenze The Alters, nekompromisního sci-fi survivalu, který vám zavaří mozek
Hra, která se nebojí položit těžké otázky a nabídnout vám prostor na ně hledat odpovědi.
The Alters je jednou z těch her, které působí nenápadně, ale už po několika minutách si uvědomíte, že před vámi neleží jen další survival s prvoplánovým sci-fi pozlátkem. Novinka od 11 bit studios vychází z klasických herních mechanik, ale propojuje je s tématy, která se jen zřídka dostávají ke slovu jako identita, rozhodnutí a odpovědnost za vlastní volby. A to způsobem, který je osobní, tísnivý i podnětný zároveň.
Vše začíná jako klasický příběh o přežití na nehostinné planetě. Hrajete za Jana Dolského, technika na výzkumné misi, která skončila katastrofou. Všichni kromě něj zemřeli hned po přistání na neznámé planetě, a on je náhle sám. Jen se základnou, podivným materiálem jménem Rapidium a instrukcemi od korporátního zástupce jménem Lucas. Ten vám velmi brzy nabídne nečekané řešení: pomocí technologie a Rapidia si můžete vytvořit vlastní alternativní verze – tzv. Altery.
Každé rozhodnutí má svou váhu
A právě tady The Alters přechází od známého žánru k něčemu mnohem vrstevnatějšímu. Každý Alter je jiný. Není to jen klon s jiným oblečením, ale osobnost s vlastní minulostí (někdy však jen lehce pozměněnou). Technik, který nikdy neodešel studovat. Vědec, který zůstal na akademické půdě. Lidé, kterými jste se mohli stát. Postavy, které nejsou pouze nástrojem k přežití, ale zrcadly, ve kterých vidíte vlastní rozhodnutí, omyly i neuskutečněné možnosti.
Spolupráce s „Altery“ je nezbytná. Každý z nich ovládá určité dovednosti, které pomáhají udržet základnu v chodu a Jan, i když je hlavní postavou, nemá nekonečnou energii. Úkoly se kumulují, údržba základny je náročná, a bez pomoci je jen otázkou času, kdy všechno přestane fungovat. Jenže Alteri nejsou stroje. Mají emoce, vzpomínky, touhy a často i pochyby, zda vůbec chtějí být součástí vašeho plánu. Zpočátku jsou tyto interakce poměrně jednoduché. Jeden Alter vám nedůvěřuje, jiný se uzavírá. Ale s každým dalším rozhodnutím, s každou konverzací, se začínají vztahy prohlubovat a komplikovat. Dochází ke konfliktům, někdy mezi vámi a Altery, jindy mezi nimi navzájem. Později se mohou tvořit frakce, a pokud situaci nezvládnete, může dojít až k otevřenému odporu. Hra tím ukazuje, že rozhodnutí nejsou jen mechanická volba v menu. Mají váhu a následky, které se přenášejí do každé vaší chvíle strávené ve hře.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: částečně nastavitelná
- Základní herní doba: 20+ hodin
- Bude vás bavit: pokud máte rádi drsné sci-fi plné přemýšlení
- Nebude vás bavit: pokud nemáte rádi survival hratelnost
Samotná základna funguje jako váš hlavní operační bod. Je modulární a každá místnost má svůj účel. Je možné ji rozšiřovat, přestavovat nebo optimalizovat podle aktuálních potřeb. Stavba je intuitivní, ale zároveň dostatečně komplexní na to, aby vyžadovala vaše plánování. Často musíte obětovat jednu místnost proto, abyste mohli postavit jinou, kterou v tu chvíli potřebujete víc. Udržet v chodu stanici není vůbec jednoduché
Další část hratelnosti se přesouvá na povrch planety. Tady začíná průzkum, sběr surovin a rozšiřování „vlivu“ do vzdálenějších oblastí. Kromě menších nalezišť, která lze těžit ručně, je možné stavět automatizované stroje, napájené přes síť přenosových sloupů. Ty zároveň slouží jako body pro rychlé cestování, což je velmi užitečné, protože planeta není vůbec bezpečné místo. V pravidelných intervalech přichází radiace, která vás nutí vracet se zpět do základny.
Svět, který vás pohltí
Práce mimo základnu tak není jen o nalezení správných suroviny, ale o pečlivém rozvržení času. Jan má omezené množství energie a každé rozhodnutí (kdy vstát, jak dlouho pracovat, co zvládnout před příchodem radiace) má přímý dopad na jeho fyzickou i mentální kondici. A pokud to přeženete, dostaví se důsledky. Jan může zkolabovat, a druhý den pak není schopen fungovat naplno.
Samotné prostředí planety je působivé. Není to jen vizuálně atraktivní kulisa, je to místo, které má vlastní identitu. Pobřeží pokryté temnou, duhově se lesknoucí vodou. Útesy tvořené šestihrannými sloupy. Záře Rapidia stoupající k nebi jako kapky deště v opačném směru. Hra tady připomíná Interstellar nebo Anihilaci – svět, který je podobný našemu, ale zároveň natolik odlišný, že budí ve vás vyvolává pocit z neznáma.
The Alters není bezchybné. Dialogy občas sklouzávají k jednoduchosti a mimika postav nedokáže vždy podpořit emocionální hloubku, kterou by si scény zasloužily. V momentech, kdy mezi probíhá zásadní rozhovor, by výraznější animace či herecký projev hru výrazně posunuly dál. Nejde ale o žádné velké studio, takže jde spíš o mé přání než kritiku. Zejména ke konci hře také příliš nepomohl technický stav, který kvůli různým bugům a nedodělkům kazil můj průchod.
Co zůstává silné, je samotný koncept. The Alters zkoumá nejen téma přežití, ale i otázku, co z nás dělá to, kým jsme. Volby, které jsme udělali. A také ty, které jsme neudělali. A nutí vás přemýšlet: kdybych se rozhodl jinak, byl bych šťastnější? Pokud rádi filozofujete, bude tahle hra přesně pro vás.
Verdikt
The Alters je atmosférický survival, který se nebojí jít pod povrch. Nejde jen o přežití, ale hlavně o otázky identity, volby a jejich následky. Originální nápad s Altery dává každému rozhodnutí váhu a nutí hráče přemýšlet nejen o hře, ale i o sobě. Technické nedostatky hry trochu brzdí, přesto jde o zážitek, na který jen tak nezapomenete.
