Recenze Silent Hill 2 remaku, který překročil stín své předlohy
Návrat éry, kdy měl Resident Evil důstojnou konkurenci?
Japonská vydavatelská firma Konami nám sice v minulosti nadělila některé z nejslavnějších sérií herní historie, ale v pozdějších letech se provinila nemorálním chováním ke svým zaměstnancům i przněním vlastních úspěšných značek, takže se hráčům vlastně docela ulevilo, když skoro zmizela ze scény. Nyní se pokouší o návrat a popravdě řečeno, asi není mnoho těch, kdo jí v tom fandí. Polské vývojářské studio Bloober Team má na kontě pár zajímavých herních hororů (za zmínku určitě stojí The Medium a Blair Witch), nicméně vždy se jednalo spíše o skromnější tituly, takže svěření remaku jedné z nejslavnějších hororových her všech dob do jejich rukou působilo poněkud riskantně. To ostatně potvrdily také slabé první ukázky ze hry, které měly daleko do atmosféry i kvality originálu. O to větším překvapením je, že výsledná hra je nakonec jedním z nejlepších remaků, co se jsem kdy hrál.
Příběh Jamese a Mary, jak ho neznáte
Pokud příběh legendární hry z roku 2001 neznáte, pak vězte, že vypráví o cestě Jamese Sunderlanda, který již tři roky truchlí po smrti jeho manželky Mary, aby náhle dostal nový dopis právě od ní. Kryptická zpráva slibuje, že na něj Mary čeká v jejich “speciálním místě”, kterým je městečko Silent Hill. Zmatený James na místo dorazí, ale podezřele neprostupná mlha je pouze prvním varováním, že s tímto místem není něco v pořádku. Tohle město je totiž prokleté a každého, kdo sem zabloudí, čeká zoufalý boj o zdravý rozum i holý život.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1779 Kč (Steam)
- Česká lokalizace: není
- Obtížnost: Nastavitelná zvlášť pro boje i hádanky
- Základní herní doba: 15 hodin (znovuhratelnost skrz několik konců)
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi originál, děsivé horory a špičkové hry
- Nebude vás bavit: Pokud se neradi bojíte nebo nemáte hlavu na hádanky
Pokud příběh původní hry znáte nazpaměť, také se pohodlně usaďte, protože takhle jste ho ještě nezažili. Remake lze určitě pochválit za smysluplnou modernizaci herního designu a mechanik, stejně jako za naprosto excelentní audiovizuální zpracování. Pro mnoho fanoušků ale bude tím nejpříjemnějším překvapením, o kolik a jak dobře tvůrci obohatili příběh. Na místech, kde dříve byla třeba jen jedna věta nebo vůbec nic, jsou nyní spousty nových dialogů či dokonce filmečků… a to nejúžasnější je, že naprosto perfektně zapadají do témat, atmosféry a příběhů postav původní hry. Nejsem si jistý, zda jsme tu v historii měli remake, který by tak dobře rozšířil a obohatil původní dílo. Aby toho nebylo málo, hra navíc kromě těch původních nabízí také zbrusu nové možnosti zakončení příběhu, případně New Game Plus s dalšími bonusy.
Tahle temnota nezná kompromis
Během úvodních hodin hraní vám remake udělí dvě velmi ostré lekce: bojovat je někdy marné a tohle není ta temnota, na kterou jste zvyklí z jiných her. Začátek hry, i pokud si ji nastavíte na nejnižší možnou obtížnost, vás zaskočí tím, jak bezbranní jste vy a jak smrtící i početná jsou monstra, skrývající se v mlze kolem vás. Připadalo mi, že to je docela odvážné bourání moderních pravidel designu AAA her. Zapůsobilo to zhruba jako když vás Souls hry na začátku vyškolí nějakým tím “nezvládnutelným” bossem, až na to, že tady to byla prakticky každá potvora kolem vás. Díky tomu na vás ještě lépe dolehne bombastickým audiovizuálem budovaná opresivní atmosféra Silent Hillu. Pomáhá také AI a chování nepřátel, kteří s vámi budou záměrně hrát na schovávanou (nehybně stát v temném koutě, aby na vás vybafli až projdete kolem) a podobnými triky testovat vaše nervy. Skvěle funguje i chování vašeho doprovodu - Maria šikovně uhýbá, aby se vám nepletla pod nohy, komentuje dění a nebo si třeba zakrývá oči před světlem vaší svítilny.
Odvážné bourání moderních pravidel designu AAA her.
Po pár hodinách hraní sice najdete lepší zbraně, relativní dostatek munice i lékárniček (podle obtížnosti) a dostanete do ruky ovládání, včetně zbrusu nové možnosti úskoku během boje. Pak ale následuje ta druhá tvrdá lekce, na téma opravdové temnoty. Spousta her zdánlivě pracuje se “skutečnou” tmou, ale v praxi vidíte kontury vašeho okolí, obzvláště pokud si posvítíte nějakým zdrojem světla. Nejsem si popravdě jistý, zda je to vyloženě záměr tvůrců většiny videoher, nebo zda je tam třeba nějaká komplikace s HDR a podobně. Snad jediná hra v poslední době, kde jsem zažil totální nefalšovanou tmu, byla Zelda: Tears of the Kingdom (a její geniální podzemní svět). V Silent Hill 2 remaku je ale také ta pravá tma: i když si svítíte baterkou, podobně jako v realitě ozáříte pouze malý výsek před vámi, ale většina okolo zůstává utopená ve tmě.
Pohromadě s podezřelými zvuky a zákeřným chováním nepřátel se tak budete v temnotě neustále nervózně otáčet a mířit svítilnou ze strany na stranu. Ačkoliv je ve hře možnost sprintování, velkou část hry jsem záměrně chodil pomalu, protože jsem měl prostě strach z každého rohu a každého stínu. V boji se mi mnohorát stalo, že jsem nechtěně zhasl svítilnu, což vedlo k zábavným panickým momentům - docela bych se vsadil, že namapováním této funkce na R3 byl přesně z tohoto důvodu záměr tvůrců. Zážitek i strach z neznámého dále prohlubuje skutečnost, že remake doplnil celou řadu zcela nových herních pasáží - od přístupných interiérů mnoha budov, které byly dříve jen kulisou, až po zcela nové lokace.
Audiovizuální orgie
Nejsem si jistý, zda více obdivuji výkon tvůrců po stránce vizuálního zpracování za to, jak neuvěřitelně detailně vypadá každičká scéna ve hře, od budov přes oblohu až po smetí v kontejnerech, nebo za to jak dobře hra v režimu výkonu běží na konzoli, nebo za to, jak se jim nakonec přeci jen povedlo naprosto dokonale trefit styl, atmosféru nebo třeba barevnou paletu původní hry. Znovu opakuji, že první ukázky z remaku vypadaly prakticky ve všech těchto ohledech slabě. Obraz si navíc vychutnáte většinu času zcela bez jakéhokoliv uživatelského rozhraní, protože to málo ikonek, které hra používá, schovává, když je zrovna vyloženě nepotřebujete. Výsledkem je ohromující, naprosto nekompromisně “čistý” obraz od rohu do rohu, který hraje naprosto jinou ligu, než třeba konzolová verze Star Wars Outlaws. Ne nadarmo jsem si místy u hraní vzpomněl na Alan Wake 2 nebo The Last of Us Part II. Třešničkou na dortu jsou pak animace obličejů postav, kdy například při smrti jedné z nich je tak citelně patrné vyprchání života z očí, že jsem to takto v žádné hře ještě nezažil a vyloženě to mnou otřáslo.
Hrajte se sluchátky!
Pokud bych vám ale mohl dát pro hraní jen jednu jedinou radu, bylo by to: hrajte se sluchátky! Jakkoliv to může s ohledem na dechberoucí výpravu znít nepravděpodobně, zvukové zpracování je ještě lepší. Nejen že pracuje s děsivými šramoty posilujícími hororový zážitek, které navíc perfektně rozmisťuje pomocí technologie 3D zvuku. Silent Hill 2 proslavil kromě jiného naprosto jedinečný hudební soundtrack, který (kromě ostatních dílů série) prakticky nikdy nenašel konkurenci. Podobně jak příběh a grafiku, také hudbu se ale povedlo ve spolupráci s původním skladatelem výrazně obohatit a vylepšit, kdy většina skladeb obsahuje nové nástroje i celé melodie, zapadající ale naprosto špičkově a přirozeně do klasické vrstvy z původní hry. Jediný remake, kde se hudbě dostalo srovnatelné péče v minulosti, byl Final Fantasy VII Remake.
Překonání nepřekonatelného
Sběratelskou edici původní PlayStation 2 hry mám dodnes na předním místě ve sbírce a ve snu by mne nenapadlo, že se někdy povede zopakovat unikátní šok a kouzlo, jakým tehdy hra ohromila svět. Navzdory všem varovným signálům a napříč veškeré nepravděpodobnosti se ale nakonec tvůrcům remaku povedlo nejen důstojně oživit legendu, ale dokonce ji i vylepšit takovým způsobem, že novým hráčům už prostě nemohu původní hru doporučit - jejich první zážitek by měl být z remaku, protože je lepší nejen na povrchu, ale i v samotném jádru, tvořeném poselstvím hry, jejím odzbrojujícím stylem i příběhem samotným. Míval jsem ještě nedávno zásadu, že remake by neměl dostat nejvyšší možné hodnocení, protože jde zkrátka jen o opakování již viděného. Hry jako tato nebo Final Fantasy VII Rebirth mne z tohoto názoru ale vyléčily.
Konami se povedlo replikovat magii Capcomu s jejich Resident Evil remaky a výsledek funguje o to lépe, že proti Residentům zde najdete navíc opravdu hodnotný příběh. Zároveň se také potvrzuje, že žánr survival hororu, kde urputně zkoumáte každičkou místnost, abyste s obavami hromadili každý jeden náboj i lékárničku, neztratil nic ze své zábavnosti, obzvláště když místo zastaralého přepínání statických kamer nabízí plynulé sledování vaší postavy a mnohem rychlejší i přesnější ovládání (jediná výjimka je občas nemotorná interakce s předměty, kdy musíte stát i natočit kameru přesně do jednoho úhlu). Silent Hill 2 remake se kromě toho nebojí kořenit hratelnost ještě náročnějšími hádankami, než konkurenční série. I při maximálním nastavení nápovědy budete muset občas docela hodně přemýšlet, co se třeba skrývá za tím zdánlivě nesmyslným anglickým jazykolamem, který jste našli na kusu zmuchlaného papíru ve hře.
Verdikt
Kdybyste mi ještě před týdnem řekli, že budu pro tento remake zvažovat takto vysokou známku, hlasitě bych se vám vysmál. Jenže Bloober Team nakonec všem vytřeli zrak a dodali remake tak vynikající, že překonal nejen předlohu, ale díky silnějšímu příběhu dokonce i konkurenční Resident Evil remaky. Silent Hill tak znovu zaujal místo na trůnu herních hororů. Král je mrtev, ať žije král.
