Recenze Dune: Awakening, dobrodružství na planetě, která dává i bere
Opotřebované pásy se boří do nekonečného písku. Ukazatel paliva laškuje se dnem nádrže a v dálce se zlovolně vzdouvá duna. Osamělý jezdec upírá oči ke skalnatému horizontu, který znamená bezpečí. Pár metrů před cílem se ale setkává se svým koncem. Ten má na svědomí mocný Šaj-Hulúd, vrcholný predátor Arrakisu - vyprahlé planety, která dává i bere.
Univerzum Duny - knižního sci-fi románu amerického spisovatele Franka Herberta, zažívá v posledních letech silné obrození. Hlavním důvodem je dvojice filmových snímků kanadského režiséra Denise Villeneuve z let 2021 a 2024. Kladně přijaté filmy, které pojednávají o událostech první knihy, odstartovaly zájem nové generace fanoušků díla, které vzniklo již v 70. letech minulého století. Na vyprahlou planetu Arrakis se ale můžete vydat nejen prostřednictvím filmového plátna, nýbrž také skrze hry, navíc z pohodlí svého (možná i klimatizovaného) domova. Nejnovějším přírůstkem na poli herních adaptací knih Franka Herberta je Dune: Awakening, za kterým stojí norská společnost Funcom (Conan Exiles, The Secret World a další). Vývojářům se podařilo zachytit atmosféru Arrakisu na výbornou. Neobešlo se to ale bez ústupků a chyb.
Co kdyby?
Přesně touto otázkou lze označit premisu hlavního příběhu Dune: Awakening. Ano, ačkoliv se v jádru jedná o survival RPG s MMO prvky, autoři se rozhodli implementovat zajímavý příběh, který v kontextu s původním dějem knih odplouvá do vod alternativní reality. Stále se nacházíme na Arrakisu, který je sužován mocenskými sváry dvou rodů - Atreidů a Harkonnenů, avšak s jedním zásadním rozdílem. Paul Atreides se nikdy nenarodil. V kůži neznámého vězně, který o své minulosti ví zhruba tolik, jako je na Arrakisu vody, se ocitneme v chaosu způsobeném politickým vakuem a všudypřítomnou nestabilitou. Naším cílem je jediné. Najít Fremeny, kteří zmizeli neznámo kam.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: Od 1 230 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Striktně daná
- Základní herní doba: Hlavní příběh vám zabere 30 až 40 hodin (závislé na stylu vašeho postupu), s vedlejšími úkoly se bez problému dostanete i přes 100 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi univerzum stejnojmenné knižní série, bravurně zpracovaný herní svět, silnou atmosféru, stavění základen, survival žánr a kooperaci
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte propracovaný PvE endgame, záživnou střelbu, vyžadujete bezproblémový technický stav, nemáte rádi dlouhé dialogy a vedro
Ještě než se dostanete k hlavnímu dění, je nutné absolvovat osm zkoušek (Trials of Aql), které vám představí důležité herní prvky a mechanismy. Zde bych chtěl na všechny potenciální návštěvníky Arrakisu apelovat, aby tyto zkoušky neodkládali na vedlejší kolej. Bez jejich dokončení se k hlavnímu příběhu, který je aktuálně rozdělen na dva akty, nedostanete. Ačkoliv je příběh poutavý a dočkáte se i velkého počtu výpravných cutscén či zvratů (což je pro tento žánr atypické), končí bohužel v okamžiku, kdy se začne teprve pořádně rozjíždět. Chápu, že se v případě Dune: Awakening jedná o live-service titul, ale z nahrubo useknutého děje jsem byl poměrně dost zklamán a rozladěn. Doufám, že se zbytku dočkáme v rozumném časovém rozpětí.
Mix žánrů hře svědčí
V posledních týdnech jsem se v prostředí internetu často setkával s názorem, že je Dune: Awakening MMORPG. Není. Tedy alespoň ne tak docela. Někteří se mnou pravděpodobně nebudou souhlasit, ale masivní online svět si představuji poměrně jinak, než jako servery rozdělené na segmenty po maximálně 60 hráčích. Ano, svět hry sice nabízí i líbivé sociální huby (Harko Village a Arrakeen), ale k MMO v tradičním slova smyslu má daleko. Snad s výjimkou Deep Desert, ale o tom později. Pokud bych měl Dune: Awakening nějak zaškatulkovat, označil bych hru jako survival RPG s MMO prvky. Identita novinky od Funcomu je tudíž poměrně neotřelá a kombinuje vlastnosti, které mnoho hráčů miluje.
Identita hry je neotřelá.
Po vytvoření postavy, což byl úkon, který se mi bohužel příliš nevyvedl (nemohl jsem se dočkat hraní, a tak jsem vzezření svého avatara poněkud zanedbal), se ocitáme v nehostinném prostředí vyprahlých dun. Hned na první pohled je jasné, že se z velké části jedná o survival titul. Váš hrdina či hrdinka přece nebude běhat na otevřeném slunci pouze ve spodním prádle, a tak je nutné vyrobit základní oděv z okolních surovin. Nic nového, takto začíná drtivá většina survival her. Nebezpečných nástrah je na Arrakisu spousta, ale existují dvě stálice, které budete řešit během celé doby strávené v Dune: Awakening. Řeč je o žízni a vystavení rozpálenému slunci. Pokud nechcete skončit jako součást sezónní grilovací nabídky, budete se muset pohybovat ve stínu. Hydratace je poté samozřejmostí. Vodu lze získat různými způsoby a ze začátku se bude jednat o poměrně nedostatkovou surovinu. Postupem času se ale dopracujete k lepší výbavě a možnostem, díky čemuž se z doplňování tekutin stane rutinní záležitost. Oproti jiným zástupcům survival žánru zde nenalezneme systém hladovění, což některé potěší, jiné zklame. Jídlo v podobě předmětů tu sice je, ale není jej nutné pravidelně jíst. Místo pečené pouštní myši si nicméně můžete šňupnout koření. Ovšem pozor, závislostí se nezbavuje snadno.
Největší hrozbou jsou poté Šaj-Hulúd - obří píseční červi, kteří žijí pod rozpálenými dunami. Setkání s nimi velmi často končí smrtí, a co hůř, ztrátou veškerých surovin a vybavení, které máte v době pozření u sebe. Zhruba prvních dvacet hodin je v tomto ohledu opravdu intenzivních. Zpočátku musíte nebezpečná prostranství mezi skalnatým územím, kde jste před červem v bezpečí, překonávat pěšky. Výsledkem jsou často intenzivní a nervy drásající okamžiky, při kterých vám jde doslova o vše. S výrobou písečné motorky se sice stanete rychlejšími, ale přejezd pouště je stále velmi nebezpečným podnikem. Úleva přichází až poté, co si postavíte ornitoptéru, díky které se vznesete nad poušť a skaliska. Pohyb po mapě se rázem stane exponenciálně rychlejším a bezpečnějším. Pokud ale budete létat příliš nízko, Šaj-Hulúd si vás dá k snídani, obědu a klidně i k večeři.
Největší hrozbou jsou píseční červi - Šaj-Hulúd.
Na výpravy za potřebnými surovinami budete vyrážet z vlastní báze, kterou si musíte v duchu žánru postavit. Zde musím tvůrce pochválit za intuitivní proces stavění, které navíc odsýpá poměrně rychle. Se zvyšováním úrovně postavy (maximální level je 200) získáváte tzv. intel (lze najít i v nepřátelských táborech), za který si následně ve výzkumu odemykáte jednotlivé předměty. Jedná se o přístroje, brnění, zbraně a předměty, bez kterých se na Arrakisu neobejdete (láhev na vodu, těžební stroje, vozidla atd.). K odemknutí je toho opravdu hodně. Pokud si chcete zpřístupnit vše, počítejte s alespoň 100 hodinami herního času.
Jak jste už jistě vyčetli, Dune: Awakening nenabízí pouze výše uvedené aspekty survival žánru. Velká část hry je protkána RPG prvky, a to jak v souvislosti s vývojem postavy, tak i s ohledem na interakci s herním světem. Dovednostní body, které získáváte s postupem na vyšší úroveň (pozor, neplést si s intelem), se rozdělují mezi talentové stromy pětice herních tříd (Bene Gesserit, Mentat, Planetologist, Swordmaster a Trooper). Jednu z nich si vyberete během počáteční tvorby postavy, zbytek je nutné odemknout hraním. Věřte, že se v případě zpřístupnění zbytku herních tříd nejedná o záležitost na pár hodin. Každá herní třída má tři úrovně. Obecně platí, že čím vyšší rank, tím více práce za odemčením stojí. Hra vás v tomto ohledu navíc nevede za ručičku a osobně jsem se často musel uchylovat k pátrání na internetu. Na druhou stranu se ale jedná o příjemný cíl, který si můžete vytyčit.
RPG žánr ze hry dýchá také při interakci s obyvateli Arrakisu. NPC často nabízí rozsáhlé dialogové možnosti, u kterých milovníci lore budou mlaskat radostí. V průběhu hry budete postaveni před důležitou volbu, a to vybrat si, k jaké ze dvou frakcí (Atreidové a Harkonneni) se přidáte. To přináší další možnosti a zvyšování reputace u vámi zvolené frakce. V budoucnu se dle slov vývojářů dočkáme i třetí frakce (tipuji Fremeny). Pro různá NPC lze plnit tzv. kontrakty, tedy vedlejší úkoly. Ačkoliv se nejedná o nic světoborného a často jsem narážel na tzv. „fetch questy" (zde lze uplatnit zmínku o MMO žánru), při jejich plnění jsem se nenudil. Z velké části za to mohu ale vděčit svým spoluhráčům. Do Dune: Awakening jsem naskočil se dvěma kolegy, což znatelně urychlilo sběr surovin a výstavbu naší báze (toho se s chutí ujal žánrem ostřílenější kolega, za což mu děkuji). Ačkoliv lze novou Dunu hrát i sólo, počítejte s tím, že vám vše potrvá mnohem déle.
Rigidní souboje
Jednou ze slabin hry je pro mne soubojový systém. Nepřátele budete likvidovat dvěma způsoby, a to pomocí střelných zbraní a chladné oceli. Ačkoliv se ve hře dostanete k různým typům pistolí, útočných pušek, brokovnic a odstřelovaček, nemohl jsem se zbavit pocitu, že všechny působí stejně. Jediným rozdílem bylo navýšené poškození u předmětů vyššího ranku. Zbraně navíc vypadaly napříč postupem hrou pořád stejně, což mě, jakožto milovníka lootu, velmi mrzelo. Chvalozpěvy si nezaslouží ani tzv „gunplay", tedy pocit ze střelby. Ten na mne celou dobu působil opravdu sterilně a nezajímavě. Vývojáři by měli v tomto ohledu sáhnout ke změnám.
Pocit ze střelby působí sterilně.
O poznání lepší je to v případě boje pomocí dýk, mečů a rapírů. Autoři respektují vlastnosti univerza, a tak se jako hráči musíme popasovat se štíty nepřátel. Ideální taktikou jsou tedy pomalé útoky, které se dostanou skrze energetickou bariéru chránící svého nositele. Když k tomu přidáte úskoky a parírování, recept na líbivou akci je hotov. Oceňuji ale náročnost soubojů. Někteří protivníci vás totiž pořádně potrápí. Výzva působí tak akorát, frustrace se bát nemusíte. Kvalita umělé inteligence je nicméně bohužel nekonzistentní.
Krásy Arrakisu
Za zpracování herního prostředí musím tvůrcům Dune: Awakening vyseknout hlubokou poklonu. Přiznám se, že jsem knižní sérii od Franka Herberta nečetl. Viděl jsem pouze zmiňované filmové snímky. Zdá se mi, že s tím vývojáři z norského Funcomu u hráčů počítali, jelikož hra v mnoha ohledech věrně reflektuje novodobé filmové zpracování. Řeč je o architektuře, vozidlech, prostředí a celkové atmosféře, ze které se mi často tajil dech. Zpracování Arrakisu je pro mě osobně tím největším pozitivem hry. Rozhodně nechci hanit hratelnost, to vůbec ne, ale na cestování mezi dunami, přelety nad skalami či návštěvy Arrakeenu a Harko Village jen tak nezapomenu. Pořizování screenshotů z vyvýšených pozic tak bylo jednou velkou radostí. O to větší, když na 99 % viditelných míst můžete svépomocí vyšplhat.
Za zpracování herního prostředí musím tvůrcům vyseknout hlubokou poklonu.
Člověk by si mohl myslet, že toho poušť příliš nabídnout nemůže, ale opak je pravdou. Ačkoliv Dune: Awakening aktuálně nabízí pouze jeden biom, narazíte na velmi rozmanité lokace. Herní svět je rozdělen na dvě hlavní části a pár samostatných instancovaných segmentů. Vyšší desítky hodin se odehrávají v PvE oblasti zvané Hagga Basin, která je následně rozdělena na několik odlišných zón. Ano, všude najdete písek, ale také např. dávno zapomenuté chrámy, osady, jeskyně, hluboké kaňony, doly, obchodní stanice či předsunuté základny. Vyprahlou planetu je tudíž radost prozkoumávat. Čas od času navíc mezi duny havaruje loď s cenným nákladem, případně se můžete ocitnout v hledáčku patroly Sardaukarů. Svět hry díky tomu působí živě. Samozřejmě s ohledem na předlohu.
Na výše uvedená pozitiva lze navázat také pochvalou za vizuální zpracování. Dune: Awakening vypadá náramně. Pokud máte dostatečně silnou sestavu a dosáhnete na vysoké či ultra detaily, máte se na co těšit. Tedy s výjimkou zpracování obličejů postav a mimiky. Hra běží na Unreal Engine 5. S tímto enginem se pojí často diskutovaný stuttering (záseky). Ty se bohužel nevyhnuly ani novince od Funcomu. Na sestavě s procesorem AMD Ryzen 7 9800X3D, grafickou kartou NVIDIA GeForce RTX 5070 Ti a 64 GB RAM jsem v rozlišení QHD (1440p), s DLSS Quality a dvojnásobným generováním snímků dosahoval na 120 až 180 fps, a to na maximální možné grafické detaily. Po vypnutí NVIDIA Frame Generation se snímky pohybovaly okolo 90. Problém tedy nebyl v průměrném frameratu, ale v tzv. „1% lows", tedy v minimálních hodnotách fps, na které hra v určitých okamžicích padá. Stávalo se, že jsem se bez zjevných důvodů ze 140 fps na vteřinu propadl na 45, abych následně opět vyskočil na původní hodnotu. Tyto situace bohužel kazily dojem z jinak solidně běžícího titulu.
Dune: Awakening vypadá náramně.
Pochválit musím také ozvučení, které je na velmi vysoké úrovni. Na mysli teď nemám hudbu (ta je bohužel velmi nevýrazná), nýbrž zvuky vozidel, ambientní podkresy, výbuchy či řádění pouštní bouře. Vidíte, málem bych zapomněl. Pokud se v okamžiku zuřící bouře nacházíte mimo úkryt, budete si z kapes vysypávat písek ještě hodně dlouho. Tedy za předpokladu, že nezemřete dřív než stačíte říct Šaj-Hulúd.
Kontroverzní endgame
Zatímco prvních zhruba 50 hodin, které jsem strávil v Hagga Basin, můžu s klidem v duši označit za náramně povedenou herní zábavu, o Deep Desert to prozatím tvrdit nemohu. Ačkoliv jsem do endgame zóny, kde lze potkat hráče nejen z vašeho podserveru (sietch), pouze strčil palce u nohou, nemohu se ubránit dojmu, že se jedná o okamžik, kdy spousta dosud spokojených hráčů Dune: Awakening přesune svou pozornost jinam. Důvod je snadný. Deep Desert je místem, které hraje do karet tzv. „grieferům" (toxickým PvP hráčům), kteří se snaží zkazit zážitek ostatním. Většinou pak v přesile. Rozumím tomu, že je Arrakis nemilosrdnou planetou, ale nevím, jestli chci být součástí PvP šikany. Každý k této problematice přistupuje jinak, a tak nechám rozhodnutí na vás.
Deep Desert je nemilosrdným místem.
Autoři nicméně hbitě reagují na stížnosti a zpětnou vazbu hráčů. Díky tomu došlo k rozšíření PvE sektorů v Deep Desert. Ti, kteří se chtějí vyhnout výše zmíněným PvP šarvátkám, ale potřebují získat ty nejvzácnější suroviny, tak dostávají možnost. To je dle mého názoru velmi správný tvůrčí směr. Ačkoliv se nikdy nelze zavděčit všem, jedna skupina by neměla vyloženě strádat na úkor druhé. Současný endgame Dune: Awakening si nejvíce užijete v početné guildě. V tu chvíli na řadu vstupuje aktivita zvaná Landsraad, díky které lze ovlivňovat politické dění na Arrakisu. Pokud ale nemáte 19 dalších spoluhráčů, doporučuji se spíše přidat k jedné z již založených guild. Vývojáři slibují rozšíření endgame aktivit. Zda se bude jednat o řešení, které uspokojí PvP i PvE příznivce, ukáže pouze čas.
Obrovský potenciál
Když se zamyslím nad posledními týdny, které jsem s Dune: Awakening strávil, dochází mi, že jsem vlastně s žádnou hrou tohoto typu dosud neměl tu čest. Hrál jsem sice survival, RPG i MMORPG tituly, ale žádný z nich zmíněné žánry nekombinoval tak, jak se to daří Dune: Awakening. Funcom má v ruce velkou příležitost. Stačí, když se naplno oddá potenciálu, který ze hry vyloženě sálá. Nádherné prostředí, které je do velké míry věrné kultovnímu univerzu (alespoň co se týče filmového zpracování), vás pohltí na vyšší desítky hodin. Tajemný, leč nedokončený příběh probudí vaši zvědavost, a atmosféra nehostinné planety způsobí, že nebudete chtít odejít od monitoru.
Funcom má v ruce velkou příležitost.
I v Dune: Awakening nicméně nalezneme řadu chyb. Některé jsou výraznější, jiné jsou založeny na subjektivním vnímání jednotlivých hráčů. Osobně mi nejvíce vadila nezáživná střelba. Nepotěšil mne ani nedokončený hlavní příběh či kontroverzní endgame. Pouští Arrakisu se nicméně hodlám toulat dál. Ať už sám, s kolegy nebo jako součást mocné guildy. Kdo ví, třeba se pod rozpáleným sluncem někdy potkáme.
Verdikt
Dune: Awakening má velmi solidně našlápnuto. Tvůrci v rukou svírají hru s obrovským potenciálem, která již nyní nabízí vyšší desítky hodin kvalitní herní zábavy. Nádherně zpracovaná planeta Arrakis, zábavné herní mechanismy, povedená výstavba základny a rozsáhlé možnosti při správě postavy ze hry dělají ideálního kandidáta na trávení horkých letních večerů. Výsledný dojem poněkud kazí nepříliš povedený pocit ze střelby, technické chyby a prozatím nedomyšlený endgame obsah. Pokud ale autoři neusnou na vavřínech, mohli bychom se dočkat velkých věcí.
