Recenze Blades of Fire: lehce narezlé dobrodružství
Blades of Fire slibuje temné fantasy dobrodružství s propracovaným soubojovým systémem a unikátní mechanikou kování zbraní. Má hra co nabídnout, nebo je to jen další meč bez ostří?
Blades of Fire je akční RPG od španělského studia MercurySteam, které se proslavilo tituly jako Metroid Dread a Castlevania: Lords of Shadow. Tentokrát se vrací ke kořenům temné fantasy a přináší hru, která je duchovním nástupcem kultovního Severance: Blade of Darkness. Hra staví na propracovaném systému kování zbraní, kde si hráči mohou vytvořit vlastní arzenál přizpůsobený různým typům nepřátel. Souboje vyžadují taktické myšlení, správný výběr zbraně a přesné zásahy na slabá místa protivníků. Jak tedy celý počin od studia MercurySteam dopadl?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Česká lokalizace: ne
- Obtížnost: nastavitelná
- Základní herní doba: 25+ hodin
- Bude vás bavit: pokud máte rádi taktický soubojový systém a craftění
- Nebude vás bavit: pokud neradi bloudíte a nemáte rádi zastaralou grafiku
Zlá královna vs. ocel
V nejmenovaném království zlá královna Nerea proměnila veškerý kov na kámen a její vláda je tvrdá a neúprosná. V úvodu hry jsme seznámeni s hlavním hrdinou Aranem de Lirou, který žije poklidně ve své chýši a nezajímá se o dění okolního světa. Jeho klid však naruší podivná zásilka, která skrývá magické kladivo z dávných dob, díky kterému je Aran schopen jako jediný kovat zbraně. Společně s mladým učencem Adsem se Aran vydává na cestu porazit královnu a navrátit království mír a ocel.
Po příběhové stránce by hráč neměl očekávat žádný epos, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho po dohrání hry. Hlavní cíl porazit královnu má spoustu odboček typu „zde vládne zlý člověk a napřed ho musíme zabít“, takže se po několika hodinách posouváte v hlavním příběhu dál. Aran jakožto hlavní postava je sympatický a společně s mladým Adsem tvoří sehraný tým. Nicméně některé hlášky, které slyšíte po padesáté, vám začnou lézt krkem, jako například Adsovy věčné narážky na Aranovo stáří nebo váhu. Příběhu by slušela větší vážnost a nesnažit se zbytečně odlehčovat situaci. Bohužel dojde i na takový inteligentní humor jako je prdění, což člověk jednou možná přežije, ale ve více případech už bude jen protáčet oči.
Kdybych já byl kovářem a měl jeho sílu
Co hra na příběhu a postavách ztrácí, to vyvažuje v soubojovém systému a kování. Po získání bájného kladiva se Aran může přenést do prastaré kovárny, kde může vykovat nové zbraně. Stačí porazit nepřátele, ze kterých padají nejrůznější suroviny, které budete potřebovat k vytvoření nové zbraně. Arzenál zbraní je slušný, od klasických mečů po nejrůznější typy seker, oštěpů, válečných kladiv a dýk.
Samotný proces kování spočívá v tom, že budete mít nakreslenou hrubou linku tvaru zbraně, a pomocí silných a slabých úderů se budete snažit jednotlivé sloupce oceli přiblížit k čáře náčrtu zbraně. Máte možnost si zvolit, jaký materiál na jakou část zbraně budete chtít použít, a následně vybrat z možností jednotlivých částí zbraně – od čepele například po hrušku meče. Systém kování je zajímavý, ale chce to trochu praxe a i náhody, abyste vykovali zbraň s co největším počtem hvězd. Samozřejmě tu funguje únava materiálu a na každou úroveň kvality máte jen pár úderů.
Čím více máte hvězd kvality, tím vícekrát budete moct zbraň opravit. V Blades of Fire totiž zbraně mají určitou výdrž a po nějaké době se vám nenávratně zničí. Používáním zbraně se ocel tupí a dává menší poškození, což můžete zvrátit použitím brousku. Pokud už je hodnota kritická, můžete na kovadlině použít možnost opravy, díky které přijdete o již výše zmiňovanou hvězdu. Nabroušením zbraně sice vrátíte maximální poškození, ale snížíte její trvanlivost. Takhle vás hra přirozeně nutí k vytváření nových zbraní a hledání kvalitnějších materiálů.
Seknout nebo bodnout?
Soubojový systém je unikátní a zajímavý. Můžete mít u sebe až čtyři zbraně, z nichž každá dává jiný typ poškození. Samozřejmě některé zbraně mají typů víc – například meč můžete použít jak k sekání, tak i bodání. Nepřátelé bývají odolní vůči některým typům útoků a zase náchylní na jiné. Vojáka v těžké zbroji sotva zraníte seknutím, ale když dobře bodnete mezi pláty zbroje, tak už je to jiná hitparáda. Navíc se údery rozlišují podle toho, kam míříte – máte možnost mířit na vrch těla, levý a pravý bok a spodek. Kolem nepřítele uvidíte barevné lemování, které vám naznačí, kde a na jaký typ poškození je nepřítel náchylný. Pokud máte například v ruce kladivo a lemování je červené, musíte přepnout například na oštěp a podle zeleného lemování odhalit nepřítelovu slabinu. Hráč se často setká i s žlutým lemováním, což je klasické „not great, not terrible“. Nějaké poškození sice udělíte, ale výše poškození nebude valná.
Při soubojích si dávejte pozor na úzké uličky a prostory – jestli začnete máchat dlouhou zbraní, tak se vám odrazí od stěny a nepřítel z vás udělá mastný flek. Tahle věc může být občas frustrující, když musíte honem rychle přepnout na jinou zbraň a ještě rychle zjistit, jestli je vůbec na tento typ poškození nepřítel náchylný. Soubojový systém využívá krom úderů staminu, úskoky a lehce připomíná hry typu soulsborne. K tomuto přirovnání má hra blízko i díky mechanice smrti – když zemřete, tak na místě smrti zůstane vaše zbraň, pro kterou se buď budete muset vrátit, nebo si vykovat novou. Když ale při pokusu o navrácení zbraně znovu zemřete, tak sice o tu první zbraň nepřijdete, ale ztratíte tu druhou. Může se tak stát, že v těžkých lokacích jen budete zoufale pobíhat a sbírat ztracené zbraně. Po každé smrti se navíc většina nepřátel respawnuje, takže to může být časem frustrující.
Kudy tudy cestička
Grafický styl hry je dost osobitý a někomu může přijít líbivý a slušivý, ale naopak ostatním může připadat zastaralý. Osobně mi přijde, jako bych hrál hru z dob éry PlayStation 3 ve vysokém rozlišení. Přijde mi, že i oděv Castlevanie měl lepší grafický kabátek než Blades of Fire. Nejvíce si těchto nedostatků všimnete při cutscénách, kdy z výrazu obličejů si nebudete jistí, jestli se daná postava směje, nebo umírá v křečích.
Největší problém jsem měl ale s level designem. V nastavení si sice můžete zapnout marker, který vám ukáže, kam máte jít dál v hlavním příběhu, ale jak se tam dostat, už je věc druhá. Stalo se mi dokonce, že jsem v jedné lokaci běhal přes dvě hodiny, abych nakonec zjistil, že ve zdi je malá prasklina a zeď mám rozbít. Lokace nabízejí několik odboček, zkratek a tajných místností, ale díky absenci minimapy se budete často motat jak pověstný vítr v bedně a hledat cestu, kam dál. Na druhou stranu jsem často díky tomu nacházel tajné truhličky na vylepšení zdraví či staminy. Do toho si započítejte neustále respawnující nepřátele a nervíčky jsou na pochodu.
Ale díky absenci minimapy se budete často motat jak pověstný vítr v bedně
Hudba a zvukové efekty v Blades of Fire jsou na průměrné úrovni, občas sice zahraje nějaká zajímavá skladba, ale určitě to není něco, co byste si notovali po zbytek dne. Co se týče technické stránky, tak jsem hru recenzoval na PlayStation 5 a hra jela plynule bez jakýchkoliv propadů. Na druhou stranu mi asi třikrát spadla, a to dokonce jednou při třetím pokusu porazit bosse, což vám na klidu tak nedodá. Tyhle problémy nicméně vyřeší nějaký rychlý patch při vydání.
Verdikt
Blades of Fire nabízí zajímavý systém kování a zábavné taktické boje. Bohužel plytký příběh, zastaralá grafika a špatný level design sráží hru na kolena jako dobře vedená rána palicí do hlavy. Pokud jste typ hráče, který má rád souboje, kování zbraní a nezajímá ho příběhová stránka hry, může si hru bezpochyby užít. Pro ty ostatní bych spíš doporučil si vyzkoušet demoverzi, kterou vývojáři vydali před vydáním hry, abyste zjistili, jestli vůbec hra stojí za vaše peníze.
