Recenze AI Limit, sci-fi soulsovky s vynikajícím světem
Fanoušci žánru by měli zpozornět.
“Větev může donekonečna rekonstruovat vaše tělo, ale neumí doplnit naději.”
Lies of P byla první hrou, u které jsem měl dojem, že se někomu povedlo dosáhnout na absurdně vysokou laťku, nastavenou tvůrci “souls žánru”. Ačkoliv napodobenin vzniklo vysoké množství, FromSoftware se zkrátka do té doby nedokázal nikdo přiblížit ani bojovým systémem, ani level designem, ani prací s lore nebo atmosférou. Díky Lies of P ale tohle dogma padlo a přestože na to možná díky své skromné výpravě nevypadá, troufám si tvrdit, že minimálně v jednom ohledu se nyní na stejnou laťku vyšvihla také nová čínská hra, podpořená v rámci PlayStation “China Hero Project” vývojářské aktivity.
Blade Runner deprese
V daleké budoucnosti se zcela zhroutil ekosystém a kromě zoufalého nedostatku jídla nebo čisté vody jsou zbytky lidské rasy likvidovány hlavně zmutovanými monstry, zrozenými z tajemné černé substance přezdívané “Bahno”, vyvěrající na zemský povrch ve stále větších jezerech. Poslední lidé přežívají v útrobách ruin gigantického velkoměsta jménem Havenswell, kde se vynořila tajemná nová církev s nadlidskými schopnostmi, slibující přeživším otevření brány do “zeleného ráje, plného stromů”. Zatímco svatí bojovníci této církve bojují se stále většími zmutovanými monstry, dotírajícími na zdi města, kdesi hluboko v podzemí se zrodil tajemný nový druh umělých bytostí. Přezdívá se jim Blader a jejich agenda není tak docela jasná.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 899 Kč (Steam)
- Česká lokalizace: není
- Obtížnost: Pevně daná, v rámci žánru relativně nižší
- Základní herní doba: 30+ hodin (znovuhratelnost skrz několik konců)
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi geniálně designované herní labyrinty
- Nebude vás bavit: Pokud neskousnete úspornou výpravu
Příběhová zápletka může připomenout leckterá klasická díla žánru, ale jak se říká, ďábel tkví v detailech. Odhalování tajemství tohoto světa je skvěle dávkované a plné překvapení, díky kterým hráč opakovaně přehodnotí, které straně eskalujícího konfliktu vlastně fandí. Relativně početné dialogy s NPC postavami jsou nejen zajímavě napsané, ale hlavně výborně anglicky dabované: údajně zde tvůrci sáhli po hercích z klasické divadelní scény (jako to dělá FromSoftware) a je to poznat: někteří své role prožívají naprosto nezapomenutelným způsobem. Čínští scénáristé se navíc nebojí brutálně a nečekaně některé klíčové postavy zabít, příběh je do určité míry nelineární a nabídne několik možných konců.
V podzemí města se zrodil nový druh umělých bytostí.
Společně s tajemstvím současného světa hráč odhaluje také historii pádu toho světa minulého, v čemž velkou roli sehrál nástup umělé inteligence. Tato linie příběhu připomíná třeba odhalování historie ve hře Horizon Zero Dawn. Možná nejlepší vlastností celého příběhu je ale dusivá opresivní deprese špinavého poloprázdného světa prakticky bez naděje na lepší zítřek, která mi díky designu prostředí i třeba hudbě mnohokrát připomněla klasický film Blade Runner.
Geniální level design
Klidně se přiznám, že když jsem ze zvědavosti začal hrát demo hry (veřejně dostupné na PC i konzoli), první dojem bylo zklamání z šedivého a nehezkého prostředí hry. Pak jsem ale narazil na absurdně silného nepovinného bosse za prvním rohem, na lákavě vystavený předmět na druhé straně zbořeného mostu, na zákeřná přepadení monstry schovanými za rohem, na nečekanou invazi vražedným NPC a zkrátka na celou řadu prvků, kvůli kterým jsem si tolik zamiloval hry FromSoftware. Podobně jako Lies of P, AI Limit také působí jako téměř doslovná óda na dílo japonských zakladatelů souls žánru, ale v tom nejlepším možném smyslu. Po dohrání dema jsem okamžitě objednal hru na recenzi a to jsem neměl ani tušení, jak dalece se tento aspekt hry ještě zlepší a rozšíří v pozdějších lokacích.
Prakticky každá nová lokace je zajímavější než ta před ní a zároveň plná nových pastí, nových nepřátel, nových minibossů, nových druhů výzev. Nechybí třeba variace na legendární Blighttown s jedovatou bažinou nebo Sen's Fortress s lávkami plnými ostřelovačů. Zároveň se prakticky každá lokace “otočí kolem sebe”, takže opakovaně narážíte na výhledy na místa, kde jste už byli a dojem z propletenosti či ucelenosti daného místa je naprosto dokonalý.
Každá lokace se otočí kolem sebe.
To celé je navíc zarámováno tím, jak jednotlivé regiony (oddělené nahrávací obrazovkou) do sebe zapadají v rámci postupně odhalované mapy celého města, kde každou chvíli odemknete nejen další skvělou zkratku v rámci aktuální lokace, ale i mezi nimi navzájem, včetně odhaleného přístupu do nepovinných, tajných extra prostředí. Radost z objevování posiluje motivace v podobě velmi užitečných předmětů, které vám přidávají počet “estus flašek” nebo zbrusu novou zbraň. Level design v této hře mi zkrátka naprosto učaroval a byl to hlavní důvod, proč jsem se nedokázal od hraní odtrhnout: “Musím se podívat ještě za tenhle roh, do téhle chodby, do téhle propasti.” Po technické stránce hra na PS5 Pro běží hladce, bez propadů plynulosti nebo jiných technických chyb.
Bojový systém a nepřátelé
Bojový systém bude znalcům žánru také velmi povědomý: nechybí úskoky či kotouly, správně načasované protiúdery nebo zaměření na sílu (velké meče), obratnost (dvojice nožů) či magii (je libo raketový nálet jako z Armored Core?). Co ale chybí úplně, to je stamina. Místo ní má vaše postava tzv. synchronizaci, jejíž ukazatel staminu připomíná, ale s mnohem větším důrazem na stupně od nuly do sta procent. Na vyšších stupních synchronizace je každý váš úder silnější, ať už se jedná o základní útok nebo speciální kombo. Synchonizaci nabíjíte zásahy nepřítele a ztrácíte, pokud nepřítel zasáhne vás. Díky tomu je každý souboj skvělý tanec okolo této energie, kterou sbíráte útoky a utrácíte odpalováním extra silných schopností nebo naopak si držíte energii u sebe pro zesílení každé obyčejné rány. Je to velmi zábavný systém, nicméně tohle je zároveň jedna z oblastí, kde hře chybí něco málo k dokonalosti předlohy, protože postava je přeci jen o malý fous méně obratná a precizní, než by bylo potřeba. Je to ale skutečně jen drobná nuance, které si všimnete jen při hrstce určitých soubojů či situací.
Nepřátelé jsou správně pestří, čemuž napomáhá existence mnoha citelně odlišných frakcí. Základní monstra jsou mutanti zrození z Bahna, kteří mají mnoho různých podob a velikostí. Následují všelijací lidští bandité, se zbraněmi na blízko i na dálku a všemožnými nápaditými přepadeními. Dříve nebo později se dostanete do křížku s bojovníky církve, kteří využívají útoky elektřinou a bojují velmi elegantně, opravdu z nich jde respekt, když třeba roztáhnou svá “andělská” křídla. Unikátní skupinou jsou Bladeři, umělé bytosti, jejichž původ i cíl je záhadou, přestože jste jedním z nich. Tzv. ztracení Bladeři vám totiž půjdou po krku a připomínají invaze NPC fantomů, ačkoliv mají svá pevně daná působiště, takže se nemusíte bát, že by vás nečekaně napadli kdekoliv.
Každý souboj je skvělý tanec okolo ukazatele synchronizace.
Celkově jsem byl spokojený s pestrostí nepřátel a také se způsobem, jak chytře level design pracuje s jejich rozmístěním do nápaditých situací a výzev. Naprosto úžasné je, jak účinně často AI nepřátelé v rámci jednotlivých frakcí bojují sami mezi sebou bez vašeho zapojení, včetně některých minibossů. Velcí bossové jsou také vynikající, od gigantických monster po nápadité duo nebo agilní skupinku vrahů. Nechybí obskurní nepovinné NPC příběhové questy, díky kterým si pak můžete k některým bossů přivést NPC posilu. Většina NPC příběhů je navíc náležitě tragických s překvapivě depresivními zvraty, přesně jak to máme v tomhle žánru rádi.
Nevybroušený AA klenot
Scéna menších indie či “budgetových” her objektivně málokdy dosáhne na nejvyšší hodnotící známky, ale přitom často dokáže hráči nabídnout spoustu výborné zábavy. Pokud se vám trefí do vkusu, může taková “sedmičková hra” pro vás představovat naprosto dokonalou zábavu. Přesně to se mi stalo s touto hrou, jejíž výprava je sice velmi skromná a některé herní mechanismy nejsou tak diamantově vybroušené jako u špiček žánru, ale vynikající level design mě překvapoval a bavil prakticky každou minutu, příběh se zajímavě prohluboval a moji sílící postavu byla stále větší radost hrát.
Jednou z výrazných vlastností je “anime vzhled” hlavní hrdinky, připomínající svojí stylizací třeba hru Code Vein. Zde tvůrci udělali možná největší chybu, když sice do hry vložili spoustu nádherných, nápaditých kostýmů a brnění, ale statistiky naprosté většiny z nich vůbec nedávají smysl, takže je prostě nebudete nosit. Paradoxně nejlepší brnění dostanete hned v první lokaci hry a smysluplně jej nahradíte až po desítkách hodin, přestože mezitím najdete spoustu vzhledově zajímavějších alternativ. Někomu by také mohlo vadit postupné odemykání klíčových herních mechanik, ať už jde o schopnost protiúderu nebo třeba přeskládání statistik vaší postavy. AI Limit není dokonalá, ale bavil jsem se u jejího hraní způsobem, jaký jsem od Lies of P nebo Shadow of the Erdtree nezažil.
Verdikt
Fanoušci souls žánru rychle zjistí, že tahle šedá myška v podobě velmi nenápadné hry ve skutečnosti pracuje s designem prostředí a pastí, pokladů, zkratek či nepřátel v něm způsobem, za který by se nemuseli stydět ani zakladatelé žánru. Pohromadě se zajímavým lore a skvěle zahranými postavami si vás tento svět získá, pokud se dokážete přenést přes úsporný vizuál a pár neobroušených hran.
