Q&Hrej - U které nehororové hry jsme téměř brečeli strachy? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Účelem hororových her je, nepřekvapivě, nás pořádně vyděsit, zvýšit tepovku, otevřít potní kanálky, prostě potěšit ty, kteří strach považují za skvělou zábavu. Čas od času se ale najdou hry, které si takový cíl vůbec nepokládají, alespoň ne primárně, a stejně nás dokážou pořádně vyděsit. Které traumatické zážitky z nehororových her máme my?
LUKÁŠ - BOSS VE TMĚ
Už už jsem chtěl zmiňovat analogii na téma hnízdo Vetřelců plných vajíček v Alien Isolation, ale podmínka zněla NEhororové hry. Inu dobrá. V tomhle případě bych rovnou sáhnul do svých oblíbených vzpomínek na hry od FromSoftware. Ty skrývají mnoho míst, které nahánějí husí kůži. Po jejich světech běhá mnoho potvor a nestvůr, ze kterých se snadno obrací žaludek. A hlavně skrývají dost nepředvídatelných lekaček. Tu si to takhle štrádujete po Yharnamu a najednou BÁC, z domu nad vámi na vás vypadne vlkodlak. Třetí Dak Souls zase mělo bažiny plné roztodivných stvoření, které na vás bafají každou chvíli. Všechny soulsovky mají dost lekacích a překvapivých scén.
Na mě vždycky fungují temné chodby kdy kráčíte v naprosté tmě, kdy jdete k jedinému světýlku… jenom abyste zjistili, že to malé světýlko je vlastně obrovský boss, který je, lidově řečeno, velký jako stodola. Navíc začne hrát epická hudba, aréna se rozsvítí v plné parádě a já vždy jen zírám s otevřenou pusou a ujíždí mi: „No doprčic.“ A ať už se jedná o pavouky v Dark Souls, rybí muže v Bloodborne anebo stonožky v Sekiru. Vždycky mi přeběhne mráz po zádech, když si to proti mně nestvůra štráduje z temnoty v plné parádě. A v případě obzvlášť tuhých bossů je to mrazení někdy i po celém těle.
