Q&Hrej - U které nehororové hry jsme téměř brečeli strachy? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Účelem hororových her je, nepřekvapivě, nás pořádně vyděsit, zvýšit tepovku, otevřít potní kanálky, prostě potěšit ty, kteří strach považují za skvělou zábavu. Čas od času se ale najdou hry, které si takový cíl vůbec nepokládají, alespoň ne primárně, a stejně nás dokážou pořádně vyděsit. Které traumatické zážitky z nehororových her máme my?
KUBA - LEGENDÁRNÍ SVÍTILNA
Zcela upřímně řeknu, že hororové hry (a filmy) moc nemusím, protože se zkrátka nerad bojím. Videohry vnímám spíše jako relax, proč se po práci u televize ještě dobrovolně trápit u nějaké lekačky? To opravdu není můj styl.
Je ale pravda, že i do dalších žánrů občas autoři propašují vypjaté momenty. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Vietcong, který jsem jako malý klučina hrál potají, jelikož se tátovi nezamlouval slovník některých vojáků. Peprné výrazy vynikly díky parádnímu dabingu, skoro bych řekl, že by dnes už něco podobného asi ani neprošlo.
Toulání neprostupnou džunglí samozřejmě mělo své kouzlo, strach jsem ale dostal až během pasáže v tunelech, kde panovala černočerná tma. Že jsem mohl nažhavit příruční svítilnu, to jsem bohužel nevěděl, takže jsem v temnotách bloudil nazdařbůh, poslepu jsem se snažil dostat ven. Když po mně poprvé začal pálit příslušník místní domobrany, krve by se ve mě nedořezal. Jen pro úplnost dodám, že jsem skrz tunely nakonec opravdu prokličkoval bez svítilny, možná jako jediný na světě. (S výjimkou zhruba poloviny českých hráčů, kteří také Vietcong hráli jako děti a o svítilně nevěděli, pozn. redakce).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
