Q&Hrej - Jaké minihry se vám líbily nejvíce a které by si zasloužily samostatnou hru? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Hry ve hrách jsou často oblíbenou záležitostí obrovských tříáčkových her, které se tímto způsob snaží alespoň trochu okořenit svou hratelnost. Někdy jde o dost repetitivní záležitosti, jindy naopak o perfektně vymyšlené hříčky, které by z fleku mohly aspirovat na samostatné hry. Jaké to jsou?
TADEÁŠ PEPŘ - NOHEJBALISTÉ A ZLODĚJI
Vývojáři mají často problém správně nadesignovat hru ideálně tak, aby byla zábavná. V případě miniher tak většinou design trpí ještě víc a najít nějakou skutečně zábavnou a propracovanou bývá zázrakem. Osobně nejsem velkým fanouškem fiktivních stolních her, neskáču nadšením z dalších reinkarnací gwintu a rozhodně mě nebavil ani velmi podobně střižený Orlog v Assassin’s Creed Valhalla. Z kraje tak zmíním jen jednu minihru, která se předělávky skutečně dočkala, a podle mě právem. Při hraní Project Gotham Racing 3 na vousatém Xboxu 360 jsem totiž čistě náhodou narazil na ikonický herní kabinet s Geometry Wars 2 a zpětně můžu říct, že mě bavil možná víc, než samotný Project Gotham Racing. O minihru v pravém slova smyslu ale nešlo, protože šlo o druhý díl vycházející z úspěchu jedničky, taktéž schované v Project Gotham Racing 2.
Ale zpět k přáním. Jednou z těch povedenějších “novinek”, které v posledních letech obšťastňují hráče série FIFA, jsou tréninkové minihry a výzvy. Jejich nabídka se postupně obměňuje a rozšiřuje, kdekdo si ale určitě vzpomene na “fotbalový tenis”, tedy kopání míčem přes síť. Od toho už vede jen krůček k zajímavější simulaci nohejbalu. Alespoň trochu vážně míněných her zpracovávajících nějaký minoritnější sport, tedy cokoliv jiného než fotbaly, hokej, basketbal, baseball nebo tenis, je absolutní minimum. A ačkoliv nejsem žádný velký fanoušek nohejbalu, hru bych si klidně střihl. Navíc jde zřejmě o český vynález, titul by tedy mohl nést správně patriotistickou stopu.
Ke druhé minihře mě přivedlo trochu překvapivě GTA: Chinatown Wars. Tahle záležitost původně exkluzivní pro Nintendo DS totiž využívala dotykového displeje handheldu k celkem zajímavým účelům. Obyčejné kradení vozidel, jinak naprosto elementární součást série (dokonce tato činnost dala sérii jméno), zde dostalo nový rozměr díky nutnosti stylusem odšroubovat kotvení spínací skříňky a pěkně po zlodějsku nahodit auto spojením drátků. To mě přivádí k myšlence, proč vlastně neexistuje pořádná akční hra zaměřená právě na zloděje aut. Představuji si stealthové prvky, plížení po dealerstvích nebo privátních garážích, komplexnější odemykání aut a jejich startování bez klíčů a následné divoké honičky, kdyby se náhodou něco nepovedlo. Sem s tím!