Pro Evolution Soccer 2013

Recenze výročních fotbalových simulátorů bývají tak trochu za trest. Před uvedením titulu na svět je hráčská veřejnost z médií masírována informacemi o tom, že tvůrci vylepšili ty nejzásadnější prvky hratelnosti, aby pro nás nachystali ještě lepší sportovní zážitek, který nic nepřekoná. Tedy, krom nich samých přesně za dvanáct měsíců, kdy přemalují logo (čti: změní číslovku na konci), upraví soupisky a celý kolotoč se bude opakovat. Nové Pro Evo s letopočtem 2013 se ještě před vydáním prezentovalo světu jako navracející se ke kořenům, kdy ovládnutí všech zákonitostí netrvalo dny nebo týdny, ale mnohdy měsíce píle. Z velkého kvanta oznámených novinek zaujal při testování zejména přepracovaný systém obrany a nové možnosti držení míče, bude to ale stačit?

Bych ti poslal takový ty notičky,

Hned první minuty na zeleném pažitu dávají autorům za pravdu, změna v obranném systému je opravdu cítit, možná až příliš silně. Prvních pár zápasů, možná i několik desítek, jsou tak spojené s proklínáním všeho japonského ve chvílích, kdy do sítě spadne řada branek po individuálních chybách beků. Ale stejně jako v dobách, kdy Pro Evo bezkonkurenčně kralovalo fotbalovým simulacím, je nutné se zakousnout a učit novým metodám. Je nutné se s obránci dobře pozičně pohybovat a místo bezhlavého napadání hráče s balonem se snažit vypíchnout míč. Nový systém vyžaduje naprosto přesnou ruku a včasné stisknutí povelů, což se dá s velkou dávkou cviku naučit. O tom, že s novým systémem má problém víc lidí, svědčily i některé mé takřka hokejové výsledky v online multiplayeru. Skóre typu 4:3 nebo 2:5 nejsou žádnou výjimkou, za čímž stojí vysoká náročnost na osvojení nového systému. Proto je dobré dát přednost tréninku, který pánové z Konami vytvořili velmi kvalitně a v němž lze pochopit zákonitosti přepracovaného systému. Pohyby jsou vysvětleny dostatečně polopaticky, včetně pořadí kláves, jež je nutné stisknout. Jak jsem uvedl, rozhodující je načasování, což chce hodně, hodně cviku, ale stojí to za to. Krom obrany je inovovaný i systém držení míče, který působí opět o něco přirozeněji. K preciznímu ovládání je bohužel už prakticky nutné využívat gamepad namísto klávesnice, nicméně, nevím jak vy, ale já osobně si už fotbal na klávesnici nedokážu pořádně představit…

já vim, že jsme se trochu zvedli psychicky,

I přes řadu novinek, menších či větších, není nové Pro Evo bez chyb. Jakožto velmi problematický hodnotím přílišný vliv morálky mužstva. Je-li nízká, není téměř možné dobře přihrát, natož podržet balon a zklidnit hru nebo nedej bože vstřelit branku. Záleží jistě na spoustě faktorů, na atributu psychické odolnosti hráčů a dalších vlivech, ale mnohdy stačí, aby protivník snížil na rozdíl jedné branky, a je vymalováno. Ostatně vždy, když komentátor prohlásí cosi o tom, že „match momentum je u někoho velmi vysoké“, je třeba toho využít nebo se setsakra strachovat. Nepřesvědčily nás ani výkony rozhodčích, kteří jsou nejspíše pod vlivem jisté albánské mafie. Bral bych ještě odpískání milimetrových ofsajdů, kdy je útočník před obráncem snad jen o dlouhý nos, ještě štěstí, že na zeleném pažitu nepobíhá Cyrano z Bergeracu. Jenže, rozdávání karet je přinejmenším rozporuplné. Samostatný únik a klička brankáři zastavená faulem na hranici pokutového území nepotrestaným červenou kartou je k vzteku, stane-li se to jednou. Během testování se toto ale opakovalo několikrát s naprosto totožným výsledkem a je to jeden z nejlepších příkladů chybujících rozhodčích v novém Pro Evu. Stejně znepokojující jsou i nepřirozeně často se opakující nestandardní situace. Smolné odrazy ve vápně a s nimi spojené vlastní góly, zvonící tyče a břevna. A zatímco brankáři někdy předvedou naprosto úžasné zákroky, jindy vyráží před sebe zdánlivě jednoduché míče a znehodnotí tak snahu celého mužstva.

ale musíme jít tomu štěstíčku trochu naproti…

Co do obsahu režimů nenabízí nové Pro Evo prakticky žádné zásadní novinky. Japonci si opět zařídili licenci na Ligu Mistrů a několik předních evropských lig, které leč, bohužel, opět nejsou kompletní, alespoň co do oficiálních názvů. Fanoušci londýnského Arsenalu nebo Chelsea se tak budou muset spokojit s North London nebo FC London, českou kaprligu zastupuje pouze pražská Sparta. Aktuálnost soupisek se drží na solidní úrovni, byť poslední přestupy logicky zaznamenány nebyly a v české reprezentaci nalezneme na osamoceném hrotu stále Milana Baroše. Když už jsme u těch osobností, když máte v mužstvu nějakou zářivou hvězdu, platí, že dokáže rozhodnout zápas. Vedete 2:0 nad Švédskem, dvacet minut do konce, ale pak si vezme míč Zlatan… a je vymalováno. Graficky se Pro Evo Fifě určitě nevyrovná a, byť je znát posun kupředu, stále je hodně co vylepšovat. Zejména opakující se animace několika vedle sebe stojících hráčů vypadají v dnešní době poněkud komicky, stejně jako některé obličeje hráčů. Naopak za vyloženě tragický považuji generický komentář, který doporučuji všem vypnout a vystačit si se zvuky z hlediště. Hlášky se začnou opakovat zhruba po třech odehraných zápasech a mnohdy vůbec nekorespondují s děním na hřišti – výkřik „terrific header!“ při svíci mířící od temena kamsi k nebesům hovoří za vše…

Jakkoli text může působit negativisticky, dojmy z hraní nového Pro Eva jsou po fotbalové stránce veskrze pozitivní. Přepracovaný systém obrany chce dost cviku a rozděluje hráče podle jejich šikovnosti a píle, což je rozhodně dobře. Vylepšení se týkají především fotbalovosti a po této stránce je opravdu znát posun kupředu. Pánové z Konami jdou, co se týče hratelnosti, rozhodně správným směrem. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že jsou teprve na začátku dlouhé a trnité cesty. Dotáhnou práci do konce příští rok? Kdo ví…