Predator: Hunting Grounds Recenze Predator: Hunting Grounds

Predator: Hunting Grounds

redakce Hrej.cz

redakce Hrej.cz

28. 4. 2020 10:45 13
Reklama

Dlouhé měsíce a roky jsme snili o hře, kterou budeme společně hrát, až večer uložíme ženy a potomky ke spánku. Nakonec nám tohle přání splnil adept z nejnepravděpodobnějších a pětice statečných mohla okusit kvality díla studia Illfonic. Níže si můžete přečíst, jak se jim výlet do džungle líbil.

MARTIN SYNEK

Když John McTiernan vdechl život jednomu z nejikoničtějších vesmírných zabijáků filmového průmyslu, získal si i mé srdce. Doposud tento filmový spektákl považuji za etalon té nejlepší akční zábavy, který spatřil světlo světa. Dodnes si i řada mých přátel vzpomene na některou z těch nejlepších hlášek z filmu, které jsou spojeny s dobou, ve které snímek vznikl. Inu, dnes si tu ovšem nebudeme psát o filmových Predátorech, ale musíme si vzít na paškál aktuální hru s prozaickým názvem Predator: Hunting Grounds. Je čas vyndat bezbolestnou.

TOHLE BUDE BOLET

Vývojářské studio Illfonic se rozhodlo, že na trh přinese striktně multiplayerovou záležitost, kde se proti sobě postaví po zuby ozbrojená čtveřice a slovutný Predátor. Na papíře to vůbec nevypadá zle, jenže tady tkví hlavní problém celé hry. Od samotného začátku hraní vám totiž tahle gamesa hází všemožné klacky pod nohy. Pohyb je neuvěřitelně strnulý a hra trpí nějakým druhem ovládacího lagu. Změna směru tedy postavě trvá o něco málo déle, než by bylo zdrávo. Podobně se pak chová i fps střílení samotné. Zaměřit cíle je obtížné i přesto, že si sami pohrajete s nastavením sensitivity ovládání.

Hra na PS4 trpí obrovským množstvím grafických glitchů, chyby ve fyzice najdete na každém kroku

Bohužel to není všechno. Graficky hra také nijak neoslní a troufám si tvrdit, že tak mizerně vypadající vizuál jsem na aktuální generaci ještě neviděl. Hra na PS4 trpí obrovským množstvím grafických glitchů, chyby ve fyzice najdete na každém kroku, a když cestou potkáte těch několik AI oponentů, nestačíte se divit, jak hnusně genericky každý z nich vypadá. Zažijete na vlastní kůži, jaké to je zaseknout se mezi stromy a do konce mise čekat, než vaši druzi zhynou některou z vychytávek Predátora, nebo jej naopak sejmou. Pak už se jen modlíte, aby vás nezabil výbuch autodestrukčního mechanismu vesmířana, který si aktivuje, když jej ustřílíte.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK

Hru jsme s kolegy z redakce hráli mnohokrát, bohužel nikdy se nedostavil pocit zábavnosti tohoto produktu. Ať už jste členy komanda vojáků nebo se vtělíte do role neohroženého vesmírného lovce, bude to martyrium. Predátora ovládáte na rozdíl od vojáků z pohledu třetí osoby a máte výhodu v podobě všech hraček, které znáte z filmové předlohy. Nemusím připomínat, jak funguje Predátorovo maskování nebo ramenní kanón. O vytrhnuté páteře pak rozhodně nebude nouze. Navíc v kůži vesmírného lovce můžete cestovat po stromech a přepínat mezi různými (dvěma) režimy vidění. Náplň jednotlivých misí (mapy jsou celkem tři v celé hře) jsou různé druhy úkolů. Jednou máte se svou jednotkou vyčistit oblast a sebrat drogy, podruhé likvidujete pevné disky počítačů nebo hackujete naváděcí satelity. Sbíráte vzácné materiály, za které získáte herní měnu, potřebnou pro nákup různých kosmetických doplňků pro vaši postavu nebo jednotlivé zbraně. Stejně tak to platí i pro Predátora samotného. V průběhu hraní se odemykají nové a nové dovednosti a poprvé vytáhnete ikonickou bezbolestnou až za hodně dlouhou dobu, přesně na levelu 68 vaší postavy.

Další věcí, která si zaslouží zmínit je matchmaking. Ten je stejně špatný, jako zbytek této hry. Než se dostanete do hry, čekáte klidně i deset minut, což je ještě šílenější v momentě, kdy čekáte třeba jen na jednoho hráče. Pokud však preferujete hraní za Predátora, obrňte se trpělivostí, jelikož tady se vám čekací doba ještě o něco prodlouží. Umělá inteligence připomíná spíš umělou demenci vyvolanou neschopností vývojářů. Většinou se pouze skriptovaně přemisťuje z místa na místo a poté střílí. Reakce na váš pohyb byste čekali v mnoha případech marně. Pokud budete mít štěstí srovnatelné s mým, budete po třetí odehrané hře odměněni speciálním skinem Predátora, který není možné odstranit z menu ani opětovným stažením a instalací hry. Pro jistotu jej přidávám i do galerie u článku. Pak už hře nepomůže ani možnost si upravovat a levelovat zbraně, nakupovat za vyhrané penízky lootboxy se skiny pro postavy či výzbroj a v neposlední řadě ji rozhodně neprospěje ani fakt, že jediným pozitivním prvkem hry je hudba z pera Alana Silvestriho, která byla použita u původní filmové adaptace.

ZÁVĚREM

Závěrem bych Predator: Hunting Ground přirovnal k jeho poslednímu filmovému počinu. Řekl bych totiž, že si jsou v lecčem podobné. Například v tom, že byste jim měli vyhnout tím největším obloukem v dějinách oblouků. Za ušetřené peníze si raději pořiďte remasterovaný původní snímek, který vám předvede takovou porci zábavy, o jaké si může tato nechat jen zdát.

PAVEL MAKAL

Patřím ke generaci, k jejímuž dětství patřili drsní akční hrdinové jako k velbloudovi hrby. Sly Stalone, Jean Claude s typickou roznožkou, a nad tím vším na nebeském trůnu samozřejmě Arnold s bicepsy velikosti slůňat, ostře řezanými rysy a slabostí pro legendární one-linery. O to hůře se mi snáší fakt, že ke slavným značkám, jež formovaly můj mladistvý charakter, se v současné době přistupuje velmi macešsky. A to jak na poli filmů, tak her. Poslední filmový Terminátor byl zoufalý a loňská hra jakbysmet. V případě Predátora je ale situace snad ještě horší. Dosud poslední příspěvek do filmové ságy z roku 2018 dosud považuji za jeden z nejhorších plivanců do tváře fanoušků, herní adaptace, která nám na stole přistála nyní, je spíš jen velmi smutný špatný vtip.

YOU ARE ONE UGLY MOTHERFUCKER

Nejsilnější dojem, který jsem si z hraní Hunting Grounds odnesl, byl úžas nad tím, jak podobná hra vůbec mohla projít schvalovacím procesem pod hlavičkou Sony. Slavné jméno je totiž to jediné, co jí můžeme přičíst ke cti, jinak se totiž jedná o dílko ze slevového koše, jaké jsme dříve nacházeli u pokladen v supermarketech, kde bylo možno zakoupit bizarní tituly kolem 99 korun. Predator svou cenovkou míří mnohem výš, kvalitu ale nechává právě v tom koši.

Zcela bez přehánění mi grafika připomněla HORŠÍ tituly minulé generace a při hraní jsem kolegům opakovaně vyprávěl o tom, o kolik lépe vypadal port první Crysis na Xbox360 (!).

První věc, která je naprosto šokující, a zarazí vás hned při prvním spuštění, je grafické zpracování. Predator Hunting Grounds je zcela bez debat jednou z nejhůře vypadajících her, které jsem na PlayStation 4 hrál (horší je snad jen Horse Racing 2016). Zcela bez přehánění mi grafika připomněla HORŠÍ tituly minulé generace a při hraní jsem kolegům opakovaně vyprávěl o tom, o kolik lépe vypadal port první Crysis na Xbox360 (!). Predator je svým grafickým zpracováním víc než cokoli jiného legrační, ať už vezmeme v potaz fialový palec vašeho protagonisty, žertovné rozlévání krve pod mrtvými nepřáteli nebo to, jak vtipně explodují rostliny po dávce z automatu. 

WE. HIT. NOTHING.

Mohli byste třeba namítnout, že jednodušší (ne, není jednodušší, je prostě odporná) grafika je vykoupena bezchybným chodem, ale NEMOHLI BYSTE SE MÝLIT VÍC! Na PS4 Pro dochází k naprosto neskutečným propadům framerate v nepochopitelných okamžicích, ale ani mimo akci hra zkrátka není plynulá. Snaha trefit rychle se pohybujícího Predátora s roztřeseným frameratem a velmi nepěkně zpracovaný gunplay možná v jistém zvráceném ohledu přidává na atmosféře, ale na zábavě tedy rozhodně ne.

A propos - atmosféra. Možná byste čekali, že hra nabídne hutné zážitky, jaké prožil Dutch a jeho parta v roce 1987. Namísto ikonických postav nebo ČEHOKOLI, co by připomínalo milovaný film, budete pobíhat po mapě se skupinkou bezpohlavních a nudných panáků a střílet jiné bezpohlavní nudné panáky. Ano, kromě lovu Predátora máte v průběhu misí plnit úkoly a střílet NPC postavy, ale celá tahle náplň působí, jako by ji autoři implementovali v posledním měsíci před vydáním, aby hra nepůsobila tak prázdně. NPC protivníci jsou etalonem hlouposti, navíc vás nemají šanci jakkoli ohrozit, jimi působené poškození je naprosto marginální, byť z vaší postavy pod palbou jejich kulometů cákají litry krve.

GET TO DA CHOPPA

Hunting Grounds obsahují systém progrese, odemykání nových zbraní a vybavení, navíc si můžete kosmeticky vylepšit i svůj vzhled. Opět ale platí, že možnosti jsou nudné a nezajímavé, navíc je jich relativně málo. Na licencované obličeje herců pak samozřejmě zcela zapomeňte. 

Musím říct, že nakonec mě na Predatorovi potěšila jediná věc, a sice fakt, že jsme konečně něco hráli společně ve více než třech lidech. Hunting Grounds měly debutovat v PlayStation Plus tak jako kdysi Rocket League, a ani tak by podle mě nešlo o kdovíjaké terno. Pokud bych si ale tuhle zběsilost pořídil za maloobchodních 999 korun, byl bych pořádně nahněten. Ruce pryč.

JAKUB ŠTĚPÁNEK

Pevně věřím, že za mě kolegové zvládnout popsat herní prvky a mechanismy. Abychom se tedy neopakovali, dovolím si malé historické okénko. Pro některé možná půjde o tu nudnou část recenze, kterou je lepší přeskočit. Ostatním nabízím velmi krátký exkurz do minulosti, v němž lze najít souvislosti s recenzovanou hrou.

PREDDY VS JASON

Vývojáři ze studia Illfonic sami sebe považují za velké filmové fanoušky, což s oblibou zdůrazňují v rozhovorech s novináři. Zároveň jde evidentně o milovníky asymetrického multiplayeru, o čemž svědčí skutečnost, že je Predator: Hunting Grounds již třetí hrou tohoto žánru, na níž studio pracovalo. Prvním zářezem byl Slasher Vol. 1: Summer Camp, později přejmenovaný na Friday the 13th: The Game. Studio mělo totiž štěstí, že si hry všiml producent filmové série. Právě Jason Voorhees zřejmě ve vývojářích probudil lásku k filmu. A patrně také lásku k penězům. Za pouhé tři měsíce po vydání se podařilo prodat 1,8 milionu kopií. I přes průměrná hodnocení měla hra velký úspěch, mimo jiné také díky streamerům, kteří ji rychle zpopularizovali. Zlatý důl se však o rok později zhroutil, když studio spolu s vydavatelem Gun Media prohrálo soudní spor s autory filmové předlohy a přišlo tak o práva ke značce.

Autoři si vyzkoušeli, že mohou prorazit i s průměrnou hrou, stačí ji opřít o dostatečně atraktivní licenci. Rozhodli se tedy, že zkusí úspěch napodobit s další filmovou značkou. S nápadem na Predátora přišel vedoucí designer Jordan Mathewson. Všichni z něj byli nadšeni. S návrhem oslovili Fox i Sony. A uspěli.

KROK ZPĚT

Vývojáři se nechali slyšet, že si odnesli cennou lekci z každé hry, na níž v minulosti pracovali. Sluší se tedy zmínit jejich podíl na hře Evolve, na níž asistovali Turtle Rock Studios. V případě Predator: Hunting Grounds bohužel tyto těžce nabyté zkušenosti vidět nejsou. Evolve nabídlo oslňující grafické detaily, cool postavy a nápaditá monstra. Výborně hodnocená hra však dojela na svou nepřístupnost, nespasil ji ani přechod na free-to-play model. A teď si představte, že Predator: Hunting Grounds nesahá Evolve ani po kotníky. Proč? To už vám řeknou kolegové, s nimiž jsem se v hodnocení během hraní plně ztotožňoval.

ZDENĚK PUDIVÍTR

Vytvořit a správně vybalancovat asymetrickou multiplayerovou akci jistě není lehký úkol. Vývojáři z IllFonic se do toho přesto pustili a po zkušenostech s Friday the 13th: The Game dostali do ruky další známou licenci, kterou se tentokrát stal Predátor. A i přesto, že se hra nesnaží být kdovíjak velkolepou, bohužel selhává i v naprostých základech.

NENÍ TO MOC DOBRÉ...

Pochopitelně mám na mysli střílení, které se zkrátka neovládá vůbec dobře a je navíc komplikováno nedostatečnou plynulostí. Na hře je vidět, že obsahuje kvalitní grafické objekty, má ale takový problém je vykreslovat, že všechno, co je od hráče vzdálené více než tři metry prochází výrazným snížením kvality, takže hra ve výsledku působí jako z minulé generace. Nad nevalnou kvalitou grafické stránky by se ještě dalo přimhouřit oko, kdyby se hra i při sebemenší akci nesekala. To z ní činí takřka nehratelnou pochopitelně především v situacích, kdy je to nejvíce potřeba.

Jediné zajímavé rozptýlení představuje střet s predátorem.

Náplň hratelnosti za vojáky se převážně skládá z likvidace počítačem řízených nepřátel, o jejichž umělé inteligenci je škoda mluvit, a kteří nepředstavují žádnou reálnou hrozbu. Plnění zadaných cílů tím pádem není moc zábavné a jediné zajímavé rozptýlení představuje střet s predátorem. Hra za druhou stranu je náplní mnohem prostší a omezuje se na vyhledávání čtyřčlenného týmu a jeho likvidaci.

...ALE ASPOŇ JE TO RYCHLÉ

Jediným důvodem, proč hra nezačne hráče nudit, je její rychlé tempo. Zápasy jsou omezené na 15 minut a ani jednou se mi nestalo, že by byl časový limit nedostatečný. Několikaminutové vyhledávání zápasů, načítání jedné ze tří map a stále se opakující animace ale způsobují, že třetinu vaší herní seance strávíte čekáním i přesto, že hrajete ve čtyřech a pro vytvoření hry tak stačí najít jednoho náhodného hráče. Podobné zážitky mám i z her, do kterých jsem se připojoval sám.

Ve skutečnosti bych rád dal Predator: Hunting Grounds šanci, protože si nejsem jistý, že by samotný design hry čtyř proti jednomu musel být nutně vytvořený úplně špatně. Hra mi bohužel kvůli technickému stavu nedává moc možností si to ověřit a čím déle nad tím přemýšlím docházím k závěru, že bych byl asi přesvědčen o opaku. I v takhle minimalistické hře evidentně došlo k tolika přešlapům, že už jí pravděpodobně není pomoci. Minimálně ne za cenu tisíce korun. To spíš jako hře zdarma v rámci předplatného PlayStation Plus, kde se podle mého názoru měla hned jako novinka objevit.

DAVID PLECHÁČEK

Není třeba opakovat to, co řeknou moji kolegové, a tak se má výpověď může omezit na jednoduché: „Predátor je naprosto zbytečná hra.“

TO VOD TEBE VOPRAVDU NEBYLO HEZKÝ

Ačkoliv vím, že by to bezezbytku stačilo, nejsem si jistý, kolika lidem bych hnul svým strohým tvrzením žlučí, a tak jej raději rozvedu. Přeci jen usnadňovat si svou práci takovými bohorovnými prohlášeními nemusí všem připadat košér. Přijít nad rámec ostatních s dalšími důvody, proč je Predator zbytečnou hrou, je ale poněkud obtížnější. Je hnusný, hraje se špatně. Technická stránka hry je to první, co člověka trkne do očí, hratelnost je tou druhou, kterou pocítíte až ve chvíli, kdy usednete před svou televizi nebo monitor.

Buď si IllFonic vzali až moc velké sousto, nebo nemají ve svém středu nikoho, kdo by věděl, co znamená slovíčko "optimalizace".

Paradoxem je, že by to s grafickou úrovní nemuselo být tak zlé. Kdybychom se z rozlišení circa 640x480 dostali na FullHD, dost možná by Predator: Hunting Grounds vypadal vcelku k světu. Právě naprosto tragické a především ostudné rozlišení stojí za tím, že se budeme hře prakticky jenom vysmívat. Žádná hra, a že jsme těch graficky oškubaných viděli na aktuální generaci konzolí několik, nevypadala tak, jako právě recenzovaný Predator. Buď si IllFonic vzali až moc velké sousto, nebo nemají ve svém středu nikoho, kdo by věděl, co znamená slovíčko optimalizace. I přes brutální downgrade se navíc hra seká, což o dovednostech amerických vývojářů vypovídá snad ještě víc. K prazvláštním okolnostem můžeme přidat i fakt, že si IllFonic už jednu asymetricky multiplayerovou hru střihli už před třemi lety, ale ani Friday the 13th nevypadalo tak obludně. Vytvořit severoamerický zapadákov s pár stromy a trsy trávy zřejmě není tak náročné, jako hustě prorostlou džungli.

NIKDY JSI NEBYL CHYTREJ

I kdyby bylo Hunting Grounds tou nejkrásnější hrou ze všech, a né tou nejhnusnější, pořád by byla její hratelnost mdlá. Když si odmyslíme problémy s rozpoznáváním svých cílů kvůli mizerné dohledové vzdálenosti (a tomu, že nepřátelé v tu chvíli vypadají jako z Minecraftu), tak bychom se soužili s mířením, které je na ovladači neplynulé a necitlivé zároveň. Z mého pohledu je lepší mířit defaultně někam mezi tělo a hlavu, otáčet se jen kolem své osy a nuance dorovnávat úkroky doleva/doprava, ačkoliv je mi jasné, jak bizarně to musí znít. Tímto způsobem vyřídíte nejvíce vojáků, pokud však potkáte predátora, nebo naopak v jeho kůži zkusíte lovit protihráče, s podobně triviální vychytávkou si už nevystačíte. V obou případech je ale muška naprosto klíčová k tomu, abyste byli úspěšní. Predátor se totiž nejčastěji pohybuje ve větvích stromu, kam musí mariňáci nejčastěji mířit, lovec zase z větví shlíží dolu a netroufá-li si na přímou konfrontaci, musí laserovým zaměřovačem na dálku zaměřovat své protivníky, přičemž pokud mine nebo bude s trojicí červených paprsků laborovat příliš dlouho, zbytečně odhalí svou pozici.

Predator: Hunting Grounds
i Zdroj: Hrej.cz

Možná si řeknete, že mají obě strany stejné podmínky, ale tak to úplně není. Hra vychází i na počítačích a je v ní dostupný cross-play. Hráči na PC poté mají obrovskou výhodu myši v ruce (a při troše štěstí a výkonu i hezčí hry). Pokud přetrpíte desetiminutový matchmaking ve frontě na predátora a natrefíte na borce hrající s K+M, tak to jediné, co si budete z takové hry pamatovat, je fakt, že vás rozstřílí na hadry dřív, než někdo stačí zvolat že ale máte držku. Jestli nevíte, jak efektivně sbalit svůj čas a vyhodit ho do koše, je tohle přesně ta možnost. Osobně si myslím, že by hra za predátora byla i zábavnější, ale vyžaduje oproti mariňákům výrazně více tréninku, který získáte jen proti skutečným hráčům, jen úplně nevím, jestli pro tento účel budete chtít absolvovat výše zmíněné martirium. Ačkoliv odvážně v textu používám i slovo zábava, je pořád potřeba mít na paměti, o jak tragickém titulu se bavíme. Fakt, že je lepší pobíhat po stromech, neznamená, že si budete připadat jako ultimátní lovec pronásledující protivníky jako štvanou zvěř.

TO NEMŮŽEŠ VYHRÁT

Neuspěly lepší hry, než je Predator: Hunting Grounds. O parník lepší hry. Vzpomene si dnes někdo na Evolve? Jeho koncept byl promyšlenější, nápaditější a dával smysl. Prakticky nic v dnes recenzovaném titulu smysl nedává. Proč jsou další odemknutelné třídy postav horší, než je ta základní? Proč vás zásobník do zad od nepřátel ovládaných umělou inteligencí maximálně polechtá, ale nezpůsobí prakticky žádnou škodu? Proč je větší zábava hledat divoká prasata, za jejichž zabíjení je trofej, než se soustředit na pofidérní, nezajímavé úkoly? Právě otázku proč si budete klást nejčastěji, přičemž ta poslední se ptá na to, proč vůbec vývojáři svoji hru vydali. Je od začátku odsouzená k neúspěchu. Jediným důvodem podle mého je fakt, že zaslepení fanoušci značky hru důvěřivě koupí a částečně tak zaplatí její vývoj. Prosím vás, věřím ve váš úsudek. Takovou blbost nedělejte.

Predator: Hunting Grounds
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Predator: Hunting Grouds se zkrátka nepovedl. Technické problémy a zastaralou grafiku ještě hlouběji táhne nezáživná náplň a nedostatek motivace pokračovat ve hraní. Za tu cenu si radši kupte dvě hry z edice PS Hits.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama