PlayStation Move

Světlo? Nesvítí! Kalibrace? Kompletní! Během vteřiny se ocitám v pohodlném křesle, koukajíce do velké obrazovky, kde vidím svou maličkost. Proč by se na sebe člověk, zvláště takhle ošklivý, měl koukat i v televizi? Možná tušíte, o čem tu mluvím, možná ne. Vzhledem k tomu, že je vydání pohybových ovladačů Move pro PlayStation 3 na spadnutí, měli bychom si nějakým způsobem vše shrnout, vyvrátit, převrátit a potvrdit. O revoluci sice nejde, ale minimálně zpestření té "okoukané" strany hraní určitě. Namažte si tak své kloubní aparáty, svlékněte tričko a zažeňte staré proleženiny, budeme se trošku hýbat.

Nahoru, dolu... doprava, doleva... kamkoliv

PlayStation Move pravděpodobně není potřeba nějak výrazně představovat, jelikož se o to postarala vcelku masivní reklamní kampaň Sony. Zatímco Microsoft vsadil na pokročilejší technologii, se kterou přichází větší riziko (nebo zodpovědnost, jak by řekl Ben Parker), Sony vložila své investice do ověřené a daleko méně komplikované technologie, která je ve vývoji již pěknou řádku let. Kostrou celého pohybového systému her je kamerka PlayStation Eye a ovladač s pohybovým senzorem, který poznáte podle svítící bambule na vrchu. Ano, to je ten ovladač, který když kdokoliv vidí, neodpustí si něco o vibrátoru a místu, kam patří. Pokud tedy chcete hrát Move kompatibilní hry, postačí vám pouze tyto dvě základní věci, přičemž ostatní jsou jakýsi doplněk, který jen obohatí vaše hraní. Zatímco kamerka snímá pozici ovladače spolu se vzdáleností od obrazovky, vnitřní senzory pak přenášejí data o jeho náklonu do samotné hry. Naprosto jednoduše řečeno samozřejmě.

Ať už samotný ovladač vypadá na fotkách a videích sebekomičtěji a sebelaciněji, ve výsledku se jedná o poctivý a pevný kus hardwaru, který v ruce opravdu cítíte. Svou hmotností o pár gramů převyšuje původní SIXAXIS, přičemž skvěle padne do samotné dlaně, ať už jej drží chlupatý dřevorubec, nebo křehká dívka. Výtkou by mohlo být pouze PlayStation tlačítko, které je možná až moc zapuštěné, což byl ovšem záměr – hráč jej při hraní omylem nestiskne. Pravda je ovšem taková, že vám v podstatě postačí klíčový trigger, který je na zadní části ovladače a samotné Move tlačítko, kterým se přihlašujete. Boční tlačítka START a SELECT pak působí spíše jako doplňkové zboží, ale opět, využíváte je minimálně, spíše jen k navigaci v menu a statických obrazovkách. Při spuštění jakékoliv hry, je potřeba provést kalibraci ovladače, která ovšem trvá několik vteřin, tudíž vám neukousne cenné minutky z volného odpoledne.

S pohybem roste prostor

Barevná sféra na vrcholu ovladač pak mění barvy podle samotné hry, je tedy na vývojářích jestli vám z ovladače udělají diskotékovou záležitost, nebo jednobarevnou lentilku. Malá chlupatá obluda z EyePet například donutí ovladač blikat, pokud jej packou zasáhne na TV obrazovce, koule se rozzáří rudě pokaždé, když vás v Kung Fu Rider srazí ze židle, jelikož už od dob Star Wars víte, že rudá barva znamená zlo, případně vám barva světla oznámí, do kterých koulí máte píchat v titulu Start the Party! Nelekejte se, rating hry pořád značí, že ji mohou hrát i děti. Jakmile se tak začnete pohybovat v praxi, musíte překonat několik překážek. Jednou z nich je nastavení samotné PS Eye kamerky, jelikož některé hry vyžadují specifické nastavení rozsahu a zaměření. Například EyePet vás poprosí o natočení kamery tak, aby zabírala část rovné plochy (čímž se typicky myslí zem) a zároveň mířila na vás. Tak jako tak je výsledek vždy stejný – hra si vytvoří svou virtuální plochu, kde se zvířátko pohybuje. Kung Fu Rider vás například požádá o přesné zacílení na vás a zvětšení zabíraného rozsahu kamerky. Nemusíme podotýkat, že jakýmsi nepsaným standardem bude právě zmíněný "uprostřed a zeširoka", jen je potřeba zmínit fakt, že si v budoucnu pravděpodobně některé tituly vyžádají menší oběti v oblasti domácího rozložení nábytku.

Osvětlení místnosti už pak nehraje takovou roli, jak by si mohla spousta lidí myslet. Vzhledem k tomu, že ovladač vydává vcelku výrazné světelné záření a samotný pohyb je pak ovládán přímo senzory v jeho nitru, není potřeba stát na přímém světle, nebo být zahalen hustou tmou. Redakční podmínky ležely přesně někde mezi, tedy se zataženými žaluziemi a nadprůměrnou pokojovou teplotou. Nemějte obavy, teplota nemá na fungování ovladačů vliv, ale na fungování autora vliv rozhodně má. Problém by ale nastal v opravdu extrémně prosvětlených místnostech, kdy světlo ovladače lehce splývá s okolním zářením. Ideálním případem budiž normálně osvětlená místnost, kde vám do zad přímo nepraží nějaký světelný zdroj. U titulů které snímají jak ovladač, tak pohyb vašich končetin, se tak počítá s ideální pozicí ovladače, která leží zhruba uprostřed obrazovky.

Preciznost chirurga

Move je sám o sobě velice přesný a citlivý ovladač, který ovšem trpí nedostatky samotné PlayStation Eye kamery, jež má občas potíže se senzitivitou díky velice chabému rozlišení. Tento neduh můžete pozorovat hlavně při pohybu v XMB samotné konzole, kde občas není úplně lehké najet na požadovanou položku. Hýbat se naštěstí můžete pouze současně se stiskem triggeru, tudíž nehrozí, že by vám z menu vznikala nezastavitelná tornáda připomínající šéfkuchařův salát složený z pornografických fotografií, videí a hudby. Už méně pornografické samozřejmě. V tomto případě je to selhání samotného hardwaru a co si budeme povídat, PS Eye je už od počátku lehce zaostalá v oblasti rozlišení. Hry samotné pak reagují velice dobře, přičemž bude pro mnohé největší boj optimalizace kódu pro pohybové ovládání a jeho opravdové využití. Lehčím zklamáním je pak absence možnosti ovládat i internetový prohlížeč přímo Move ovladačem. Nemusíme být ovšem vědmy ani vyvolení, aby nám došlo, že prohlížeč nebude v budoucnu ušetřen, ať už ten stávající, nebo ten, o kterém se mluví již delší dobu ve spojení s malinkatou společností z Kalifornie.

Jak Move, tak navigační ovladač obsahují nabíjecí Li-ion baterie, které v plném tahu vydrží přes pět hodin. Jejich životnost navíc značně přesahuje životnost samotného zařízení, které se vám Move spíš dříve rozloží v rukách, než odejde samotná baterie. A když už se tak stane, je otázka několika minut jí vyměnit za novou. Jak už to tak ale bývá, hardware bez pořádného softwaru je absolutně k ničemu. Výhodou Move je snadná adaptovatelnost k většině existujících žánrů her. Problém je jen ten, že startovní nabídka titulů určených speciálně pro PlayStation Move je opravdu chabá, což se samozřejmě změní s přibývajícím časem. K hraní vám tedy postačí základ v podobě PS Eye kamery a Move ovladače. Některé hry, které jsou prezentovány s použitím dvou Move ovladačů zároveň, typicky The Fight: Lights Out, nebudou ovšem nutně vyžadovat dva kusy. Samozřejmě, herní zážitek bude úplný pouze s nimi, ale hra bude bez potíží hratelná i v single variantě. To je ovšem opět otázka směrem k vývojářům – Najde se někdo, kdo bude pro hraní vyžadovat dva pohybové ovladače? Navigační ovladač slouží pouze jako kosmetická hračka, kterou můžete nahradit klasický DualShock. Ouha, jak moc praktické bude máchání Move ovladačem v jedné ruce a ovládání pohybu postavy DualShockem ve druhé? Zvládnout se to nepochybně dá, ale daleko praktičtější varianta je pak zmíněný navigátor. Záleží jen na vás, kolik jste ochotni investovat.

Jak už bylo řečeno, Move bez her, je jako alkoholik bez kořalky. Měli jsme možnost otestovat několik her, které se objeví na trhu v den vydání a ačkoliv aktuální nabídka her nepůsobí nikterak vítězně, budoucnost bude zajisté růžovější. Tak pojďme na to.

EyePet Move Edition

Vzato kolem a kolem, původní EyePet nebyl ani tak hra, jako spíše technický benchmark prezentující interakci mezi hrou a hráčem jako takovým. S příchodem Move… se to nijak nezměnilo. Hráč je opět v kůži nadšeného chovatele, kterému se vylíhne chlupaté cosi, připomínající o něco přívětivějšího gremlina. Okamžitě na vás tak padá spousta povinností, jako je kontrola zdraví svého zvířátka, mytí, fénování, česání, úprava zahrnující srst i svršky, případně pravidelné venčení chlupatého tamagochi. Náplň hry tak sestává z plnění série úkolů, zahrnující klasické chování, hry až dokonce akrobatické kousky. Pokud tak máte doma dítě, případně ženu schopnou ocenit cokoliv chlupatějšího než jste vy sami, EyePet je vhodná volba. Přesto se ale Move edice hry hraje o něco lépe. Ovladač je daleko výraznější a zdá se, že tvor za obrazovkou na něj reaguje o něco lépe, než na vaše končetiny. Titul navíc skvěle ukazuje ony možnosti pohybu po celém poli, ať už se bavíme o osách X, Y nebo Z. V jádru se ovšem jedná o absolutně stejný titul, který jste hráli předtím, jen obohacen o možnost ovládání pohybovými ovladači.

Hodnocení: 7/10

Start the Party!

Start the Party! je menší kompilace miniher, vytvořených čistě pro PlayStation Move, čemuž odpovídá i jejich samotná náplň, které při prvním pohledu rezonuje ve hry, které jsme před několika lety hráli ku příležitosti uvedení periferie EyeToy. Stejně jako EyePet, i Start the Party! těží z kombinace snímání pohybu ovladače a pozice vašeho těla zároveň. Z nabídky her si tak můžete vybrat například zatloukání myší, transportaci ptáčat do hnízd, zachraňování lidiček před nenažraným ještěrem, čištění zubů krokodýla nebo stříhání vlasů podivnému floutkovi. Právě StP funguje jako typický titul, předvádějící možnosti Move. Odezva jako taková je na skvělé úrovni, s takřka nulovým zpožděním. Potíž je ovšem v Placebo efektu, kdy po vystřízlivění z nadšení zjišťujete, že hra nabízí nepoměrně málo obsahu ke své ceně, což naštěstí lehce zachraňuje multiplayer, který funguje ve stylu "potáhni a pošli dál". Celkem se tak mohou zúčastnit 4 hráči, kteří se mohou předbíhat navzájem v dosaženém skóre, ovšem pouze samostatně.

Hodnocení: 5/10

Kung Fu Rider

A největší ohavnost na závěr. Nějak nevíme, co měli autoři na mysli při tvoření hry, jako je Kung Fu Rider. Závody z bodu A do bodu B na všem co má kolečka, počínaje kancelářskými židlemi, konče bubny? Na tom by nebylo nic tak hrozného, ovšem provedení hry jasně nasvědčuje tomu, že se jedná o port automatovky, která nefunguje dobře ani ve spojení s Move. Náplní hry je dojet do cíle včas a po cestě nasbírat co nejvíce bodů sběrem všude možně posázených bankovek, porážením otravných gangsterů či projížděním branek. V podstatě jde o moderní slalomovou jízdu v ulicích metropole. Potíž je ta, že pohybové ovládání je v tomto případě absolutně zbytečné. Zatáčíte náklonem ovladače, přičemž nezáleží na úhlu sklonu a hra má tendenci občas nereagovat na vaše pokyny. Zrychlit pak lze náklonem dopředu a skákání obstaráváte pohybem vzhůru. Největším problémem Kung Fu Ridera je ale její pojetí a hlavně cenovka, se kterou se titul pyšní. Kdyby nám někdo řekl, že se jedná o stahovatelnou hru za zlomek ceny plné hry, bez potíží bychom mu to spolkli i s navijákem, židlí a svačinou. Špatné ovládání, otravné zvuky podtrhující nudné a ošklivé prostředí a takřka nulová náplň hry hrají v její neprospěch. Raději vyberte konto, odleťte do Tokia a naházejte všechny mince do místních automatových arkádovek.

Hodnocení: 4/10

Sony si zadělala na nejen skvěle funkční, ale zároveň efektivní způsob ovládání, který spojuje hned několik užitečných prvků dohromady. PlayStation Move má rozhodně chybky, jako je přecitlivělé a kostrbaté ovládání menu, ale zároveň se jedná o citlivý a přesný ovladač, jehož úspěšnost je podmíněná pouze podporou ze strany herních vývojářů. Ti mají nad vším tímhle momentálně největší moc. Jediné co by vás tak mělo od koupi odrazovat, je momentální nabídka titulů, které nejsou tak úplně uspokojivé. Dejte tomu čas.